jak se odmilovat ?

Ahoj, procitam si par prispevku, a musim vam napsat neco, co mozna nebude prijemne, ale poucne. Ja jsem ta z druheho brehu, ta, kvuli ktere opustil muj muzsky jinou , s kterou byl vic nez hodne let.Zacalo to klasicky,on se do me zamiloval, ja do nej a nic jsme ze zacatku neresili. Proste klasicka nevera. A i kdyz o sve pritelkyni nikdy nemluvil spatne, spise naopak, bylo nadmiru jasne, ze ten kdo opravdu miluje, je ona.Samozrejme doslo k rozchodu, a musim vam rict, ze dobry rok se snazila o sveho chlapa nenapadne bojovat. Telefonovala, ze zacatku dokonce hrala divadlo, ze ja vlastne neexistuju. Jenze ona nemohla tusit, jak my se tesime, az si ten nas ted uz verejny vztah vychutnavame. Netusila, jak moc se do me zamiloval,hlavni problem byl, ze ji nerekl veci kolem natvrdo, vedel, ze moc ublizil,snazil se rozhovory s ni vest mirne. Coz bohuzel mohlo vypadat, ze mu neni lhostejna. Ja ale vim, ze to byl uz prevazne soucit, ze by byl opravdu stastny, kdyby ho uz nikdy nekontaktovala.Jednou , ve slabe chvilce rekl, ze kdyby nebyl se mnou, ji by uz nikdy zpatky nechtel.Ze mu je pry odporna. Mozna i tim, jak ponizene prosila o to, aby se vratil.Proste u nej klesala a klesala, az se propadla nekam na dno, a ted, kdyz na ni prijde rec, mluvi o ni jako o nekom, kdo ho naprosto nezajima. Vim o tom, ze se snazil byt mirny, pak stejne ale musel udelat razny krok, a rict ji, at uz mu nikdy nevola, ze je se mnou stastny. Dle meho nazoru si neustale kreslila jakousi fantazii, iluzi, vim, ze i ted by ho chtela zpatky, je to dva roky, co jsou od sebe. Nic naplat,iluze se nekonala, pro nej je to absolutne uzavrena kapitola, a zvlastni je, ze ani nema potrebu o ni mluvit, jako kdyby snad vubec neexistovala.Treba vam muj pribeh k necemu pomuze.Me rozhodne v tom, ze pokud se me to stane, nepadne ani jedna prosba. Bud vas miluje, nebo nemiluje a nebo nevi, a pokud tape, stejne mu musite dat cas, a nenabouravat se mu do nej.

Ahoj:) no v oblasti citové jsme na tom úplně stejně, rozum říká, že už se nikdy nevrátí, něco úplně vzadu v hlavě věří v zázrak a srdce bolí. Je to opravdu hrozně těžké období, bolest/osamělost/strach/vztek/sebeobviňování atd. O škole mi ani nemluv, v pondělí dělám troje státnice najednou, takže se nepřetržitě učím od rána do večera a štve mě, že kvůli tomu rozchodu, mi to jde mnohem hůře, ztratila jsem spoustu času, kdy jsem nebyla schopná ani vylézt z postele natož si do té hlavy něco nasoukat. Takže jestli to udělám, tak se zblázním:)A co ty, poraď co všechno sis zařadila do svého rozvrhu bez partnera:) A psala jsi o dovolené, kam se chystáš? V souvislosti s tím vším co se mi teď děje, tak přemýšlím, že udělám nějaké zásadní/nezásadní změny ve svém životě, odhodlám se k věcem, o kterých jsem vždy jen mluvívala a chtěla bych začít ryze pozitivně, už několik let sním o Francii, takže bych si koupila nějaký levnější zájezd do Paříže na pár dní a odměnila se:) Uvidí se.

Jani, jak se daří tobě, co škola, kdy děláš zkoušky?

Zoro máš pravdu a vím, že odstupem času si řeknu, že mé chování bylo hloupé a ponižovala jsem se. Napsala jsem mu jen jednou, že mi chybí a stýská se mi, protože ta bolest byla nesnesitelná. Teď už vím, že mu to nesmím psát!!! Je moc těžké se smířit s tím, že odešel někdo, kdo byl pro mne ten nejdůležitější a komu jsem nejvíc věřila...

Zoro máš pravdu, asi určitě mu není příjemné, že ho někdo pořád otravuje, má právo mě opustit, já ho nemohu nutit, aby mě miloval, ale... Já se hrozně zamilovala, jeho odchod pro mě znamená velkou ztrátu, já jsem přesvědčená, že to pro mě byl ten pravý. Vím, jak absurdně to zní, ale prostě... já bych za něj dýchala, je pro mě vším. Je těžké si představit, že už se to nikdy nevrátí, že už spolu nikdy nebudeme. A ve chvíli kdy člověk přichází o milovanou osobu, jde veškerá osobní hrdost do háje, v tu chvíli bych udělala všechno, aby se ke mě vrátil. Ale to jsou pořád jenom takové vzlyky, stále dokola, jak obehraná deska. Prostě je toto jedna z nejbolestivějších událostí, co se mi v životě stala. Vím, že existují mnohem horší věci, přesně tvůj případ, chlap odešel od rodiny, nemoci atd., ale zkrátka to je pro mě hrozná rána a jiný lék než se v tom hezky vyráchat se vším všudy, být na dně a pak zjistit, že jsme to přežili, není. Tak zatím ahoj a děkuju za podporu a za rady.

Přesně, já se ponížila taky dost. Chtěla jsem se s ním vidět a to že odmítl beru tak, že proč bych se měla snažit o něco, někoho, kdo mě nechce. KLdyby chtěl sám, tak to udělá. Vážně to chce hlavu vzhůru, hrdost a hodně síly.

Nechci poučovat, ale dám vám dvě rady, které hodně pomohly mě.Představte si toho nejhnusnějšího kluka, se kterým jste se v životě potkaly - ať už to byl váš partner, kterého jste už nechtěly nebo jiný, který vám byl nepříjemný ba odporný a ten, že za vámi pořád dolejzá a škemrá o lásku, vy se mu vyhýbáte, nezvedáte telefon a když se potkáte, tak se vám z toho pomalu zvedne žaludek.A přesně takto, i když tomu nevěříte, vás vidí váš partner, který, jestli jste to utla vy, vám byl nesmírně vděčný, že jste to vyřešila za něj. Jestli nechal on vás, tak ho to tak vysílilo, musel na to sbírat síly a odvahu,dlouho, velmi dlouho, takže teď už je šťastnej, že to má za sebou a nechce se v tom znovu nimrat a vysvětlovat, proč ráno řekl to a v poledne něco jinýho.To zabírá moc dobře.A druhá rada. Představte si, že ten váš idol odjel na dva roky pracovně někam do Afriky, kde není signál ani pošta, prostě nic a vy se musíte smířit s tím, že ty dva roky o sobě nebudete vědět. Musíte normálně žít, pracovat, studovat, bavit se, mít zájmy a koníčky, přátele a tak. Ručím vám, že za půl roku po něm ani nevzdechnete. A buďte rádi, že máte zkušenost s nešťastnou láskou, do života vás to posílí, protože láska není žádná jistota, rozchod může přijít kdykoli a s kýmkoli - aspoň budete vědět, že i když to bolí, přežít se to dá i tady platí, co tě nezabije - to tě posílí. Rozhodně každá prožitá bolest posílí charakter! Já vím, že v lásce neexistuje hrdost, ale vy už jste se, dle mého názoru ponížily dost (já taky před lety, ale u mě to bylo hlavně kvůli dětem). Tak hlavy vzhůru, uvidíte, že bude líp. Držím palce, moc, moc.

Bebe: Ano, miluji tě je jen slovo, ale náš vztah nebyl jen o slovech, ale i o činech, co jsme pro sebe vzájemně dělali jak jsme se chovali z toho čišela láska, nikdo z našeho okolí nechtěl uvěřit, že je konec, nic tomu nenasvědčovalo....Ta touha být s ním pohřbila mou hrdost.

Zoro, napsala jsi to dokonale. Já s ním nejsem skoro 2 měsíce a snažím se podle toho co jsi psala řídit. Vážně vše chce čas a hlavně si uvědomit, že je to marnění času a ničení sebesama.

H, a ty jsi opravdu nikdy necetla, ze muzi rikaji "Miluji Te", a nemysli to vazne?Vlastne i zenske to tak nekdy reknou, a nemusi to byt skutecnost. Kdyz by mi chlap rekl konec, tak alespon jedno zachranim. Svoji osobnost,trosku sve hrdosti, svoji cest. Dost to muze bolet, zivot je ale i o bolestech. Promin, neznam tvuj pribeh, ale pripomina mi to pribeh jedne me kamaradky nestastnice, kdy si stale neco namlouvala, skrze par slov vyrcenych, a my vsichni okolo vedeli, ze mel jenom soucit, ale duchem a srdcem byl uz davno fuc...Podle me je take tezko pochopitelne, proc nekomu dela problem dat na otazku odpoved, kdyz na to ten druhy ceka. Bohuzel, je to urcity druh slabosstvi, a tezko ho u nekoho zmenit.

Zoro souhlasím s tebou, uvědomuji si, že mu je to odporné a chce mít svůj klid a žít si svůj život. Ale já chci mít také klid, chtěla jsem odpověď na jedno, proč ráno mi řekl miluji tě a za pár hodin konec....to nechápu, proto se asi upínám na to, že je tam nějaká naděje...

Zoro máš naprostou pravdu, já si to uvědomoji, už jsem na to také přišla... ale je to prostě těžké se s tím smířit, představit si život bez něj. Ale stejně asi člověku nic jiného nezbude, buď zázrak, anebo čas, co to vyléčí. Žaneto pročti si všechny staré příspěvky, nejenom že jsou tam takové ty naše záchvaty bezmoci (nejsi v tom sama), ale i pár dobrých rad od zkušenějších :)

Ahoj holky, vidím, že jsme na tom všechny stejně. Prožíváte úplně stejné věci, jako já teď. Nepíšu, nevolám mu, mám strach z jeho reakce. Jestli vůbec odepíše a co odepíše. To by mě pak bolelo asi ještě víc. Naposledy jsem s ním mluvila minulý týden v úterý, řekl, že si nedovede představit zbytek života semnou. Kdyby tam byly nějaké náznaky, že je něco špatně. Ale nic, snad jen, že jsme měli na sebe málo času. A já jsem mu prostě přestala chybět. Je mi z toho strašně úzko, brečím každý den. Chtěla jsem, aby jsem to zkusili nějak oživit, ale nechtěl. Moc bych chtěla, aby se ozval a řekl mi, že mu chybím, že mě chce zpět. Holky, držte se, já zase písnu, až bude chvilka nebo něco nového. Ahoj Zaneta

Holky, že už se na to nevykašlete! Zažila jsem to taky, opustil mě manžel po třináctiletém bezproblémovém manželství - prostě si našel jinou. A nepomohlo nic. Vciťte se do situace, že někoho už nechcete a on vám stále volá, smskuje,píše maily, jak vás miluje a přesvědčuje vás, aby vy jste milovaly jeho. Takovej člověk vám bude úplně odpornej, řeknete si: Copak to nechápe, že je prostě konec!!! A řeknu vám ze své zkušenosti, že i kdyby se nakrásně najednou chtěl vrátit, tak sice v tu chvíli budete nadšené, ale ručím vám za to, že po nějaký době si řeknete - Tak za toto jsem tak bojovala??? Pro tohle jsem se tak trápila??? A nakopete ho do zadku sami.Chce to jen čas, zaplňte ho smysluplnou činností, která obohatí vás a nekvůli němu, že on se chytne za nos a bude litovat. Nikdy nic nedělejte proto, aby se vrátil, protože se asi nevrátí a je to teda docela promarněný čas. Tyto vztahy berte jako dobrou zkušenost ze které si vezmete ponaučení do budoucna a jděte dál. Je mi líto, že se tak zbytečně trápíte a pořád řešíte dokola proč,proč a co a kdyby...Je to vážně ztráta času!

Přesně, také chci osobní kontakt, v klidu si povídat a když opět přeskočí jiskra zjistíme, že nám je spolu příjemně třeba bude naděje. Když bude odměřený a zopakuje, že je konec, pak teprve to vzdám, pak už nebude mít cenu bojovat. Bude to náročný znovu ho vidět, asi příjdou znovu depky, ale stojí mi to zato! Musím mít pocit, že jsem udělala maximum!

H - máš pravdu, ještě jednou zabojovat, ale naposled. Já mám také v plánu panu K asi tak za 2 týdny zavolat a sejít se. Ale bude to hrozně náročné, těžké, věřím, že mě to zase zlomí, a proto to bude naposled. Protože takové vypětí nelze vydržet, pak už nezbývá nic jiného než se s tím smířit, jinak by nás to mohlo zcela psychicky i fyzicky odrovnat. Jednou se vidět, snažit se být klidná, rozumná, aby poznal, že to je z mé strany pravá láska, žádné hysteráky, žádné majetnictví. Ale když to nevyjde, tak to už vzdát a naučit se s tím žít.

Ale musí vycítit, že mu chybím, chci ho jen kapku nasměrovat, nechci ho nutit, přemlouvat. Jen aby věděl, že tu stále jsem! Nepochopím, jak se mohl odmilovat, asi tomu stále nevěřím, třeba sám váhá a neví...(možná si moc fandím a už si jen něco namlouvám, ale nedokážu to vzdát, alespoň do té doby než ho uvidím)

Tady je hrozná bezmoc! Už vím, že určitě nepomůžou srdcervoucí sms - žádné stýskání, chybíš mi, potřebuji tě, nemůžu bez tebe žít!!! Tohle on ví a když mu to připomínám, tak ho to akorát ještě víc odradí! Musím na to z druhého konce, tvářit se, že je to v pohodě, smát se, chodit ven, komunikovat s přáteli, které máme společné, říkat jim, jak pojedu na dovolenou, na výlet že jdu do kina, na cvičení, plavat....že žuji a jsem vyrovnaná...on se nevrátí k hysterce, která se utápí v bolesti on potřebuje pohodu bez problémů....

Viď, co vymyslet, jak ho dostat zpět? Přeci není možné, aby se nám dělo něco, co tak nechceme, co je pro nás tak zraňující. Ale jak bojovat? Teď to bude možná znít hrozně hloupě (no prostě příšerně), ale třeba když je člověk nemocný, tak se s tím snaží nějak poprat, zkouší různé alternativy, problémy v práci, v rodině - člověk se snaží bojuje, bije se. Ale jak mám bojovat přes jeho NE. Nevím, už jsem z toho šílená.

Chci se probudit, otevřít oči a zjistit, že ležíme v obějetí a je konec hrozněho snu! Také na něj stále myslím, když slyším písničky, které nás spojovali, nebo nějaké fráze, které říkával, film, na ktrý jsme se dívali, prostě vše....je hrozné usínat bez jeho polibků a bez obejmutí, probodit se a nevidět jeho úsměv...Chci bojovat...nemůžu to vzdát...třeba v něm opět vzplamene ta jiskra, přece nemohl úplně zapomenout...taky čtu horoskopy...Říkám si, že i nadálku musí vycítit tu mou lásku a tok mých myšlenek k němu....