jak se odmilovat ?

Mirek: studovat budu ještě...Třeba se ti zprotiví, když pojede po někom jiným, ale jestli ho už máš hodně pod kůží jako já ji, tak ti to spíš bude vadit. Beru to podle toho, že se chovám sobecky a taky by mi vadilo, když by do ní vrkal další soused, přestože mi takový chování nenáleží. No, už jsem fakt na doktora.

Mirek: studovat budu ještě nějaký ten pátek, naštěstí ho často nepotkávám. Na druhou stranu budu muset jet na další kurz, kde bude. Upínám k tomu své naděje, že se mi něčím zprotiví. Třeba poleze po jiný babě, což je naštěstí dost reálné. :-) Jinak je to opravdu peklo. Fakt nám není co závidět.Miranda: díky, tohle mě fakt dostalo, po 10 letech úplně v nečekaný okamžik, jak rána do žaludku...

To ... : Určitě si ji idealizuju, kdybych věděl, jaká ve skutečnosti je, třeba by mě to k ní tolik netáhlo. Chtíči je to volný, tam jde hlavně o jedno. Stát se to na pracovišti, to musí být taky pěknej nářez. Doufám, že to nedopadne tak, jak jsi psal, že se budeme muset nakonec odstěhovat.To Slávka: Přemýšlel jsem o manželský poradně, ale nakonec jsem dal přednost psychologovi. Když to k ničemu kloudnýmu nepovede, zkusím ještě tu první možnost.

Mirku, míš to dost...to máš asi jedno, jestli je v baráku nebo v práci. Možná v baráku lepší, protože to že ji potkáš zase tak časté není. Já některé sousedy nepotkám, jak je rok dlouhý. V práci se kolegovi asi vyhýbá hůř. Ale zase, když kolega neví , že je v mé hlavě, tak se to snad ještě dá ...raději s tím nezačínat ,,,i z důvodu případného odmítnutí.

To Miranda: K té odborné...Mirku, a to ses objednal do manželské poradny nebo k nějakému psychologovi?

To Miranda: K té odborné...Mirku, míš to dost těžké. To, že ji máš v baráku je ta nejhorší varianta. Protože když něco takového vypukne na pracovišti, tak potom ten méně vlivný většinou musí odejít. Já dokonce znám případa z mé rodné vesnice, kde se opravdu museli manželé odstěhovat, aby udrželi manželství. Na druhou stranu, z vlastní zkušenosti bych Ti vhtěl napsat, že si ji třeba jenom idealizuješ a kdybys ji více poznal, tak bys zjistil, že to může být i šílená megera. O něčem takovém jsem psal v jiném vlákně pod jiným nickem, tak to nechi moc rozvádět. :-)

To Miranda: K té odborné pomoci jsem se doslova upnul a doufám v zázrak. Nechci zklamat rodinu, hlavně manželku. Doma je pohoda, takže by to naprosto nechápala a o to větší rána by to byla, když by se to provalilo. Už se to musí rozseknout, jinak to bude na telenovelu. A to nepočítám, že už mám sousedku i ve snech (a to hodně nemravných!).

Mirku, koukám, že jsem docela přehlédla tvou zprávu v 9:08, psali jsme si ráno téměř současně. Samozřejmě, ty sám musíš odhadnout, co mezi tebou a manželkou je a není reálné, co nevzbudí pozornost.A máš štěstí - dostaneš odbornou radu.Moni, ty zatni zuby, tyhle pocity chodí ve vlnách celý život.

To Miranda: V sexu nám to klape (teda mluvím za sebe). Kdyby to tak nebylo, pochopil bych, že hledám, co mi chybí. Takhle ale nechápu, proč se mi to stalo.To Monique: Jak dlouho ještě budeš studovat? Možná je naděje, že až to dokončíš, bude fungovat sejde z očí, sejde z mysli. U mě je to horší, ona se asi neodstěhuje a my taky ne (nevím, jak bych to vysvětloval, navíc jsme nedávno rekonstruovali a na byt máme půjčku). Úplně ti rozumím, co je to za peklo, když máš doma fajn chlapa a děti. Asi nám není co závidět.

Prostě někdy ta chemie opravdu funguje, jsem ráda, že na to nejsem sama - že to řešíte minimálně ještě 2 tady. Rozhodně napiš, co ti ten odborník poradil, moc bych potřebovala, aby to už přestalo. Toto se mi stalo naposledy před 10 lety s manželem, nezamilovávám se snadno.

Mirek:mám taky rodinu, dvě děti, fajn chlapa, ale tohle je vlastně můj učitel, protože si jen tak bokem ještě dopilovávám vzdělání. Když se jednou opil, měl taky na jednom kurzu zájem a já mám od té doby taky vymalováno. Ne a ne to přestat, jsem zvědavá, kdy ta závislost skončí... Je to vyčerpávající, ale zároveň mě to asi i trochu dobíjí energii... :-(

Tak tohle je klasika a jsem fakt zvědavá, jestli to ustojíš. Myslím, že i my ženy v takových okamžicích myslíme svým reprodukčním zařízením.:-)Ještě mě napadlo - co kdybys díky zjitřené fantazii rozpoutal s manželkou nějaké nové, neotřelé praktiky, které by oživily váš sexuální život? Třeba bude nejdřív překvapená, ale potom spokojená, a ty nakonec taky. Zkus znovu prozkoumat svou ženu, zkus ověřit, jestli jste si dali už opravdu všechno, jestli jste vyčerpali pramen natolik, že jste si zevšedněli.I když neuvažuješ o výměně manželky, může ti nový vztah pěkně zamotat hlavu.

Ještě jsem chtěl něco dodat. S manželkou už máme dávání náklonnosti na veřejnosti dávno za sebou. Když bych to před sousedkou udělal, okamžitě by to manželce docvaklo. Vím to i z kamarádovi zkušenosti, někdy takový gesto může tu druhou ženu (sousedku) stimulovat k tomu, aby se víc snažila, což už bych asi neustál, pže jsem to já, kdo vše mezi námi iniciuje (včetně toho, že se za ní otočím).

Mirando, dám vědět, co na to odborník. Díky za rady, v podstatě, co jsi psala, jsem si taky říkal, akorát když ji vidím, přemýšlím koulema a skutek utek. Je to pro mě nový v tom, že to musím řešit, když mám závazky. Nepřemýšlím o ní jako o nové partnerce, ale jako o předmětu mé sexuální touhy.

Mirku, já jsem starší než ty a tak věř zkušenější, že takové okamžiky se životě pravidelně opakují. Jestliže jsi spokojený v manželství, byla by škoda ho nabourat.Já bohužel nikdy nebyla v manželství natolik spokojená, abych si dokázala říct NE. Vlastně jsem byla do těch vztahů nějak dotlačena.Všechny jsem ale nějak ustála, jen ten poslední, i když dávno skončil, nemůžu vstřebat.Jestli ti můžu jen malinko poradit, nevyhledávej tu ženu, nekontaktuj ji pohledem, a pokud se potkáte a bude u toho tvoje žena, schválně se něžně věnuj manželce.Tím si udržíš potřebný odstup.Jo, a moc mě bude zajímat rada odborníka, snad to sem napíšeš?

Řeším to poprvý za celou dobu, co s manželkou jsme. Je teda pravda, že jednu krizi jsme měli, když nemohla otěhotnět, ale všechno jsme nakonec zvládli. Vím, že s nikým jiným by se mi tak dobře nežilo a právě proto jsme se vzniklý situace na kaši. Nevím, jestli to je na obdiv, zatím se teda držím, ale věř mi, už jsem byl hooodně blízko tomu, abych dal emocím zelenou.

V tom případě máš můj obdiv, já to neustála.Když jsem tak o tom přemýšlela, napadlo mě, že v někom je tak málo hormonů, že se prostě vdá nebo ožení a nikdy se mu nic takového nestane.Někdo je zas tak plný hormonů, že se zamilovává na počkání, rychle to rozchodí a taky se nic nestane.A já patřím k těm, které potkají málokdy někoho, kdo zaujme, ale když, tak to stojí za to.A pak je to několikaroční záležitost.

Mirando, omlouvat se nemusíš, máš pravdu. Proti přírodě bojovat neumím, ale chci něco udělat, než se z toho blázním, takže si jdu popovídat s odborníkem. Na manželce mi záleží, když bych ujel, mělo by to katastrofální následky. Strašně se to ve mně tluče. Jsem z toho vyřízenej. Už bylo několik šancí, abych po ní vyjel, ale naštěstí jsem to ustál.

Mirku, je docela jedno, jestli ta ženská bude fajn nenbo ne, je vidět, že chemie už řekla svoje ANO.Měl bys ovšem ctít, že co je v domě, není pro mě. Když spolu něco začnete a provalí se to, zesměšníš svou ženu po celém domě.Promiň, vím, že je to nepříjemné, co píšu, ale je to tak.Nevím, jak se dá bojovat proti přírodě, ale jestli na něco přijdeš, napiš to sem, třeba mi to pomůže.Odmilovat se nemůžu už dlouhou dobu.

Taky ti držím palce. S tím půl rokem bychom si mohli podat ruce. Přistěhovali se, když byla podruhé těhotná a hned od prvního setkání mě okouzlila. Jednou jsem u ní musel zazvonit a řešit nějaký domovní záležitosti. Asi jsem ji dostal do rozpaků, krásně se červenala a tím bylo vlastně vymalováno. Celý odpoledne jsem se nedokázal soustředit a od tý doby se to se mnou veze. A co ty? Taky máš rodinu? A ten chlap je někdo z tvýho blízkýho okolí?