jak se odmilovat ?

Myslím, že dělat drahoty a neozývat se - může pomoci v začátku vztahu. Později - mu to ani nedojde, že je to záměr a myslí, že konečně ta ženská došla k rozumu a pořád neotravuje. Když se neozývá, nemyslím že znamená, že píše jiné. Možná skládá modely letadýlek nebo je na pivě. Mají to prostě jinak. Neberou to tak vážně a osudově jako my.Smsky, maily, telefonáty - berou jako nutnost, pokud chtějí udržet vztah. Takže jako povinnost. Jenže na to mají manželku, té se ozývají. Dělat to dvojmo i s milenkou - to už ani náhodou.

Přečti si pár...Beru na vědomí,:-)

Ano, to máš pravdu, práce...Přečti si pár příspěvků výše. Prej byl napojenej ale ani řádka. A prej asi píše někomu jinému.

taky způsob, jak se...Ano, to máš pravdu, práce hodně pomáhá.A nebo musí přijít nějaký jiný průšvih, který způsobí, že člověk zapomene na ten původní.Fialko, jak je dnes? Volal/Nevolal ?

Ahoj, vím že to sem...taky způsob, jak se odmilovat...makat, makat..

Zkušená - píšeš to všechno moc pěkně, a dobře na tvé příspěvky reagoval Mirek.Tys možná zatím nepoznala stav, kdy člověk nemůže ani jíst, ani spát, vznáší se někde v oblacích a myslí jen jedním směrem.Zasmála jsem se tomu, jak se označuješ za starší - cha cha, v tvém věku jsem měla to nejkrásnější daleko před sebou!Víš, máš to v hlavě moc dobře srovnané, píšeš moc hezky, ale myslím, že jen ten, kdo to jako my někdy prožil, rozumí přesně.Moc ráda ale tvoje příspěvky čtu, je v nich moudrost i rozvaha.

No,to je sice hezké si vše.....připadá mi to tak někdy..vidím, že byl přihlášený na netu, ale ani čárka...zase......takže asi nějaká písmenka má někdo jiný :-(

pak je to na té ženě, zda...Moc hezky jsi to popsala, ovšem viděl bych tu jedno velké ale. Byla jsi v pozici, že jsi toho druhého milovala méně. Neříkám, že odmilování pro tebe nebylo lehké, ale určitě o kapánek snažší než u těch, kteří milují více a vnitřně bojují s tím, že se odmilovat chtějí a zároveň nechtějí, pže je přitahuje to, že jim ten druhý stále uniká, přestože se občas na chvilku přiblíží.

No,to je sice hezké si vše...pak je to na té ženě, zda jí občas cmrdnout stačí nebo ne. Může to ukončit, nebo se spokojit s jistou almužnou-občasná rychlovka, sem tam majlík...a je to zas individuální a zas platí, že jsme každá jiná.Já už nejsem moc mladá a beru život jinak než ve třiceti. Byl to věk, kdy bych se v případě, že bych tehdy byla někdy bokem zamilovaná ( což se mi nestalo ) všechno prožívala emočně vyhroceněji a šla víc ode zdi ke zdi. Mně je o patnáct víc a když jsem měla mimo manželství v tomto věku vztah, pak mně ten člověk po jistou dobu přitahoval, byla jsem s ním strašně ráda, cítila se po jeho boku ženou, což je pocit, který nám většinou manžel po čtvrt století trvajícím manželství nedá, těšila se na něj a často na něj myslela. Nicméně jsem podcenila intenzitu jeho citu, která byla jinde než moje. Prožíval to nadoraz, až to lekalo. Já v tom vztahu bokem dobře jedla, spala a v roztržité zamilovanosti necivěla z okna ani si nesolila čaj. Bylo mi fajn, byly to hezké chvilky, nabíjelo mně to, ale zůstala jsem na zemi. Věci šly dál, můj vztah k němu ochladl z jistých důvodů, tím jsem o dost pěkného přišla, ale sedím tady,koukám, jak mi do okna svítí slunce a z vázy voní narcisy a cítím, že prostě mně tady, dnes, v mém věku, po mých zkušenostech jde přímo ze srdce to přesvědčení, že vždy něco končí proto, aby něco jiného mohlo začít-dokud jsme tady a dýcháme. Nejsem bez citu ani cynik, ale prostě jsem už stará na to nesnažit se za každé situace naplnit svůj život něčím hezkým, třeba drobností. Tím nechci psát, že se máte přestat trápit, že na světě je plno krásných věcí a váš milenec je jen jednou z nich-to by byla laciná rada i útěcha...a vím, že to ani nejde často. Jen si prostě píšem, jak to která máme...

chyby, ne hyby

Zkušená - to co píšeš,...Mirando, srdci neporučíš. Však víš... každá jsme ale jiná a každá přistupujeme i ke vztahům jinak. Já jsem dnes už hodně pragmatická a hodně nohama na zemi. To neznamená, že jsem studený psí čumák. Rozněžní mně spousta maličkostí, třeba i pohled na jarní louku nebo mimino v kočárku. Nicméně nejsem už ani důvěřivá ani naivní, člověk prochází nějakým vývojem. Chlapy beru s rezervou. Poznám už, co z to, co mi říkají, je pravda, co mazání medu kolem pusy a co bajky...u mně bylo odmilování poměrně rychlou záležitostí, v řádově dnech v návaznosti na jistou věc, kterou můj přítel realizoval...byť jeho počínání z jeho pohledu dnes i chápu, následovalo vystřízlivění...u nás jednoznačně byl více zamilovaný on, až moc, řekla bych a dělal fatální hyby...

No,to je sice hezké si vše vyříkat a ujasnit pravidla. Jenže v průběhu se stane to, že to vyhasne. Objeví se jiná květinka, zajímavější, pěknější. Tu pak muži zalévají a věnují se jí a té "staré" jen občas cmrdnou trošku vody, aby úplně neuschla, ale nakonec jí stejně nechají zaschnout. Takže z mé zkušennost, pokud se muž neozývá, má už v merku dávno nějakou jinou.

Ale co o když třeba zájem...Nello, podle mého názoru je to o tom si na rovinu říct pravidla hned na začátku. Hodně se tím vyjasní, třeba i to,zda on nenavazuje kontakt z nesmělosti, z nezájmu, z přemíry práce nebo ze strachu, že spadne někam, kam nechce...mluvit o tom...i když uznávám, že mluvit s muži je někdy obtížné...

...no jo,něco na tom...Martino, nechci muže srážet, nejsem proti nim v nejmenším vysazená, ale prostě oni jsou většinou dost sobečtí a většinou počítají i s tím, že frekvenci setkání budou určovat oni, že oni budou ovládat pedál, kterým se řídí i ta mimomanželská bokovka...bohužel...to je můj názor.

vím, že mnohá je tady...Ale co o když třeba zájem má, ale bojí se kontaktu, že na to nebude mít, že zklame a proto mlčí...?? Tak co s tím? Mám být aktivní já? Protože nechat to na něm znamená čekat do smrti a stejně se nedočkat..

vím, že mnohá je tady...Ale co o když třeba zájem má, ale bojí se kontaktu, že na to nebude mít, že zklame...?? Tak co s tím? Mám být aktivní já? Protože nechat to na něm znamená čekat do smrti a stejně se nedočkat..

Zkušená - to co píšeš, by se mělo vytesat! Co slovo, to perla.Škoda, že jsem si to nepřečetla před 3 lety, třeba by bylo všechno jinak.Jak dlouho ti trvalo, než ses odmilovala?A jak probíhal tvůj vztah?Kdo z vás byl ten, kdo miloval víc?

...no jo,něco na tom určitě je.Tak proč pak ale milence-popřípadě mimomanželské povyražení-když budu muset čekat až se on ozve,nebudu se s ním moc podělit o momentální radost z něčeho nebo starost...prostě být v kontaktu jenom když ON? bude zrovna chtít?To mi přijde divný...

vím, že mnohá je tady hrdá a čeká, až se ozve on a nebombarduje psaním ...nicméně, mám takovou zkušenost, že když jsem se odmlčela a byla mimo jeho život a dění, ozýval se...pokud milenka nekontaktuje, je zdánlivě vzdálená a nad věcí a on stejně neprojevuje snahu zjistit na čem s ní je a nepíše, pak už je to o ztrátě zájmu z jeho strany, o té skutečné ztrátě. Možná uplyne nějaký čas a připomene se, ale pokud jde o delší odmlku, bývá to pak pouze zdvořilostní napsání, kdy on si náhodou vzpomněl ve chvíli, kdy tak nějak neměl co dělat a kopal se do zadku...ono se mi to mluví, když už jsem odmilovaná... a jak jsem se odmilovala, to byl tedy skutečně příběh-jaké píše život sám...

Já myslím, že Zkušená to vystihla dost přesně. Hodně přesně.