jak se odmilovat ?

Annabelle, moc tě zdravím. Taky sem občas nakouknu; potěšilo mě, že sis na mě vzpomněla a teď se strašně stydím, že si tě už nepamatuju - odpusť, prosím! Mám velkou radost, že jsi v pohodě a přeju ty nejhezčí vánoční svátky. :-)

Vždycky se po čase k téhle diskuzi vrátím, i když vím, že už není moc živá...Neskutečně mě to thedy nakoplo, pomohlo, že nejsem v tomhle sama. Osud tomu chtěl a od té doby jsem v naprosto šťastném vztahu - tedy, pokud mluvím za sebe tak určitě:) Důležité je se překonat, i když to bolí, zapomenout a jít dál. Jedny dveře se zavřou a druhý otevřou...už je mám otevřené přes rok a půl a doufám, že tak ještě dlouho zůstanou.Chtěla bych poděkovat hlavně Danovi a Leny, byli mojí velkou oporou - i když virtuální:)

Ahoj všichni, kdysi jsem tu s...Přesně-má slova !!!

Udržuji vztah s o 16let starším mužem,přestože jsem vdaná a již brzy se nám s manželem narodí druhé dítě.ON ví o mém těhotenství od začátku a nebyl pro něj po celou dobu překážkou.S ním si připadám krásná,sexy,žádoucí....doma mi tenhle pocit samozřejmě naprosto chybí.Sex je úžasný a každá chvilka s ním taky.Jenže....uvědomila jsem si že jsem to vlastně jenom já,kdo se připomíná,kdo napíše první sms,kdo se zajímá o to jak se on má,hýčkám ho po telefonu a jemu to dělá dobře(samozřejmě).Když jsme po sexu,hladí mě,líbá,jsou to nádherný chvíle...jenže pak se nevidíme a nic,nikdy to nevydržím déle než týden.Naposledy se mi stalo že nepřišla odpověd žádná.Tak mě to vykolejilo,že se mi chtělo brečet,vteky,lítostí....strachem....nepoznávám se a mám strach že se v tom "pěkně koupu",ačkoliv jsme si od začátku ujasnili že jde pouze a jen o vztah sexuální...

Jani, to je bezva, jsem moc ráda, že jsi to hrozné období překonala a teď jsi šťastná, ze srdce ti to přeju!!! Ať už je jen a jen lépe. Já jsem také ,,v pohodě", už nebrečím a nemám depky. U mne je smůla v tom, že se potkáváme, bydlíme moc blízko sebe. Žiju, sice stále s obrovskou ránou v srdci, ale vím, že je to minulost a jdu dál. Mám spousta nových zájmů, přátel, změnila jsem práci, dělám vše co jsem před tím odkládala a užívám si každého dne. Jsem spokojená a už opět chodím po ulici s úsměvem.Jani, měj se moc, moc hezky. Přeji ti, ať ti vše vychází. Když budeš mít někdy chvilku, písni, občas se sem koukám. Ahoj...

kéž by to šlo.. hned si najít někoho jiného. Jenže já když mám někoho v palici, tak s jiným nedokážu nic mít:-(

Ano, radim okamzite najit jineho, netruchlit. Uzirat se je nesmysl.

Ahojky H:-), jsem ráda že ses ozvala, nechce se tomu věřit, ale už to bude rok a půl, kdy jsme tu bojovaly doslova o přežití. Jak tobě tak i mě tato komunikace mezi námi nesmírně pomáhala. Díky! :-)))A jak se mám? Dobře:-), asi tak před dvěma měsíci jsem se v práci seznámila s jedním kolegou a zatím je to moc fajn. Je zábavný, milý, srdečný, a i kdyby nám to nevyšlo, tak mi pomohl v tom, že se dnes cítím naprosto a zcela odpoutaná od pana K, že vůbec nelituji toho, že to mezi námi tehdy skončilo, uvědomuji si všechny rozdíly, které mezi námi byly, že to nebyl chlap, se kterým bych chtěla založit rodinu, zkrátka opravdu jen dobře, že spolu nejsme, nehodili jsme se k sobě. Trvalo mi hodně dlouho než jsem k tomuto dospěla, vlastně více jak rok, ale dnes jsem za tuto zkušenost ráda, bylo to peklo, ale zvládla jsem to a věřím, že kdyby se mi toto mělo v životě ještě někdy opakovat, tak to zvládnu znovu, dalo mi to sílu.A copak ty? Jak se daří? Moc ti přeju, ať dobře:-).

Ahoj.... Jani, chodíš sem ještě, dlouho jsem tady nebyla a tak mne napadlo, jestli tady nebude nějaký příspěvek od tebe. Docela často si na tebe vzpomenu, jak jsme tady bojovaly a dodávaly jsme si sil na další vteřiny, minuty, hodiny. Jsem za to moc ráda, velmi jsi mi tenkrát pomohla. Tak když se sem jukeš, napiš jak se ti daří.....doufám, že dobře...

moje velmi blízká osoba milovala jednoho muže a rozešla se s ním, protože měla úrčitý problém a myslela si,že by se s ní stejně rozešel a věděla, že možná i žalem zemře, taky málem k vůli němu zemřela, nechtěla bez něho žít, ale doktoři ji zachránili,i když pak s ní chtěl být ona ho znovu odmítla.

Je dost důležité vědět, že někteří lidé se dokážou s druhým rozejít i když ho šíleně milují, protože na protějšku se jim něconezdá a vyprodukují si z toho velké závěry a to takové, že ho ten druhý nemiluje i když se jedná jen o maličkost, ale oni z toho dokážou udělat velké závěry, mají pocit, že jsou vedle někoho kdo je bere jen na lehkou váhu, nebo maji jen velmi malé sebevědomí astrach, že je stejně jednou protějšek opustí,nebo žít s pocitem že jsou jen ta poslední nemilující rezerva? to je tak ubijející, že radši se snaží žít sami i přesto, že trpí ještě víc, ale protože toho druhého milují až k smrti, tak proto ho radši opustí než, aby se před ním ponížili a dokážou kvůli němu trpět, a třeba čekat, že ten druhý příjde a dokáže mu to znovu a znovu. někdy jsou i případy, kdy partneři si dělají nepatrné naschvály, poněvadž si myslí, že tím na sebe upozorní a ten druhý si ho bude více vážit, může do tohoto problému spadat i třeba zahýbání

Ahojte, všechny rady o sebevědomí a dostatku času jsou pěkné a myslím, že všem známé..někdy ale nevím jestli není ještě něco nad tím vším. Před dvěma lety jsem se po téměř 4-letém vztahu rozešla s moji první láskou, kterou doteď miluji...snažila jsem si to "přebít" novým vztahem s úžasným klukem, kterého jsem ale nikdy skutečně nemilovala, i když ho mám šíleně moc ráda a vážím si ho nejen kvůli všem jeho vlastnostem, které mi na bývalém příteli chyběly. Považuju se za člověka, který je zdravě sebevědomí a zná svou cenu, nicméně nic nemění fakt, že během těch dvou let nebylo jen málo dní kdy bych na bývalého přítele nemyslela. Vím, že jsem to byla já kdo chyboval daleko více..snad proto mám pořád potřebu se v současném "vztahu" chovat "správně"..bere mi to ale strašně moc energie a vážně nevím jak dál. Snad i proto, že jak bývalý přítel, tak současný, který byl nebo snad i je jeho kamarád, tak ostatní přátelé jsme jedna parta a vlastně nikoho "mimo" moc nemám. Vím, že bych si měla najít něco co mě baví a seznámit se s novými lidmi, ale nemám na to vůbec energii... Vůbec nevím jak to bude. Jen už chápu proč mi všichni říkali, že jsme se s bývalým přítelem měli poznat později....a že rčení "čas vše zahojí" nemusí být vždy pravdivý.

Všechny zdravím a děkuji děvčatům za moc krásné a upřímné příspěvky. Ano, se ženáčem radši nic ("jedna vyléčená") - mám po ruce zrovna čerstvý případ, dokonce i s miminkem. A vůbec už ne s alkoholikem (Danamarie může být ráda, že to skončila s takovým srabem).ZETA nám to napsala tvrdě na rovinu, ale naprosto pravdivě: když nás protějšek nechce, berme to jako fakt (ale skutečnost bývá jiná a těžší).PEŤULKA si zaslouží obrovské ocenění, jak zůstala nad věcí a nesnížila se k žádné špatnosti, i když by třeba měla důvod a možnost. Má svou hrdost a zná svou cenu.EVA připomněla známé slabé místo v našich vztazích: hledání chyb v nás samých. Nevadí někomu nějaká moje vlastnost? Neudělal jsem někde chybu? Je to trýznivé a bohužel to málokdy má úspěch. Takhle jsem to rozpitvával u mé studentské lásky, která jednostranně a zcela beznadějně přetrvala až hluboko do doby zaměstnání. V bezesné noci jsem na to přišel: nikdy jsem ji nepozval do divadla! Hned jsem se to snažil napravit. Osud mi přál - čirou náhodou se mi sama zmínila, jak strašně chce vidět jedno představení, na které nebylo možné sehnat vůbec lístky. Jako správný borec jsem to samozřejmě zařídil, navíc se to hodilo jako narozeninový dáreček. Výsledek stál za to: představte si zcela vyprodané divadlo a uprostřed první řady vedle mě - jediné prázdné sedadlo. Nepřišla a ani se nijak nenamáhala to vysvětlit...Jo - Niko (pokud jsi to ty, která psala do rubriky "Muži, vzpomínáte na své bývalé nenaplněné lásky?"), odepsal jsem ti ještě před prázdninami, ale příspěvek mi převálcovala Yossarian asi padesátkrát stejným sprostým textem - je nutno odklikat celé nazpět :-(

Huberte, :-)))

Áno,áno není nad Anču Heberte !

Áno,áno není nad Anču Heberte !

Ahoj, před pár dny jsem se rozešel z holkou, o které jsem si dlouho myslel, že ji budu moci používat alespoň 1x za 14 dní místo mé gumové Anči. No nic z toho samozřejmě nebylo, tak se z toho zatím vzpamatovávám, ale budu v pohodě. Za pár dní zkusím jinou, třeba to půjde snáz a konečně aspoň jednou za čas mou andulku budu moct vyfouknout.

Ahoj všichni, kdysi jsem tu s vámi taky diskutovala a byla moc nešťastná. Ale už to mám všechno za sebou. Věřte mi, že Jana má pravdu, všechna bolest jednou přejde a do cesty vám přijde někdo nový a lepší. Ten lék je opravdu čas (někdy dlouhý čas, to je fakt) a nová láska. A pro všechny co mají poměr se ženáčem: seberte všechnu sílu a jděte od toho, čím dřív, tím líp. Protože naprostá většina těchto vztahů má úplně stejný průběh a všichni víme jaký... Holky, je to jen trápení a vy to budete řešit stále dokola až vás to úplně vysaje!

závěr článku Jak přežít rozchod ze Ženy a život: "Naštěstí i já jsem za čas pochopila, že rozchodem život nekončí. Možná se vám to v té chvíli může tak jevit, ale třeba za rok za dva zjistíte, že vám rozchod, jakkoli bolestný, přinesl hodně pozitivního. Už víte, že i tak složitou situaci zvládnete sama. Naučila jste se spoléhat sama na sebe, jste silnější, a tím pádem sebevědomější. Věřte, že vám po čase zase vstoupí do cesty zajímavý muž, kterého byste, nebýt předešlého rozchodu, nikdy nepoznala."Tato slova mi mluví z duše. Jsem cca rok po rozchodu, ale už se cítím velmi dobře. Občas si zastesknu, ale už na něj dennodenně nemyslím, nikoho nového jsem sice ještě nepotkala, ale tak zase mám čas věnovat se jiným věcem, věcem, které mám ráda a které mě baví. Život jde dál. Před rokem jsem tu brečela, přemýšlela o sebevraždě, cítila jsem se nejstrašněji v celém svém dosavadním životě... ale dnes, jsem zcela OK. Věřte, že každá bolest jednou přejde. Zpočátku si člověk prochází peklem, myslí si, že to nemůže nikdy zvládnout, pak se dostaví vztek, následuje pár marných pokusů o návrat a s tím spojené kroky zpět, nicméně po několika takových eskapádách dojde k vystřízlivění, apatii až k následnému vyrovnání se s celým rozchodem. Mě toto celé trvalo cca rok a ty šílené chvíle asi tak půl roku, ale každý člověk potřebuje jinak času. Věřte mi, všechna bolest jednou přejde.

Máš pravdu:-(.