jak se odmilovat ?

Vy dvě kytičky (fialko a...Nebylo by jednoduší psát pod jedním nickem?

Jo, a že nás vnímá okolí, to je pravda.Jen nevím, proč kolegyně a kolegové v práci mě vnímají kladně jako kamarádku, ale chlap, který by stál za hřích, nikde.A přitom když jsem měla přítele, měla jsem spoustu nabídek. Myslím, že jsem tehdy vyzařovala to pravé, co je potřeba vyzařovat.:-)

Mirando, nebyla poslední,...Maceško, bohužel ani já nejsem poupě, spíš naopak.:-(I já musela kdysi vydejchat krutou manželovu nevěru (a ne jednu), nešetřil mě tehdy ani náhodou. Ale je to už mnoho let a dávno to nebolí. Ani já neměla touhu po pomstě, tehdy jsem ho ještě hodně milovala. Moje nevěra přišla až za mnoho let, byla ale velmi ohleduplná, takže manžel se nic nedověděl. Jenomže to byl tak silný vztah, že jsem přestala tolerovat veškeré ostatní manželovy libůstky a když se rozhodl už po několikáté odejít, tak jsem ho prostě nechala.A paradoxně hned po tom měl opustil i přítel.Takže jsem zůstala jako duševně ochrnutá a dlouho mi trvalo (a asi ještě trvá) znovu nabrat dech.Ráda bych věřila tomu, že ještě někdo přijde, ale každý prázdný den mi přidává na pochybách.Na světě není nikdo, kdo by se vyrovnal tomu, koho jsem ztratila.Doufám, že chápeš, že nemám na mysli manžela.:-)

Vy dvě kytičky (fialko a...Mirando, nebyla poslední, nevěř .............ani u mně ani u tebe, ještě cítím, že cosi přijde...i když nejsem žádné poupě v rozpuku, jde o touhu žít a tu vyzařujem navenek a okolí to vnímá. Věř mi.

Vy dvě kytičky (fialko a...eeeeh, moje první láska byla hooooooooooooodně amatérský pokus o cosi, co bylo v pozdějším věku dovedeno k dokonalosti-ale to tak bývá...první lásky u mně svým způsobem trapasy, teprve o mnoho let později souznění těsné a i duševní a o tom to dámy je....

..tam nahoře to asi...no páni ...ty taky ?? Mám to stejné...až neuvěřitelně. Můj taky svého času vzhlížel jinde, snad jen k jeho cti - dělal to celkem s ohledy, vše prasklo díky mé intuici a na přímou otázku pak nelhal, chtěl mně vytrestat svým způsobem, v té době jsme měli pocit, že se míjíme naprosto a kdo z nás dvou to zavinil to bylo stejné jako hádat se, zda dříve bylo vejce nebo slepice. Ano, i u nás je to za námi. Krize byla hluboká, zamíchala dnem, ale pro tuto chvíli lze říct, že je to za námi a co bude dál, to ví jen Bůh. Ano-i u mně byly ohledy, protože pomstu jsem nikdy nechtěla, spíš jen mít svůj tajný kout ve třinácté komnatě byl svého času nutností. Nechci ublížit, i když je jasné, že mně bylo ublíženo. Ale vím, že jsem už dost silná dnes na to odpustit a jít dál, protože jsem stejně jako ty leccos pochopila. I muži jsou zranitelní jako my, je bláhové si myslet, že ne, i oni mohou klopýtnout a odskočit...když to člověk pozná na vlastní kůži, snáz pochopí.

Vy dvě kytičky (fialko a maceško), to je vážně jak přes kopírák, ty naše osudy.I ten můj byl mladší, ale kromě prvního setkání jsem to jako vadu nepociťovala.Ostatně, zvedl mi sebevědomí už jen tím, jak mě uháněl o schůzku a další schůzku... Ano, bylo to nádherné a taky bych do toho šla znova, byla to nejkrásnější láska ze všech, co jsem zažila. A když někdo říká, že nejkrásnějši je první láska, tak já naopak tvrdím, že ta poslední.

fialko, rozumím všemu, co.....tam nahoře to asi "oíšou" přes kopírák - ty naše životy.Můj manžel mě přehlížel, no vlastně vzhlížel k jiné. Takže jsem byla najednou na vedlejší koleji, nic na mě nebylo dobré.Nelíbilo se mi to, samozřejmě. Přemýšlela jsem o tom, jestli jsem fakt tak hrozná nebo mu zastínil mozek nějaký pocit, že nějaká cizí žena ho třeba obdivuje - co já vím. Teď už jsem mu snad i porozuměla. Ne že bych na to vzpomínala ráda. Dělal to všechno hodně neomaleně a tím mě nejen zraňoval , ale i urážel.Ale to už je za námi - snad.A já doufám, že já mám ty svoje chvilky, kdy jsem s někým jiným stále v utajení - protože ublížit mu stejným způsobem nechci.

maceško (to jsme se tu...fialko, rozumím všemu, co píšeš...ten, kdo se vryl do mého srdce byl totiž taky mladší než já-o šest let. Neměl víc empatie, než jiní muži kolem nás, ale byl v pravou chvíli na pravém místě měl dar, který je pro mně jako ženu velmi důležitý-uměl dát v dané chvíli ženě pocit, že je jediná na světě, ta nejhezčí a nejlepší. Ne každý muž to umí a je to věc, kterou žena umí ocenit-já určitě. Byla jsem s ním jemu na roveň, mladší, hezčí, život měl ostřejší barvy a vůně, bylo mi hezky, neskonale hezky. Určitě porozumíš. Byla jsem vdaná a možná za to zaplatím a vím, že tohle se nedělá-co nechceš, aby druhý činil tobě, nečiň ty jemu. Přesto všechno děkuji životu, že mi tyhle chvíle dopřál a šla bych do toho znovu. A znovu a znovu. Pokud život takové chvíle postrádá, není to plný život,....

fialko, na přeskočení...maceško (to jsme se tu sešly pěkné kvítka :-)...ON sice je mladší než já, ale protože mi už dávno není 20 let, tak z toho vyplývá, že to není žádný mladý kluk, je to dospělý muž, který už taky něco zažíl a dobře ví, co dělá.A "zjevil se" taky ve chvíli, kdy jsem se necítila v manželství zrovna jako v růžové zahradě. Moc mi pomohl v té chvíli už jen tím, že byl, že se mnou mluvil, že jsem ho zajímala - a to bez nějakých výhrad a podmínek.Možná teď cítí, že už ho tolik nepotřebuji, co já vím.A možná už ho tolik nepotřebuji ani já, jen ...nějak jsem si na jeho existenci zvykla a je mi s ním fajn.

fialko, na přeskočení jiskry a zapracování chemie věk vliv nemá. Prostě je spousta mladých holek, které přitahují zralí muži a hodně mladých kluků, které přitahují zralé ženy. Já jsem vdaná čvtrt století a něco málo bokem proběhlo, ona je to dlouhá doba a kdo má to štěstí, že je schopen být absolutně věrný a má takvoého i parnetra a jsou jeden pro druhého třeba po padesát let ? Bohužel tu nevěra byla, je a bude a nikdo s tím nic nenadělá, jsme tvorové nedokonalí-a kdybychom dokonalí byli, zsa by byla na světě nuda. Jednou jsem se taky citově zaangažovala, u flirtu, který pak vyšuměl do ztracena. Ale přežila jsem se dobře nakonec a vidím to dnes tak, že jsem ráda, že jsem to mohla prožít, dokonce mi to v mnoha věcech pomohlo-třeba upevnit sebevědomí v manželství v té době pochroumané a pak-zážitky tu jsou napořád, zůstávají a chvilky které berou dech a nosíme je ve zlatém rámu vzpomínek v srdci jsou tím, co nám nikdy nikdo nevezme. A taky pořád žiju v tom přesvědčení, že nikdy není doba, kdy mně nic dál nečeká a že něco vždy končí, aby něco nového mohlo začít. Asi jsem právě ve fázi toho čekání na to nové v mém životě...

víš, já jsem nějak...chudák kluk mladej

Chlap o 10 let mladší? Tak...víš, já jsem nějak neplánovala se do něho zamilovat.Vypadalo to na začátku tak, že oba potřebujeme zažít nějakou změnu. Po pravdě jsem si myslela, že se párkrát sejdeme, užijeme si a půjdeme každý dál. Asi to takto hodně často probíhá.Zkušeností s tím moc nemám, jen co jsem za svůj život přečetla v časopisech :-)V kontaktu jsme stále, už to v období mezi setkáními není takové jak na začátku (mně by se to líbilo), ale možná ten prvotní žár trochu ochladnul.Ale při posledním setkání to zase bylo jako uragán (prostě fyzicky si "sedíme").Jojo - tentokrát žádná výmluva a rušení schůzky nebylo :-)

Mirando, díky, ale ona ta...Ano, možná ti tu zásadovost umožnila ona svým chováním. Ale její chování, její odtažitost jsi inicioval ty sám, takže se vlastně kruh uzavírá a vycházíš z toho vítězně.Možná ti trochu závidím ten důvod, že jsi odolal proto, že máš doma hezký vztah.Mirku, moc ti přeju, aby to tak zůstalo a aby tě příroda dál nepokoušela.I když - pokušení bývá tak sladké...:-)

Asi ano, dopustili jste se...Mirando, díky, ale ona ta zásadovost není úplně zásadová, stačil krůček a mohl se psát jiný příběh. Po hormonální bouři a procitnutí se dá spousta věcí ukočírovat, ale samozřejmě to není zadarmo a člověk musí hlavně chtít. Taky mám slabší chvilku, kdy si představuju, jaké by to asi bylo, ale hodně rychle mě to přejde, zvlášť když z její strany cítím jistou ignoraci. A to na mě platí - možná to bude znít jako paradox, ale přestože mě stále fyzicky přitahuje, právě tou ignorací ve mně dokáže vyvolat takový pocit, že jsem vnitřně přesvědčen, že kvůli ní nechci riskovat, pže to by byla vysoká hra a lehce bych mohl prohrát.

...snažím se na něho...Chlap o 10 let mladší? Tak to je citová sebevražda ženské.

Asi ano, dopustili jste se oboustranné touhy - a tys ji za vás oba udusil. Ona ti to dlouho nezapomene, to tě nechci strašit, ale tohle ženské nesou těžko. Kdoví, co si prožila, asi ji to ponížilo a než dojde k názoru, že to tak bylo nejsprávnější, uteče trochu vody.Mirku, čím dál víc obdivuju, jak dokážeš být zásadový.

Fialko, Mirek má ve všem...Mirando, jakobys to přivolala. Dnes jsme se potkali v širším složení na dvoře. Já s manželkou, synem a ona s dětmi. Všechno bylo strnulé, těžko se to popisuje. Manželka se s ní chtěla bavit, stála o konverzaci a ona sice odpovídala, ale evidentně byla zaražená, děti si hrály a já jsem vše z povzdálí sledoval (zaměstnal jsem se garáží a dohledem nad dětmi). Jak jsem psal, že to bylo strnulé, nedokázala se na mě vůbec podívat a vlastně ani já na ni. Když jsem se pokusil přidat ke konverzaci, sotva jsem prohodil pár vět, pže jsem cítil, že jí moje přítomnost není příjemná. Jako bychom se něčeho vážného dopustili a nechtěli bychom, aby to na nás někdo poznal. Možná nechtěla dát záminku manželce, ale bylo to opravdu zvláštní. Pak i s dětmi raději "utekla". Na něco se vymluvila, i když mohli zůstat déle. Děti si rozuměly a ještě by si pohrály. No, myslím, že tato epizoda je potopena.

Fialko, Mirek má ve všem pravdu, ale až Ho potkáš, hlavně ať máš na tváři úsměv!Jestli tě chce, bude tě chtít o to víc, a kdyby ne, tak ať vidí, že jsi i bez něj v pohodě.Mirku, jak pokračuješ ty? Nebo spíš - jak pokračují tvoje ženy?

...snažím se na něho...Fialko, někdy nepomůže ani náraz hlavou do zdi. Sice se vymlouvá, ale ještě neřekl definitivní ne, takže naděje v tobě pořád žije. Neexistuje univerzální rada, jen jakási doporučení, která můžou a nemusí fungovat. A navíc máš vzpomínky jenom na to hezké, žádné starosti a problémy nemusíte řešit (tedy když nepočítám to tvé trápení). Asi musíš čekat a doufat, že všechno odnese čas. Muži jsou často pohodlní na to, aby museli řešit ukončení "vztahu", takže to raději nechají vyšumět do ztracena.