Zenaty milenec

Dík za přání. Vždycky je hezké číst, že nějaký příběh dopadl dobře, držím palce, ať vám to takhle hezky vydrží i do budoucna!

Mně to nijak nevadí..nebudu se snižovat k tomu,abych na ni reagovala-jsem si vědoma,že je to nemocný a neštastný člověk.

Dobrý den, zdravím všechny, o tomto tématu bych mohla psát hodně dlouhé řádky, jinak předem chci Míle popřát hodně štestí.. A Kesidy také, a to proto že mi to připomíná můj vlastní přibeh. Tedy jen zatím její začatek. Když mi bylo 18 let seznamila jsem se s baječným mužem 34let,a to v práci. půl roku jsme v podstatě kolem sebe jen chodili,ale potom to začalo pekně jiskřit ...ani jden z nás neveděl do čeho se řití, oba jsme to brali spíš jen jako ulet,ale po krátkem čase jsme zjistili že to tak není. Zamilovali jsme se do sebe neuvěřitelně,i když nás dělil takový věk, dokázali jsme si hodiny povídat, jezdili jsme po výletech a uživali si společných chvil. Pak na to přisla jeho žena asi po 8 měsicích... Řekli jsme si ze je konec. Po pár dnech Šíleneho trápeni jsme zacali na novo a rekl mi ze be že me žít dál nemuže a nechce ,ale ze to nechce uspěchat protože prece jen 8 měsiců je málo, na to aby hodil vše za hlavu. A Ze me chce poznávat dál a ze chce semnou být do budoucna,a ja na nej čekala, a taky jsem se dočkala po 2 letech,se definitivně rozhodl že od rodiny odchází...Bylo to šílené období a nebylo pro nikoho z nás lehké. ale i tak jsme vše překonali a začali jsme spolu žít. musím říct že ted je mi už 29let a jsme stále spolu,a moc se milujeme snažíme se aby náš vztah byl stále krásný.Je to napsane hodně v krátkosti, a ma to spoustu dalsich okolností ,ale jen chci říct ze pokud se dva milují a chtějí mužou mít krasný vztah i po 5,10,15letech.... A to že jsem ho potkala je me největší štěstí a vůbec ničeho nelituji. Tak tady přispívám svou životní skušeností,jestli se to bude chtít někomu číst...

že to, co se naváží do Lucky je Yossara, postrach a ničitelka všech diskuzí - naposledy na Antipsychotikách děs běs, 51letá žena z Prahy žijící jen na netu a forech, 16 let v ID s diagnozou paranoia ( psala na výše zmíněném tématu )... zlo nikdo nikdy nevymýtí, mějte se tady hezky ! Čtenáři.

Hele nemyslíte, že tu nejde jen o to, jestli se kvůli někomu někdo rozvedl nebo ne? Znám 70tiletou pani, od 68. roku má jednoho milence, oba v té době byli vdaná/ženatý, teď jsou oba vdovci a furt si jedou ten svůj rotuál, nebydlí spolu, každou středu jsou spolu celé odpoledne, pomilujou se (budiž jim to v tomhle věku přáno!) a naprosto jim to vyhovuje! Proč si myslíte, že k fungujícímu vztahu je nutně potřeba, aby spolu dřív nebo později ti dva žili?! Kromě toho fakt neznám nikoho z řad spolu žijících i z řad spolu nežijících, kteří by byli neustále v pohodě a o ničem nepochybovali nebo je čas od času něco neštvalo...

a kvůli tobě se rozved kdo?

kvůli tobe se lucinko jeste zadny nerozved tak na diskuzi jen zuříš:-)

zenatí jsou nejlepší :-)

ha,ha,haaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

hmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm

To Lucie: neřekl mi, že se rozvede, já se ho na to neptala, vím, že on nebude ten, kdo by o rozvod žádal, to občas říká manželka, ani nevím, jestli tu někdy bydlet bude. Byla jsem naštvaná z vánoc, sešli jsme se až v noci, na silvestra byl se mnou, ale stejně vánoce dolehnou, takže jsem po novém roce udělala zásek (po xté...), večer asi za hodinu byl u mě, že by chtěl aspoň 2 měsíce, tak jsem prohlásila, že pokud se přestěhuje, tak fajn, pokud ne, tak ať si sebere papíry apod. a že končím, od té doby je zase jako milenec z pohádky. Jistěže tu nemusí být nikdy, nevím, jak to dopadne, jen vím, že i když není úplně "můj", tak mi s nikým tak dobře nebylo a to je pro mě momentálně důležitější, třeba se dostanu do fáze, že budu uvažovat jako Ty, ale zatím mi převažují klady, i takhle je se mnou víc, než byli mí bývalí manželé (to zní hrozně) a fakt mě takhle jako milenku-partnerku a tak dlouho nikdo nerozmazloval. Jasně, že někdy pochybuju, ale většinou jsem spokojená, ve vztazích se vším všudy jsem pochybovala mnohem víc, tak tomu prostě nechávám volný průběh, jestli někdy budu ve fázi, že v něm budu vidět slabocha a přítěž, tak to nejspíš skončím, ale zatím mi to víc dává než bere. Asi jsem ho neměla pustit do srdce na začátku, jenže se stalo, miluju ho i se všema jeho chybama, možná jsem v tomhle blbá, ale tak to prostě je.

Takže Mílo, u Vás je to pouze již o vyřízení formalit?A kdy Ti řekl,že se tedy rozvede?

Lucie: čekej, čekej :-)

Děkuji Zuzko, s ním to vidím stejně, taky bych chtěla něco vždycky udělat ze své vůle a ne z donucení. Zdraví snad už bude v poho, budu doživotně na warfarinu, tak by se to snad opakovat nemělo, ale do práce potřebuju už jako sůl. Ještě jednou Ti moc děkuji a též Ti přeji jen to nejlepší, ať se vám daří a toho nepříjemného ať je co nejmíň.

Většinou spí u mě, přes víkend vždycky a v týdnu někdy v průběhu noci odejde, třeba ve 2 nebo ve 4 ráno, říká, že kvůli ranním anabázím, ale většinou zůstává do rána. Jí jak kdy, někdy si dělá večeři sám nebo s mladšim synem doma, někdy jí tady, většinou vaříme společně, manželka už neplní funkci manželky vůbec (tím ji nechci urazit, asi bych to také v její kůži nedělala), od listopadu se většina věcí přesouvá ke mě. On si třeba pere sám, sem donese občas jen kalhoty, že jdou prát blbě v ruce a nějak se nechce dokopat naučit se ovládat pračku :-)...

Mílo, asi sis toho na sebe vzala taky dost, takže se teď raději šetři - ať jsi zdravotně v poho - a ty další věci bych já nehrotila a nechala vyplynout, protože jsem toho názoru, že ten radikální určující krok teď už může udělat jen Tvůj přítel - je to na něm. Přeju Ti lásku a štěstí ... a zdravíčko !!

Aha,takže je to vlastně uvařený.A spí kde?To není výslech-snažím se udělat si obráze.Totiž,to kde spí a večeří,je docela důležité.

To Sup- vědí to všichni, on pokud není v práci, je z 80% se mnou, takže jeho žena ho chce odstěhovat sem, tj. pomalu se stěhují ty složenky apod a částečně on. A kluci? Starší se nezapojuje ani do komentářů, když se potkáme, bavíme se s úsměvem. Mladší? Kamarád mé dcery, tam je to složitější, býval tu moc rád, chodil někdy jen za mnou (myslím tím, že nepřišel za dcerou), teď sem nechodí, ví, že máma by to asi obrečela, on je její důvod bytí, on ji má samozřejmě moc rád a nechce jí ubližovat, dál to nebudu rozepisovat, bylo by to na dlouho.

To :-)) jeden špatný gen ve spojení s týdnem sezení ve škole a dřinou při stěhování a dodělávkách na baráčku je první trombóza, druhá díky špatnému postupu dr. - málo ředěná krev, uthlo se to do obou plic, ona tvrdila, že je to blbost, tak jsem jela jinam a skončila na jipce, kdybych to neudělal, asi s tu s vámi nepíšu...:-))

To Zuzka. Ráda čtu Tvoje odpovědi, připadají mi hodně rozumné a nejkrásnější na nich je, že nikomu neubližují ani nikoho neodsuzují, prostě je to přesně o diskuzi, vyjadřují názor, a také dle mého názoru podstatu vztahu, nutnost kompromisů z obou stran a z obou stran ten vztah pěstovat, aby zůstal hezký, nezevšedněl a nestal se pro jednoho nebo oba vězením či galejemi, to je to, proč se spousta vztahů rozpadá, že tohle nedokáže a proto taky já teď nemám sílu ukončit svůj vztah, protože po dvou a půl letech, kdy jsme spolu skoro každý den už asi nejde úplně o zamilovanost, připadám si jako zamilovaný puberťák, ale teoreticky by to už neměla být ta počáteční chemie-růžové brýle. Není to jen o bezstarostných chvílích sexu nebo posezeníček, ale děláme spolu spoustu věcí, plánujeme do budoucna a já si s nikým takhle nikdy nerozuměla, možná jsme oba srabi, já že to neukončím a on, že se nepřestěhuje, ale i tak ho mám víc, než leckterá manželka manžela. Byly časy, kdy jsem si říkala, že už si nepustím do baráku nikoho, že radši zůstanu sama nebo rozhodně nebudu s nikým žít, fakt si nejsem jistá, jestli je lepší to takhle nechat, nebo aby se přestěhoval. Konec řešit nebudu, buď přijde nebo ne, já na něj sílu nemám a on asi taky ne, rozešli jsme se mockrát, hlavně v době, kdy "ještě dost zlobil mr. Hyde". Někdy závidím lidem tu jistotu, že jsou si něčím tak složitým naprosto jistí, ale někdy jsem ráda, že ji nemám, vždyť skoro všechno je relativní...měj se hezky a nikdy se nevzdávej, také jsem toho názoru, že si pak člověk ublíží nejvíc sám sobě.