Oprátka za osm mrtvých - Olga Hepnarová

Vazeni spoluobcane - a konkretne potom ti z vas, kteri byste souhlasili s tim, aby vznikla opera o Olze Hepnarove - obracim se dnes na vas s velmi zavaznym dotazem.Domnivate se, ze by v podobne opere mel vystupovat vedle Lubomira Strougala, ktery s konecnou platnosti poslal Hepnarovou k opratce, i Gustav Husak?Gustav Husak, tehdejsi generalni tajemnik UV KSC, s nezanedbatelnou pravdepodobnosti politicky dirigoval soudni reseni pripadu Hepnarova, zamitnuti jeji zadosti o prezidentskou milost, jakoz i rozsah a obsah informaci, ktere k danemu pripadu verejnosti poskytovaly tehdejsi masove sdelovaci prostredky.Vedomi si teto moznosti, povazovali byste postavu Gustava Husaka za vhodnou k tomu, aby vystupovala v opere o Olze Hepnarove, a eventuelne mela i nejakou svou vlastni miniarii?Bud ano, nebo ne.

A svoje predchozi tvrzeni...> K takovymto projevum nenavisti k lidskemu druhu - ci prinejlepsim lhostejnosti k zivotum jinych - dochazi na verejnych dopravnich komunikacich kazdodenne. A je nepochybne v zajmu moderniho statu - at jiz komunistickeho, nebo demokratickeho ci demokraturniho - takoveto skutecnosti zamlcovat, ututlavat a bagatelizovat.A siroka verejnost si v tomto smeru muze se zainteresovanymi verejnymi organy i se svetem medii smele podat ruce.Byt reditelem verejnopravni televize ci clenem nejakeho jejiho obsahove editorskeho gremia, dovolil bych v eteru prezentovat podobne uvahy maximalne tak na tom uplne nejmene sledovanem programu, a vyhradne jeste tak nekdy ve 4 hodiny rano...

A svoje predchozi tvrzeni bych dokonce jeste zobecnil, a zaroven tak i navazal na svoji dosud nezodpovezenou otazku, kterou jsem tu jiz nejmene dvakrat nastolil.Jde o to, ze nejen Hepnarova dokazala byt pri usmrceni svych obeti tvrda, dusledna a konzistentni, a to dokonce i v pripade, ze snad takovou nebyla nikdy predtim ani potom.Jsem pevne presvedcen, ze i u nezanedbatelneho procenta jinych vaznych a smrtelnych zraneni v doprave hraje podstatnou roli nenavist jednotlivcu k lidske spolecnosti. Tato nenavist jiste nemusi mit jen formu cileneho usili zabit motorovym vozidlem vetsi pocet lidi - lide vsak nejednou umyslne najizdeji do jednotlivcu ci malych skupinek, ridi bezohledne a nepozorne z nezajmu o zivoty a zdravi jinych ucastniku silnicniho provozu, nebo ze zlomyslnosti ci nezajmu (jakoz i samozrejme z opravneneho strachu z nevdeku a zbytecnych pozdejsich opletacek) odmitaji poskytnout prvni pomoc zranenym.K takovymto projevum nenavisti k lidskemu druhu - ci prinejlepsim lhostejnosti k zivotum jinych - dochazi na verejnych dopravnich komunikacich kazdodenne. A je nepochybne v zajmu moderniho statu - at jiz komunistickeho, nebo demokratickeho ci demokraturniho - takoveto skutecnosti zamlcovat, ututlavat a bagatelizovat.Hepnarova vubec nebyla vyjimecna tim, ze do nekoho umyslne najela. Jeji zvlastni misto v dejinach tkvi pouze v tom, ze byla ve svem najeti nad jine dusledna a metodicka, a predevsim pak, ze se k nemu i hrde prihlasila.

Na rozdíl od Vás já OH a...> Na rozdíl od Vás já OH a priori nevěřím...Hepnarova sice svoje okoli zasobovala nejrozmanitejsimi vymysly, nicmene konkretne ve svem najeti byla relativne prima, nekompromisni, metodicka a efektivni. Svoji vuli zabit vetsi pocet lidi jeste pred svym najetim pisemne deklarovala, a vetsi pocet lidi potom skutecne i zabila.Pokud si i navzdory temto prostym faktum chce nekdo naopak myslet, ze - Hepnarova nebyla psychicky schopna se v dobe sveho cinu operativne rozhodovat v zajmu efektivniho splneni sveho zahubneho cile;- ze byla prilis mekka na to, sve priblizeni k mistu cinu zopakovat, kdyz pri svem prvnim projeti kolem daneho mista zhodnotila situaci jako nepriznivou pro usmrceni vetsiho poctu lidi;- ze pokud se snad priblizila k mistu cinu vice nez jednou, mohlo to byt maximalne naopak z nejake jeji ohleduplnosti, aby nezpusobila maglajs prilis velky;- a ze tedy, suma sumarum, Hepnarovou dosazena zahubna a zranitebni bilance byla spise vysledkem nahody, nezli jejiho pevneho odhodlani zabijet a zranovat;pokud si nekdo chce i navzdory evidentnim faktum, svedcicim o pravem opaku, neco takoveho myslet,pak at si to mermomoci mysli...

> Ptala se VB těchto...Na rozdíl od Vás já OH a priori nevěřím, a to na základě svých vlastních životních zkušeností. Měl jsem to štěstí nebo spíše smůlu, že jsem blíže poznal dost lidí, jejichž jednání se výrazně vymykalo i velice benevolentně pojímaným normám chování. Určitým lidem prostě věřit nelze, OH, podle toho, co jsem se o ní dočetl, nepochybně patřila mezi ně.OH měla znalosti psychologie, byla velice inteligentní a svou výpovědí „vystavěla příběh“, který neměli policisté ani znalci důvod znevěrohodňovat, a to i díky společenskému tlaku tehdejších stranických a státních orgánů. Bohužel, rodiče a sestra OH, kteří jí byli nejblíže, nejvíce jí znali a tedy mohli upozornit na případné zásadní faktické nesrovnalosti v její výpovědi, tehdy vypovídat odmítli.Kolikrát OH objela kolečko kolem místa činu jistě není rozhodující. Nicméně, pokud by se našel svědek, který třeba někoho desítky minut vyhlížel a vybavil by si, že OH několikrát projela kolem na zastávce stojící větší skupiny lidí (třeba dětí z letního pionýrského tábora) která na místě čekala, zpochybnilo by to její výpověď, ve které se stylizovala do role drsné ženy, která se mstí společnosti tak, že chce zabít co nejvíce lidí. V této souvislosti si vybavuji mladé, agresivní "drsňáky", kteří navenek vykřikují hesla o Hitlerovi, ale uvnitř pláčou steskem po mámě.

Porad ale cekam na nejaky zajimavy nazor na problem, ktery jsem tu formuloval pred par dny.Hrozilo realne nebezpeci, ze pokud by Hepnarova nejednala dostatecne ostentativne, a pokud by neprehlednutelne nezduraznila, ze jeji najeti bylo umyslne a s explicitnim cilem zabijet, pak mohly zainteresovane organy nasledne cin Hepnarove zbagatelizovat, a jeji zahubny zamer nenapadne zamest pod koberec?

Pokud si vzpomínám, našli...> Ptala se VB těchto svědků, kolik bylo na zastávce lidí v době, kdy okolo ní OH projela?Zde je problem s presnym vymezenim mista a doby. Jednalo se prece o dopravne relativne frekventovanou ulici se zastavkou MHD, a tudiz i s typicky dosti vysokou, ale pritom velmi promenlivou, koncentraci chodcu. Jakakoli odpoved svedku na podobnou - nejpravdepodobneji jen vagne polozenou - otazku proto opet mohla byt prinejlepsim jen velmi priblizna a vagni.Hepnarova sama tvrdila, ze pri svem prvnim prujezdu kolem pozdejsiho mista cinu nalezla lidi, kteri se jiz rozchazeli od tramvajove zastavky, takze se v teto situaci nemohla spolehnout na to, ze se ji jeji zamer usmrceni vetsiho poctu lidi uspesne zdari. Proto se tez v dane situaci rozhodla sve najeti odlozit, a uskutecnit druhy pokus na stejnem miste.Zanedlouho pote, po objeti nekolika bloku a navratu na stejne misto, tam jiz Hepnarova - podle svych vlastnich slov - nalezla dostatecne koncentrovane a dostatecne staticke uskupeni chodcu na to, aby se mohla relativne bezpecne spolehnout, ze se ji skrze planovane najeti podari usmrtit vicero obeti. Proto jiz tentokrate neotalela, a svoje zahubne najeti neprodlene uskutecnila. Nevidim nejmensi duvod zrovna v tomhle detailu Hepnarove neverit. Zejmena vezmeme-li v potaz, ze u soudu presvedcive dolozila, ze usmrceni vice lidi podridila nejen vyber mista a doby sveho cinu, ale i svuj vyber nakladniho vozidla, ktere ke svemu najeti pouzila.

> Její výpovědi, že...Pokud si vzpomínám, našli se svědkové, kteří OH viděli několik minut před činem okolo pozdějšího místa činu projet, to ale neznamená, že tam neprojela vícekrát. Ptala se VB těchto svědků, kolik bylo na zastávce lidí v době, kdy okolo ní OH projela?

Nazdar Aleši, jsem taky...Jak výstižné, toto musí číst i jistý Marek na vedlejší diskusi. Tečka

Nazdar Aleši, jsem taky Aleš a stydím se za tebe, neboť se u tebe potvrzuje staré internetové pravidlo:čím delší článek, tím větší větší dement.A u tebe to platí na sto procent.Vole hoň si brko a neser ostatní.

Jaké byly psychické stavy...> Její výpovědi, že chladnokrevně uvažovala, a že poprvé místo činu minula, protože chtěla zabít více lidí, než na zastávce bylo, jednoduše nevěřím. To ja s tim problemy nemam. Nebyli snad dokonce i svedkove, kteri prubeh jeji jizdy dosvedcili?

Poprava je úkon podle...Jaké byly psychické stavy OH před činem a její myšlenkové pochody při činu? To je dobrá otázka.Opravdu se odpověď na ni už asi nedozvíme, snad jen kdyby se objevil nový svědek, se kterým OH krátce před činem mluvila, resp., který by zpochybnil její výpověď o tom, kde se pohybovala se svým autem krátce před činem (viz níže), ale to už moc pravděpodobné není.Myslím si, že OH cítila silné puzení provést hrůzný čin, který si naplánovala. Podle mne celý svůj krátký život toužila po uznání, po přijetí. Kromě rodinných problémů se ale musela vypořádat s nepříjemnými zážitky z léčebny, s odlišnou sexuální orientací (což byl tehdy daleko větší problém než dnes) a byla v podřadných zaměstnáních terčem posměchu. Rozumím tomu, že chytrá a sečtělá dcera z lékařské rodiny musela mít pocit, že ji prostředí, ve kterém se po odchodu z domova pohybovala nikdy nepřijalo, že ona patří jinam, že „má na víc“. Svůj čin zřejmě chápala jako akt, kterým si uchová lidskou důstojnost, protože poukáže na křivdy, které se sociálně vyloučeným lidem jako je ona, podle ní dějí.Zároveň ale určitě nebyla žádný násilník, ale naopak citlivý člověk, toužící po vztahu a lidské blízkosti. Protože se bála toho, že na poslední chvíli od činu odstoupí, "pálila za sebou mosty" (odeslala dopisy do redakcí novin, zničila vlastní auto). Takto se přece chová někdo, kdo se chystá k činu, kterého se zároveň i bojí, proto si navodí situaci, kdy už čin musí vykonat, aby sám před sebou neztratil tvář.Proto si myslím, že poslední minuty před svým činem stále s pokušením čin provést bojovala. Její výpovědi, že chladnokrevně uvažovala, a že poprvé místo činu minula, protože chtěla zabít více lidí, než na zastávce bylo, jednoduše nevěřím. Stejně tak nevěřím tomu, že pouze udělala řidičskou chybu, která ji zabránila pokračovat k jízdě po chodníku dolů k Vltavě, což by znamenalo další mrtvé.Zajímalo by mě, zda VB prověřila, jestli se výpověď OH pokud jde o poslední minuty před činem zakládá na pravdě. Dnes by pomohly kamerové záznamy, tehdy byl možná vyslechnut nějaký svědek, který by mohl vypovědět, kolikrát skutečně projela kolem místa činu a jak se měnil počet lidí, kteří poslední minuty či desítky minut stáli na zastávce. Pokud tam např. delší dobu čekala větší skupina dětí, a to i v době, kdy kolem OH projela, její výpověď o chladnokrevné snaze maximalizovat počet obětí by to zpochybnilo. Otázkou také je, zda někdo kontroloval, jestli stav tachometru po činu souhlasí s délkou trasy, kterou OH podle svých slov ujela a se stavem tachometru, jak byl zaznamenán při vypůjčení nákladního auta. Jestliže by ve skutečnosti najela např. o 20 km více, mohlo by to znamenat, že okolo pozdějšího místa činu projela vícekrát.Nedovolil bych si zpochybňovat odbornost znalců, kteří duševní stav OH zkoumali, nicméně mám jednu poznámku. Znalci museli být ze své praxe zvyklí na to, že zkoumaný se spíše snaží duševní poruchu simulovat, nikoliv ji zastírat. V případě, kdy výrok znalců rozhoduje, zda zkoumaný bude trestně stíhán či ne, nelze rozumně předpokládat, že bude přitěžovat sám sobě tím, že bude vypovídat tak, aby podezření na duševní chorobu vyvrátil. Zdánlivě logická výpověď velice inteligentní mladé ženy jako byla OH ve spojení s lidsky pochopitelnou nechutí znalců ztrácet příliš mnoho času ověřováním pravdivosti výpovědí OH, a to např. výslechy jejich příbuzných a známých, mohly vést k tomu, že znalci uznali OH trestně odpovědnou, přičemž samozřejmě nelze opomenout tlak tehdejších stranických a státních orgánů.OH se stylizovala do role chladnokrevné vražedkyně, navenek nechtěla připustit, že bude označena za duševně nemocnou, nicméně myslím si, že s tím, že ji její čin přivede na šibencici nepočítala. V posledních minutách svého života ze své role vypadla, ale to už není podstatné.

Poprava je úkon podle...Me by zase zajimalo, zda byly opravnene predbezne obavy Hepnarove, ze jeji cin bude nasledne zlehcen ci "zesmesnen".Hepnarova se, jak znamo, rozhodla svuj cin vykonat tak ostentativne, jak to jenom slo, a pred cinem i po cinu opakovane pisemne i ustne zduraznovala, ze najeti do lidi s cilem je usmrtit byl jeji autenticky zamer.Nabizi se otazka, do jakeho kontextu by statni moc vsadila jeji cin, kdyby se Hepnarova ke svemu pravemu zameru hrde nehlasila, a kdyby se pokusila to cele svest na nejake technicke ci osobne zdravotni objektivni priciny.Ma na to nekdo nejaky nazor?

Pri poprave i pri nejake soukrome slozite ritualni vrazde se asi vyplati chovat se k usmrcovanemu velmi formalne, neobvykle a slavnostne. Je s tim spjata i sugesce toho, ze cele universum i s jeho nadprirozenymi silami je pri tomto aktu na strane usmrcujiciho. Takto si popravovany ci vrazdeny snaze uvedomi, ze je jeho osud zpeceten, a s mensi pravdepodobnosti se pokousi o utok ci utek.

Poprava je úkon podle práva, má svoje pravidla, bylo postupováno podle přísně tajných směrnic pro výkon absolutního trestu. Zápis měl uvádět případně události při popravě pouze opravdu mimořádné, které by nějak narušily stanovený průběh úředního úkonu. Silní vězeňsští dozorci, státní vykonavatel a jeho dva pomocníci byli jistě zárukou toho, že by zkrotili i dvoumetrového chlapa vzpínajícího se popravě. Ale mně nějak nené jasné proč se až tolik zde řeší poslední chvíle Olgy Hepnarové před tváří spravedlnosti, tedy pod pankráckou šibenicí. Tehdy už byla v rámci pobytu na oddělení odsouzených k smrti v nenornálním duševním stavu. Mě by spíš zajímaly její psychické stavy před činem za který byla odsouzena a její myšlenkové pochody při tomto hrůzném masakru nevinnýchlidí. Ale to se už asi nikdy nedozvíme.

Normalizacni vezensky system...Marnost predsmrtneho snazeni Hepnarove lze nazirat ve vice rovinach.Neslo zdaleka jen o to, ze at se branila, jak chtela, nemela prakticky zadnou sanci svoji popravu zastavit.Ztracena by byla byvala byla dokonce i v tom vysoce hypotetickem pripade, kdy by doslo k nejakemu kvantove mechanickemu zazraku, a ji se povedlo pozabijet vezensky i jiny personal pritomny pri poprave, a uprchnout z veznice.

Hlavně ty "nechutné...Autor stranek pantharei.estranky.cz tvrdi, ze v protokolu o poprave neni zadna renitence Hepnarove zminena. Ustni lidova i pravnicka tradice vsak takovouto renitenci vzpomina. Jednou z veci, kterou je treba si v teto souvislosti uvedomit, je i fakt, ze ten, kdo vyplnoval protokol o poprave, tak necinil ku prospechu nas, diskutujicich 40 let pozdeji o OH na internetu, nybrz tak cinil proto, aby ucinil za dost sve uredni povinnosti a uspokojil sve nadrizene. Jeho zamerem proto rozhodne nebylo popsat co nejpresneji a nejpodrobneji vsechny okolnosti zminene popravy.

Hlavně ty "nechutné podrobnosti" o konci života OH si vymyslel pan Hrabal. Nikdy nikdo nedokázal, že se něco takového dělo. Ale lidi mají rádi nechutné senzace, tak je "berou" za pravdu. Jak smutné:-(Kdyby se každý vyjadřoval jen k tomu, čemu opravdu rozumí, to by bylo na světě ticho.

D, prdel si dělej raději z plastelíny. Tohle je cynismus těžkého kalibru.

Normalizacni vezensky system se pri poprave Olgy Hepnarove nezmohl na nic stylovejsiho, nez byly rozvrzane zidle v "apartmanu" pankracke veznice, slouzicimu k predpopravnim formalitam a naslednemu vykonu trestu smrti.Zodpovedni zrizenci a urednici se tez ani nenamahali dukladne popsat chovani Hepnarove pri poprave, takze jeste dnes pouze koluji nepodlozene historky o jeji renitenci pri danem historickem aktu.Vse vsak mohlo byt jinak.K poprave mohli byt zamerne vybrani fyzicky slabsi a obstarozni zrizenci, a Hepnarove mohlo byt i vsestranne jinak umozneno, aby jeji fyzicky zapas s danym personalem trval dlouhe minuty.K danemu aktu tez mohla byt prizvana nejaka normalizacni divci solmizacni skupina a la Jezinky ci Bezinky, pripadne libovolna kombinace Jezinek a Bezinek.Ve chvili, kdy by se Hepnarova prala s katem a jeho pomocnikem, skrabajic pritom, kousajic, stipajic, jecic, chcijic a blijic, podobne solmizatorky mohly svym neopakovatelnym stylem unyle prozpevovat nekterou z normalizacnich rozhlasovych znelek, aby tak cynicky podtrhly marnost predsmrtneho usili Hepnarove.