Ježíš Kristus, Boží Syn

Na počátku bylo Slovo a Bůh byl Slovem a vše, co žije, vzniklo z Něho (Jan 1,1)Vzniklo tedy celé jsoucno ze Slova? Pokud je to tak, pak se i vy jedině skrze toto Slovo stanete Bohy. Když jste to správně pochopili, můžeme začít výklad o podstatě Božství jehož ponětí je na této zemi takové zamlžené, že se sotva najde člověk, který by pochopil Boha a Jeho moc.Lidé neznají Boha ani Jeho Bytost, neboť nežijí podle Slova když by se tak stali osvícenějšími. Tato tma nastala tehdy, když člověk nastoupil na svoji sobeckou pouť. Vybočil tím z cesty Božího řádu, čehož důsledkem bylo zatemnění duše a její pád.Nyní, když toto dávám psát, se sotva najde bytost, která by pochopila význam Mých slov. Dokud člověk nebude žít podle Božího Slova, nepochopí ho!Vezmeme si například zvířata. I ona si navzájem rozumí ve svém prostředí. Podobně je to u člověka. Dokud žije jako zvíře, nemůže Boha pochopit, i když je celkem možné, že je Bůh v něm. Jen tehdy se přiblíží k Bohu jako

Milá Jarmilo,ano,odložit veškerou výchovu,vzdělání,znalosti - znamená odmítnout to co jsem. Ano, být dítětem v němž je ta nesmírná krása s nevinností. Ono je pouze lidskou bytostí s vyjímečnou vnímavostí a citlivostí k životu,vyjadřující nejen svoje potřeby,ale také lásku. Jen se podívej jak plakají, když se někomu ubližuje - bez vyjímky,podívej se jak milují zvířatka,jak reagují na špatné prostředí a nepěkné vztahy,podívej se jak se umí radovat z příjemných lidí a věcí kolem sebe atd..Tradiční výchova a vzdělání spolu s nahromaděnými vědomostmi z nich udělá sebevědomé lidi,kteří všechno vědí a znají. A je po Lásce,porozumění a přátelství.A protože dospělí, toho údajně vědí víc o životě nežli najivní děti,tak je již od útlého věku podmiňují svou představou o životě.Ano,výchova by měla rozvíjet přirozenou inteligenci, zájem o ostatní lidi, láskyplný vztah k přírodě a životnímu prostředí. Měla by napomáhat pochopit funkci myšlení a chápat rozdíl mezi celistvím a částečným /omezeným/ jednáním, s jeho dopady na události a podmínky ve kterých žijeme.Ano,Jarmilko chápeš to správně a protože máš tuto krásnou touhu po oné kráse,čistotě mysli a nevinnosti,tak se ti jí brzy dostane.Pak teprve budou položeny podmínky pro pochopení Pravdy,Poznání a Boha.Základ je respektování základních práv na život člověka i ostatních živých bytostí.Bůh jim život dal a nikdo nemá právo jim ho brát. Nezabiješ - není vztaženo jen na člověka,ale i na každou bytost v níž je živý duch.Respektuje-li to člověk - má v sobě lásku,soucit a milosrdenství.To,chtěla bych být dítě. Je nádherné vyznání.Jarmilo měj se hezky.Milý sos,Kristus není Pán od slova panovat,je projeveným stvořením Duch Boží,je Láskou.Myslíš si,že ty sám to nemůžeš zažít? On se dá poznat každému, když upraví svůj život podle jeho rad. Pak to nezažiješ jako něco odděleného od sebe, neboť Tvé vědomí bude vtaženo do Jeho vědomí a budete jedno, a to samé platí i Otci /tento popis je pro tebe,ale popis to nevyjadřuje/. Pokud bys to zažil jako něco mimo sebe, bylo by to z Ega - nepravé,falešné,klamající a zavádějící.Je správné,že pochybuješ a nevěříš - né proto,že by to nebyla pravda - protože já nelžu. Kdybych lhal,pak bych byl ten nejvědší lhář pod sluncem a nebyl bych schopen psát o tom, co píši.Nevěřit mi je správné, z toho důvodu,že si tím otvíráš cestu k poznání,ale buť nedůvěřivý ke všemu co ti kdo řekl,aby ti z toho nevznikla nepřekonatelná překážka.Až potom, budeš mít schopnost posuzovat správně - do té doby se jen dohaduješ,vytváříš nepravdivé představy a nevíš.Měj se zatím hezky.

Milane,já nedokázi uvěřit,že máš své vize tak silné (od našeho Pána).Já jsem Kristovec ale tvé vize jsou pro mě trochu moc.

Přesně tak s Mare jsou všude problémy,vůbec nebere názor druhých,když má někdo jiný názor než ona,tvrdě ho osočí.Nic si nepřizná,s ní není normální řeč.Mě teda nebaví číst její nesmyslné dlouhé příspěvky.Jasně za svým názorem bych si měla stát,ale ne že začnu všechny kolem sebe plout!!Chce to trochu tolerance milá Mare!

Mare je ukázkou toho, jak dokáže přehnaná víra lidi zfanatizovat!!!

no já nevím co vlastně Mare tak vykolejilo. Zdá se, že čteme každý něco jiného i když čteme stejnou věc. Vlasně nevím vůbec o čem se přete, ale z mého pohledu to má Mare nalinkované, předem dané a pokud to nebude takové jak píše a pokud to někdo vidí a cítí jinak, tak je to špatně. Člověk tak dobrý, tak čistě věřící, bezelstný a láskyplný by nenapsal takovo kravinu jako : Doufám, že nemáš děti Milane, ...tímto způsobem bys z nich vychoval někoho s kým bys vůbec nebyl spokojený, to ti garantuju.....No, zdá se, že se nám z Mare stává polobohyně, když už garantuje.Milanově psaní tak uplně taky nerozumim, ale čtu o svobodě a napadají mě otázky. Něco ve mě mu rozumí.Chceš-li mít toto vnímání,pak odlož to co jsi - je to jen odezva minulosti Odložit všechno co jsem a stát se tím dítětem jak jsi psal? Děti jsou krásné a šťastné, často se smějí protože ještě nemají vlastnosti, nejsou ještě tolik ovlivnění okolím, rodiči a jejich výchovou. Jsou víc se sebou, než aby jejich vědomí upoutávalo a zaměstnávalo něco z venku . Pro nás to - venku a to na povrchu bývá důležitější než to, co máme uvnitř sebe. Děti to mají naopak. Chtěla bych být dítě.

Milá Máre,z Tvého příspěvku je zřejmé,že z toho co bylo napsáno v předchozích příspěvcích si nic nepochopila, a proto nemá smysl dál s Tebou o tom komunikovat. Vše posuzuješ jen ze svého hlediska, vytvořila jsis určitou představu o mě a o Světě,a ta ti brání vidět skutečnost.Pravda zůstane Pravdou. Není na mě abys to přijala. Nejsem závislý na tom zda to lidé přijmou nebo ne,každý má přeci svobodu rozhodování, a když ti tyto příspěvky vadí,tak na ně prostě nereaguj.Máre, nejsou psány jen pro Tebe.Na nějaký čas se odmlčím, abych dal prostor také ostatním.Měj se hezky.

19.41Proč je řečená taková závažná věc anonymně.

Mare, dej si prosím pozor na duchovní pýchu.

¨Milane,ano, já souhlasím s tebou, že je zapotřebí myslet na jiné. Pracuju v Naději s bezdomovci. Co ty Milane děláš pro jiné reálně v životě.Rozvíjíme s manželem naše Sdružení, které by mělo pomáhat duševně narušeným lidem, pro které máme, věřím, od Boha zvláštní moudrost...Vždycky jsem myslela, že na tomhle světě není možné být spokojený a žít si zplna, když umírají lidé hlady, když tolik mladých lidí trpí strašlivým způsobem duševně, ...toto ještě ke všemu není tak na první pohled vidět......Ale teprve, když mně Bůh uzdravil skrze Krista z mých vnitřních zranění, dal mi víru, lásku a sílu, můžu s jeho pomocí něco pro druhé dělat.....Dokonce mi Bůh přidal i soukromé naplnění ve skvělém a kvalitním manželství a výborný vztah se synem.Přesto mám Milane velké pochybnosti a výhrady vůči tomu, co tvrdíš....Jestliže jsi získal vztah k Bohu skrze Krista, nechápu, proč je ti proti mysli hodně věcí z Božího slova. Protože Kristus je tím....Slovem...Nechápu, že nevíš, že Bůh chce řešit jiným způsobem tyto vnitřní i světové problémy, než tady nastiňuješ ty.Jak bys chtěl realizovat, aby lidé měli zájem o druhé, ....budeš to prosazovat na internetu...., psát letáky,....nebo půjdeš do politiky....?Toto má Bůh v plánu změnit a už to samozřejmě dělá jednotlivě dva tisíce let......Lidé naopak přes všechnu snahu těch, kteří to myslí jako ty, jsou pořád sobečtější......Ta změna se právě děje vnitřně vírou v Ježíše Krista. Neznám jiný účinnější způsob.....Pak je tady další fáze Božího plánu....Tvé úvahy o změně lidí jsou bezzubé, i když to myslíš dobře,....nezlob se....Kromě toho nesouhlasím s tebou, že člověk musí jen myslet na druhé a dávat.....pomáhat........To říkám i přesto, že jsem z toho dávání každý den pořádně vyčerpaná......Zřejmě nevíš nic o svobodě v tom Kristu,........to znamená o respektování osobnosti, jejího rozhodování,....jejího práva volit,....třeba i špatně........Tím, že bychom druhému pořád dávali,...mohli bychom přebírat odpovědnost za jeho život a tím ho manipulovat kam chceme.......Zničili bychom jeho právo být zodpovědný za sebe,...učit se z proher a chyb,....a tedy bychom mu vzali jeho osobnostní růst a právo na jeho vlastní život...Dokonce bychom ho mohli tímto kazit a vyrostl by z něj parazit a člověk, který nic nedokáže a dokonce to může mít i vliv na charakter člověka....Tvá iluze jen dávat,.....dávat a pomáhat.....je hodně naivní..........Dělá to snad Bůh, jestliže ho znáš v tom vztahu......?Ne Bůh respektuje naši vůli, naše rozhodování, naši zodpovědnost,....naše cítění........nebo snad ne.......?Doufám, že nemáš děti Milane, ...tímto způsobem bys z nich vychoval někoho s kým bys vůbec nebyl spokojený, to ti garantuju.......Přijal si opravdu Ducha Božího....svobodného........Mluvíš tady o Satanském vlivu a mám pocit, že tvé rozsuzování o něm je polovičaté.......Víš, co si myslím Milane, že si se dotknul Božích věcí a vztahu s ním, ale že někde ve tvém životě taky funguje jiný duchovní život.......Nepraktikoval si nějaký okultismus,.....víš co to je a co to obnáší, když Boží slovo v některých aspektech nebereš vážně.......a tudíž to z něho asi nevíš......?!

Milá Máre,nečteš pozorně,nepsal jsem nic o tom,že Boží slovo je omyl. Předčti si pozorně Evangelia,to co říká Ježíš svým učedníkům,jen to jediné je správné - to ostatní je jen projekce vnitřních tužeb,těch kteří to mylně pochopili. Příklad jeden z mnoha. Učedníci se mezi sebou dohadovali o tom, kdo je v království Božím přednější.Když se někdo takto ptá, kdo je větší či přednější, má v sobě onu touhu vynikat nad ostatními a proto jim Ježíš odpověděl,že je to ten, jenž je Vám otrokem,což znamená,že má v sobě tolik lásky a pochopení pro potřeby ostatních,že jim je rád splní. Sám je tak přirozeně skromný a soucitně chápající,že sám sebe neupřednostňuje, aniž by to na něm bylo vidět,neukazuje a nedává na odiv ctnosti,pouze je v tichosti svého srdce žije a tím ostatním tiše pomáhá pochopit smysl a význam neosobní lásky,která nic nevyžaduje - pouze dává.Toto vidět,cítit a chápat je možné jen tehdy, má-li člověk mimořádnou vnímavost.Má-li člověk v sobě onu vnímavost,nedívá se pouze na vlastní prospěch,nebo prospěch určité skupiny, ať národní nebo náboženské, ale prosazuje prospěch všech lidských bytostí na tomto světě, bez ohledu zda mu někdo rozumí či chápe jeho jednání.Má na zřeteli prospěch všech.Kdyby jsi měla vhled do skutečnosti,už by ses takto neptala.Chceš-li mít toto vnímání,pak odlož to co jsi - je to jen odezva minulosti - pak teprve vyvstane láska. Tam kde je člověk se svými ambicemi a prudérní morálkou,žádný Bůh,láska a ctnosti nemohou existovat.Máme snad všichni právo na to žít v míru,přátelství a porozumění,nebo snad ne?Jaký Svět vytváříme sami sobě, ostatním lidem,našim dětem a těm kteří se teprve naň připravují přijít? Neznamená to,že bychom měli mít všichni stejnou touhu uskutečňovat tato základní lidská práva?Neznaméná to,že bychom měli odstraňovat veškerou víru, protichůdné názory a postoje které nás rozdělují a staví člověka proti sobě a způsobují veškeré konflikty,zmatek,utrpení se všemi válkami,bídou a nouzí.Jsme schopni dětem předat onu vnímavost a vychovat z nich tak dobré lidské bytosti,které tomuto zmatku rozumí a dokážou mu čelit vytvářejíce nové vědomí lidstva, jako celku?Jsme ochotni vzdát se své minulosti pro blaho ostatních? Co všechno jsme ochotni udělat pro ostatní a své děti?Toto jsou opravdu smyslplné otázky, na které bychom si měli umět odpovědět.Měj se hezky.

Milane,zajímalo by mně, co vidíš v Božím slově jako hluboký omyl...

Děkuju a vážím si toho Milane, že jsi se takto otevřel.Mohla bych se skoro ztotožnit s tím, co říkáš....Taky jsem hodně trpěla bezprávím, nedostatkem lásky k pravdě, spravedlnosti, ale nejhůře jsem vnímala a nechápala, že tito lidé, kterým naprosto nejde o dobro, jsou v životě silní a úspěšní...drtilo mně to a zahánělo do deprese....Když už jsem téměř nemohla ani dýchat, vzpomněla jsem si na Kristova slova...."pojďte ke mně všichni, kdo jste obtíženi a já vás občerstvím.....", a já jsem ani samozřejmě nevěděla, že to stéblo na hladině mně nejen udrží , ale vytáhne mně z vody, kde už jsem téměř nedýchala.....Ale Kristus tu moc má, protože pro to zemřel...Taky celé toto období po tom, co jsem se chytila Kristovy nabízené ruky jako stébla, mně provázely zázraky podobného druhu,...to Bůh s námi začíná jednat.....to je to proměňování kamenného srdce za masité.....to je psaní na desky našeho srdce, jak je psáno v Židům 9. kapitole.To je to smíření s Bohem a odpuštění hříchů, protože Bůh s námi může jednat přímo....nestojí mu v cestě hřích, je vírou v Krista přibit na kříži spolu s ním.Jen bych ti ráda doporučila, aby ses nebál Božího slova. To lidé nepřekroutili, kromě Bible svědků Jehovových.Chápu tvé obavy ze spasení členstvím v církvi nebo v nějaké zaručeně pravé skupině.To je zneužití Kristovy záchrany. To má právo dělat jen on, a ne lidé....Lidé mohou maximálně člověka přivést ke Kristu a pak je nechat, aby si to s ním vyřídili sami, aby se sami rozhodli.....jestli budou skrze něho spasení, jestli mu uvěří.....Jen jsem ti chtěla říct, že Boží slovo hovoří o tom, že mezi křesťany Satan zaseje koukol a že ho křesťané nemohou sami odstraňovat, že to budou dělat andělé v Bohem určený čas.Takže se neboj toho, že ne všichni v nějaké církvi jsou skutečně křesťané a také, že ne všichni ti, kdo křesťané jsou, čili znovuzrodili se , jdou bezezbytku za ním, že jsou úpřímní......podívej se do Bible, že tomu tak bylo i v prvním století......Nenutím tě být za každou cenu v nějaké církvi, jsou i situace, že člověku svědomí nedovolí pomáhat nevěrným, a být vystaven tlaku ke hříchu.....jen ti chci říct, že Písma o tom všem hovoří, abys lépe rozuměl situaci .....J.A.Komenský jeden ze svých spisů věnoval i sirotkům křesťanům, v tom smyslu, že byli pronásledováním tak rozptýlení , že nebylo kam jít mezi křesťany, většina těch, kteří si křesťané říkali, zneužívala světskou moc natolik, že skutečně věrné křesťany zabíjela....a oni neměli komu věřit, byli sirotci...Dnes je u nás situace taková není, ale rozhodně většinou jen v tom fyzickém násilí......Docela bych ráda u tebe rozlišila, zda to nebyl jen Kristův dotek,...zda jsi se skutečně zastavil ve svém životě a vědomě a nahlas mu řekl, že v něj chceš věřit, že mu chceš patřit cele, aby ti odpustil tvé hříchy a smířil tím s Otcem....Udělal jsi, prosím, takovéto zásadní rozhodnutí před Bohem....Toto je to nejdůležitější, co člověk může ve svém životě udělat.Jinak se Bůh jen dotýká, jedná s tebou, i zázračně a vede k tomuto zásadnímu rozhodnutí. Pokud ho neuděláš, jsi v půli cesty. Proto tě prosím, jestli jsi ho neudělal, tak ho udělej, protože u tebe nevidím důvod, proč bys ho nemohl udělat.....Bůh ti žehnej Milane v Kristu, veškerým poznáním, láskou a spasením.

Milá máre,když jsem byl malý chlapec,myslel jsem si, že s rostoucím věkem člověka přibývá moudrosti a rozumu. Život mi však ukazoval pravý opak toho, co jsem vnitřně cítil, a těžko jsem se s tím srovnával. Bytostně jsem si přál aby lidé byli inteligentní,přátelští s hlubokým smyslem pro výchovu a spravedlivé uspořádání společnosti,kde by byly podporovány správné hodnoty vedoucí k plnohodnotnému způsobu života a trestáno nešlechetné a nízké chování sobeckých lidí. Nebyl jsem idealista,ale vnitřně kdesi hluboko ve svém srdci cítil, že to tak opravdu má být.Proto jsem nechápal, proč takto dospělí lidé nežijí,a kladl si otázky - proč jsou tak omezení,bezohlední,necitliví,povrchní, hloupí a zlý - viděl jsem namyšlenost na své vzdělání,postavení nebo dovednosti a já si říkal, proč z těchto schopností dělají přednost pro sebe - proč je raději nevyužijí ve prospěch ostatních. Když jsem viděl tu omezenost nesoucí sebou ony špatné mezilidské vztahy a byl nucen v tom žít,začal jsem to odsuzovat,ale jen vnitřně - cítil jsem ,že když budu o tom s někým mluvit,tak mě stejně prohlásí za idealistu a nebude mi rozumět. Pod vlivem tohoto prostředí jsem se začal pomaloučku přispůsobovat,ale né ve všem, a tím jsem začal nutně upadat.Vždy,když už jsem byl přesvědčen,že v životě mě už nic hezkého nečeká, objevil se člověk, jenž mi vrátil mou nadeji v dobro. Nebo pokud jsem přestal žít podle těchto svých vnitřních hodnot,pak mě samo nitro nabádalo tak, /že jsem to bytostně cítil/,že je to způsob života který není vhodný pro mě, a začal se řídit podle svého vnitřního založení. Vše se tak začalo vyvíjet ku prospěchu. Pokud jsem dal na rady druhých a jednal podle nich, a bylo to v rozporu mého cítění, dopadlo to vždy špatně.Kolem třicátého roku začala probíhat radikálnější změna v tom smyslu,že jsem si prakticky mohl skoro vše koupit,neboť jsem nějaký čas pracoval v zahraničí, a i když jsem byl materiálně zabezpečený,cítil jsem vnitřní prázdnotu v tom smyslu,že mám v sobě kdesi hluboko ve svém nitru uloženou pomoc pro ostatní. Tyto úvahy mě samotného někdy překvapovaly. Za nějaký čas se život úplně obrátil a já měl pocit,jako kdybych vyžíval nějaký starý a nepěkný způsob života, a v tom protikladu si začal uvědomovat hlouběji a intenzivněji pravé hodnoty. Měl jsem intenzivní nutkání naslouchat hlasu svého srdce a uvádět to do života. Poté se mi dostala do ruky Bible a při čtení Ježíšova života mé srdce neskutečně jásalo štěstím a radostí neboť poznalo, že je to prakticky to, co jsem celý život podvědomě hledal a od té doby jsem neomylně věděl,že není nic co by mě mohlo od takového způsobu života odvrátit. Vnitřně jsem si přal ostatním pomáhat. Poté jsem měl zážitek ve snu,že sice chci pomáhat,ale uvnitř jsem nečistý. Vzal jsme desatero a opět se srdce zaradovalo,když poznalo příčinu znečištění. Dnes už si přesně nevzpomínám kdy to začalo,ale jednou jsem seděl v autě a já pociťoval stygmata na rukou a nohou bezbolestně. Jindy jsem pociťoval spolu se stygmaty trnovou korunu - v té době jsem navštěvoval krátce evangelický zbor,ale raději jsem o tom nikomu neříkal,nevěděl jsem zda by to člověk jenž to nezažil správně pochopil. Byla to předzvěst dalších událostí. Najednou jsem začal pociťovat část svojí ruky jako Kritovu,pak celou ruku,pak část těla a nakonec celé tělo. Toto vyciťování neproběhlo najednou,ale vždy v kratších časových intervalech při plném vědomí,vždy to přišlo nečekaně a spontálně. Po tomto období jsem měl těsně před probuzením vizi,že mě jde zabít satan. Chtěl mě propíchnout kordem a při mém zděšení a zároveň úžasu jsem viděl,že kord který chtěl do mne vrazit, těsně před mím tělem začal hořet zlatomodrým plamínkem a tak satan tím nějak nepohnut mi zdělil,že jde zabít zatím mé přátele, a mě, že si nechá na potom. Celý roztřesený hrůzou jsem uvažoval, jak se z té svízelné situace dostat,a v tom jsem si vzpoměl na Krista. Než jsem to stačil domyslet zjevil se spolu s panou Marijí ve zlatém rámu a z jeho překrásného živoucího srdce granátové barvy šel do mne tak mocný proud světla totožné barvy /pro představu,velikost toho proudu světla byla asi tak velká, jako když spojíš ukazováčky a palce rukou do kruhu/,který naplnil celé mé tělo nesmírným štěstím a blahem. Klečel jsem a drmolivě děkoval,ale cítil jsem,že to vůbec nemusím dělat. Nevím proč,ale když jsem se otočil za svými přáteli,zahlédl jsem ze spodní části svých zad vycházet ony paprsky do svých přátel o kterých jsem si myslel,že jsou povrchní./velikost paprků asi jako tužka/ Tak jsem poznal,že mu záleží opravdu na každém člověku bez ohledu, co si o něm myslíme. Jen jsem nechápal, proč to nejde přímo z Krista do nich jako do mě.Z tohoto prožitku vzešlo poznání satanského principu, jenž je založen na stávání se něčím a někým /Osobnost,atd./.Další prožitky na sebe nenechali dlouho čekat.Mé vědomí bylo vtaženo do Kristova vědomí a byli jsme jedno a já pochopil,že je od počátku věků neboť je celým stvořením,ale to lidská bytost není schopna pochopit dokud to v duchu neprožije. Pak bylo mé vědomí vtaženo k otci/popis to není,nedá se to vyjádřít slovy,neboť jsou příliš omezená/ a byly jsme jedno - ukázal mi, že všichni jsme jeho dětmi,že ta má část vědomí patří Kristu a že je malou hvězdičkou na obloze.To vedlo k tomu,že jsem opustil po třech letech církev,která sice o bohu a Ježíšovy kázala,ale jejich srdce byla daleko od nich.Děje se to,že nemusím ani mluvit a jdu-li někde sám a nechám -li mozek v tichosti bez starostí a zbytečného uvažování pak ona energie samovolně proudí,já sice nevidím do koho,ale cítím nesmírnou lehkost a štěstí jenž nepochází z tohoto světa. Někdy to působí i při běžném hovoru a myšlení tomu nepřekáží.Milá Máre, nikdy bych o tom nemluvil kdyby ses neptala,ale zřejmě to tak má být,proto ukazuji svou cestu ke Kristu a Bohu svědčíc o tom, co mi bylo zjeveno.Touto cestou si mě přitáhl.Měj se hezky.

Milane,myslím, že ti rozumím a je mi sympatický tvůj postoj ke zvířatům, ke světu i k lidem. Jen problém je v tom, že naše srdce je zrádné a člověk musí dát velký pozor kam ho vede.Bůh říká ve svém slově, že změní naše srdce z kamenného na masité...Co o tom například víš, ze svého života...?

milá Máre,z Tvého příspěvku je zřejmé,že si představuješ lásku, jako něco, co zní velice uspokojivě Tvým uším ve prospěch Tvého přesvědčení.Proč posuzuješ mě? Tvé posouzení vychází ze čtení Bible,křesťanského přesvědčení a obhajování církví,ale né ze srdce. Jinak bys rozuměla tomu o čem jsem psal.Jsem jen pouhý obyčejný člověk,který má oči,uši a srdce jenž je schopné soucítění.Vidím rozdělení světa a utrpení, které to sebou přináší - vidím tu otrlost vlád a lidí vůdči utrpení ostatních - vidím důvody této bezohlednosti a zaslepenosti - vidím,že člověk k člověku nemá a nemůže mít opravdový vztah, a jak by jej mohl mít, když se sám živí masem z jiných tvorů. Lidé sice chtějí být milováni a mluví o svých právech,ale práva ostatních opomíjejí a přehlížejí. Jak potom mohou vůbec něco správně posuzovat? Již jako dítě jsem si říkal, jak je to hrozné, když já chci žít a radovat se z krás života,ale ostatní tvorové musejí umírat pro moje potěšení z jídla, například z řízku . Neupokojovalo mě vysvětlování a argumenty pro takovéto jednání ostatních. Proto jsem přestal poslouchat názory ostatních a začal jsem se řídit vlastním srdcem i přes nepochopení všech, jenž pro své sobectví a bezohlednost s tím nesouhlasili. Pro mne byl rozhodující můj vztah k ostatním.To samé platí i mezilidských vztazích. Vždy budu odmítat a poukazovat na postoje,které člověka staví proti sobě. Mě se nelíbí vzájemná rivalita,bezohlednost,války a nemorální bohatství a moc těch jenž zneužívají nevědomosti ostatních vytvářejíce neskutečnou bídu,hlad ,nemoci a zoufalství druhých.Pokud to na Tebe působí jako suchopár,tak to prosím Tě nečti rozumem. Zkus na chvilku odložit svou víru a znalosti - čti srdcem,možná se ti něco vyjasní.Nic nikomu nevnucuji,jsem zde na diskusi a tak píši, to co cítím. Vždyť každý jsme strůjcem svého štěstí nebo žalu.Měj se zatím hezky.

Milane, v mnohém s tebou musím souhlasit. Jako člověk, který uvěřil v Ježíše sám doma.Ale vyjadřuješ se příliš složitě a kostrbatě a ta láska o které mluvíš jako o podstatě, naprosto není z tvého projevu cítit....Samozřejmě, že víra a podstata je ve vztahu k Bohu, v návratu domů, skrze Krista a odpuštění hříchů v něm.....A že to nemůže být prioritně skrze církev. Ale copak nečteš Boží slovo a nevíš, že křesťané jsou údy Kristova těla a Církví....Můžu ti říct, že tvé příspěvky působí tak trochu jako suchopár,...jakoby v tom nebyl skutečný život.....který dostáváme v Kristu.Skutečná a nádherná láska, kterou jsme poznali....Bůh nás osloví skrze lásku....Proč ty si myslíš, že člověka oslovíš technickým popisem.....Technicky ti můžu dát za pravdu, ale srdcem jsi mi vzdálený....A co je Milane důležitější....?Můžu ti říct, že jsem docela rozpačitá, kdo vlastně jsi....Narodil si se opravdu znovu...?Víš o čem mluvím...?

Milá Máří Magdaleno,je mě Tě upřímně líto,protože jsi z toho, co bylo napsáno, nepochopila zcela nic.To, co popisuješ o síle společenství víry není nic jiného než euforie,kterou například prožívá fanoušek fotbalového klubu s nímž se stotožnil,po vyhraném zápase - podobné pocity má příznivec hudební skupiny na jejím vystoupení - zažívá sílu opojení ze sjednocení s vnitřním uspokojením. Toto prožívají lidé pokaždé, když se stotožní s nějakým názorem,představou nebo ideálem přijímaným větším počtem podobně smýšlejících lidí. Myslíš si,že podobné opojení nezažívají Jehovisté,Protestanti,Muslimové,Hinduisté když se sejdou ve společenství vyznávající stejnou víru. To samé platí o nacionalismu,rasismu,ideologiích,politikých směrech atd. - jde vždy o sjednocení a stotožnění. Toto vyznávání většího počtu lidí vede k euforii,a tohoto opojení zneužívají všichni národní, náboženští,političtí,ideologičtí vůdcové k ovládání lidí - to je právě to, co Vás oslepuje a činí závislými na institucích a organizacích jakéhokoliv druhu.Já mluvím o lásce k bližnímu, o rozvrácení lidstva a jeho utrpení - poukazuji na příčiny a následky, a Ty Máří Magdaleno mluvíš o euforii a opojení ze společného vyznávání víry. Ten jenž uctívá nebo vyznává víru nebo ideály žádnou lásku nemá,ten kdo ji má nic takového nepotřebuje.Malý příklad: sejdou se prostý obyčejný človíček, jenž hledá smysl a význam svého života s knězem,prezidentem a Bohem. Nevědomí človíček se ve své naivitě ptá kněze co má dělat - kněz říká,pojď k nám do zboru my ti budem vyprávět o Bohu a naší víře a pokud to příjmeš a uvěříš budeš spasen - a človíček se ptá prezidenta co má dělat a prezident mu povídá pracuj pro tuto zemi,háj její právo na sebeurčení a nezávislost,polož třeba i život a pak budeš jistě šťasten - a človíčkovi se to nelíbí, a tak jde k Bohu a ptá se ho co má dělat. Bůh říka,ukáži ti co člověku prospívá a co mu škodí - ukáži ti osudovost a vykoupení - proto nechci aby jsi mě uctíval a přinášel oběti,ale chci aby ses naučil milovat. Zkrze tuto lásku k bližnímu dojdeš ke štěstí, jenž nepochází z tohoto světa a není na něm závislé.Zkrze tuto lásku Mě poznáš a já tě spasím, všichni ostatní budou vydáni soudci a budou tak dlouho trpět dokud se neodvrátí od svých cest. Já nikoho netrestám jen trpělivě čekám, až mě někdo požádá o pomoc a radu, vtu chvíli mu jdu naproti. Človíček se zaradoval, neboť v tom poznal smysl a význam svého života. Proto si vzal Boží slova k srdci, poznal,že to, je to pravé.Píšeš ,že jsem to odcírkevnil. Víš co je to církev?Je to organizace se svou hierarchií řády a předpisy,vírou a uctíváním - to je popření boží rovnosti,neboť před Bohem jsme si všichni rovni.Proto je psáno, běda vám zákoníci a farizejové chytáte novověrce a činíte z něj ještě většího syna pekla, než jste vy sami.Je to samozřejmě zkrácený výrok. Co je tím myšleno? Člověk podmíněn svou vírou je ochoten vyvolávat,neporozumění,nesnášenlivost,nepřátelství,nenávist a je ochoten pro obhajobu své víry i zabíjet, a tolerovat to.Vždyť se to denodeně děje ve světě - copak to není vidět v televizních zpravodajstvích, v novinách a slyšet v rozhlasovích relacích? Měj se hezky.

Co popisuješ jsou i pravidla katolické víry. Jen si to jaksi odcirkevnil. Třeba ten poslední odstavec je svatost smíření-jak mluvíš o bdění. Ale i to může pochopit jen ten, kdo prožil její sílu. Není to jen vykládání hříchů faráři. Dobrý zpovědník je poklad. Člověk s otevřeným srdcem-psychoterapeut zadarmo. A výsledek člověk pocítí... Protože právě skrze svatosti se velmi intimně setkává s Kristem

Milý můj, z Tvého příspěvku je jasné, že jsi ještě nezažil sílu společenství víry. O tom jsou církve. Ale člověk to musí zažít, aby pochopil. Hm, to co říkáš je docela samozřejmé... Nezdá se mi na tom něco zvláštního nebo objevného-to, že Kristus je pravá podstata lásky a jedině jeho poznáním můžeme i my najít cíl cesty a skutečně milovat je základ křesťanské víry. Jsem katolička...