Ježíš Kristus, Boží Syn

http://spqr.cz/content/co-se-stalo-kdyby%E2%80%A6k%C5%99es%C5%A5anstv%C3%AD-z%C5%AFstalo-sektou

Ještě bych dodala k té manipulaci. Ty asi narážíš na to, jak jsem psala, že císař Konstantin zoficiálnil křesťanství, dalmu přednost před jinými, která v tédobě v Římské říši působila. Jinak proč tomu bylo, proč vůbec muselo nastat spojení světské a duchovní moci byl dle mě podobný jako když vzniklo desatero (teď nechci mluvit o autoru Desatera) Společnost byla v době vzniku církve vysoce materilně zaměřená, bohatá a i ve srovnání s dnešním světem jaksi víc než nemravná. Bylo potřeba něco v co budou lidé věřit. A časem císaři došlo, že bude výhodné zklidnit situaci a toto náboženství, které jako jediné, nevylučovalo ze svých řad (jako předpokladu k přijetí víry) chudé, bohaté, vrahy ani prostituty...takže křesťanství byl dá se říci nástroj papeže s císařem v různých kombinacích po dobu řekněme 15.stol. Tak jsem to myslela s manipulací

Touho a co říkáš tomuhle....Milane, nejprve se omlouvám,jak jsem na tebe odpol vyjela, jenže já ten ranní příspěvek opravdu nemyslela nijak posměvačně. Tvůj text bych po prvním přečtení rozdělila na několik části.Ta první část je pro mě cosi jako popis univerzálna v ideální formě. K takovému poznání možná lidstvo dojde až bude samo na daleko vyšším stupni vědění i poznání, včetně toho čemu dnes říkáme věda. Ale říkám, to je opravdu ideální levelDesatero skvělý návod k přežití a poučení o dobru a zlu. Jen je nutno vědět, že taková pravidla měly i jiné kultury, možná ze stejného zdroje??Ježíš Kristus opět ideál, ale zase v Bibli taková nejlidštější osoba, která prostě nemůže neoslovit dobrého ani zlého člověka. Já mám stále jen pocit, že to,co v Bibli je je strašně málo z toho, jak to s JK vůbec je. Teď nejde o historicitu, ale prostě mi tam pořád něco chybí. nebo že by to tajemno, ty nedořečené myšlenky dané člověku, aby je sám uchopil...nevímNo a co se týká toho osvícení za pozemského života, tak ano, věřím, že pár lidí se skutečně v historii mohlo dostat na kořen té opravdové objektivní pravdy, ale rozhodně bych to nezužovala na křesťany pouzeJá v tvých textech často slyším paní Cibulkovou a ten poslední odstavec se vší svou vznešeností, který text uzavírá mě ohromuje tak, že často ti moc nevěřím, že jsi formálně řekněme jazykově nevzdělaný. Každopádně věřím, že žiješ šťastný život

Milane, tohle je především...Touho a co říkáš tomuhle. Pomohlo by to lidem, co myslíš, je v tom pravda či smyšlenka k ovládání lidí.Všichni velcí proroci, zvláště Jan Křtitel, jsou velmi silným voláním člověka na vzestupnou cestu, až na místo, z něhož odstoupil. Jeho: Čiňte pokání, neboť se přiblížilo Království Boží, je jasným důkazem, že je očekávána, že přijde změna v lidském životě, návrat do původního stavu božského, a tím vstup do Království nebeského, do života lásky a míru. Bůh s přislíbenou pomocí se v Kristu přibližoval a člověk k tomu musel naplnit úkol: během svého pobytu na Zemi zbavit se všech nánosů zla, aby pak čistý, láskou posvěcený, mohl být pozvednut působením Mesiáše do svého pravého domova. Teprve když člověk šťastně prokoná svou vzestupnou cestu k vrcholnému bodu, jímž je božský stav – ovšem v omezenosti jedné duše, malého já, nikoli v univerzální neohraničené Moci Božství – vytvoří zlatou nitku velkého vzoru a položí ji vesmírem všemi prostorami a světy, kde žijí porušení duchové. Tak se stane pro ně zářícím magnetem, který zvedne z prachu, nízkostí a hrubostí postupně jeden život za druhým. Vše se navrátí na konci cest k Bohu zpět do jeho nejsilnější Prapodstaty, z níž vše povstalo. To ovšem změní celé jsoucno, především tvarové sféry projeveného života. Ony se tvoří i udržují mocí oddělené vůle určitých malých já, jež chtějí být v určité samostatnosti a projevovat činnost zjevným způsobem, aby tak byla viditelná jejich tvůrčí schopnost, aby se obklopily vlastní slávou a ctí. Vzdá-li se vůle chtění osobní moci a splyne opět s Vůlí Božskou, přijme její univerzální plány tvoření pro uplatnění všeho a všech, tu zvolna odstupuje od samostatného projevu a vrací tvůrčí moc Moci nejvyšší. Až dojde k této proměně postoje v nejzávažnějším, co má prvořadý význam pro celý projevený život, hmota ztratí důvod k nezbytnému trvání, začne rozvolňovat své pevné základny a přecházet nejdříve v jemný éter a pak v původní Božskou Prasílu. Tím se pevný tvar rozplyne a život začne proudit nekonečností jako beztvará hmota oceánu a vstoupí do ticha bezbytostného bytí. Vše zvolna nabude podoby univerzálního Ducha, jíž je Vůle, Moudrost a Láska. Ty se stanou jediným plamenem života. Tehdy, po skončení tvůrčí práce ve vesmíru, každý bude mít právo na odpočinek, na sedmý den – i Sám Bůh… V Desateru je vytýčena předepsaná zákonitost úrovní života člověka, jenž si sotva uvědomil, že mimo zlo, jež působí těžkost a utrpení, je i dobro, které vnáší do života jas a blaho, a proto potřebuje ochranu, šetření a respektování. Tato dosažená úroveň je povstáním z pádu, neboť on není ničím jiným než odsunutím dobra, vysunutím se z života lásky. Uvědomění si dobra jako něčeho krásného, božího, co je nejvýš žádoucí, je probuzením se duše, prvým pohledem na Boha, Jeho uznáním. Je to vrcholně důležitý činitel vývoje duše. V čase, kdy bylo Desatero formováno a lidu předloženo, byla většina lidstva na hluboce nízké úrovni vnitřního života. Pro tuto úroveň bylo Desatero něčím velkým – řečeno slovy dnešních pojmů přímo revolučním. Rozlišování dobra a zla pro tehdejší stupeň lidské inteligence bylo velmi těžké. Bylo však vzneseno z Boží strany jako přísný požadavek, zákonitá podmínka vzestupu lidstva, a proto se muselo uskutečnit. Přihlédlo se k představám a chápání životních hodnot člověkem, jeho velmi zúženému vědomí, jež se zhroucením celé vnitřní stavby duše stalo necitlivým, bez reakce na dojmy z prožitků dobra či zla, jeho vlivů na život. Bůh proto důrazně upozornil lidstvo, které věci je nutno pokládat za určitou hodnotu, za dobro dávající určité blaho. Rodinný život, manželství, vztah rodičů a dětí, majetek, víra v Boha a podobně jsou dobra, které Bůh vyzvedá a vytyčuje je chránit, nerušit je, aby na Zemi mohly působit svým významem, skrytou činností na vnitřní rozvoj myšlení a citu, celé rozumové moudrosti. Naplněním Desatera člověk teprve vstoupí na lidskou úroveň tím, že uzná dobro za důležitého životního činitele, budovatele určitého krásna života. Pokud člověk nevzdá dobru úctu, nerespektuje jeho projev, neuvolňuje mu místo v sobě, aby vstoupilo do nitra k působení, je stále ve stavu hlubokého pádu. Povstává z něho tehdy, když dá dobru alespoň část srdce za příbytek, pracoviště a působiště. S dobrem do srdce vchází první silný paprsek Boha. Ten zvedá duši z úrovně ďábelské na lidskou, jíž započíná vývoj člověka k božským stavům. Malý stín jakékoli formy zla ruší tento vývoj a vrací člověka zpět do pouhého omezeného lidství. Proto na vyšších stupních vzestupné cesty se žádá víc než stanovení Desatera. Člověk vyšší úrovně nejen nesmí narušovat dobro, ale on je má zpevňovat a rozšiřovat, dopomáhat k jeho plnému zakotvení v sobě a celé Zemi navždy, vydávat je myšlenkou, slovem i činem. Každý jeho dech musí vyzařovat velké světlo dobrotivosti a krásu lásky protiskovat do prostoru. Zkušenosti ukazují, že lidmi není dosud naplněn ani základní požadavek respektování dobra, který byl vznesen ze strany Boží na člověka již před tisíci léty. On doposud neumí udržet ani ono základní dobro, které již tehdejší lid znal a ctil, ač byl teprve na prvých stupních rozvoje myšlení, chápání a citu. Ustanovení Boží se stále narušuje osobní neukázněností, velkým sobectvím, touhou po věcech, jež má jiný ve vlastnictví, i hrubým chováním člověka k člověku. Je možno za těchto okolností počítat s nebeským životem po smrti? Nebeský život je božský stav duše a ten ještě není vyvinut a dosažen. Ještě ani není správné představy, co je to božský stav duše, jak vysoké míry všestranné dokonalosti vyžaduje. A protože je možno dokonalost si představit zatím jen jako vysoký projev dobra a lásky, je zřejmé, jak daleko je od lidstva uskutečnění ideálu života lásky, míru a božích radostí. Člověk si teprve uvědomuje, že mu něco chybí, že je krajně nedokonalý, vzdálený od vzoru života, jak jej lidstvu zobrazil svým postojem a vztahem k lidem i Bohu Mistr a Učitel Ježíš Kristus. Vědomím nedostatků vstupuje se do velkého očišťovacího procesu, v němž se duše zbavuje zlého, obrací se plně tváří k dobru. To je uloženo v hlubinách její životní podstaty vyplynulé z Boha jako jiskra dávající bytí, žití a projev lidské duši. Tato božská jiskra je jako zadušena, její světlo ztlumeno v jediný zářící bod, do něhož jsou pojaty všechny skvělosti Božství darované duši pro život. Touží-li ona po spojení se svou božskou podstatou, musí odstraňovat překážky, jež jsou na cestě. Je to práce velmi obtížná, která se dá přirovnat k nesnázím nejtěžších hmotných prací v dolech, hutích a kamenolomech. Síly zla jsou více než kamení, oheň a voda, tvoří téměř neprůchodné cesty, zasypané doly, zaplavená území vnitřních krajin duše, činí vstup k hlubinným jádrům nesmírně těžkým. Přece však je naprostou nutností vybojovat si cestu k svatým podstatám duše za všech nepříznivostí. Skvosty jemné a krásné ušlechtilosti musí ozdobit duši, má-li být přijata jednou do pravých Božích Nebes. Co se na prvních vzestupných stupních v zemském životě vykoná, silně ovlivňuje další postup výstupu. Podle vnitřního stavu dosaženého ve hmotě se měří čas, který duše bude potřebovat pro vzestupnou cestu, její průběh i ukončení. Život v tísni a odloučenosti od náruče Boží Lásky, jež duši přímo hýčká svou něhou a zahrnuje radostmi, zrozuje touhu po novém nabytí těchto posvátných mysterií láskyplnosti. Dojetí a rozechvění duše uvolňuje skryté rezervy vnitřních sil, jejichž zvláštní mocí a silným účinkem se duše zvedá z ochablosti všech vroucích citů. Ty se oživí a ona jich použije jako křídel pro let k výšinám do blízkosti mateřské Lásky Boha pro potěšení svého srdce, pro rozkvět své krásy, posílení svého postoje čistého lidství. Dokáže-li člověk ještě ve hmotě rozzářit se duchovním světlem, jež plyne z touhy po Božím krásném žití, z výtrysků vřelosti slova vroucích modliteb, z nadšení nad tím, čeho se duši dostává jako darů zmoudření, zjemnění, zesílení skutečnosti vnitřního míru – pak se stává posvěcovatelem každé věci zemského života i vší hrubé hmoty. Jestliže tuto vysoce významnou a krásnou činnost koná člověk po celý zemský život, může se tak vnitřně proměnit a celý posvětit, že po smrti těla se rázem vysune na první stupně Božských sfér. Božské sféry začínají tam, kde nepůsobí zlo. Tím je dána možnost rozvíjet se za příznivých podmínek do vnitřních mohutností až k nejvyšším stupňům dosažitelným člověku. Jimi se pak vstupuje do služeb mesiášských i do cesty strážců ještě zcela malých, nerozvinutých životů, oddělených jisker Božského Já. Tyto cesty opět mají svou složitou a stupňovitou linii a vedou k další rozsáhlé činnosti člověka na dlouhý věk daleko za hranice Země do vzdáleného kosmu… Voda má stejnou podstatu a je vždy vodou, teče-li přes údolí, rovinu či z hor – je náplní kteréhokoli řečiště či nádob. Tak i život, ač ponořen do různých tvarů, projeven dobrem nebo zlem, světlem či stínem, zůstává vždy stejným a neměnným svou nejvnitřnější skladbou prapodstaty, schopností vůbec být, dávat, přijímat i nově tvořit jsoucna bytostná, tvarová i beztvará, zrcadlit Božství do nesmírnosti a nekonečnosti. Život je jen jeden, ale je prožíván na různých místech a vždy jinak, aby všichni živí jako malý obláček obeplouvali vesmírné obzory, nahlíželi do mnoha zákoutí jsoucna, poznávali nekonečno Božství s jeho zázraky a nádherami, bezpočetnými možnostmi, jež v sobě má a zjevuje. Pokud však jsou lidské duše jako nevzklíčená semena lásky, nevyvinutý plod dobra, putují jen v omezeném prostoru, po místech podobných Zemi s jejím znakem smrti. Nenahlížejí do krásy Božství, ale poznávají jen stíny. Má-li duše stíny v sobě, vrhá je na cestu jiným. Proto nemá účast na zářivé cestě plné Světla krás Božích. Vyhnanství z ráje je skutečností, není jen kazatelskou frází nebo jen symbolickým

Kotlová koruna ? Něco jako...Nech tohooo. To už nejde vyfotit. Jsou to takové tři větve do sebe rostoucí ty chytráku. Ti říkám, že ten vrchní zahrádkář z televize se se mnou po třech letech, kdy jsem stále nepochopila jak, odmítl dál bavit .Ale Jan mi to dnes vysvětlil nejlíp. Budu v dubnu číhat na pupeny

Hele jane, já ji mám starou...Kotlová koruna ? Něco jako tvar do soudku ?Jinak , neboj se a fotku zcela určitě vlož . Sem zvědav na sestřih !:-)

Ja to chapu, jde oto jak maš...Hele jane, já ji mám starou tak deset let a protože jsem zpočátku vůbec nechápala princip stříhání kotlové koruny, tak bych sem nevložila fotku ani kdyby to šlo :). Ale hlavně tady nejsou podmínky na pěstování meruněk a broskví, je to kousek od kraje, které se říká Česká Sibiř. Ahoj a už ty broskve necháme, ať nejsme moc OT

Uceni Jezise a jeho osobnost jsou krasne, ale co z neho a jeho osoby udelala cirkev je hnus. Krestanstvo uz nema nic spolecneho s Kristem

Jane, ty jsi odborník, já...Ja to chapu, jde oto jak maš tu broskvoň zapěstovanou. Já mam kotlovitou karunu tři ramena stejnně jedno trochu slabši. Vyška těch jeden a půl metru. Snadna udržba zaručeny přistup světla, a hlavně mam přehled kde co je,co byt ma a byt nemá. j

Touho je to jednoduche,...Jane, ty jsi odborník, já jsem prostě levá. Když ty pupeny vidím, tak ho nerozeznám od toho, co z něj bude lístek. Jo, letos říznu do dřeva,nějak se to zas nahustilo. Krátký, dlouhý neřeším, ale znám teorii, hlavně, když jsou broskve

Ale vždyť u broskví se...Touho je to jednoduche, počkej a jak to pokvete uvidiš kde co bude a kde nic není tam střihni. Ja střiham půlku broskvoně na kratký a tu druhou na dlouhy řez. A daři se. Plati jedna zasada, odplozené musí pryč. Někdy toho mám vic nastřihaného na zemi než zůstalo na stromě. A ještě jedna dobra rada, neboj se střihnout do dřeva,zakracením kosterních větví podpořiš narůst plodonosného obrostu. jJeště k těm řezům kratky, dlouhy, někde to bude vysvětleno.

No co já vím tak jarní...Ale vždyť u broskví se mají odstřihávat ty, co odplodily....Což je pro mě vždy záhada, jak to poznat

Touho,zde je diskuse o...Milane, tohle je především zdravotnický portál, určený pro nemocné a pro ty, kteří nehctějí onemocnět. Také pro zábavu a broušení si vtipu. Tato rubrika se jmenuje Ježíš Kristus Boží Syn. Ano, připouští to diskuzi o učení Ježíše Krista, ale nejen, zdaleka nejen o tomto učení.Nejsme prostě na primárně duchovní diskuzi, která by byla monitorovaná a nemohlo by se odbočit dáááleko vpravo někdy i vlevo. Evangelia? Ach jo, Milane, je docela možné , že jsem jich četla víc než ty i ty gnostické a vůbec vše kolem křesťanství, před a po. Většinou zkoušky za 1. Byla jsem tajně křtěná, na to si už moc nepamatuji až na tajné biřmování, to byla krása, i když už tehdy se mi to celé nějak nezdálo. Fascinuje mě, jak zrovna křesesťanští věřící dokáží o olabelovat ty, které uvažují za něco nižšího, nedovyvinutého než jsou oni sami. Přitom o tom druhém nevědí nicPravda? Strašně rádi toto slovo někteří používají stejně jako láska až ta slova ztrácejí svůj obsah. To jsme zde nedávné řešili ohledně postmoderny a Umberta Eca. Pravda není slovo samo o sobě. Vši mni si pravda o něčem, to je pravda, jaká je , pravda, co myslíš, ja to pravda....Používání slova pravda v jakémsi obecném duchovním významu považuji za nadutost a jakési vyvvšování se...A co se týká mého sarkasmu jsi na omylu. Blbě jsem spala, jak jsem tu sama, tak jsem nakoukla sem a vyskočilo na mě ve 4hod ráno několik příspěvků řešící démony, jako kdyby to byly rohlíky na krámu, nebo vhodné téma pro pozdně noční společenskou diskuzi. Tak jsem se snažila částečně humorně a částečně vážně reagovat. Já, Milane, kdybych rozbalila sarkasmus, ironii, tak by to vypadalo jinak. Toto byl příspěvek ospalé, vylekané ženy do diskuze lidí, které považuje za své netové přátele

Sarde, co to povídáš?...No co já vím tak jarní spíš u višní a třešní . U meruněk v květu pouze suché větve

Hmmmm, co se to tady děje ...Touho,zde je diskuse o učení Ježíše Krista. To, že mu plně ještě nerozumíš v jeho obsahu a souvislostech neznamená, že je negativní. Přečti si evangelia, tam se o tom všem píše. Pravda se ti nebude přizpůsobovat, ani tvé představě a požadavkům, je to člověk jenž má o ni projevit zájem, upravit podle ni svůj život, aby byl v souladu s životem Bytí.Být ironicky jedovatá, ve skutečnosti je snaha odvést pozornost člověka od pravdy.

Peckoviny , kor meruňky a...Sarde, co to povídáš? Všichni mluví o jarním řezu v květu a pak letním. Stejně to neumím. jeden odborník na Zahrada.cz mi dokonce řekl, že jsem ztracený případ a ať pěstuji radši japonské keřovité pivoňky, ty mi jdou vzorně. Drzoun

Postřik proti kadeřavosti,...Neboj, nemám žádnou bio zahradu a broskve a meruňky stříkáme..Hnojím převážně kompostem a rašelinou.Hele, hele, já mám zahradu překrásnou kytkovou a keřovou, pár stromů,maliny a tak ale i záhon s jahodami a salátem a pařník na okurky. Trávník žádný anglický, ale pravidelně stříhaný a slimáci jsou. Ale po posledních teplých zimách jich bylo málo, uvidíme letos

Peckoviny , kor meruňky a...na Touhu

Postřik proti kadeřavosti,...Peckoviny , kor meruňky a broskve se pižlají zásadně až po sklizni !

Postřik proti kadeřavosti, mšicim je u nas nutnost. U meruněk hrozi spala která zniči celý strom. Pohled přes plot k sousedum takz. ekologům je jedna velka hrůza. Mam zato, že tam je zdroj všech problému. Tu meruňku mam pěkně zašitou takže loni jak byly ty mrazy v tom dubnu byla odkvetla a měla už docela velké plody a ty nezmrzly. V naši dědině jsme byli jedini! kdo sklizeli. S tou broskvoni to je podobně. Proto žene jako diva. Na broskvoni dělam probirku, takže je jich méně, ale jsou větší.Jane,jak řešíš v létě slimáky hnusáky ty hnědé?Neřeším nejsou. Nemame užitkovou zahradku, pouze okrasnou, stromy a květiny. A na vysečeném travniku je nepotkaš. j