MILENKA NEBO RADĚJI MANŽELKA??

a tady jsi příklad toho že..."Jenže tohle si některá milenka prostě nepřizná že by její ženatý milenec mohl být šťastný i doma s manželkou."

Taková milenka si přizná, že on je doma šťastný, ale ne s manželkou, nýbrž díky dětem. A ona to bude často pravda. On je šťastný i doma s manželkou, protože společně prožívají všechno to, k čemu je spojují právě jejich děti. A to jsou neopakovatelné radosti. V tom má manželka oproti milence velkou výhodu. Stačí se podívat, jak chlapi, kteří manželkám běžně zahýbají, jsou pyšní otcové a motají se kolem svých dětí a dali by za ně život. V tomto ohledu, vlastní krev je vlastní krev a pro hodně mužů je rodina nedotknutelná a na prvním místě. A do té rodiny patří i ta manželka.

A ví to Evy manžel? To je...Oprava...asi by o štěstí nepsala.

Každý s každym každý s jinym .
Nechápu proč nespí s manželem nebo jí nevyhovuje. Pochybuji že to neumí nebo ti nejde když je s
ním šťastná.
No jo někdo to bere z lásky jiný jen sex. A spát se dvouma to už si vůbec neumim představit, jako odpo s tim večer s druhým ?
Zvláštní štěstí ale možná to je každęho věc.

a tady jsi příklad toho že...pokud je na tom stejně jako Eva, to znamená, že má svoji rodinu už jinde a nepotřebuje získat toho ženáče pro sebe na život, ale jen si s ním užívá sexu a lásky. Taková milenka nepátrá po tom, jestli je nebo není doma šťastný, manželka ji je ukradená a intimní chvíle se svým milence si nekazí nudnými řečmi o jeho ženě. Protože nemá důvod, aby na ni žárlila. Ona má přece své doma a plně ji stačí, že když je s milence, že se oba cítí šťastně.
Ale když chce milenka ženáče pro sebe, nemůžete se divit, že si myslí o manželce, že ona přece musí být lepší než manželka, když s ní ten chlap zahejbá. Stejně jako si každá manželka (a to každá, ne jenom nějaká, jako je to u milenek) myslí, že vinna nevěrou jejího muže je především ta milenka a z duše ji za to nenávidí. Jsou si totiž kvit, protože obě toho muže chtějí pro sebe, jsou sokyněmi v lásce a jako sokyně pak na sebe nahlížejí.

Nevidím důvod, proč bych...Mohla,možná jde spíš o to,kolik se do toho srdce vejde...

a tady jsi příklad toho že...A ví to Evy manžel? To je zase rozdíl, kdyby ano zvlášť chlap..asi by o štěstí napsala.
I když jsou i chlapi co povolují milence, to už ale nechápu.
Tak je to podle okolností, promiň přijde mi jak když se utěšuješ, snad ne.

Nevidím důvod, proč bych svým způsobem nemohla milovat oba.Před zrozením je člověk mimo hru, jakmile je však zrozen, je spoután přírodními zákony. Hra je těžká, leckdy dlouhá a hráč musí hlavně chtít hrát.Zírám...

a tady jsi příklad toho že i když je manželství šťastné klidně může mít jeden nebo i oba stejně nebo jinak šťastný poměr i s někým třetím. Mnohokrát tu padlo on má milenku protože mu to doma neklape. Není to pravda u tebe a stejně tak tomu nemusí být i jinde. Jenže tohle si některá milenka prostě nepřizná že by její ženatý milenec mohl být šťastný i doma s manželkou.

Rozloucim se, rada jsem tu...přesně tak i když to bolí nebo ne, buďte vděční za děti a vše kolem co vás obohatilo, jsou to lekce a nikdo nejsme dokonalí. Takže kdo je bez viny, ať hodí kamenem.

Ale myslela jsem to trochu...Tak zrovna náš soused zahnízdil po druhé. Má o dost mladší druhou manželku a jeho bývalá manželka je s nima oběma úplně v pohodě a tak se taky rozešli v pohodě. Nenamlouvali si že jim to klape. I tak to bývá.

Můžu se zeptat co ti ten...nechápete, Rozinka mluví o jiné ženě, kdybyste četla pořádně. Nechápu co by měl kdo slibovat vy žijete podle slibů ? Podle všeho to dopadlo dobře, manželka urvala majetek a obraný manžel je šťastný s milenkou už leta dokonce ji zastupuje jako " babička"a má ho ráda aj bez peňazí :-D
No jo někdy se láska vyvede tak hodně štěstí všem

Já teda vůbec nerozeznám,...Rozinko že jsi mě pochopila. Mě se samozřejmě taky nelíbí pokud by muž chodil
jen za povyražením, ale vadí mi že se všichni hází do jednoho pytle. To do koho se člověk zamiluje přece neovlivním, v určitém věku už
také svobodného málo potkám. Pokud bych věděla že je vše " v pořádku " ..." zakázala bych si to ", když ale vlastní dítě řekne že měli jít dávno od sebe...a pak to bylo jak jsem psala snad víš, nemyslim že jsem udělala něco špatného. Jí jsem ublížit nechtěla, možná i přes jisté potíže snad dělám dost i za ní a také vždy nemám sílu. Psala jsem sem jen abych řekla jak to někde je, ale zde je většinou každá....no nebudu ani
jmenovat. Já svého psrtnera miluji tak snad se nemám za co stydět. Dobrou noc a měj se dobře.

Rozloucim se, rada jsem tu cetla, sama se rozepsala vic, nez jsem zamyslela. V podstate v mem pripade po triceti letech manzelstvi je muj pocit pres vsechno, co je za nami, vcetne nasich poklesku, milenky meho muze pred lety, meho pritele pote, ten, ze jsem vdecna osudu a zivotu za deti, rodinu, instituci manzelstvi. Ze jsem byla podvadena a presto jsem znovu rada vdanou zenou a chtela bych ji zustat a dozit s tim pocitem, ze k nekomu patrim. Preji vam zdravi a lasku.

Omluva, v treti vete mi vypadlo slovo rozumejsi... Pro chlapy..

Ale myslela jsem to trochu...Ted tomu, co pises rozumim podstatne lepe. Jiste kus pravdy. Nechapu ovsem, proc pises, ze nevdavat se a nezenit by bylo minimalne pro chlapy. Ze by pak nemuseli sve zeny podvadet. Kdyz laska odezni. A ja s tebou souhlasim, ze zakonite odezni. Jenze, copak zeny nepodvadeji? Kdyz laska odezni, najdou si i ony milence. Mozna by ses podivila, jak velke procento vdanych zen ma milence, ze vetsina z nich prosla za ta leta bokovkou. Bylo by logicky pro vsechny, tedy muze i zeny rozumne se tim padem nezenit a nevdavat. Bylo? Nebylo? Kdovi. Pro deti je instituce manzelstvi a rodiny dobra, maji matku i otce v zavaznem vztahu, spojeni, ktere cosi znamena, muzsky i zensky model chovani. Nicmene manzelstvi nevzniklo jako instituce pro deti, i kdyz ve stredoveku byla manzelstvi v urcitych kruzich uzavirana z majetkovych duvodu, rozumovych duvodu, na zaklade dohod rodicu, panovnickych rodu. V moderni spolecnosti jevtomu uz jinak. Vetsina lidi ma v urcite fazi sveho zivota stvrdit svou lasku. Slozit jisty slib. Dat si navzajem i svetu najevo, ze k sobe patri. Pak se sliby porusuji, skonci zamilovanost, nastupuji jine city a hodnoty. Mnoho paru toto neustoji, rozvadi se, nekdy je za rozvodem milenka, jindy milenec a touha zit s jinou ci jinym, jindy rada jinych duvodu. Rada paru spolu zustane. Ne proto, ze musi. Proto, ze chteji. Deti se osamostatni a ti dva spolu zestarnou a jiste vii proc. Zatim stale ma instituce manzelstvi svou vahu a ac to vypada navenek, ze bude upsdat ruku v ruce s celkovym moralnim upsdkem teto nasi doby, vidim to tak, ze se v budoucnu opet karta obrati a jednou bude rodina a zivot v paru hodnocena jako jedna z mala jistot a opor v cynickem, bezohlednem a arogantnim svete, veckterem bezesporu zijeme. Kdyz se vztah povede, a on se mnohym povede, neni nic lepsiho. A milenci a milenky proste k tomuto scenari zivota vzdy patrili, patri a patrit budou. Vetsina lidi si v manzelstvi proste odskoci, tech lakadel je kolem nas mnoho. Casto to manzelstvi paradoxne upevni. Ne vzdy ho znici. Proste zivot. A neco pises tez velmi presne. S milenkou se muzi a s milencem zeny schazeji, treba i mesice, roky bez potreby vlastnit a zit s nim dvacet ctyri hodin sedm dni v tydnu, protoze vnitrne vi, ze milenka ani milenec nejsou lepsi nez to, co je doma. Jecto pouze nejaky cas neokoukane, pozdeji zmena. Kdyby to bylo osudove, ti dva by mosty spalili. Zit spolu by chteli. Usinat vedle sebe a probouzet se vedle sebe by chteli. Odejit z jednotvarnosti doma by chteli a naplno si uzit znovu ten zavratne krasny cas okouzleni novou laskou. Vidat se obcas by jim nestacilo. Vecne netrva nic, ale u opravdove lasky ta touha to prozit znovu naplno zakonite jel. Jsou vazby pevnejsi nebo mene pevne. Jsou lide, kteri se opravdu uprimne tesi na milenku ci milence. A kdyz se vraci, paradoxne se tesi na tu nebo toho doma. Lidska povaha je casto takova. Pokud tedy doma neni uplny zmetek nebo total hysterka. Ale to je jina kapitola. Tam se mosty spali lehce.

Ja tedy nevim, ale prispevek...Ale myslela jsem to trochu jinak, a to tak, že muž a žena se milují, ale žádná láska netrvá věčně, a tak by bylo rozumnější se nevdávat a neženit a když láska odezní, tak se rozejít a najít si zas jiného partnera. Minimálně pro chlapy. Nemuseli by pak manželku podvádět a rozchod by byl snadnější. Protože ale v určité fazi života chtějí děti, jak muži, tak ženy, tak se ti dva vezmou, aby vytvořili stabilní domov a právní zázemí pro své děti. Vůbec jsem tím nechtěla říct, že je to sňatek bez lásky. Ale když po letech jejich láska a vášeň vyprchá, najdou si milenku a už se s tou novou láskou nepotřebují sestěhovávat, natož brát, protože další děti a hnízdit už nechtějí. Vychutnávají si svoji lásku a radost z druhého, aniž by ho museli vlastnit a žít s ním 24 hodin sedm dní v týdnu. A klape jim to roky, protože jak jsem řekla, manželství je zabiják vášně a touhy.

Ano , vztah mám, ale...Autorka s nickem Dotaz si tě plete s jednou, co tu psala včera, jak moc je zamilovaná do nějakého ženatého muže.

Ja tedy nevim, ale prispevek ve smyslu, ze dva spolu jdou do manzelstvi, kdyz chteji deti a pak ten spolecny kazdodenni zivot je zabijak lasky a s jinou zenou obcas to funguje, ktery tu zaznel, prijde jako neco, co nejde pausalizovat. Lidi se neberou pro pouhy akt rozmnozeni, ale z lasky. Dite je jejim vyvrcholenim, ne naopak. Nejenom zena si vybira s kym dite zplodi. Muz taky. Vybrat si matku sveho ditete je zavazny krok, ktery si radny skutecny chlap promysli. Jasne ze je tu spousta odpadu, ktery to neresi a klidne zplodi bez rozmyslu, ale to skutecni chlapi nejsou a chteji je zas jen urcite zeny ve smyslu rceni vrana k vrane seda. Kazdodenni zivot muze lasku zabijet. Nebo taky posilovat. Znam takove pary. I v rodine. Padesat a vic let spolu, jedna duse jedno telo. Maji muj obdiv. My s muzem jsme tak dobri nebyli. Oba jsme bokovkou prosli. Vetsinou s tim zacinaji muzi. Ochotnych peknych zen denne potkavaji spousty, tezko se odolava. Vetsinou pak zahne i zena. Potrebuje si zvednout poslapane ego a milenec ji to skvele splni. Ani pro vdanou neni problem najit si bokem. A nektere potrebuji holt i pocit satisfakce. U mne v tom bylo vic. Trvalo to nakonec sedm let. Pak mne dvoji zivot unavil. Zijeme v manzelstvi na pohodu a poji nas krom zminenych deti a majetku i spolecne zajmy a stejne nazory na dost veci. Zklidnily se hormony a emoce, cesty se znovu spojily. I kdyz i on mel sveho casu pravdepodobne rad svoji milenku, nikdy mi neprestal pomahat. V domacnosti, s detmi, rozjizdenim me zivnosti, s rozsirenim klientely, nikdy mi neprestal dopravat hodne dobrou zivotni uroven a vzdy se mnou a rodinou travil vikendy a dovolene. Jeste nemusel mit sveho casu milenku, ze? Ale pak uz by to nebyl chlap, ale svetec. Nikdo nema vse. Mne to moje staci. Proste se na nejaky cas nase cesty rozesly a po case zase spojily. Prosli jsme krizi, kdy neslo komunikovat a neco jakoby vyhorelo, nezvladli jsme konec zamilovanosti a az pozdeji pochopili, ze je proste jen potreba spousta tolerance a kompromis a zacit psat novou kapitolu.

A máš?Však si tu psala,že...Ano , vztah mám, ale nenapadlo mě, že jsi to tenkrát četla / četla, už je to dlouho, co jsem to psala.
Máme to pořád moc fajn, ale podrobnosti sem psát nebudu. Stěžovat si nemám na co a radostí mám spoustu, spíš mě zajímají problémy jiných, takže když sem píše někdo, že to má hlavu a patu, tak to sleduju. Líbila se mi ta žena, která se stará o cizí vnoučata.

A jak víš, že mám...A máš?Však si tu psala,že si do někoho zamilovaná.