PANICKÁ PORUCHA PP11 :-)

sice nevím kdo jsi ale pokud máš můj tel. tak mi přece můžeš poslat sms a nepsat tady do diskuze,nevím proč se chceš sejít,vůbec nemám tušení odkud mě znáš a ještě víc mi vrtá hlavou kdo ti mohl říct že já chodím sem ale pokud máš nějaké přání tak mi pošli sms...děkuji a měj se.Email už mám dávno nový tak se nediv že nereaguji ale opravdu netuším o co jde.

hezké odpoledne holky,tady pěkně prší ale já jsem sihla nakoupit vše potřebné do školy a tet jen podepisovat,povapisovat a obalit,bleee ale spon to pěkně utíká a netušila jsem jak krásně mi bude dopoledne bez dětí,ten relax byl tak váječný a sklidnila jsem se pěkně,mě vůbec podzim nevadí,ba naopak,,,mám ho moc ráda a je mi líp a líp,dnes jsem byla uplně sama ve městě a uplně v pohodě,mám radost

HANIČKO,neboj se,já vím že se tet bojíš protože jdeš do neznáma ale zvládneš to a budeš zase doma pěkně v klídku,držím palečky

SILVI tak už po práci a zítra k zubaři a budeš mít klid,pěkné odpoledne přeji a nafot zase kozlíka

ZUZKO máš pravdu jak je fajn mít dopoledne čas jen sama pro sebe,bbájo a těším se na společnou fotku s RENČOU,určitě se těšíš do školy a já ti to moc přeji..

ZDENIČKO ahoj,já se taky chystám žehlit ale dnes e mi nějak do všeho chce a těším se....nechápu ale těším,pěkně si odpočni

ALČO ahoj,co rameno?už je zahojené,snad ano,teda to je nápad na bolavé ucho dělat v autě průvan,ještě ti ho budou píchat...měj se krásně a skládej básně,už jsi dlouho žádnou nenapsala

LILY já nevím co ti poradit a vím že je těžké sbavit se strachu nebo nepříjemného pocitu ale s AD to zvládneš,já už je mám asi taky na celý život ale dá se aspon malinko normálně žít,měla by sis najít nějaké rozptýlení nebo zábavu at se malinko zaměstnáš a třeba se ti uleví,nevím těžko radit ale věř že bude zase líp a neboj se,budeš o.k

Zdar všem.Dneska už vcelku dobrý,ale měla jsem otevřená okna u auta a tak průvan udělal své.Ještě mně trochu popichuje ucho,ale snad to bude dobrý.
Dneska jsem se přihlásila na facebook a tak celou dobu na něj jezdím a jsme z toho jelen.Tak jsem se všude přihlásila a uvidím,kdo se kde a jak ozve.Nějaké stavění o tom u mně není zatím řeč.Jsem ráda že se v tom začnu orientovat.Jsem volaako zmetěný.

AHOJKY,tak už jsem doma,dědík je v práci.tak půjdu na hodku natáhnout nožky a pak žehlení,to nemám ráda,
S velkým zájmem jsem si vás holky přečetla.ale vlastně nic otěch nemocíh nevím,tak tu nebudu něco blábolit.

Zuzi to je prima že jste se s Renčou viděly,ahojky

Zuzko děkuju,já jsem v Praze jako Otík,bojím se,aby to nebylo v nějaké obr budově,no prostě jsem ted rozvrzaná,,,,,moc děkuju za podporu

Už mi to nevzalo. Ještě jsem lákala LUCKU, aby šla s námi s Renčou, ale dnes pracuje na Hradčanech, tak jsem tam Renču poslala, ať se na ní jde podívat)))) Jestli jim to vyjde nevím, chtěli jít do kina na Kájínka.
Takže toť zhruba vše. Zdar všem - ALČO tak co nemoc, už je to lepší nebo se válíš na pryčně jako lazar? Nebo jako Lazar?))))
BEAT já to mám taky ráda, když mám dopoledne trochu klidu. NELO já podzim nenáviděla jako dítě, hlavně protože jsem cítila, že přichází zima a matka mě bude nutit nosit čepici a taky, že je brzy tma a já musela být do tmy doma!!! Teď mi nevadí...Akorát, jak budu zase docházet do školy, tak nemám ráda se vracet domů za tmy(((((
ZDENI, SVĚTLUŠ vám taky ahoj))))
DITUŠ tak co škola??? DÁŠO, tak co malá, je nadšená jako prvňáček????

Čau spisovatelko SILVO)))) a ostatním samozřejmě taky. Tak jsem měla návštěvu, Renču s manželem)))(sympatický chlapík, který nás nechal v klidu pokecat a sám si četl hospodářské noviny). Vyfotili jsme se i s Rozinou a Renča vám fotku pošle. Ale budu na ní zřejmě jako debil, jelikož mi nejen zmokla hlava, ale potím se teď skoro pořád i když je venku poměrně chladno. Udělala jsem chybu, že jsem vysadila Sarapis. Tak ho opět nasadím a snad se mi uleví.
Jinak co se týče polemiky o příčinách PP a agory, tak o tom jsem už psala několikrát, ale u mě první ataku vyvolal jednak dlouhodobý stres se soužití s matkou a pak taky dlouhodobý strach z nemocí a i z jiných věcí. Mívala jsem fobie - třeba z větru, bouřky, z letadla,strach o děti, tak se to naštosovalo a jednoho dne pohár prostě přetekl. A jak se to v tom mozku zapsalo, tak od té doby je to tam, jak v počítači a nějak to nejde vymáznout. A když si myslím, že už je dobře, tak stačí sebemenší podnět a lítám v tom zas. A s tou agorou je to vysloveně o strachu, protože se mi několikrát udělalo příšerně zle, no tak se podvědomě bojím. Když jsem o prázdninách s ostatními (hlavně tedy mě uklidňuje přítomnost manžela) tak jsem relativně velmi v pohodě, sice se mi taky udělá občas šoufl, zamotá hlava, ale nerozjede se to do paniky. A v pondělí, když jsem si šla vyřídit ten řidičák, tak jsme se vraceli s Fandou tramvají a já už byla tak strašně ucabrtaná, že jsem si až po několika stanicích uvědomila, že tou tramvají jedu, navíc jsem nebyla sama... Když bych byla sama, tak to prožívám, sleduju, co to se mnou dělá, přesvědčuju se a nakonec stejně vystoupím...
LILI mě jen překvapuje, že máš takovou úzkost z toho braní AD, když už to přece znáš. A upřímně, když ti to opětovné nasazování nedělá dobře, tak se vykašli na nějaké vysazování pro příště, vidíš, že ti bez AD není dobře a zase začínat ti taky nesvědčí, jak je vidět.
HANKO tak tu návštěvu zvládni není se čeho bát, vždyť jedeš autem a to ti nevadí, tak vzhůru do toho.

Hani, neboj, zvládneš to!!Vždyť ty nemáš s autem problémy ne? Spíš s venkem?
Jak je teď chladno, tak mě auto nevadí na jakoukoliv vzdálenost. Ale nemám ho ráda v horku. Ale jezdila jsem celé léto na chatu atd.A asi jen jednou mi to nesedlo ale zvládla jsem to a bez prášku.
Tak držím ti palce a pak napiš!!

Silvi,já dnes jedu k psych,ždy chodím tady do vedlejšího městečka,ale dnes musím do jeho hlavní ordinace,a tu má od nás 1,15hod.autem a jsem z toho vyřízená,jaké to bude,jestli je to poliklinika,nebo ne,je to daleko a jsem z toho zničená od včera.A dnes jsem měla ještě hodinové sezení EFT.No tak taková jsem já,ježíš jak já tu Prahu nemám ráda

Lily, tak tam nechoď, jestli to tak cítíš!
Já jsem zase naopak měla potřebu si o tom všechno přečíst, přijít tomu na kloub a stýkat se s lidmi, kteří to měli taky a přežili:-))
Ale každý potřebujeme něco jiného, jak říkám neexistuje universální návod na tuto hnusnou chorobu.

Tak u nás zase prší, musela jsem vyběhnout za doktorkou s prací a něco vyřídit a nevzala jsem si deštník(((

Lily, vůbec se z ničeho neobviňuj.Nemáš z čeho. Kdyby to bylo tak jednoduché, nebyly by léčebny a čekárny u psychiatrů, psychologů tak zahlcené.
Když jsem začínala psát na tuto diskusi, tak jsem zněla přesně tak jak ty. Holky mě utěšovaly, radily, držely.
A podívej se na mě dnes. Občas mi dvakrát není, jsem otrávená ale jinak žiji úplně normálně.A ty to tak budeš mít už brzy taky, jsem o tom přesvědčená.Jen vydrž. Raději si zvyš Rivotryl ale nepřestávej!!

A to, že jsem já pracovala, mi to spíš usnadnilo a né znesnadnilo. Je to velice lákavé a úlevné zůstat doma ale pak člověk zjistí, že to není dobré/tedy většinou a né vždy/
Té derealizace se neboj, je to nepříjemné ale vůbec né nebezpečné! Četla jsem o tom. Taková PP je daleko nebezpečnější, člověk může v atace zpanikařit a něco vyvést. Třeba vyskočit z auta za jízdy atd.
Kašli na to , běž ven, proběhni se , zacvič si. Já jsem si odpoledne vždycky vzala tu čtvrtku Neurolu a dělala jsem s manželem velké výjezdy na kole.Třeba po práci i 30 km v okolí Brna.

Podívej, měli jsme všechny ty problémy jak ty a dnes-Zuzka čundrovala celé léto, EviK letěla!! na Rhodos, já můžu prakticky všechno, jen nemám ráda horko a není mi NĚKDY dvakrát dobře v autě. A tak bych mohla jmenovat většinu holek.

Jo a je zajímavé, že jsem ataky už nemívala, myslím před AD a jak jsem je začala brát, tak jsem hned druhý den, kdy nemohl mít prášek ještě na nic vliv, jednu parádní, neuřiditelnou, dostala.Protože jsem byla posera!
Derealizaci jsem měla asi jednou, dvakrát, to jsem sem ještě nechodila.A nikdy jsem o ni nepsala, něměla jsem co.
Lily, já bych ti tak ráda pomohla,vím jak ti je.

a taky přiznávám, že nemám odvahu jít na stránky o derealizaci a depers. nemyslím, si, že by mi to šťourání v tom teď prospělo, mně se pak zbytečně rozjíždějí ještě takové analytické myšlenky a člověk by to do sebe nasával. Tak raději zajdu sem a v tamtom se nechci pitvat, když, tak to řešit s psycholožkou. Co o tom mám vědět vím, spustilo se to s atakou, ale pak zůstalo, nebo se silnýma úzkostma.

Lily zase bude líp,prosím máš tam meila a nesmutni

Silvi: já myslím, že Ty jsi to zvládala rozhodně lépe než já, když jsi pracovala. Jestli bych to zvládla bez AD, no už nevím, myslím, že těch výstřelů bylo v krátké době víc a včera psycholožka naznačila, že se mnou teď nemůže ani nijak pracovat. Já se tak rozhodila, že už jsem se nemohla uklidnit a pořád mi jely různé myšlenky. Kam jsi psala o derealizacích? Měla jsi je jen jednou píšeš, nebo pak s depresí víc?
Jinak mě to asi uspává přes den. A jak píšeš, člověk to zná, ale taky víte čím jsem prošla léčebny a tak a dlouho trvalo než jsem byla schopna práce, najít tu odvahu, neumím najít víru a sílu v sebe. Teď jakobych neviděla žádné světlo. Taky se za to hodně obviňuju.

Ahoj :-))
Sluníčko občas vykoukne a hned je mi líp a co vám ???

Včera jsem si četla,četla a najednou spala a spala :-)) Jak nemám ráda podzim i když hraje všemi barvami :-((

Nestačila jsem vás přečíst tak jenom zdravím a přeji klidný den !!

na email nereaguješ atelefon si nezvedla a že si tady to sem se dověděl nahodou od človička co si tu píšete.sejdem se? R

Silvi je to hrozně individualní,můj názor je,že kolem Lucky jen agora prošla,protože to co ona zvládala a ovlivnovala sama,to agorafobik silný nezvládne a může se snažit jak chce.Ale moc jí přeju ,že je zdravá.

O agorafobii mám za ty roky nastudováno tolik,že to je hrůza a hlavně žasnu nad tím kolik lidí jí má,to jsem se divila.A že je to vykutálená potvora to tedy vím na své kůži.

Lily ,,,,,,,,,,zkus se schválně mrknout jak píše Silva na diskuze o dereal.,určitě bude,věřím ti,že je to hrozný

celá řada spouštěčů.
Já si úplně vzpomínám na tu vteřinu, kdy s emi to v hlavě přebliklo do paniky.Bylo to určitě v těch pár dnech kdy moje tělo bojovalo s boreliózou, která mi právě "vlezla" do těla. Dostala jsem hroznou motolici, strašně se mi motala hlava a já jsem byla v klidu až do té vteřiny, kdy mi blýsklo hlavou, že skolabuji z klíštěte , tak jak s eto stalo mé kamarádce. Jedno ráno sebou švihla a nemohla se pohnout. A pak už to jelo....

Někomu s eto holt spustí už od dětství, někdo vydrží až do přechodu:_))

Lily, ty sama a nikdo jiný, musíš vědět, jestli by jsi to bez AD zvládla.Mohla bych ti napsat plno rad-nevšímej si toho, nic se ti nestane, jsou to známé situace atd., zhluboka dýchej atd., poznej svoji paniku ale to ty už všechno přece znáš.
Napsala bych ti taky-počkej až půjdeš do práce, třeba ani AD potřebovat nebudeš, zapomeneš...
Nevím, každý známe sami sebe nejvíc.

A ptáš se, jestli AD ulevila.
Já jsem měla, díky své pitomosti, blbý začátek ale řeknu ti rovnou, že jsem toho nikdy nelitovala., že jsem to vydržela.Umožnilo mě to zase žít jak člověk.
Ale sto lidí, sto názorů
Jen to teď nevzdávej na půl žerdi. Myslím si, že tím projdeš dobře, to já jsem už blbla víc v té fázi braní. Co vlastně bereš??
Kafe dopito, končí mi polední přestávka, oběd blé, jdu dělat.
Dnes mám zase spisovatelské střevo:-))

Lily, ty máš vlastně především ty derealizace. Zajímalo by mě , jestli jsi to měla od začátku nebo se to až pak vyvrbilo.
Proč se ptám.Pokud by jsi trpěla jen těmi derealizacemi a jinak to šlo, tak o to jsem se nikdy nezajímala, nemůžu v tomto šířit svá"moudra", nemám zkušenosti.Možná by jsi nějaké rady našla na diskusi deralizace, depersionalizace, jestli tedy nějaká taková diskuse existuje. Nebo ji můžeš založit.Taky by jsi si o tom mohla pdodebatovat s Alešem, ten vždycky říkal, že to je jeho hlavní problém??
Já jsem měla derealizaci asi jednou, dvakrát a něvěděla jsem o co jde a docela mě to vyděsilo.Je to asi neškodné ale nepříjemné(((
Stalo s eto v době, kdy jsem se rozhodla na vlastní pěst, bez prášků, bojovat s pepkou, protože jsem si říkala jako tvoje maminka, že je to v mé moci. Jak se ukázalo, náhodně jsem zvládla ataky/už jsem o tom psala/, takže to už nebyl můj problém ale nabalovalo se plno jiných nepříjemných stavů, úzkostí a nakonec to vyústilo až do té derealiazce a do deprese a to jsem se už lekla.Každá jsme se určitě na počátku pokoušela, zvládnout to jen tak ale musí člověk vycítit tu míru, do které má ještě válčit jen tak s "holýma rukama" Jinak na to může doplatit.Buď to řeši dlouhodobě benzáky, až se do toho uvrtá nebo do toho zabředává víc a víc.
Tedy údajně existují i vyjímky, kteří z toho vybřednou jen tak sami a beze všeho. Jako Lucka, i když nechápu, proč ji to trvalo tak dlouho. Protože po deseti letech už to musí mít člověk kurevsky/pardón/ zažrané pod kůži, zvlášť s agorafóbií No ale věřím, že se stávají i takové věci, jsme jen hříčky přírody:-))

No a co se týče toho jestli to máme v sobě nebo né. Nějaké dispozice si určitě neseme v sobě, protože né každý člověk si hned , když mu nějak zahapluje tělo,nadělá bobky do kalhot a začne z toho panikařit. Ale asi pak už jen záleží na okamžiku, který to spustí.U někoho "pohnutí v šestinedělí" :-)), u někoho přechod,to obojí je velký posun v těle.To byl jen příklad , je samozřejmě ...

Ahoj,

tak dnes jsem se k ránu budila s pálením těla a úzkostma, okamžitě mi naskakovalo, že jsem asi AD brát neměla, že je to ještě horší. Tím spíš, když mi pořád mamka i sestra říkaly, že bych to dělat neměla,že to mám ve své moci. Já už jsem tak zmatená, že nevím. Já neměla ani tak paniky jako pernamentní úzkost a nemohla jsem přestat myslet na to, jestli zvládnu tu práci a pak mi to skočilo do silných úzkostí, které mě už zcela pohltí. Já nejsem ani tak panikářka, jako mám potíže s odcizením a derealizacema, jsou pro mě strašné, jsem na hony od lidí vzdálenáa proto se těžko zapojuji do rozhovorů a směřuju pozornost jinam. Teď mi to nejde. Nechápu ten rychlý sešup, i když změn bylo hodně.
Silvi a od čeho myslíš, že by to bylo, já k tomu dispozice měla, plus moje dětství, jediné, co si myslím je, že byla škoda, když se mi to vrátilo ve 25, že se to léčilo jinak než mělo.
Holky. ulevilo se Vám pak trochu po AD? Já vím, že nejvíc je stejně nastoupit do práce, ale to je pro mě zatím děsivá představa a tu co jsem měla nastoupit v pondělí jsem odvolala, to bych teď nedala.
Taky můj hlavní problém je, že si vůbec nevěřím a hned panikařím, sama sebe neumím uklidnit a chci to po druhých, ráda bych to změnila, ale zase naučené vzorce z dětství. Silvi Ty taky míváš derealizace?