Co se stane po smrti?

"K čemu pak Hospodina, když je duše smrtelná".......Já, 1.list slepým

"K čemu pak Hospodina, když je duše smrtelná".......Já, 1.list slepým

Šalomoun pod inspirací......jednoho dne ten žebrák zemřel a andělé ho odnesli do Abrahamova náruče ( rose co s tím, jak nám to vysvětlis? ) Zemřel i onen boháč a byl pohřben.
Když v pekle pozvedl v mukách oči, spatřil Abraháma a Lazara v jeho náručí. Otče Abraháma, zvolal boháč, smiluj se nade mnou ! ......Synů, odpověděl Abrahám ( Abraham i komunikuje ) vzpomeň si..... Navíc mezi námi a vámi zeje veliká propast.....
On na to řekl: Prosím tě, otče, pošli ho tedy do mého otcovského domů.... Mají Mojžíše a Proroky.... ať poslouchají je! To ne, otče Abraháma, boháč na to. Kdyby k nim ale přišel někdo z mrtvých, činili by pokání
On mu ale řekl: Když neposlouchají Mojžíše a Proroky, nepřesvědči je, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.
Rose čti všechno, nejen to co tě někdo naučil. Citujes Kazatele jeden verš a přitom si nečetla celou knihu. Pokud by jsi četla tuto knihu neovlivnena výklady, došla by jsi možná k pochopení.
Kazatel v celé knize hledá stejně jak my dnes tady odpověď na tu stejnou otázku. Jak je to po životě? Citují jeho slova:... člověk nechápe co se děje pod sluncem...člověk nezná svůj čas... neví co se bude dít....kdo člověku povi co se bude dít pod sluncem, až on tu nebude? Kdo ví, že lidský duch míří vzhůru, zatím co Duch zvířat mizí pod zemí....
A pak je zde poslední 12 kapitola

....Pamatuj na Stvořitele svého, dřív ně se přetrhne stříbrná šňůra a zlatá mísa než se rozbije, dřív než se roztříští džbán nad pramenem a kolo u studny se rozlame, než se prach vrátí do země, kde býval, a Duch se vrátí k Bohů, jenž ho daroval.....
V tomto verši rose, Kazatel dospěl k odpovědi.

Citujes 1. Mojžíšovou 2.7. jenže prostudujte si jiné překlady, tam se píše... stál se živou bytostí.

Citovala jsem zde Zjevení ( duše pod oltářem ) co s tím máme udělat?

Šalomoun pod inspirací řekl, že „úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný: Jedni jako druzí umírají, . . . člověk nemá žádnou přednost před zvířaty . . . Vše spěje k jednomu místu, všechno vzniklo z prachu a vše se v prach navrací.“ (Kazatel 3:19, 20, Ekumenický překlad)

Tato slova sice napsal král Šalomoun, ale byla inspirována Bohem a jsou součástí Božího psaného slova, Bible. Tyto a ještě mnoho dalších biblických textů nepodporují všeobecně rozšířený názor, že něco uvnitř nás přežívá smrt a existuje v jiné formě dále. (1. Mojžíšova 2:7; 3:19; Ezekiel 18:4)

V knize Kazatel, kterou Šalomoun napsal před 3 000 lety, je uvedeno: „Živí totiž vědí, že zemrou, mrtví nevědí zhola nic a nečeká je žádná odměna, jejich památka je zapomenuta. Jak jejich láska, tak jejich nenávist i jejich horlení dávno zanikly.“ A dále se píše: „Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil, neboť není díla ani myšlenky ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš.“ (Kazatel 9:5, 6, 10, Ekumenický překlad)

To, co se při smrti děje, není ovšem žádným tajemstvím pro Boha, Stvořitele mozku. On zná pravdu a ve svém Slově, Bibli, vysvětluje, v jakém stavu mrtví jsou. Bible jasně učí toto: Když člověk zemře, přestane prostě existovat. Smrt je opakem života. Mrtví nic nevidí, neslyší ani nemohou přemýšlet. Žádná část člověka nepřežívá smrt těla. Člověk nemá nesmrtelnou duši ani nesmrtelného ducha.*

Proč konfrontace se smrtí vyvolává myšlenkový zmatek?

Myšlenka na naši vlastní smrt je pro každého z nás odpudivá, a bude to tak vždy. Proč? Protože nám Bůh vštípil silnou touhu žít věčně. „Lidem dal do srdce i touhu po věčnosti,“ říká Kazatel 3:11 podle Ekumenického překladu. Skutečnost, že smrt je nevyhnutelná, tedy v lidech vyvolává vnitřní konflikt, trvalý pocit disharmonie. Aby lidé tento vnitřní konflikt vyřešili a aby uspokojili svou přirozenou touhu žít dál, vymysleli nejrůznější náboženské představy, od nauky o nesmrtelnosti duše až po víru v převtělování.

D: "Lidská psychika je...asi to samé jako rušit si emailovou adresu rozbitím stolního 3,14see :-DDDDDD

Jakékoli úvahy o duši,...D: "Lidská psychika je funkcí hmoty, konkrétně pak centrální nervové soustavy. Bez centrální nervové soustavy nemůže existovat." ....Na televizní vysílání se také nepodívám bez fungující televize, přesto televizní vysílání existuje, i když se moje bedna rozbije...????

chlapí taky nemůžete...hoši masakr!!! Takovej model nedoporučuju hulit nez pujdete do práce. Upřímně sem rád, že ležim v posteli :-)))

chlapí taky nemůžete zabrat? Já si dal tak před hodinou brko ze slušný lampy a teď nad timhle tematem dost premejslim. A baví mě to :-)

Kde? Netušim, jaký místo...Tady na doktorce v tématu Morfické pole tak 2-3roky zpátky. Byl tam někdo s přezdívkou Shogun a teda dost arogantní :-)
Ale může to být klidně shoda niků.

Smrtelnost duše = vědomí =..."být znamená být vnímám" dokazuje už třeba experimentální fyzika a vliv pozorovacího aparátu na chování částice. Ne že by ten elektron byl nějak paranoidní, to jen my vidíme co vidět chceme.

Shogune, nebyl si před pár...Kde? Netušim, jaký místo máš na mysli (i když s tou teorií jsem trochu obeznámen). A že jsem zmoudřel, to je asi pravda :) Nebo to můžeme říct taky jinak - stal jsem se více opatrný v tom, co si mám o světě vlastně myslet.

Shogune, nebyl si před pár lety i na morfickém poli? Pokud jsi to ty, tak klobouk dolů. Zmoudřels:-)

Smrtelnost duše = vědomí = já samozřejmě prokázaná není, protože takový důkaz ani není empiricky možný. Pokud tu nechceš předvést nějakou nezvyklou koncepci vědomí, tak musíš uznat, že jediný, co osoba cítí, je existence jejího vlastního vědomí. Ohledně vědomí těch ostatních, jak se zdá, nepoznává zhola nic. (Nebo máš doma schovaný přístroj na měření vědomí?)

Tak vedle sebe existujou dva v zásadě rovnocenný názory. Podle jednoho je duše jaksi záhadně způsobena hmotnými procesy, podle druhýho je to naopak. Už jsem ti tu vysvětloval, že si svět můžeš představit jako záplavu informací, které jsou duší nějak interpretovány. Tak vzniká vědomí mozku, těla a všech ostatních hmotných věcí.

Přání že je otcem myšlenky? No, určitě je pro většinu lidí příjemnější představa, že nikdy nepřestali a nepřestanou existovat. Mně jde spíš o to, že si musím pokládat matoucí otázky, jak a proč by měly existovat dva naprosto odlišný módy existence vesmíru: jeden (chvilku) se mnou a jeden (celou věčnost) beze mě.
A nebo jinak: držím se osvícenský hlášky "být znamená být vnímán", která je koneckonců v souladu se současnou fyzikou, a to víc, než je klasická "středověká" představa absolutní existence věcí. Pokud tedy neexistuji, neexistuje vůbec nic. Důsledky si domysli sám.

Emocionální je naopak...to teda obhájil ti řeknu.
Mohu být intuitivně nakloněn jisté možnosti, to ale neznamená, že je správná.
Kritické myšlení rozhodně není zavrhnout možnost (byť málo pravdepodobnou). Takto omezený přístup podobným problémům neprospívá.
Argumentovat způsobem "mně se to zdá" apod. to prostě jaksi nestačí.

*Jak to obhájíte? Pokud...Emocionální je naopak nepodloženě věřit v nějakou imateriální identitu, která by mohla přečkat smrt lidského organismu. Lidé v něco takového věřit chtějí, protože nechtějí pod vlivem pudu sebezáchovy akceptovat definitivnost své smrti. Přání je zde ovšem otcem myšlenky.

uvažující ovšem...*Jak to obhájíte? Pokud možno důvodně přesvědčivě.

Nejsou různé roviny...uvažující ovšem neznamená bez důvodně vyloučit variantu na základě svých emocí jen proto, že se nám to ZDÁ jako blbost.
Jak to obrátíte? (Věcně)