Gamblerství

Miku,vím že sem určitě mrkneš:-)To co tady píšou holky,jsem sama prožila a dneska už vím,jaký život už určitě nechci žít.Celkem jsem přemýšlela o Tvých příspěvcích a měla pocit,že jsem pochopila téměř všechno.Taky až teď
začínám rozumět i Mamce.Má to opravdu těžké,ale já sama už nebudu pořád dokolečka řešit to,co už jsem jednou vyřešila a za čím jsem tu tlustou čáru udělala.
Miku,pro mě jsi tady měl význam.Naučila jsem se vnímat a chápat chování lidí,kteří dokážou komunikovat jen na určité úrovni a pokud to není podle jejich představ,tak nereagují,nebo
urážejí své okolí.Mám z Tebe pocit obrovské síly a schopnosti mluvit a diskutovat téměř o všem.Moc Ti držím palce ve Tvém životě.Hlavně hodně zdravíčka a xxxxxxxxxxxxxx dní bez gamblu.

Ahoj, díky holky za příspěvky, jsem ráda, že jste mi potvrdily, že je dobře nechat to všechno být a udělat tlustou čáru, což dělám a snad se mi to i daří. Stále věřím, že snad alespoň trochu jsem pomohla alespoň mamince přítele, že jsem jí nasměrovala, že už o tom všem ví víc, dala jí spoustu materíálů, taky knížku pana Nešpora, tak věřím, že to chápe, možná teď udělala jen nějaký krok zpět, ale že začne znovu přemýšlet a číst a jednat a snad zachrání alespoň sebe, když už ne svého syna. Já už žádný krok zpátky směrem k příteli dělat nebudu a chci jít dál. Snažím se nemyslet na to, je to těžké. Mám výhodu, že dcera není přítele, ale stejně se na něj ptá, měli docela hezký vztah spolu, to je právě to, že přítel byl jak Jekyl a Hyde, jednou takový a pak zase úplně jiný člověk. Vysvětlit dítěti, že už se s ním nejspíš neuvidí, to je těžké. Jak toto Evo řešíš ty? Stýká se dcera s otcem? Jak jsou v tom děti, tak je to o to těžší. Nechápou to a nakonec nechápem to ani my dospělí. Škoda, že mozek nefunguje jako počítač a nejde odmazat určité věci, ale jsem přesvědčená, že musím na to postupně zapomenout. Sice se stále rozklepu, když přítel napíše, že si něco udělá třeba, ale už na to nereaguju, musím. To je právě to těžké pochopit, že u gamblera asi největší pomoc rovná se nulová pomoc.Možná, nevím ,o tom právě přemýšlím, že kluci tu psali, že je podrželi blízcí, ale já tedy osobně fakt nevím jak se to dělá.A už to nechci vlastně ani zkoušet. Ano snažit se vypustit a asi už nehledat odpovědi.Nejhorší je, že vidím stále více gamblerů kolem sebe. A bohužel v rodině mé sestry je další, sází na sportovní zápasy, někdo mi říkal, že to není takové jako automaty, podle mě je to úplně stejná závislost, stejný princip. Moje kamarádka má syna, 15 let, jeho otec taky sází, vlastně se kvůli tomu rozvedli, syn kamarádky bere otce jako vzor, hodně k němu vzhlíží, kamarádka se klepe, kdy přijde s tím, že si vsadil. No je to hrůza. Je toho strašně moc a nějak nechápu, že se to tolik rozmohlo ve společnosti. Vedle mojí práce zrušili obchod s botama a je tam herna, no co dodat. Držím vám holky palce a Evo, jak si psala o tchýni, že taky hraje, tak to je opravdu silná káva. Já jsem zase třeba pozorovala, že maminka přítele docela hodně jednu dobu pila a jeho otec taky, no přítel se taky rád napil a jak víme alkohol je jasný spouštěč hraní, takže možná, že něco může být i v těch genech, ale jistě to není jen tím. Tak jsem zvědavá, jestli se ozvou zase i kluci a věřím že jo, že nezůstane u dámské jízdy, škoda, že toxi už nepíše, jeho příspěvky byly opravdu hodně moc dobré a takové až pod kůži.Alespoň na mě tak působily, když jsem to četla. Pomohlo mi se tady svěřit, tak díky moc.

Ajo,jeste ti chci napsat,ze ma mama pravdu.Nech ho byt,nebo te stahne zcela ke dnu.Vyuzij toho a zacni zit svuj zivot,najdi si hodneho pritele,ktery te bude mit rad a nebude lhat a hrat automaty.Nebo zacni delat neco jineho,jed na dovolenou,necemu se venuj,mysli na dceru,potrebuje mit mamku v poradku.Hlavne at prijdes na jine myslenky.Uvidis,bude ti lip.

A kdyz uz jsme u te diskuze vztah matka-syn,tak mam take prispevek.Verila jsem,ze mu jeho rodina pomuze,ale jen do te doby,nez jsem zjistila,ze jeho matka hraje taky.Byl to pro me sok a dodnes jsem se s tim nevyrovnala.Premyslim,jako genetickou vybavu si asi nese ma dcera.....!

Tehdy mi doslo,ze davat mu penize je jako posilat ho hrat.Kdyz jsem nedala ja,hral na city u pribuznych.Pujcoval si od me babicky,tety a zkousel to u mych znamych a pratel.Hanbou jsem se propadala,kdyz jsem to zjistila.Kdyz mu slo do uzkych,byl tu jeste jeho tata a strejda.Ti mu vzdy pujcili.Dobre vedeli,jak na tom je,ale presto mu stale verili.Dluhy mu prerustaly pres hlavu a nestacil platit.

Ahoj Ajo,napsala jsi to tu moc hezky.Mozna jsi cetla i me prispevky.Ja stale doufala,ze se manzel zmeni.Byla jsem mu oporou,kdyz to potreboval,ale ze me to psychicky vycerpava,to nechtel videt.Dokud jsem byla ''poslusna'' a davala mu penize,bylo vse v poradku,kdyz jsem se vzeprela a prestala ho financovat,odstehoval se.Tezko pomahat cloveku,ktery o to vlastne nestoji.

Ahoj Ajo, tak to tu máme jako dámskou jízdu. Myslím, že to nevadí. Jsem ráda, jak to popisuješ, zpětně jsem si přehrála všechno, co bylo, než syn šel na ulici, jak jsem ho jednoho "krásného" rána asi ve 4 hodiny, když přišel z herny vystrčila ze dveří. Zpětně to hodnotím jako drsný, ale dobrý čin. Mimo jiné ani teď nevím, jak jsem to dokázala, ale potřebovala jsem být v pořádku do nové práce a to nešlo dohromady. Pak už to mělo rychlý spád a určitě mě pomohly rady z PL Bohnice. A článek o "hard love" , doufám, že to píšu dobře. Ta opičí láska nikam nevede. A právě to pomáhání, placení dluhů, kontrolování i stopování, vyplácení věcí ze zastaváren, je to všechno na nic. Zbytečné, jen se to všechno prodlužuje , kdybych věděla dříve, co vím teď ,tak bych to udělala o půl roku dříve nebo ještě když byl syn nezletilý a byli jsme v PL Bohnicích se podívat, tak jsem ho tam měla rovnou nechat, podepsat to za něho, ale ještě se mi to nezdálo tak zlé. Můj velký omyl. Nechtěla jsem, aby syn přerušil školu a co když se to někdo dozví a podobný jiný pitomosti. Závislost syna se jen prohlubovala , až vlastně kradl. Doteď nevím, co se mu muselo honit všechno v hlavě, spoustu věcí nechápu a nějak je už řešit nechci. Píšu to jen jako návod, že tudy vedla moje cesta a vůbec to nemusí dobře dopadnout u jiného případu.
Ještě bych zmínila pocit viny, proč zrovna já a můj syn, naše rodina, ale musím říct, že odpověď jsem nenašla nikdy. To , co si myslím, jsou jen dohady, doměnky, ale tu pravdu dodnes nevím. Je velmi těžké se toho zbavit, jakože, měla jsem asi udělat tohle a tohle, ale jsou to také úvahy nikam.
Ajo, myslím, že bys to také měla nechat všechno být. Je to problém jiné rodiny, než Tvé, máš dítě , myslím, že jsi udělala víc, než jsi měla. A gambleři táhnou okolí hodně dolů, jsou to profesionální lháři a herci v jedné osobě. Jen proto, aby získali peníze na hru, dokážou vymyslet nevymyslitelné. Ale, jak s tím dokážou potom žít, když to přece musejí vědět, co všechno udělali, to nechápu dodnes. Podle mě ,je třeba žít svůj život, věnovat se práci, rodině, která zbyla, koníčkům, dbát na pošramocené zdraví a spoustu otázek vypustit z hlavy. Je to složité, snad mi rozumíš.
Máma

Jinak ještě k té otázce IP adresy, mámo neumím ti to vysvětlit moc o tom taky nevím. Ale jen tolik, že je to nějaké číslo, která nějak identifikuje počítač a připojení k serveru nebo co. Ale nemyslím si, že by se dalo vystopovat jméno toho kdo píše. Tohle už vlastně je spíš k tomu, co se tu řeší ohledně Mika. Já osobně jak jsem četla zpětně tuto diskuzi a četla příspěvky za více dní za sebou, tak mi připadalo, že Mik potřebuje prostě udělat alespoň někdy ze sebe frajera a že to je snad nějaká jeho terapie, nakonec jestli mu to pomůže aby nešel hrát, tak snad dobře, jenže s tím kurasem to tu opravdu přehnal. Ať už je to jak chce, tak tohle přesně ukázalo, že Mik neví vůbec o čem to tady je nebo nedomýšlí. Že lidi to tu berou jako pomoc a že si zde vylejí srdce a je to taková terapie a tím že je anonymní, tak právě na sebe napíšou i věci, které se třeba lépe píší než říkají. Jenže právě tuhle anonymitu Miku si tady narušil tím co si napsal a stačila ti jedna blbá věta. Teď už píšu spíš přímo k Mikovi, i když nevím, jestli sem ještě chodí. Miku nezlob se, ale tohle jsi přehnal, ať už je to jak chce, i když připustím, že opravdu dokážeš někoho vystopovat za 15 minut přes počítač,což na mě působí jak scifi, tak chápej, že někteří lidé se tu svěřují a nerozumí počítačům a prostě teď už nechtějí psát, protože se bojí, že tu napíšeš jejich jméno. Tak pak se nediv, že tě obviňují, že likviduješ tuto diskuzi. A proč? Jen proto, že jsi udělal ze sebe frajera, že si vyhnal někoho kdo tu napsal pár sprostých slov. Takoví narušitelé jsou na všech diskuzích a když je všichni ostatní ignorují, tak zase zmizí a jdou jinam.Osobně si myslím, že jsi se chtěl ukázat a že to fakt nejde vystopovat. Jenže to je zase to samé. Presně jak napsala máma, nepřemýšlíš a neodhadneš sám sebe. Protože kdyby si opravdu přemýšlel o sobě, tak jsi to nikdy nenapsal, ať už by to bylo jakkoli. Jenže naznačilo to tu už spousta lidí a nepochopil jsi a stále chceš dělat, jak všechno víš, ale ještě hodně toho nevíš, stejně tak jako my ostatní a i proto jsme tady a zkoušíme hledat odpovědi. Jenže ty to nazíváš samozvanou psychologií, jenže kdyby jsi přemýšlel a pak teprve napsal, bylo by to lepší. Přitom některé tvoje příspěvky byly zajímavé a dobré i na zamyšlení, ale měl by jsi podle mě ještě přemýšlet mnohem víc a ne tvrdit že to máš všechno zmáknuté.To je podle mě cesta zpět.
Tak to byla trochu vsuvka, ale myslím, že to vypadá, že už se to tady nebude řešit, což je jedině dobře.Držte se všichni a zase napište.Aja.

Ahoj všichni a mámo díky za příspěvek. Jsem ráda, že se diskuze začíná dostávat zase k tomu původnímu tématu. To je dobře a to je to, co tady lidi spojuje. Už jsem něco o tom svém napsala, tak budu pokračovat. S přítelem jsem byla 4 roky, z toho poslední rok vlastně už jen kamarádka. Ale stále jsem byla v kontaktu s ním, volali jsme si, psali a občas přijel i ke mně domu a povídali jsme si a řešili, ne vždy o gamblerství, ale prostě o životě. On totiž je v jádru hodně citlivý člověk a dá se s ním mluvit i dost do hloubky o různých věcech, bohužel právě o jeho nemoci to z jeho strany asi vůbec do hloubky nešlo a já to nepoznala. Ten poslední rok vlastně, jak jsem si zpětně uvědomila jsme možná spolu byli tak málo i kvůli tomu, že já jsem přestala opravdu mu pomáhat finančně a prostě stále směřovala k tomu, že by měl jít na léčení. No a rozumněla jsem si i s jeho maminkou a s jeho sestrou jsme taky byly kamarádky. Píšu v minulém čase, protože teď už tři měsíce je to jinak, ale k tomu se dostanu. Právě my s jeho sestrou jsme se snažily navést i jeho maminku na to, aby přestala s tou finanční pomocí a prostě , že cesta jak z toho ven musí jít od něj, že on přijme tu zodpovědnost sám za sebe, nekontrolovat ho stále a nedávat peníze a ani malé částky. A pak taky, že by bylo třeba, aby šel na léčení. Jeho mamince to šlo těžko, ale nakonec se i ona i díky tomu, že jsme jí daly s jeho sestrou hodně věcí přečíst a mluvily jsme o tom a byly u psychologa, tak taky mu přestala konečně pomáhat, dávat peníze a stále ho kontrolovat. Samozřejmě velká část jeho výplaty šla na dluhy, tak mu skoro nic nezbývalo, ale měl co jíst, kde spát, takže i tak mu pomáhala dost. Zjímavé je, že od jeho tatínka jsem jednou slyšela, že by ho nejradši vyhodil z bytu, protože takhle stejně k té zodpovědnosti nedojde, ale mamce by to zlomilo srdce, tak to neudělal. No to je vidět, že tátové a mámy, že to je rozdíl. Nakonec možná měl i pravdu jeho otec, i když by to bylo opravdu hodně tvrdé a je fakt, že si to taky neumím představit, ale u gamlerů to asi fakt jinak nejde. Nakonec i ale vypadalo, že když jsme přestaly s tím pomáháním finančním a kontrolováním, že to nakonec pomáhá, že se v tom přítel plácá sám a najednou že když necítí tu oporu za sebou, že už si není tak jistý, že se vlastně nic neděje. Jenže asi to byla jen naše domněnka, teď už nevím.To bylo období asi třech měsíců na jaře. Já protože jsem s ním nebyla už ve stálém kontaktu, tak jsem to asi proto nepoznala a pak na začátku června zase jsem zjistila, že hraje a že to rozjel ve velkém. Nešlo jen o to, že za mnou přišel a žádal mě o ručení na půjčku na dluh, o kterém tvrdil, že je více než rok starý, ale byl starý pouze 14 dní, ale mě osobně hlavně o to, že strávil u mě doma 6 hodin povídáním, že jsme si vylévali navzájem srdce a nakonec se ani nebavili o gamberství, ale prostě o životě, že jsme se i spolu zasmáli. A když jsem pak zjistila, že on když ode mě odešel, tak nešel do práce, jak tvrdil, ale přímo do herny, tak to byla fakt pro mě rána a pak mě dorazilo i to, co všechno pak nalhal zase doma mamince a i ošklivé pro mě strašně citlivé věci o mně a to jen, proto, aby mu zase dala peníze a aby ospravedlnil sebe, tak to pak cítete všechno možné. Já cítila nejen vztek a smutek, ale i vinu, proboha co jsem řekla nebo udělala špatně, že jsem v něm vzbudila touhu zase jít hrát, pak napadají i člověka hovadiny typu, jestli neměla někde dcera položené nějaké hry, karty nebo zapnutý počítač s nějakou blobou hrou a pak když ještě nakonec jsem zjistila jaké lži používá, tak to byl už definitivní konec. Prostě jsem usoudila, že i ta malá pomoc i ten omezený kontakt, který jsme spolu měli, že neměl být, že mu nemůžu pomoct a že to asi dělám všechno všecičko špatně. Takže teď jak jsem psala od začátku června nekomunikuji s přítelem, napsala bych podrobnosti co všechno se stalo, ale musím si to ještě víc srovnat a pochopit, vím, že je to jeho nemocí, ale stejně to jsou pocity, že se míchá vina, vztek, lítost dohromady. Teď jsem tvrdá a opravdu mu ani neberu telefony ani neodepisuji na SMS, maily nic, bohužel se přerušil i kontakt s jeho maminkou, která teď zase asi uvěřila jemu nebo ona si myslím, že neuvěřila, ale ona chce věřit. Chápu, je to její dítě, tak o to je to u ní těžší.Bohužel ani nekomunikuji s jeho ségrou, nemám náladu něco vysvětlovat a mluvit o tom, je to tak citlivý, i když vím a myslím si, že ona mu taky nevěří a chápe, jenže její manžel jí chce od toho dostat, chápu ho, mají malé dítě, tak nechce aby se ona nervovala kůli bráchovi. No a já sama na sobě vidím, že je to lepší, když nebudu už taky komunikovat a přeruším kontakt. Asi to neumím a nemůžu prostě jemu ani jeho rodině pomoct, ať je mám ráda sebevíc. Hlavně on musí sám za sebe, a to právě je asi stejně největší problém. Fakt mámo, máš můj obdiv, je mi líto, že se synem teď nemáš kontakt, ale myslím, že jsi to vzala za správný konec, že až on bude chtít sám, že musí on sám za sebe, i když to asi musí tak šíleně bolet. Ale je to asi jediná cesta, oni musí především sami. Já osobně už dnes nevím kde je ta hranice v té pomoci, která je ještě prospěšná a která jim může ublížit, fakt jí asi stále neznám, je to asi tak tenoučká hranice, že se těžko pozná, co je dobře, co špatně a do toho city, láska k tomu člověku a to je pak opravdu těžké odhadnout. To je ale spíš otázka tady pro kluky, oni by třeba věděli.

Ahoj Mámo,Ájo prostě všichni.
Konečně normální příspěvky. Zajímalo by mě jako gamblera, který abstinuje, jak to mají ostatní s pohledem na svět. Já například jsem se otevřel, nemám v hlavě shánění peněz a chození do heren. Začínám přemýšlet nad jinýma věcma, začínám vnímat krásu kolem sebe. Vracejí se stačí přátelé. Zajímalo by mě, jak to máte vy ostatní. Mik-Martin, Toxi, Zdenda, Igor, atd. Jak to máte, když se ráno probudíte, co se vám honí hlavou, jestli myslíte na hraní a nebo i na ostatní věci. Chtěl bych znát Vaše pocity v tomto směru, jestli je to stejné jako u mně nebo je to jiné. Pro Mika : jestli máš zájem, zajímá mě, bez jiných úmyslů, čím se živíš a jak probíhá tvůj vnitřní boj ohledně přítelkyně a milenky. Když nebudeš chtít reagovat, nic se neděje. A jestli je můj příspěvek detinský a názory lidí zde píšících jsou pouze pózy, tak pište o pózách a nereagujte. Ahoj Rybíz

Ajo, tak jsem to dnes otevřela hned poránu a moc děkuji za příspěvek. Jsem ráda, že ty moje úvahy, postřehy a hlavně průběh léčení syna někdo četl, že jsi to dala přečíst přítelově mamince. Narazila jsi na něco hodně podstatného a to, že když je to SYN, ne manžel,přítel, druh, od kterého můžeme odejít, tak je to velmi složité. Manžela jsme si z porodnice nepřinesli. Ale co s klukem ve třeťáku ?? Doma manžel, ne jeho otec, velmi hodný, pracovitý, ale naprosto neschopný něco alespoň trochu chlapsky vyřešit. Otec syna založil novou rodinu, snažil se, ale nestačilo to.A to, co předcházelo dni, kdy syn vzal za tu kliku na příjmu v PL - léčebně, si jen málokdo dokáže představit. Jenže já měla informace od prim.Nešpora, byla jsem před synovým příjmem na sezení v PL Bohnice, je tam pro rodiče a potom jsem tam zůstala na sezení s gamblery a tam mi to došlo. Že sám to nedokáže, na ulicích plných heren s jeho beranní povahou, také jsem všechno pročetla o bažení a tom, jak těžká je to závislost. A také jsem asi měla trochu "štěstí" že když vše kulminovalo, syn už byl na ulici, neměl,co jíst, se oběsil jeho spoluhráč, který byl pro místní sázkaře, gamblery - mimo jiné začínal někde ve Fortuně, vzorem.
Také se blížili vánoce a to každý neunese. Stále v duchu děkuji panu primařovi, že měl poslední volné místo na oddělení 31 na vánoce 2006 a naše město není spádově příslušné, přesto řekl, kluka přivezte.....
Ostatní jsem už tady popisovala. Třeba právě tyto informace mamince bývalého přítele chybí a ještě musím dodat, že sama jsem trochu z oboru, pracovala jsem v jedné léčebně 6 let jako sociálka. Tak můj strach, co se mu tam bude dít, nebyl žádný. Pro mě to bylo vysvobození.
A jak to hodnotím dnes ? Byla to jediná cesta, syn po léčení ještě bydlel u nás, ale vše bylo tak narušené, důvěra,náš vztah,že to prostě nešlo. Odešel a nevrací se. Jsem s tím smířená, chodí do práce, žije v Brně, kde je heren jako máku. Domů nejezdí. Zda-li hraje, nevím. Pokud ano tak za SVÉ. To je potřeba pochopit, že cesta úvěrů, půjček od rodiny je naprostá cesta nikam nebo spíš do pekla.Ale čekám, čekám jako máma...
Myslím, že syn musí životně zrát, potkat správný lidi a také ty špatné, žádné vodění za ručičku se nekoná. Čas ledaco zahladil, byla jsem ráda,že jsem tuhle diskuzi našla a když čtu, že to je k něčemu pak není co dodat. Občas vyměníme pár SMS s Muratem, tomu moc fandím a věřím, že se mu ve Zlíně něco podaří. K tomu jsem již tady v našem městě nenašla odvahu, i když jsem dostala příležitost.
Myslím Ajo, že jako člověk jsi velmi vstřícná s velkou měrou empatie, ale přímo tady jsi viděla, jak je možné toho zneužít.
A já tvrdím, že ze všechno by se měl člověk poučit. Moc děkuji na Tvůj příspěvek, bylo by moc dobrý, kdyby tady každý připsal, jak se mu život posunul, co nového se stalo, jak pokračoval jeho příběh. V tom vidím smysl této diskuze, pokusme se ji vskřísit!!!!
A ještě mi,prosím, někdo napište, co to je to strašidlo IP, hahaha. Stačí jen stručně.
Slovní mluvou pro laiky.
Mějte krásnou neděli, věřím, že se ozve i Toxi, jakou barvou vymaloval nové bydlení a zda-li už tam má natáhnutý internet.
A co Pavlínka, xy, Lenka, Zuzka ?????
Kluci gamblíci ti už vědí své a určitě se ochrání sami, tak ,jak by to mělo být.
Máma - mamča

Ahoj, byla jsem mile překvapená, že napsala opět máma. Alespoň vím, že to tu čte a svým způsobem tu je. Tuto diskuzi jsem četla už kdysi cca 2 roky, to tady byl příběh Andy a pak nějakou dobu to tu bylo docela mrtvé a pak jsem sem na jaře znovu nahlídla a překvapila mě diskuze, která tu byla. Chtěla jsem napsat až po přečtení všech příspěvků a dostat se až na konec a jelikož sem nechodím každý den, docela dlouho mi to trvalo. Bohužel je mi líto, co se tu teď děje a píše a že někteří lidé už jsem nechodí a píše se tu stylem,že si lidi neradí a nezamýšlí se nad tím, co druhý napíše, ale spíš se uráží, z toho důvodu se mi už nechce moc psát, ale zkusím alespoň něco, třeba to ještě bude někoho zajímat. Nakonec s mým přítelem to bylo podobné jak tady psaly i jiné holk, takže ani nemusím vše líčit. Píšu s přítelem, i když vlastně poslední rok to nebyl přítel ve smyslu partnerském, ale jen přítel kamarád. Asi rozumíte všichni a to že náš vztah se dostal do takového stavu bylo kvůli gamblu. Ale příspěvky tady mi moc pomohly, alespoň jsem se trochu zbavila pocitů viny, že jsem příteli neuměla pomoct, protože to mě hodně trápilo a asi trápí i teď, ale už to cítím jinak. Příspěvky mámy mě osobně hodně oslovily a některé jsem dala číst přítelově mamince a myslím, že i trochu byla na dobré cestě taky toho hodně pochopit a i si přiznat, že to jak jsme včetně přítelovy sestry mu pomáhaly, že to nebyla pomoc, ale že to ničilo nás, ale i jeho. Já jsem ztratila asi před rokem víru v to, že by přítel tohle mohl zvládnout sám a přestal hrát a začala jsem ho přesvědčovat o léčení, jenže přes všechny jeho sliby a řeči o tom, že je si vědom své nemoci, tak vždycky cuknul a sešlo z toho. Hlavně právě v jeho mamince byl taky trochu zakopaný pes, protože ona si nechtěla připustit, že by její syn byl zavřený někde v blázinci. Mám jí sama ráda a rozumněly jsme si, ale v tomhle to bylo s ní těžké, proto máma co tady píše má můj obdiv v tom co dokázala a jak se teď sama drží a jak hledá tu cestu a snaží se pořád pochopit a přemýšlet o tom všem. Myslím, že když milujte gamblera je to hrozně těžké a je to bolest ať je to přítel nebo manžel, ale musí to být ještě horší, když je to syn. To je zase něco jiného a jako matka si to snad ani nedokážu představit, jak to musí bolet. Proto jsem i maminku mého přítele částečně chápala, ale snažila se jí přesvědčit, že to léčení by bylo pro něj dobré. No bohužel se to všechno na začátku léta zvrtlo, přítel nějakou dobu nehrál a pak najednou zase rána a spadnul do toho a já jelikož už jsem se zařekla, že finančně opravdu ode mě pomoc nebude žádná, ani koruna, to myslím doslovně, protože přítel dokázal žebrat i o stokorunu, jak jsem psala ani už jsme nebyli vlastně partneři, bydlíme každý zvlášť a prostě i když jeho maminka asi doufala, že se to mezi náma zase dá spravit, tak já jsem to právě po tom poslednim návratu ke gamblu odpískala definitivně. I když v mém srdci přítel zůstane napořád, protože vím, že v jádru je jiný a je to hodný kluk, jenže ta nemoc z něj dělá úplně něco jiného. No a právě teď naposled po tom co jsem mu odmítla jít ručit na nějakou půjčku, tak udělal něco, čím se mě dotknul natolik,už zašel ve lžích moc daleko, že už to z mé strany nejde omluvit. Vím, že mu stejně nepomůžu, ale je mi to tak moc všechno líto, že někdy z toho mám hrozné stavy, ale mám dítě-dceru, ne tedy s přítelem, ale z jiného

6 let to tu fungovalo ve stylu "fair play", a nevadí, že se objevily občas i ostřejší názory, to k diskuzi patří, viz. např. náš slavný parlament...přemýšlím, jak by se technicky dalo garantovat, že člověk píše sám za sebe a nikoliv sám za 2, 3, i více lidí - asi nijak, bohužel....bylo to tu "čerstvé vejce" a jednoho dne se z toho stal "záprtek"....

Pro ostatní - slibuji, že k tomuto tématu jsem se vyjadřoval naposledy.. Už to neudělám..:)

Mikovi a doufám naposled.. Hele kdybys byl takový machr, tak to že je to "trestné" by pro Tebe byl ten nejmenší problém.. Ale i tak to dopadlo přesně jak jsem očekával.. A to že bych se mýlil? I To je jedna z alternativ.. Ty jsi totiž opravdu nemocný člověk. Ale gamblerství není to hlavní, čím trpíš.. Já nejsem ani amatérský psycholog a tak některé věci prostě hned nevidím. Taky je to tím, že v každém se snažím najít spíše to dobré, než to zlé.. I v Tobě jsem to hledal. A našel jsem spíše to zlé. Jsi fakt "dobrý" manipulátor, ale spíše v tom negativním smyslu slova. Když se zmýlím, tak to klidně přiznám. Nejsem totiž "neomylný", jako Ty.. Máš jen plnou pusu řečí a "točíš" to tam, kam potřebuješ.. Jen pro zamyšlení a vlastně i pro takový malý průzkum.. LIDI, KTEŘÍ SEM CHODÍTE A PÍŠETE - KOLIK Z VÁS MÁ PŘIDĚLENOU "PEVNOU IP"?? A kolik z vás si může dovolit pouze sdílenou IP? Možná jsou lidi, kteří neví o čem teď mluvím (a není to žádná urážka).. Sdílená IP je totiž ta, kterou sdílíte podle agregace připojení (např. 1:15, 1:25, 1:50 atd) ČÍM VĚTŠÍ AGREGACE, TÍM VÍCE LIDÍ NA JEDNÉ IP.. Nemluvě o tom, že na takovouhle veřejnou adresu a přesně určené PC se dá dostat jen stěží.. nemluvě o tom, že bys musel nejprve nabourat systém doktorky, vyhledat tohle téma a pak se prodrat spoustou věcí, abys došel k určité adrese..(což je pro Tebe trestné). I kdybys k ní takhle přišel, tak by ses musel pak dostat do databáze providera (což je trestné) a dohledat jméno.. Na tohle by ti nestačil ani den, natož 15 minut.. Mne spíše napadla jiná technika, která s IP a PC nemá nic společného, ale na to nejsi takový borec.. A já už vůbec ne.. Jsi prostě člověk, který by se měl především léčit z jiných problémů a gambling léčil až paralelně..
VŠECHNO, CO JSEM TI KDY NAPSAL (A OSTATNÍ TAKY)BYLO SNAHOU NĚJAK TI POMOCI, ALE TY O POMOC NESTOJÍŠ A NIKDY JSI NESTÁL.. TAKŽE BY BYLO LEPŠÍ, KDYBYS TO TADY NECHAL BÝT A POOHLÉDL SE ZASE JINDE.. Prostě - důkaz jsi nepředložit, tak tady přestaň prudit a napadat lidi.. Měl bys jít prostě jinam.. Hodně štěstí.

Tak si vyjed všechny moje příspěvky, ve kterých jsem si sypal popel na hlavu, tituloval sám sebe velmi nevlídně. Někdy píšeš v jakýchsi "tajemných nesrozumitelných chuchvalcích", že i já, ač vysokoškolák, tomu nerozumím, asi mě ten gambl v mozku poznamenal. A jinak Igorův nápad je dobrý, dokaž, že nejsi Kuras, eventuelně jiní...

Ahoj všem,144.den bez gamblu
Igorku,jestli si dobře pamatuji,tak Ty jsi byl zrovna ten,který s Kurasem komunikoval a věřil jsi,že není fikce.Stejně tak si reagoval poté,když jsem ho identifikoval.A teď najednou potřebuješ důkaz? :-) Nechce se mi věřit,že by jsi právě přiznal,že jsi chyboval :-).
Igore,nebudu Ti dokazovat nic.Možná si dostatečně neuvědomuješ,že mě navádíš k trestné činnosti.A hlavně už třetí den,když jsem chtěl spustit doktorku,tak mi byl odmítnut přístup.No a vidíš,jsem tady.(Bohužel pro některé).
Dnes jsem se rozhodl,že nechám téhle diskusi prostor.Vidím,že pro některé jsem opravdu nepřekonatelná překážka a nerad bych se zde (jak už jsem psal dříve) dočetl,že jsem příčina něčí recidivy.
Pro Petra Ivana.Ze strany gamblerů chápu reakce,inu tak se chová každý hráč.VŽDY JE CHYBA JINDE NEŽ U GAMBLERA SAMOTNÉHO.Tohle není mířeno směrem k Tobě,spíš ohlédnutí za dobou minulou.
DRŽÍM VÁM VŠEM PALCE-BEZ VYJÍMEK,UPŘÍMNĚ.
DĚKUJI VŠEM,ZA KAŽDÝ PŘÍSPĚVEK.A HLAVNĚ PRĚJI HODNĚ ZDRAVÍ.
S pozdravem Martin

Ostatní snad prominou.. Ale prostě jsem nenašel "brzdu"..:) A samozřejmě zdravím všechny.. bez výjimek..

Speciál pro Mika - Hele, já vím, že se to tady už propralo všemi směry..ale přece mám potřebu.. nějak zareagovat..
MÁM NA TEBE SVŮJ NÁZOR, KTERÝ JSEM PREZENTOVAL UŽ NĚKOLIKRÁT A TEN SE NEZMĚNIL To, že když nevíš kudy kam, tak URÁŽÍŠ, JE FAKT. Ale prozraď mi, "kouzelníku".. Já se tehdy docela bavil v Tvém "souboji" s Kurasem..... Chvástal jsi se tady, jak umíš zjistit IP.. Z mailu, nebo ICQ či QIPa aj. to zjistí pomalu každé děcko.. Když se Tě na to někdo ptal, tak jsi se vykecal, že už to neděláš.. Pokud jsi takový frajer, jak o sobě tady tvrdíš, tak mám návrh.. (moderátoři téhle diskuse mi to snad prominou a nebudou nic podnikat.. A snad sami uznají, že máme právo na důkaz..:-D )Máme tady v úvodu stránky "frame" s "doktorkou.cz" a "hledej" .. Ukaž, že jsi machr a uprav jej.. podepiš se.. Máš na to, budu hodnej (a vzhledem k tomu, kdy sem asi tak chodíš), čas do 25.08.2007 - 01 AM.. Myslím, že když Ti "před tím" stačilo 15min, je to dostatek času na to, abys vyvrátil pochyby.. Tohle nemyslím, jako zkoušku charakteru.. to by Ti stejně nepomohlo.. Je to jen zkouška a důkaz Tvých domnělých schopností.. Přesvědč mne..A VŠECHNY OSTATNÍ.....ŽE NEJSI KURAS....PROTOŽE JESTLI ANO, PAK JSI SOCIOPAT. A JSI NEBEZPEČNÝ SOBĚ I OKOLÍ.

Jsem rád, že se mááma ozvala a mám také dojem, že od jistého momentu to tu skončilo. Pokud by ta diskuze nebyla zmrzačená, rád bych sem přispěl svými novými zážitky, ale nemám chut?! Možná to přejde do dopisování na osobní meily, škoda, je mi to také líto, jako Zdendovi z posledního příspěvku a dalším, tak bud´ sbohem nebo se uvidí, ale každopádně škoda, mnoha lidem to tu pomáhalo včetně mě...