Gamblerství

Zdendo,promin,ale z tvych prispevku mam pocit,ze kazdy gembler je odepsan,secteno-podtrzeno.A dovolim si konstatovat,ze to je jinak.Ty jsi smireny se svym postojem. Jenze co zkusit to obratit. Ten pesimismus na optimismus.Myslim to v dobrem.

Ženy hledají spolehlivého partnera o kterého se můžou opřít, a to gabler určitě není(třeba se mýlím a ten Tvůj je spolehlivý). Nepřeju Ti samozřejmě nic zlého, ale jen mám špatný pocit z přílišného optimismu. A sobecká nesmí být proč ? Snad aby jí nevadily prohrané peníze? A lína nesmí být, aby měla dost sil řešit problémy z dluhy ? ....

Je to tak, partnerka gamblera nemůže být v žádném případě sobecká, líná a nesamostatná bytost, která jen čeká s nataženou rukou, co na ní přistane. Musí to být samostatná bytost, která má své koníčky, své peníze a taky velkou dávku tolerance v sobě a pochopení.
Jenomže když ženy hledají jen sponzora, tak to právě asi zrovna gambler ten pravý partner nebude.

Já si naopak od pánů myslím, že hodně záleží na partnerce, během mích recidiv a abstinecí vystřídal dvě manželky+přítelkyni. I velké dluhy, problémy atd, jde řešit, když je partnerka tolerantní a pochopí očem gambling. Tot můj názor.

No já si pánové myslím, že záleží strašně na tom gamblerovi samotném, z Vašich slov, mám při vší úctě dojem, že mi snad přejete jen to nejhorší,tak díky.

K otázce žít či nežít s partnerem(pochopitelně abstinujícím gamblerem)nestačí jen jeho upřímná snaha,zcela jistě také hrají velkou úlohu důsledky jeho gamblingu,které mohou byt natolik rozvinuté že mohou silně omezovat možnost soužití s partnekou.Na to se dost zapomíná..Nelze tedy paušalizovat příběh jedné partnerky s hráčem jako vzor,spíš jako inspiraci kterou lze při podobném příběhu následovat..

Marto,
ano, při úpravě životního stylu se s ním žít dá, ale určitě ne v pohodě, jak píšeš. Ne každá žena si představuje pojem "pohoda", neustálou kontrolu, neustále být ve střehu, mít na starosti finance a pod....
PS. máš sice úsměv na tváři, jak píšeš, ale ten Tě určitě dřív nebo později přejde, to mi věř....

Pro Zdendu.Četl jsem Tvé příspěvky a nevím zdá jsou to prispevky nebo Tvé osobní přesvědčení nebo rozhodnutí.Mám dlouholeté problémy s hraním a věř,že se nezvdám jediné myšlenky(přesvědčení),že přestat hrát jde.Z toho co jsi říkal-psal,Ti dám za pravdu,že člověk po nějaké době poleví,ale přirovnal bych to k nemoci.Myslíš,že když budu diabetik,tak jsem diabetik a každý by měl ode mne dát ruce pryč??? Neboť jsou se mnou starosti? Je potřeba být opatrný a dbát určitých pravidel.Ano,pokud budu přesvědčen jako jsi Ty sám,že hrát budu a chci,tak Ti nikdo a nic nepomuže.

Evo,
to o čem píšeš, tím jsem si prošla taky, já jsem věděla, že je gambler, a že se léčil, ale nevěděla jsem vlastně co to obnáší, až to všechno prasklo. V mém případě to bylo vylepšené tím, že se to do toho motala ještě bývalá přítelkyně, která půjčovala trvale, protože ho v tom blázinci chtěla mít, protože si myslela, že se na něj vykašlu, a ona ho bude mít zpátky (pokud se ptáš jak nějaká žena se takto může chovat - tak říkám, že ano, obstarožní sobeček, který stárnout neumí) a její první reakce na jeho hospitalizaci byla, že mi napsala do mailu, abych si uvědomila, že jen ona mu rozumí, a že jen ona mu může pomoct.
Co jsem si všechno kvůli tomu v práci vyslechla (jsme v jedné práci) a co se dělo, to je hanba mluvit. Například tu o mně některé hrdinky rozhlásily, že za to hraní můžu já, že jsem z něj tahala prachy... Jeho bývalá přítelkyně tu roznesla, že sekal latinu, když byl s ní, a že já jsem ta hrozná (přitom to nebyla pravda). Naštěstí věřím, že boží mlýny melou, a že jí (je) za to Pámbu taky potrestá. On je totiž člověk v té chvíli, kdy to vše praskne, a odvede milovaného partnera do léčebny, velmi oslabený, je mu vnitřně strašně (nedá se to popsat), a takovéhle výše popsané chování je přinejmejmenším kruté, nevkusné a ubohé. Ale dnes už chápu, že primitivní slepice člověk nepředělá.
Naštěstí je to za mnou a za námi a já to mohu říkat už s mírným úsměvem na tváři. Ono Ti to protřídí vztahy, a je zajímavé, že ti lidé, které jsem považovala za idioty už předtím, se jako idioti projevili (např. přítelova kolegyně mi asi nejméně třikrát - v době jeho hospitalizace-vyprávěla historku, jak k sobě měli s přítelem blízko-přitom tak to vnímala pouze ona...). Čili když se objeví velký problém, o dost přijdeš, ale také dost získáš.
Každopádně gambler se musí snažit sám, musí s tím chtít něco dělat, změnit myšlení, udělat si pořádek v životě, ve vztazích, uvědomit si co je pro něj důležité! A hlavně nebýt lidem vděčný. Pochopitelně, když praskne naprosto vše - všechny ty lži, nesmysly, výmluvy, ztratíš v někoho, koho máš ráda, absolutně důvěru. To je přirozené, ale věř mi, že to vše se dá vybudovat zpátky. Ale nemysli si, že na to můžeš být připravená. Já jsem zrovna tuhle byla v rádiu, sice pod pseudonymem, ale mluvila jsem tam právě o těchto věcech. Je to nepřenosné a nesdělitelné, tahle zkušenost. Můžeš žít s gamblerem, ale jen s takovým, který svůj problém chce řešit, který si uvědomí ty pravé hodnoty, a který pochopí, že život má pouze ve svých rukou, a že se na tom, že je gambler nic nezmění, ale při úpravě životního stylu a režimu se s tím v pohodě žít dá.
Ty mu můžeš být nápomocna, ale veškerá tíha leží hlavně na něm. Na jeho chuti, odpovědnosti a motivaci. Nezapomínej, že gambler je taky člověk, a podle toho s ním musíš jednat, a ne jako s nesvéprávným miminem - tuhle chybu například udělala tchyně s tchánem... Můžeš ho a měla bys už do konce života nenápadně kontrolovat, měla bys zůstat ve střehu, ale tak aby to bylo pro Tebe i pro něj důstojné. Pro mě třeba byla úplně nejstrašnější představa, když jsem chodila na skupiny primáře Nešpora, a on tam říkal, že bych vlastně měla být já, která bude partnerovi hlídat peníze a konto. Mám odpor k bankám, penězům apod., jsem nad tyto věci povznesená, nezajímají mě. Nejsem typ ženský, co má potřebu držet doma kasu a opratě. A dneska to dělám, už jsem si na to zvykla. Říkám to proto, že se Ti budou některé věci možná znát hrůzné, a některá opatření, ale zkousnout se dají (uvedla jsem to zde pro příklad). Čili při troše dobré vůle, domluvě, kompromisech a toleranci se žít dá a to platí pro každý vztah, nejen s gamblerem. Jenomže upřímně řečeno, jak to pozoruruji, řada žen neumí žít s chlapem, natož s gamblerem.-)

Jinak to rádio je:
ze záznamu 3.11. 11.00
http://www.rozhlas.cz/izurnal/audio?p_dat_from=3.11.2008&dni=1&p_po=-1&p_gt=1

Pro EVU. Tak napravených gamblerů tu přispvá několik. Jenom poznámka o vůli, zavislost není o vůli ale motivaci. Motivací musí být hlavně gambler sám sobě. TZN musí chtít sám bez ohledu na okolí. Ještě k důvěře , gamblerovi se dá věřit těžko je potřeba ho podle mne celý zbytek života kontrolovat, ale jemně nenápadně, přílišná kontrola je zničující. Mluvím sám o sobě a svých zkušenostech.

Pro zdendu. Tak bojuji s hraním 15 let a vím, že je to těžké. V současné době abstinuji 1,4 roku a daří se mi to proto, že chodím na doléčování a změnil jsem myšlení, Je to jen o každém znás, jesli opravdu chceme abstinovat. A jde to,jak je vidět na příkladu třeba kolegy gamblingstop.

závisloti mají dost často společné příčiny,ale to není podstatné,Já mohu hovořit pouze za sebe(více jak 6 let abstinence)a některé kolegy které osobně znám a zvladijí již viceletou abstinenci.Vždy to je ale spojeno s aktivitami které se dají charkterizovat jako dobrovolné a stálé(Gamblers anonymous,dlouhodobé skupinové terapie atd)Je to něco za něco.

Vážený kolego, přirovnání gamblera k alkoholikovi v mnoha bodech kulhá. Alkoholik nikdy nepřemýšlí, že by chtěl hektolitry lihu někdy nějak zpátky. Změna myšlení, to je jediný způsob léčby, to je pravda. Ale který gambler to dokáže? Navíc všichni tací, mají poruchu osobnosti a bojují všude a se vším. Rád si přečtu dlouhý seznam těch, co se jim to podařilo....
PS. absolvoval jsem léčbu v léčebně, chodil dlouhé měsíce na skupiny ambulantně, VŠICHNI, opakuji VŠICHNI, včetně mě, znova začali hrát, a někeří dokonce chodili na skupinu přímo od stroje....

pro Zdendu,
Vážený kolego,nelze vše paušalizovat dle názoru že hráč vlastně nemá šanci zůstat stále abstinujícím gamblerem..Od anonymních alkoholiků vím že jsou mezi nimi i 20 let abstinují kolegové, jednalo se o velice těžké případy.Sám mohu jen potvrdit že mnoholetá abstinence je možná a rozhodně to není o tom že by se to týkalo jen těch kteří mají "menší průser"spíš naopak,čím větší pád na dno,tím trvalejší rozhodnutí nevracet se do toho svinstva i přes realitu, že důsledky z dob aktivního hraní jsou zdrcující a v podstatě neumožnují navrat do standartního života!Smíření že finanční oblast se už nedá nikdy napravit je však klíčová,pokud bych uvažoval tak jak popisuješ,abstinenci bych skutečně udržet nedokazal.K těmto zásadním změnám ve smýšlení mně zejména pomáhá práce s anonmym.gamblery,kde 12 kroků odhaluje naše chybné chování a to ještě v době kdy jsme gambling neznali.Ano máš pravdu v tom že jen malému procentu hračů se podaří dosáhnout trvalé abst.také v tom že velká většina se chce naučit takzv. kontrolovaně hrát ,než trvale abstinovat,také to že jsou dobří manipulátoři svého okolí.Jen skutečně upřímná touha a dobře nastolená stálá cesta vede k trvalé abstinenci.Na této cestě můžeš uklouznout,ale nebude to znamenat návrat zpět,vytrvalostí pak lze dojít k vítězství, být abstinujícím gamblerem
autor gamblingstopu alias Pavel s TV pořadu

Ahoj Evo,
napravený gambler se hledá hodně špatně. Těžce se mi to říká, určitě bych říkal raději opak, ale budeš se s tím muset smířit. NIKDY už mu nebudeš moci věřit, ani láska jak říkáš to nezastaví.Já jsem takový částečně, po jednom léčení, "napravený".
Moje náprava spočívá v tom, že používám sofistikovanější metody utajení. Prozrazení rovná se totiž okamžitý rozvod. Má metoda dokonce slaví takový uspěch, že mi manželka začala věřit a mám přístup k veškerým financím. Hráč, který už pohrál moc pěnez, totiž do smrti nepřestane přemýšlet, jak je dostat zpátky. A intenzita tohoto přmýšlení se odvíjíod toho, v jakém průseru hráč zrovna nachází .....

Zdravím vás všechny! No, jak začít? Problém má můj manžel. Je mu 24 let, jsme přes 2 roky manželé a brali jsme se po ani né roční známosti. To, že není něco v pořádku jsem zjistila ani né před měsícem. Došel podivný výpis z jeho účtu, kde stálo, že má zaplatit něco kolem 7000kč. A já se ptám a za co??? Zbytek výpisu projel skartovačkou. Po té co jsem mu vyčetla, že je nezodpovědný,že ho nezajímá za co to má zaplatit atd - jsem se rozbrečela(neboť máme hodně placení a vycházíme jen tak,tak) . Když uviděl jak pláču, začal taky...dívám se na něj a ptám se, jak může být takový flegmouš?...Najednou z něj leze, že má problém...já se na něj nechápavě dívám a ptám se jaký...na to mi on odpoví, že uplně stejný problém, jako jeho bratr (jeho bratr 15 let vesele sponzoruje automaty,ale že by měl problém si nemyslí. Jen na dům, kde bydlí jejich matka klepou exekutoři,neboť on tam má dědický podíl po otci a dům tudíš chtějí prodat, bez ohledu na ostatní vlastníky ). Můžu vám říct,že v tu chvíli jsem myslela, že to je jen hodně blbej vtip - bohužel nebyl. Manžel mi víc, jak půl roku lhal a přes internet sázel zápasy - nejprve bez mé přítomnosti v malých částkách a později mu vůbec nevadilo,že sedím pár metrů vedle v pokoji a sázky se zvětšovaly. Za tu celkem krátkou dobu,rozfofroval minimálně 70 000tisíc. Vzal si kontokorent na účtu,peníze projel,pak aby to zamaskoval,tak si vzal půjčku, kterou taky prosázel. Život se mi zhroutil,jako domeček postavený z karet. Než se tohle provalilo, měla jsem za to, že mám vedle sebe toho nejlepšího chlapa, jakého jsem si mohla přát. Byli jsme nejen manželé, ale i kamarádi, bavili se o všem možném i nemožném - neměli jsme spolu žádné problémy. Oba pocházíme z rozvrácené rodiny ani jeden z nás to neměl snadné,jsme nejmladší z dětí - a to vše nás spojovalo a věřili jsme, že náš život a život našich dětí bude jiný. Máme pronajatý byt,zařízený,auto - to vše na splátky. Plány byli takové,že do 2 let jsme bez splácení a potom už jen hypotéku na baráček a děti. Teď jsem ráda,že žádnou hypotéku a ani děti nemáme. A nevím jestli s ním chci ještě žít? Při představě,že se tohle bude opakovat za pár let, až budeme mít děti a hypotéku se mi dělá zle. Vím, že gamblerem bude celý život. Šokuje mě, že s tím začínal, když viděl,jak žije jeho bratr a co za starosti dělá své rodině i sobě!? Dnes už od něj vím,že s hraním měl problémy kdysi v pubertě a než jsme se poznali. Chlubit se nechlubil - nebylo s čím. Mojí nadějí je to, že si sám přiznal, co má za problém a začal ho řešit. Navštívil odborníka,hledá si brigády,aby splatil dluhy,které sázením způsobil a celkově se snaží změnit. Vím, že je to pro něj moc těžké - povahově byl k okolí (né ke mně)flegmatický,nestranný,introvert,myslel jen na nás a později už přestával myslet na nás a přepl více na JÁ. Já se uklidňovala tím,že už jsme spolu nějaký ten pátek a že to k vývoji vztahu patří. Ztratila jsem důvěru v nejbližšího člověka,který mi byl nesmírně blízký. Snesla bych mu modré z nebe a bezpochyb jsem mu 100% věřila. Když jsme spolu začali chodit,tak během 2 měsíců sám od sebe přestal po několika letech kouřit,prý proto,že já nekouřím a on už také nechce.A to mu vydrželo dodnes-takže pevnou vůli má. Teď jsem jiná, dívám se na něj jinak,bez obdivu,bez příkras - je pro mě obyčejným člověkem,ke kterému něco cítím,ale přesně nemoho říci co. Někdy na chvilku zapomenu na to, co se stalo a jsem na pár minut šťastná. Jenže podvědomí pracuje a potom stačí od něj jeden hloupý pohled nebo poznámka a jsem zpátky v realitě. Moc bych si přála vrátit čas,aby se tohle nikdy nestalo...nevím,jestli mu budu moci věřit - někdy?! A jestli se na něj někdy budu dívat takovým pohledem jako dříve??? Rozhodně bych si to přála. Láska je zázrak,a pokud nás potká,neměli by jsme s ní zacházet lehkomyslně, ale vážit si jí. Neboť láska je vášeň,která dokážet překonat,kde jaké problémy,které by jsme bez ní jen těžko zvládali a řešili. Jinak chci reagovat na Murata: tvůj citát je velice výstižný a pravdivý! Zároveň bych byla moc ráda,jestli znáte,nebo je mezi vámi nějaký napravený gambler.A jestli život s takovým člověkem je možný. Za každou zprávu i radu moc děkuji. A všem přeji pevnou vůli,a aby si našli zpět cestu ke svým blízkým a jejich blízcí cestu k nim. Hoaně štěstí a díky Eva

Hezký pořad, i když tam nebylo nic nového, co bychom tady na tomto fóru neveděli a neprobrali. Nic a nikdo nás nezmění, budeme uvnitř ve skrytu duše stále více nebo méně hráči. Jen když nám to kapku přeroste přes hlavu, tak chvilku pláčeme a moc se chceme změnit. Ale bohužel za čas, až vše opadne, jdeme do toho znova a ještě z větším elánem. Hráč, který tvrdí opak, lže a je velký pokrytec....

http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/1148499747-sama-doma/308281381951107-07.11.2008-12:30.html

Pro Zdendu.Nechci a ani jsem nechtel hodnotit kolika prispevkama jsi tady prispel,ale chtel jsem ríct,ze tvych prispevku "nekterych" bych si odnesl,ze ustavní lečba ci sezení jsou totalní nesmysl,protoze jsem gambler a tim padem neni cesty zpet a ja se s tim musim naucit zit.Zdenku,nezlob se,ale nase nazory na problematiku gamblerstvi jsou odlisne.A tak ukoncim tyhle dohady.Jsem jineho nazoru nez Ty,at uz mame kazdy jine sve zivotni zkusenosti.Zdar abstinenci!!!!!!

Pro Zdendu. tak to je přesně o tom, když nechceš tak nechceš. Bojuju s tmto problémem 15 let. A léčby mi pomáhá hlavně sv kombinaci s doléčováním. Když nechceš tak nechceš. Léčba je opravdu je o mluvení a přístupu. Když chci abstinovat musím proto něco udělat. je to každého volba.