JHVH (Jahve,Jehova) - jediný živý Bůh

Jirko a když se odmítáš podřídit a jít jednou týdně na křesťanské shromáždění, jak si to představuješ že bude v nebi? Tam budeš mít křesťanské shromáždění nonstop na věčnost, tj miliardy let v kuse něco jako bohoslužba. Jak to chceš zvládnout, když nezvládneš hodinu týdnu ve sboru? Nebo si myslíš, že v nebi si budeš moc dělat co chceš, nebo že tam budete s Tonym moci jít někde bokem chlastat?

V úsudku se mýlíš Hvězdoslave, jako většina zde. Je úplně jednoduché o sobě psát hezké věci. Já to ze zásady nedělám, cítil bych se proviněn. Akorát si dovolím říct jedno, že lidé, co se mnou přijdou osobně do styku, by tvůj a některých zde, názor na mě, nesdíleli. A to nemám žádné blízké přátele, že by to bylo z neobjektivity, pouze známé lidi. Radši budu snášet co si tady o mě myslejí, než abych se tu obhajoval co jsem udělal a neudělal. Nechám vás při svých názorech, nikomu nic brát nehodlám.

Jsou křesťani, co svědčí o vítězném životu, modlí se, čtou bibli, jsou aktivní ve sboru, nebrblají. Jsou příkladem a pomocí pro jiné křesťany. Tohle jsem zažil, proto jsem tam taky chodil. Neznám takové zoufalce a trosky jako je Jirka a Tony. Nevím, jestli si to ti dva uvědomují, ale dělají tady asi nevědomě antievangelizaci. Křesťanství, jak jsem ho zažil, je úplně o něčem jiném. O radosti, o vzkříšeném Kristu, o vyhlídce věčného života. Zpívají se písně oslavující Pána, atd. Jsou chvály, ty trvají tak 20 min, někdy i půl hodiny, záleží... pak má pastor kázání. Pak jsou modlitby, pak je ještě někdy posezení, pokec. Já jsem vždycky domů odcházel nabitý, povzbuzený, radostný. Návštěva sborů, bohoslužby křesťanskou víru posiluje, buduje. V bibli se píše, že Pán se s radostí dívá na svoji nevěstu - myšleno shromáždění věřících, církev. Všecko negativistické, zlé, co tu píše Jirka je produktem jeho neléčené psychiky, zřejmě deprese, něčeho, co si možná uhnal užíváním omamných látek, ty jak známo mozek poškozují.

Neumožní-li

Jirko, na tobě je extrémně vidět, že si chceš být svým vlastním prorokem a guru. Odvádíš pozornost jinam. Jsi nečestný muž. Nedokážeš být férový ani sám k sobě. A jsi neuvěřitelně labilní. Jednou brečíš, podruhé si hraješ na šéfa vesmíru. Z toho, co jsi napsal znám důvod tvého alkoholismu, fetování, gamblerství atd. Byla to špatná výchova. Ty jsi byl rozmazlován. Měl jsi nedostatečnou výchovu. Jsi absolutní ignorant. Tobě i kdyby se zjevil ježíš osobně, tak mu dáš kázání, co má dělat a že si dál budeš dělat, co chceš ty.

I pohané a ateisti ve zpovědnici mě osočili z šíření nenávisti, z absolutní netolerance. Že prý by Ježíš nade mnou brečel, kdyby to viděl. --- Ježíš to zaprvé ale všechno vidí a za druhé brečí nad všemi a nad každým. Napsal jsem jim k jejich nechápavosti, že asi by si tu křesťanskou toleranci představovali tak, že by to nakonec došlo tak daleko, že by se vesele tolerovaly satanské rituály, namísto bohoslužeb, a hlavně, že by se oslavovala křesťanská tolerance. Sodomie by se provozovala na veřejnosti, hlavně, že bychom byli tolerantní. Jednou když jsem koukal na fotbal, tak tam vtrhnul na hřiště nějaký nahý fanoušek a chvíli tam běhal, než ho ochranka chytla. Nějaký pankáč nebo hipísák co seděl v té hospodě, kritizoval proč toho člověka honili a vyvedli ze hřiště, že je to zcela proti svobodě pohybu. Toto se dá zneužívat do nekonečna a je to velice nebezpečná věc, která nemá s tolerancí nic společného. Lidé, kteří se často odvolávají na toleranci a vyžadují ji po druhých jsou podezřelí z nezodpovědnosti a k nerespektování práv druhých lidí. Buďte tak tolerantní a nechte mě zabíjet, může kdokoli říct. Podobné, z opačné strany je to se spravedností v zákonech, jestliže ten zákon říká, že někoho chrání, ale zároveň něco nařizuje, pak nutně jednu stranu zvýhodňuje před druhou. Ve svém pamfletu Zákon tento problém blíže rozebírá fr.žurnalista 19.st. F.Bastiat, viz legální a nelegální loupení.

Můžu se obrátit na svého bývalého pastora a nechat mu přečíst, co tu píše Tony a Jirka a zda by je uznal, že patří mezi křesťany....

Hlavně Jirka a možná i Tony chtějí být sami svými vlastními guru a dělat kázání. Aby na ně nebyl metr. Jak už jsem psal, to není biblické. A jak pomlouvají církev, to taky není pravda. Je hodně obrácených, znovuzrozených. I mezi pastory. Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody (výmluvy). Ale pak ať tu nepláče, že jde jeho duchovní život do kytek a že se už nemodlí ani nečte bibli. To s tím souvisí! Jsou to spojené nádoby a jedno bez druhého nefunguje. Nemůžeš si z bible vyzobat jen to, co se ti hodí a být si svým vlastním prorokem.

Tak mně to je jedno, zda chodíte do křesťanských sborů nebo ne. Jenom vím, to na tzv. duchovní život má vliv. Když nikam nechodíš, tak to pak dopadá tak, jak tu ti dva popisují. Tony psal, že víkend propil a Jirka psal, že u Tonyho hledá pomoc, protože se už ani nemodlí, ani nečte bibli. Kdyby ti dva chodili pravidelně do sboru, tak by jejich křesťanský život vypadal jinak. Protože tam jednak slyší tzv slovo boží, tedy bibli a jednak to sdílejí s ostatními. No a k tomu ty sbory jsou. Prní křesťané to měli taky tak. Nikdo z nich nebyl solitér. To je nebiblické, co tu ti dva předvádějí. Navíc ve sboru jsou lidi, co tzv žijí s Pánem dlouhé desítky let. Tzn. mají to už promyšlené, co a jak poradit. A v církvi panuje určitý řád. Tomu se asi nechtějí podřídit. Psali, že jsou divocí, nespoutaní. To je pak těžké. To potom nevydrží nikde a všude se rozhádají a odejdou. Náboženství, víra, církev to je o podřízení se. To musíš přijmout, když chceš být křesťanem. Ježíš se podřídil svému Otci, ukázal ti příklad. Apoštol Pavel píše, že ženy se mají podřídit mužům, dále Pavel založil církev hierarchicky. Ostatně i část církve odvozená od Petra byla taky hierarchická. Jsou pastoři, starší sboru, vedoucí skupinek atd. Já jsem s tím nikdy neměl problém. Asi proto, že jsem byl vychován přísně. To samé mí sourozenci. Museli jsme poslouchat, nikdo nás nerozmazloval. Měli jsme hospodářství, dílnu, bylo hodně práce. Ve škole v 80. letech byla taky přísná výchova. A drogy tenkrát ani nebyly. Já jsem se ani neměl setkat jak s drogami. Ve škole byl komunista ředitel, taky přísný. Pak jsem pracoval ve školství a tam je to taky o podřízení se. respektuji svého nadřízeného. to samé studium VŠ. Musel jsem vyvinout úsilí, mít vůli atd. Mně je zcela cizí způsob života i způsob víry, co tu ti dva předvádějí. Jako nespoutaný, solitérní, dělám si co chci, do sboru nechodím, zajdu se ožrat a říkám si křesťan? To nemá logiku. Jo když mi tu někdo předhazuje orientaci, tak já jsem byl do 25 let panic a porno ani neexistovalo tehdy. Byl jsem čistý jako lilie. Já se ani nelíbal... To až mnohem později jsem začal procházet procesem od-uvěření.

Protože třeba takový sluníčkář by se klidně s člověkem jiného vyznání bavil a hrozilo by zde dokonce nebezpečí, že by některé aspekty jeho víry nevědomky přijal. Co ale sám před sebou, zda vůbec by si něco uvědomil, by něco řešil, by si mohl obhájit, ale to neznamená, že stejně tak obstojí před Bohem. Vždyť je psáno, nepřijímejte do domu lidi s jiným učením a také Pavel říká Galatanum ať je proklet každý, kdo by učil jiné evangelium. To jsou vážná slova, která nelze podceňovat. A sluníčkář, tomu je to jedno, ten by se s každým družil. On je totiž rozdíl, sebrat samařana co leží na cestě, tak třeba muslima, indiána, okultistu, budhistu.... a pomoci mu jako člověku v nouzi, kde v nás nalezne slitování, ačkoli jsme jiného vyznání. Ale nelze přijímat jiná učení přece. Tolerance k člověku je něco jiného než tolerance k hříchu. Když budu tolerovat hřích, nebude to projev lásky k člověku, ale bude to projev bezohlednosti vůči jemu, a přece nemiluje ty, kteří nám jsou ukradení. A stejně tak je to i s tím, co ti, co to nechápou, nazývají "vyhrožováním" zrovna třeba věčným trestem. Pacient také neřekne lékařovi, že je zlý, protože mu vyhrožuje, když mu jenom radí dietu, protože mu hrozí cukrovka. Ten lékař ho nechce strašit, proto, že si libuje v nahánění hrůzy, ale řekl mu v dobré vůli jenom to, čemu věří. A je úplně jedno, že jde o vědecký empirismus nebo víru podle Písma, protože cukrovka, rakovina ani žádná nemoc, se nedá srovnávat s věčným trestem. A jestli sem tu některé lidi pozurážel, tak jedině proto, že mi ujely nervy kvůli jejich zabedněnosti a nechápavosti, a že mě začali osočovat, z toho, že mi dělá potěšení někomu vyhrožovat. Na základě pouhé jejich omezené domněnky, nade mnou pronášeli takto závažné soudy.

Pro Jirku: "Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ Matouš 18, 20 Tohle ti vzkazuje Pán. Máš chodit do sboru.

Fejkařu, to se ti vůbec nepovedlo. Když jsem byl cirkumfetišistou, tak jsem se za ten svůj cirkumfetišismus velice styděl a věděli to o mně pouze dva mí nejbližší známí, didus a můj černej brácha, který žil v Olomouci v kanálu a děsivě tam fetoval toluen. Už jsem nad ním zlomil hůl, a dokonce specialistka na drogy z Brna, kam se pak nastěhoval, MUDr Novotná, mě prosila, abych mu nějak pomohl, že ho vidí jako vnitřně hodného kluka, ale že ona mu pomoci nedokáže. Nakonec to spíše zázrakem zvládnul a už je přes 15 let čistý. Já sám jsem byl kdysi cirkumfetišistou, byl to můj velice ohavný těžký hřích a ke všemu hřích tajný. Jenže jsem, když ke mně Bůh přišel zase jednou se svou milostí, tak jsem jednou tu Boží milost chytl za "pačesy" a tak mě Bůh mohl od toho hříchu osvobodit. Když jsem v tom hříchu byl, tak jsem se za to velice styděl, žil jsem v těžkém otroctví, zda to na mě nepraskne. Ale když mě Bůh od toho hříchu osvobodil, tak se už za ten svůj bývalý tajný hřích nestydím, naopak, znám důvěrně démona cirkumfetišismu, který mě kdysi opanoval, vím, jaké je to být jím opanován a chápu, že na mě démoni cirkumfetišismu, kteří jsou Zkoumalovi a jemu poodobných, prostřednictvím těch lidí zuří. Já nemám nenávist vůči žádnému člověku a to ani k lidem, kteří mě těžce ublížili-----------ono je to jinak------ Efezským 6:11-19 -------------------------------------

11Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům.
12Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.
13Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát.
14Stůjte tedy ‚opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti,
15obuti k pohotové službě evangeliu pokoje‘
16a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého.
17Přijměte také ‚přilbu spasení‘ a ‚meč Ducha, jímž je slovo Boží‘.
18V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne,
19aby mi bylo dáno pravé slovo, kdykoliv promluvím. Tak budu moci směle oznamovat tajemství evangelia,

Jo a to oslovení "bobku!, "bobci" nemyslím zle. Je v tom jen nadhled vychovatele. Já říkám bobku i svému nejlepšímu kámošovi nebo pejskovi. Samozřejme sjou lidi, kterým bobku neříkám. Třeba matka :-)