Co je podle Vas, ta opravdova laska?

Kláro, je to vše pryč,souhlasím s jedním,co to napsal, vypiš se z toho, a máš Libora jako jistotu. Některým věcem tedy moc nerozumím,ale třeba to holky rozklíčují. Jestli jdeš do hospody, tak opatrně, v tomhle stavu by ti "břicho zase pracovalo obráceně" po pár panácích.

Klárko, palečky držím a myslím na tebe! Jsme na návštěvě tak jen krátce. Musím si to od tebe přečíst v klidu.

Kristýno dnes dost dobrý!

Dobrá. Vyjádřím se zatím jen k tomuto, zbytek nechám na Alenu. Klára napsala: Alenko Lallu znám přes jedny lidi ,co bydlí v Praze na Zahradním městě a nepřímo jsem jí pomohla zvládnout něco v životě, i když mi tehdy bylo jen o16 let. Mohla bych to napsat blíž ,ale z úcty k ní nebudu, není to slušné......Nejprve, bych ti ráda poděkovala, že jsi mi v životě pomohla. To u mně není moc obvyklé, já jsem v mém světě člověk, který nejen pomáhá ostatním, ale lidé ho považují za tak silného, že mu ani není třeba pomáhat :) Byla bych moc ráda, kdyby se s mi ozvala, konečně svůj email jsem ti již dávala [email protected]., abych ti mohla poděkovat. Zajímavá je poznámka, že by to by to ''nebylo slušné''. kterou jsi již jednou uvedla. Trochu jako by to zapadalo do tvého světa..., do tvého vidění světa...aby ten druhý předpokládal, že by jsi ho mohla nějak zranit, rozumím tomu dobře? Nebo že na něj víš něco špatného, opět tajemného? Zatím děkuji a počkám na Alenu

Teda. Já se zase bojím vůbec něco napsat k tomu. Radši ať holky A a Lalla. Klárko, mám tě moc ráda a je to silný kafe, ale musíš žít tady a teď a potom , ne zpět. Vzalo mě to teda dost to s těma zemřelýma dětma.

Nemohu chodit na taková místa, kde jsou kostely a hřbitov. Nestojím o to, ale nějak záhadně mě přitáhne místo, kde je pochováno malé dítě. Naposledy Anička Penaltová, která zemřela když jí bylo půl roku. Mám okamžitě obrovskou bolest v sobě a jsem natolik spojená s tou holčičkou nebo klukem, že bych dokázala říci, proč zemřel. Zvláštní,. Ta bolest ,to místo je pak dlouho ve mě a nemohu se od toho oprostit. Tam ,co se to stalo, bylo to včera, tam se mi chtělo z toho strašně čůrat ,já už jsem to tedy chvíli držela, ale já nemůžu se vyčůrat na takovém posvátném místě ani v rohu a tak jsem se nakonec vyčůrala v parčíku před kostelem a stromu a Libor mě chránil a byli kousek dál nějaké dvě holky a viděly nás a jedna vyprskla smíchy, když mě viděla jak čůrám, ale pak se zase věnovaly sobě. Alenko Lallu znám přes jedny lidi ,co bydlí v Praze na Zahradním městě a nepřímo jsem jí pomohla zvládnout něco v životě, i když mi tehdy bylo jen o16 let. Mohla bych to napsat blíž ,ale z úcty k ní nebudu, není to slušné. Ale nezakrývám se za ní, abych byla zajímavá. K té nehodě. Víš, já jsem asi se nezbavila strachu z otce a já v té chvíli úplně zpanikařila a měla jsem hrozný strach, že dostanu od mamči výprask, přestože mě nikdy neuhodila. Oteč nás často mlátil opaskem na holou a za kraviny a s tím čůráním máš taky pravdu. Zakazoval nám jít často na záchod dokud jsme neměly hotové věci jak chtěl a když už jsme nemohly vydržet tak nás nechal i počůrat nebo nám dal na holou až jsme se z toho po... stejně . Já to mám v sobě a Niki taky a prostě když musíme, tak dlouho nevydržíme a musíme na malou a často je to blbý, že není kde se pořádně skrýt a já do rána třeba vydržím ,ale přes den mimo domov je tam něco co je divný, když se mi chce víc tak se bojím, že to nevydržím a musím a jsem tak asi napjatá, že hned čůrám a prudce a Niki taky. Já potřebuju mít pocit, že jsem prázdná a vnitřně uvolněná. Nemáme rády záchody cizí, nejsou čisté,ale jednou jsem utekla na záchod ,když už bych se po... a otec to zjistil přes jeho zákaz a normálně mě vytáhl ještě nevyčůranou a dostala jsem pár facek ,za nic. Já se bojím sama na cizím záchodě, že prostě se otevřou dveře a on tam vlítne. Tak chodíme s Nikou spolu do jedné kabinky a nejradši čůráme venku. Libor je pro mne taky oporou v tomto a když se u něj vyčůrám je to paradoxně muž, u kterého se vyčůrám strašně svobodně, protože cítím jeho lásku a dala bych mu všechno na světě, aby to tak zůstalo. Aleno, ty ses na to neptala přímo, ale tady někdo dal názor ,že neumím se pipinkovat do pusy, protože to bylo doma. Nebylo to , nebylo to nikdy a už se mě na takový věci neptejte. Já na to nechci myslet,. Já to prostě nedokážu a zkusili jsme to s Liborem dvakrát a poprvé to nevěděl, že to nedokážu a podruhý byl velmi citlivý a ohleduplný, ale já to prostě nedokážu, prostě jsou ve mě nějaký věci a to je tak nepřekonatelný ,že se okamžitě poblinkám. Já už Aleno nemůžu psát víc ,jestli to stačí. Omlouvám se, ale já musím na ty věci všechny co jsem napsala znovu myslet i na tu nešťastnou holčičku, co zemřela, a že jich bylo daleko víc. Já jdu za Liborem, půjdeme do hospůdky, musím se srovnat. Ani už o čůrání mi to nepůjde psát. Tak taky později.