Co je podle Vas, ta opravdova laska?

Aleno, neobvyklé, ale asi dost na dřeň. Čím víc budeš přímá, tím víc je dokopeš se otevřít a hodit ty sračky za hlavu. Lallo, mimořádně se přikláním víc k Aleně, já bych v těch hřbitovech neviděl symboliku, ale potřebu se vypovídat z velký bolesti, to zase ano. Víš, co si myslím? Že to Klára chce udělat a asi strašně ji to trápí, ale asi u ní převládá strach, že když to řekne všechno ,že to neustojí, a ona se může bát i reakce tady od těch málo moudrých než jste vy obě.

Kláro v pořádku, děkuji za názor, že je negativní nevadí. Bylo to k tématu a třeba to zaujme ostatní.

Jen jsem nakoukla, jsme u mamči a je to v pořádku s ní a pojedeme zpátky a vyčůrám se asi tady u nich na záchodě, u Mišky to půjde ale udělám to taky z výšky trochu a Niki, že chce na malou tak půjde taky čůrat se mnou. Kostelníku, tohle ne, když to čtu tak já už jsem to napsala a tohle ne ! To nemůžu.

Aleno a Kláro ještě dodám, že bude fajn pokud k tomu napíšete i váš názor.

Dobrý den Klárko, Libore a ostatní. Ozývám se, abych zejména vás první snad pomohla poněkud posunout a osvobodit od toho, čím jste připoutáni. Chci nejprve poděkovat Lalle za aktivní a velmi přesný vhled a dost mi to pomůže se soustředit na jiné možná důležité detaily. Začnu jednou drobnou větičkou, která by podle mne neměla zapadnout, Conficius dnes 0:02 " Čím více bude zde jeho "odpadu", tím spíš." A já chci jen nadšeně souhlasit. ANO ! Tato věta totiž obsahuje celé jádro příčin a souvislostí Klářina/Liborova psaní. Z posledních odpovědí Libora a Kláry vnímám jednoznačně velkou emoční prázdnotu většiny dětství dotyčných ,oni neprožili plně radosti a spontaneitu a tato prázdná časová osa je vrací zpátky formou psaní, kde si své nenaplněné naděje a běžné bolesti a křivdy v dětství retrográdně prožívají a vyplňují. Je to velmi zjednodušeně řečeno, aby to bylo pochopitelné v běžné rovině. Dovolte mi nyní se krátce pozastavit nad nevyřčeným, neboli, co v textu Libora a Kláry není obsaženo a přesto je důležité, Libor je zde osoba, která se profiluje s vyjímkou krátkého období po smrti matky jako muž téměř bez chyb. Pohodář, s nadhledem, dobře zajištěný, co vše zařídí a okoučuje. A teď promiňte, ale téměř nikdy mu "bříško neprotestuje obráceně", nemá nikdy "oťapkaný nožky" (Feetman mimochodem pro mne nevědomě poskytl cennou stopu), nekouří, neopíjí se , snad až na jeden dva případy se nikdy nerozčílí a vždy je ten ideál muže, který má snad jedinou chybičku, že někdy předčasně ejakuluje při souloži. Co to vypovídá o Klárčině pohledu? Snaha jej velmi idealizovat a díky svým špatným zkušenostem s otcem si v osobě Libora vytvořit opačný kladný protipól, případně nevidět ani neškodné negativní detaily. Je v tom ale snaha jej nenápadně ovládat viz - nevydrží a vypustí se... Stejný závěr by byl, pokud je Libor alias Klára jeden autor. Snaha sám sebe idealizovat a povýšit na oporu pro své nejbližší. Viz. jeho odpovědi na mé otázky, kde je toto velmi markantní. Zastavme se ještě nad jednou osobou, Nikola. Nikola je v příběhu ta slabá, zranitelná, zde vynikne Klářina obětavost a snaha být pro ni užitečná a text ve zdrobnělinách, nožka, bříško protestuje obráceně, pelíšek, pipinka atd. Zde vnímám silný mateřský cit nejen dcera - dcera, ale zejména matka - dítě. Můžeme se domnívat, že se jedná o nenaplněný cit matky vůči Kláře a Nikole nebo skutečný vztah Klára a její dítě, které můžeme existenčně zpochybnit z různých příčin.
Poslední dny skutečně ukázaly, že se Libor/Klára pročišťuje a ta věta Conficia je neuvěřitelně výstižná. Ještě poznatek k jednomu detailu...Klára se nedokáže vymočit na hřbitově nebo u kostela, je to pro ni posvátné místo, kde spí dušičky a ona to nedokáže..... autor/ka je zoufale sama a kromě slušného vychování zde vnímám velkou afektovanou snahu opřít se i o tyto duchovní symboly, být pochopena a volat po zpětné vazbě....to bych se třeba radši tam počůrala, protože by mi to ti lidi odpustili, protože by věděli ,že jsem to neudělala schválně a snažila se to vydržet...
Opět výkřik osoby v ostrovu vnitřní samoty. Ukázat se jako slabá, zranitelná, dětská s cílem potřeby zpětné vazby pochopení, podpory ,tolerance..... Nemohu chodit na hřbitov, ale zase mne to tam neuvěřitelně přitáhne a hrobeček zemřelého dítěte. Dokážu se na něj nacítit a pak to mám v dlouho sobě. Velmi silná asociace, která v psaní Kláry doposud nebyla plně vyslovena a já v této chvíli nemám právo to rozkrýt za ní. Klárko a Libore, to je opět jen velmi rámcový náhled ,kdyby cokoli, ptejte se , napište. Měla bych na vás další otázky, ale nechci nic uspěchat. Vedete si velmi dobře, pišst a jděte cestou k novému nadechnutí ( Albatros).