alkoholismus

Ahoj vsichni zucastneni na tomto nemilem problemu.Precetla jsem si desitky prispevku a musim se priznat, ze zavidim vsem lidem, jejichz manzel, pritel, mamka atd. se vylecili. Uprimne vam to preju, ale taky bych to chtela zazit.Je mi 23. Moje matka je alkoholicka, vyrazne pije uz asi 5 let. Otec od ni pred rokem odesel. Matka je inteligentni, vybudovala si dobre postaveni ve sve branzi - ktere pomalu ale jiste samozrejme ztraci.Snazila jsem se ji opravdu pomoct (i kdyz ona mi tu a tam predhodi, ze jsem ji nechala do toho "bahna spadnout"). Vezla jsem ji 2x do psychiatricke lecebny (nikdy tam nezustala), byla jsem s ni u psychiatra, snazila jsem se s ni mluvit a projevovat ji podporu. Porad dokola a trpelive jsem ji vysvetlovala, ze alkohol neni reseni, ze zivot zijeme jenom jednou a je skoda ho zahodit, resp. prochlastat. Nepomohlo to. Tak jsem se na to vykaslala - aspon jsem se o to snazila a snazim doted. Jenomze mam porad desne vycitky! Nejaka slecna v predchozich prispevcich psala neco ve smyslu, ze by si jednou, v pripadne smrti sve matky, nikdy neprestala vycitat, ze pro ni neudelala maximum. No a ja mam tu a tam pocit, ze jsem to maximum uz udelala a ze uz to nema cenu resit, ale nekdy me prepadnou pochybnosti a rikam si - opravdu neni jeste sance? Neni jeste nejaka cesta, jak ji primet k tomu, aby se sebrala? Zatim je schopna (aspon za strizliva a kdyz nema zrovna abstak) jakz takz pracovat a relativne rozumne se bavit. Porad me a mou mladsi sestru jeste zivi, nema zadne dluhy. Mam proste pocit, ze s tim v tehle fazi prece jeste musi jit neco delat!Ale me uz sakra fakt zadne reseni nenapada!!! Zkousela jsem byt mila, zkousela jsem vyhrozovat, nepomohlo to. Ona vi o tom, ze ma problemy s alkoholem, ale nikdy si nepriznala, ze je alkoholik (zni to divne, ale je to tak). Rikala mi, ze nachape, co mi vadi na tom, ze pije... co na tohle muze clovek odpovedet?? Ona proste vubec nic nechape a ja nevim, jak ji to mam vysvetlit. Citi se hrozne ublizene - vycita mi, ze s ni netravim vic casu (studuju na VS a domu jezdim 1 vikend za dva tydny), ze nepomaham doma a ja nevim co jeste. Ja vim, ze je doma sama, ze se nudi, ze samotu tezce nese, ale s tim ja prece nemuzu nic moc delat! Napr. jednou jsem nam na Vanoce koupila listky do divadla, protoze mi bylo lito, ze je porad sama a ona na smluvene misto vubec neprisla...atd. atd. Proste a jednoduse veskere moje pokusy o to, aby se citila lip, ztroskotaly na jeji strane (i kdyz ona si mysli, ze pro ni delam porad malo a ze na ni uplne kaslu).Jeji stav se porad horsi. Z vesele zenske, ktera mi byla vzorem a kamaradkou, je zatrpkla, nesnasenliva, sebestredna - alkoholicka. Pije prakticky kazdy den, trochu behem pracovni doby, po praci vic. Kdyz je strizliva a ma zrovna dobrou naladu, zase v ni vidim tu pohodovou mamku... a je mi to vsechno hrozne lito.Mam takovy dojem, ze timhle prispevkem se snazim ospravedlnit si to, ze jsem z velke casti rezignovala a taky se snazim jednoduse "vypsat" se lidem, kteri vi, o cem mluvim. A mozna taky v koutku duse naivne doufam, ze mi nekdo poradi neco prevratneho a dockam se nejakeho hepyendu.Mejte se fajn!

Dobrý den, příspěvky, které jsem stačila přečíst jsou pro mě neskutečným balzámem,(tedy od abtinujících). Mám podobnou zkušenost. Alkoholu jsem se "věnovala" s maximálním nasazením (jinak to nejde - není to jednoduché, když chodíte do práce a máte rodinu)cca 3-4 roky. Vlastně ani nevím proč jsem zvolila tento koníček(mohla jsem třeba raději dělat vrcholový sport!?! byla by to stejná makačka), ale vím naprosto jistě, že jsem chtěla vše kolem sebe zahalit do nějakého oparu, mlhy,aby to bylo přijatelnější, jednodušší....A přitom se mi nic tak strašného nedělo... Rodiče už tenkrát v mých 29 letech byli dlouho po smrti, já byla čertvě přestěhovaná do cizího města - jaksi vytržená z "domova", manžel se věnoval své práci 7 dní v týdnu,na strarosti mi zůstalo všechno vč. 5leté dcery....ale to je tak nějak normální situace, není v tom nic dramatického(teď když to píšu - tak se sama sobě divím -legrační), ale tenkrát jsem TO musela vidět jinak. Takže vidíte, není třeba pátrat po důvodech alkoholismu. No a já jsem se vypracovala na absolutní jedničku - alkoholičku IV.stadia (to mám v papírech). Takřka bezdůvodně. Podotýkám, že jsem byla psychicky zdráva, alespoň nikde neléčená ,bez medikace. Připravila jsem se svou důslednou prací o všechno. Práci, manžela(sice mě moc rád neměl - si myslím), dceru, přátele, zdraví, sebevědomí...co ještě člověk tak může mít, jo, a taky o peníze, s tím mi trošku pomohl muž. Já zůstala v léčebně sama,s taškou věcí, bez možnosti návratu do bytu.(Bydleli jsme v pronajatém bytě - muž n ájem ukončil a přestěhoval se i s dcerou).Bez peněz - jen nemocenské dávky. Já ani netušila, že mám nějaká práva, dávala jsem si absolutní vinu a myslela jsem si, že je to tak asi správně.Žila jsem v domnění, že jsem to zasloužila.Naprosto šílená situace. Dnes, když to píšu - je to cca 6 let -mi to připadá neskutečné. ...... Přesto, (asi rok jsem přeskočila - rok boje)jsem dnes v naprostém pořádku. Mám super práci, dceru (zdravou, spokojenou)u sebe, rozvedená, k exmuži, který mnou opvrhoval jsem šlechetná - co se frekvence a výše alimentů týká - žiju ve svém bytě s přítelem, který mě má hodně rád..... Takže, vím, JDE TO. Musela jsem ovšem hrábnout až na dno. Ale asi jsem chtěla. Všem vám držím palce, třeba jsem někomu svým příběhem pomohla. A.

Tak po přečtení svého příspěvku spěchám s dvěma korekturami, respektive jednou korekturou a jedním doplněním.Korektura: prazvláštní slovo "ALTOVNÍ", které jsem použil, není nic prudce inteligentního, ale pouze překlep vzniklý pouhým posunutím pravé ruky na klávesnici, takže správně má samozřejmě znít "AKTIVNÍ". :o)))Doplnění: tak trochu rozbředlý neukázněný styl mého psaní a uvažování zavinil, že jsem u zmínky o doléčovacích aktivit neřekl jednu svou původně zamýšlenou úvahu: nemějte každého absolventa léčby, který postupně opouští svou účast na doléčovacích aktivitách, rovnou za recidivujícího pacienta! Postupně totiž podle mne každý opouští léčebné aktivity ve prospěch svých skutečných všedních zájmů a činností, zkrátka není možné, aby léčba člověku nahrazovala život! Jejím smyslem právě je, aby postupně vypouštěla člověka do světa a zapojovala ho do normálního života, v němž existuje jediná výhrada: nebudu pít alkohol. Rychlost tohoto začleňování je individuální a opravdu znám abstinujícího kamaráda, který prakticky doléčovací aktivitu měl "pouze" antabus a na ostatní aktivity mezi AA přestal chodit téměř ihned, tak tři týdny po ukončení léčby. Prostě necítil potřebu tam dále docházet. Antabus se, pravda, užívá cca rok... to není tak málo. Ale jak říkám, někdo zvolí to, jiný ono. Takže neplašte, pokud Váš partner relativně brzy získá jistotu ve svém jednání, začlení se do života rychle a přestane se věnovat svému doléčování. Všechno má svou míru - takže samozřejmě nevybízím k tomu, abyste ho od toho odtrhávali nebo abyste bagatelizovali jeho případný bojkot doléčování, který by byl motivovaný racionalizací ve prospěch závislosti, jako to bylo v případě přítele Evy. Jen jsem nechtěl, aby proces osamostatňování byl ze strany příbuzných vnímán rovnou jako varovný signál.

Ahój! Zdravim Vás po své dlouhé odmlce! Zdravim nejdříve své staré známé!Všechno, co jsem zmeškal, jsem ale detailně pročetl a vidím, že téma stále žije. Problém stále existuje a stále je tedy o čem hovořit. Velmi zdatně si vede Ivan Ast!!! Když jsem si pročítal, jak říkám, ty příspěvky, a dělal jsem si poznámky, k čemu se vyjádřím, tak jsem si asi u čtvrtého jeho pojednání už opravdu musel udělat poznámku: "píšu 1* dvakrát podtrženou" :o) Tak Tě, Ivane zdravím - jsem kolega rovněž abstinující alkoholik 7 let po ústavní léčbě. Ale v měřítku pravidel bohnického pavilonu 35 nemohu říci, že od té doby abstinuji, protože jsem - spíše z neopatrnosti než ze skutečného selhání - konzumoval určitou krátkou dobu PITO, asi čtvr roku. Spoléhal jsem totiž na informaci jednoho účastníka AA, který prohlašoval, že očas pije PITO a nemá s tím žádný problém. V té době jsem vlastně už asi čtyři roky zcela regulérně abstinoval. Pak jsem ale na jednom z klubů abstinujících bývalých pacientů konzultoval otázku PITA s paní doktorkou a podle jejího vyjádření zjistil, že se opravdu PITO velmi nedoporučuje, protože jde o možný spouštěč - stejná chuť, stejná barva, stejná pěna, stejná lahev... může vést k plynulému přechodu na nízkostupňové pivo, pak silnější a je to tady znovu. Samozřejmě PITO pro mne nebylo zas takovou pochoutkou, bez které bych si nedovedl život představit, tak jsem ho okamžitě přestal pít. Rok na to, když jsem měl získat odznak za 5letou abstinenci, jsem raději své období "PITA" nahlásil, protože jsem nechtěl být považován za nepoctivného nositele ocenění. Ocenění jsem sice nedostal, ale fakt je, že se sám považuju i tak za abstinenta sedmiletého a vedu v patrnosti, že v mírách naší "Pětatřicítky" jsem teprve tříletý :o) - Pro Vás, kdo neznáte blíže výhody těchto běhů na dlouhou trať - jde skutečně více o to, že se člověku naprosto diametrálně změnila k lepšímu kvalita celého života, a nejde tady o nějaké hraní na "daj-li mi medajli nebo nedaj-li mi medajli" :o) Tohle neni jen tak nějaká medaile - nedá se získat jinak, než opravdovou pětiletou abstinencí. A odměna s tím spojená - tykání s primářem Nešporem. Nu co, tak si počkám, :o) Mám se vlastně normálně a to je super zpráva - to znamená, že oproti životu s alkoholem se mám báječně a skvěle a mohu se zabývat řešením svých skutečných situací a nejsem zredukován na problém alkoholu! To je taková nádhera, že si to vůbec člověk, který nezažil altovní závislost, neumí představit! Takže při vědomí, že pasivní závislost bude trvat až do smrti a s přáním, aby opravdu setrvala i u mne i u Tebe ve své pasivní formě, zdravím Tě, Ivane co nejveseleji, tak vesele, jak jen to jde po dovolené. :o))) Asi už je pase reagovat na příspěvky, které se tu objevily už před několika týdny, ale možná jen glosy: Alex: je sice dobře, že jsi ostražitý k alkoholu u své partnerky, ale nepřežeň to, protože opravdu nemusí jít o žádnou poruchu a postoj mentora může nadělat v případě, že nejde o skutečný problém, víc škody než užitku - apriorní řeči o rozvodu dokonce i mně připadají přehnané a mohou vyvolat v druhém člověku pocit určitého sterilně puntičkářského nedůstojného dozoru. Je asi třeba volit správně míru odpovědnosti a péče o druhého.Zdena: děláte podle všeho opravdu všechno správně a víc není ve Vašich silách, s tím už se musíte vyrovnat. Nepřestávejte být důslední v maximálním odporu vůči sestřině setrvávání u alkoholu (a odmítání takové sestry!) a nestahujte nabídku maximální podpory úmyslu řešit tento problém (a dávejte na jevo touhu přijmout jedině takovou sestru)Eva: Ano, je správně, žes odmítla stát se rukojmím něčí abstinence - ostatně problém byl patrně i v tom, že nebýt alkoholu, byla bys vztah stejně ukončila. Budiž příznačným poučením pro ostatní i pro Tebe: nikdy závislému člověku nedávejte peníze, snad jen, pokud je v léčebně či se tam chystá, a to jen na cigarety a čokoládu, protože všechno ostatní tam má!Andy: manipuluješ s námi, a někteří Ti na to skočili (přesněji oni i TY sám jsi na to skočil své fikané ZÁVISLOSTI) protože nám dáváš přesné mantinely, ve kterých Ti smíme radit. Ale tyto mantinely vytvořila Tvá závislost. Tak to musíme vidět my. Není totiž pravda, že "v Tvém případě ústavně nelze", že jde o "naprosto odlišné podmínky", a není možné přijmou žádné tajemné "kdybyste znali mou situaci, pochopili byste, že to nejde". Nic takového na mne neplatí. Dál, a i Tobě, tvrdím, že ústavní léčba je nejúčinnější. Jestli je ale v Tvém případě něco důležitější, než Tvůj život, pak ano, pak si klaď další podmínky. Můžeš to risknout a své racionalizující závislosti ustoupit a bojovat s ní jen tak trochu a s pravou rukou svázanou za zády. Prosím, jak je libo. Riziko neúspěchu je vysoké, a konce alkoholika tady už mnohokrát byly vykresleny v tak hnusných barvách, že to nechci opakovat. Rád bych věděl, kterou hodnotu si ceníš tak, že se kvůli ní vyplatí jít do rizika takových sraček. Rodina? - budou jistě šťastní, že taťka se posrává ve zvratcích!, protože je nechtěl opustit na 3 měsíce! Exponovaná pozice v prestižním zaměstnání? - ano, za ožraleckou agresi, hanebný výkon a společenské znemožnění tě jistě vedení podniku, kolektiv či dokonce veřejnost (dobrej příklad - nejsi náhodou Olda Kaiser, kterej prochlastává svůj talent a už s nim nikdo nechce dělat?!) opravdu ocení, to si piš! Co ještě Ti může bránit v odchodu na 3 měsíce do ústavu? Jaká hodnota, o níž se domníváš, že ti určitě zůstane, když nepůjdeš do léčby, a o kterou určitě přijdeš, kdyby ses na tři měsíce vzdálil a vrátil se k ní čistej? Co je to za hodnotu? Řekni mi o ní! Ne, nevěřím! Tvá podmínka je manipulativní a nerozumná.Ivan Ast: je zajímavé, jak podobné jsou naše pocity z léčby i naše postoje k životu vyvolané nepochybně určitou změnou osobnosti v té léčbě. Skoro všechno, co píšeš, bych na místě podepsal. Některé drobnosti bych přece jen doplnil či upravil. Možná je dobře pro ostatní, zejména partnery či rodinné příslušníky pacientů, kteří ukončili úspěšně ústavní léčbu upřesnit informace o doléčovacích aktivitách. Může jít o různé typy těchto postupů - např. Antabus, nebo účast na klubu Anonymních alkoholiků (či narkomanů - bez nutnosti respektovat příslušnost právě ke svému druhu závislosti), docházení na skupinovou terapii např. na kliniku Eset atd. Jejich výběr je zcela na každém pacientovi a tuto volbu, pro jaký druh doléčovací aktivity se rozhodne, pacient činí jako jeden z posledních aktů své ústavní léčby a je podmínkou pro její řádné absolvování. Připomínám, že s řádným absolvováním jsou, jak již Ivan uváděl, spojena práva uchýlit se do léčebny v případě vzdálených příznaků hrozící recidivy na týdení opakovací léčbu, atd. A teď se dostávám k pojmu, u kterého jsem cítil, že je potřeba trochu ho laikovi přiblížit a upozornit na odlišnosti různě chápaného a podle mne trochu nešťastného pojmu "opakovaná léčba" od standardní představy, která člověku hned naskočí, když neví, oč jde. Opakovanou léčbou v tomto kontextu nemusí být myšleno to, že by pacient selhal ve své abstinenci a pak to zase během týdne dal "na druhý pokus" zpátky do pořádku! Ne, je tím opravdu míněn dočasný krátkodobý "návrat" do ústavu v případě, kdy pacient začíná pociťovat nejstotu ve své abstinenci, aniž ji ovšem fakticky porušil, je to takové opatření "pro jistotu", aby si člověk došel opět doplnit sebejistotu, získat pevnou půdu pod nohama a ujistit se o svých nabytých vědomostech, zkušenostech a hodnotách. Naproti tomu, když pacient nevydrží ve své abstinenci a dostane se do stadia recidivy (návratu alkoholismu v aktivní formě, tzn. opět pije) a po určité době se pod tlakem opětovného životního troskotání rozhoduje pro opětovnou léčbu, je to zcela jiný případ, který ovšem bývá, myslím, také označován za opakovanou léčbu a tím vznikají některá nedorozumnění. Vyslovím teď svůj názor na tento druhý typ opakované léčby, to znamená na případ, kdy první tříměsíční základní ústavní léčba nebyla zcela účinná a pacient znovu začal pít. Je-li v ústavní léčbě podruhé či potřetí, myslím, že může být léčba dokonce mít lepší šanci, než ta první, protože někteří mí spolupacienti činící tento vícerý pokus, se shodovali, že na první léčbě si ve skutečnosti neuvědomovali, že jsou závislí, jen to sami před sebou povrchně deklarovali, ale ne do hloubky. Čili druhý pokus mohl teprve zabrat, protože se opřel o základy - samosebou, že pokud celou léčbu postavíte na základu, kterému sám pacient vnitřně nevěří, celá stavba se bortí. Ale pozor. Moje přesvědčení je takové, že pokud člověk nezvládne doživotní abstinenci napotřetí, měl by podle mne spíše zvolit jiný ústav s jinou metodikou léčby. Protože jinak se v psychice nutně vytvoří určitý zatvrdlý vzorec - paradigma - které pod vlivem závislosti říká "ano, tuto léčbu mohu podstoupit, protože má závislost tím není ohrožena". Takže já pokládám čtvrtou a další léčbu ve stejném ústavu za stále méně účinnou, nebo přinejmenším takovou, u níž se pravděpodobnost úspěchu stále snižuje a vidím takový okamžik za vhodný pro změnu léčebného systému, léčebného programu.Tak a teď ještě něco osobního, s čím bych se svěřil. Po hodně dlouhé době jsem měl tuto sobotu opět ve spánku sen o tom, jak chlastám. Pil jsem v tom snu becherovku a to přímo v nemocnici či ústavě pro léčbu závislostí, ale vypadala jinak než Bohnice, spíš jako naše fakulta (PedFUK). A já jsem tam chodil po chodbách a pil z hrnku tu becherovku a některé sestry se pozastavovaly na tím, že je na chodbě cítit alkohol, ale vzápětí byly uklidněny jinou kolegyní, která je ubezpečila, že to musí být z kanceláře jedné oslavenkyně - některá z nich něco slavila. A já v úporném děsu prožíval depresi ze své viny, ze své porážky, ze zklamání sebe sama i svých blízkých,

Tomáši, potěší-li Tě to, máš vlastně pravdu. Z této situace existuje jenom trojí východisko:1 Nechat alkoholika upít se k smrti (což nemívá dlouhé trvání, alkohol zkracuje život o 15-20 let). To je ten lepší případ2. Horší případ je, když se propije do stadia alkoholické demence a není schopen ovládat svojí psychiku,základní fyziologické reakce a jeho intelektuální schopnosti jsou vymizelé Končí na uzavřeném oddělení psychiatrické kliniky (nebo v sociálním ústavu) a jeho vegetace může trvat dlouho. Co to obnáší pro rodinu si asi umíš představit.3. Třetí možnost je - přes minimální šanci na úspěch - snaha pomoci. Ta snaha se nedá generalizovat, protože i alkoholici jsou různí a přístup musí býtindividuální.Takže základní otázka, co s alkoholikem, zůstává: nechat jej upít se k smrti, nechat jej pít do zblbnutí nebo vyvíjet mnohdy sysifovskou snahu o pomoc.Na ni si každý musí odpovědět sám.

Máš to těžký, mít takovou matku ,pokud nebude sama chtít tak ji asi nic nepomuže. Asi to bude znít tvrdě, já bych takový lidi šoup do blázince a buď by se vyléčili ,nebo zblaznili... Ty jsi z Brna co?

Tak si tady tak procitam Vase prispevky, jelikoz hledam nejake reseni pro svoji matku. Pije uz tri roky flasku tvrdeho denne, a posledni dobou dospela do stadia cislo 3. Jiz rok se s tatkem aktivne snazime o zahajeni lecby. Nejdriv psychiatr, ke kteremu z duvodu opilosti a zatajovani navstevnich hodin, prestala chodit, tak nekolikrat znovu, probehla i navsteva v Cernovicich na antabusovou zkousku. V den, kdy mela vzit antabus zacala hned rano koralkou a nepomohlo ani to, ze ji bylo odpoledne zle. Dnes kdyz mela jit na kontrolu, zda muze antabus brat, se opila pro jistotu hned rano, nacez doktor konstatoval, ze ji antabus podat nemuze. Kdyz jsem se za ni stavila abych se optala jak to dopadlo, byla ozrala, tak ze ani nemohla vstat. Sama z vlastni zkusenosti proto vim, ze neni mozne pomoci tomu, kdo se lecit nechce. Pripadam si strasne bezmocna...jen premyslim, jak dlouho se da takto zit a sledovat jak jeden z rodicu pomalu umira... Ackoliv to zni hrozne, nekdy si preji, aby umrela.

Děkuju Irenko za tvůj názor. Je na něm dost pravdy.

S tím se nedá než souhlasit, jenže alkoholikovi který už není schopen se sebe postarat musíš v podstatě ten z....... chlast přinést až do postele, protože kdo zažil absťák anebo delirium, ví, že bez podpůrných léků se to doma nedá zvládnout. Takže můžeš chlast nenávidět, můžeš se trápit nad tím jak dotyčný se pomalu ale jistě likviduje, ale to je tak asi všechno co můžeš. Je to hnus !

TO KLARA: Alkohol je normalni jed, kdyz se predavkujes, umres. Alergie na alkohol je proste alergie jako kazda jina a nezbyva nez se alkoholu vyhybat. Neni co resit a v cem se pitvat.TO RENA: Je mi opravdu lito, ale pokud se tvuj nevl. otec rozhodne upit k smrti, nijak mu v tom nezabranis. Je to hrozny, ale smir se s tim. Bez motivace a bez toho aby chtel, se nevyleci. :(

Prosím o radu někoho, kdo má zkušenost s alkoholikem v pokročilém stadiu. Mám nevlastního otce, který byl vždy pijákem, ale zrovna se dostal do stavu, kdy rezignoval na všechny problémy, začal pít takovým způsobem, že už skoro dva týdny nic nejí, a je pouze na alkoholu a minerálce. Pomalu ale jistě mu dělá problém dojít si na WC, když jsme ho odvezli do nemocnice tak mu píchli algifen, vynadali a poslali domů s tím, že tam nemá co dělat a ať se jde léčit. Jenže on se léčit nechce, jeho absťák nezvládneme a nevíme na koho se obrátit. Kdyby se dostal do Opavy je schopný podepsat regres okamžitě jak ho vysekají z nejhoršího a bude pokračovat. Dá se takovému alkoholikovi pomoct? V podstatě když bude takhle pokračovat prostě umře. A my máme v úmyslu mu v tom nějak zabránit. Děkuji za každou radu.

Muj pritel ma posledni 3 roky neobvyklou reakci na alkohol. Staci mu lzicka jakehokoli alkoholu a do 5 min zrudne v obliceji. Kazdej po alkoholu zcervena, ale on opravdu silne, nenormalne a pali ho celej oblicej. Alkoholu se tedy obloukem vyhyba. Doktori mu na to rekli se smichem, ze to jeste neslyseli a ze ma manzelka stesti, ale to preci neni reseni problemu??? Prosim, jestli mate nekdo podobnou zkusenost, nebo jste o tom slyseli, napiste. Moc vam vsem predem dekuju.

Ahoj holky, puvodne jsem se zacetla do prvotniho prispevku Ondry apremyslela jsem jak mu odpovedet..Pavli, myslim ze jsi uzasna a dokazes druhe opravdu podporit!!!! Kez bych po vsech svych zkusenostech dokazala takhel vyjadrit co citim...Zazila jsem v podstate cele detstvi a predevsim pubertu v prostredi, kdy byla mamka silna alkoholicka. Pila nekolik let, aniz by o tom kdokoli vedel. Na verejnosti se vzdy prezentovala jako abstinent a kdyz nam doktori po prvnim zkolabovani rekli, ze je zavisla na alkoholu, vubec jsme jim neverili. nasledovalo nekolik let naprosto silenych stavu - tyden v klidu, potom zacala a valela se v komatu na gauci do te doby, nez dostala zachvat..pak byla 3-vice mesicu v psychiatr. lecebne. problem byl ten, ze si svuj problem nikdy nepriznala a kamuflovala sebevrazdy - vsude v okoli nas vsechny pomluvila, ze ji trapime, nechapeme a podezirame a ona z toho ma deprese a chce zemrit...Kdo to nezazil, nepochopi. V lecebne byla asi 11-14x, ale vetsinou ne na protialkoholnim, ale pro sebevrahy. Osobne si myslim, ze by si zivot nevzala...My tri deti, tatka i babicka jsme se ji vzdycky snazili pomoct, opravdu jsme vynalozili veskere usili a snazili se i po vsech tech hroznych letech..nikdy bychom ji nenechali jen tak, vzdy jsme do poslednich sil chteli pomoct..jenze ona o tu pomoc nestala a uz videla jen sama sebe a sve trapeni. Je mi to strasne lito, clovek je v teto situaci silene bezmocny...V prosinci zemrela ve veku 43 let. Jedinym duvodem byl alkohol. Z krasne mlade a sikovne mamky se stala totalni troska neschopna se o sebe postarat.Preju vsem, kteri maji podobneho cloveka doma, aby vytrvali ve snaze pomoci, protoze to snadn vzdycky ma cenu, neprala bych si po smrti mamky zit s vedomim, ze jsem ji pustila k vode...A zaroven PROSIM vsechny, kteri si uvedomuji svuj problem s alkoholem v pocatku, PRESTANTE DOKUD JE CAS. Reste sve problemy, nestydte se, piti Vas znici a taky cele vase okoli.Vim ze jsem postizena na cely zivot a bude dlouho trvat nez se s ti smirim. Rada bych nekomu pomohla, pokud to pujde. Drzte se a prosim nedelejte zbytecne blbiny typu "Piju abych zhubla".VSEM MOC DRZIM PESTI!

Tak mi Eva dala těžkou otázku. Vlastně dvě. První je, jak stručně a srozumitelně popsat vnitřní katarzi alkoholika, u kterého je zatím léčba úspěšná. Tou druhou je, jaké jsou prognózy vývoje opakované léčby u pacienta, který po absolvované protialkoholní léčbě selhal. Jenom bych chtěl zdůraznit, že všechno, co dále uvedu jsou mé osobní dojmy, zkušenosti a názory, které nemusí mít univerzální platnost. Důležité je taky, že se jedná o postřehy muže, u žen je problém poněkud odlišný..Rozlišme dvě období. První je období, kdy člověk postupně prochází čtyřmi základními etapami alkoholismu

Ahoj Evo,No, nejsi zrovna v jednoduché situaci. Jsi patrně silně altruistická a stále ještě trochu citově vázána na svého přítele. A kromě toho ženská, která má v sobě zakódovanou snahu pomáhat slabším. Z toho pak ty výčitky svědomí. Jenomže teď to takhle nejde posuzovat.Vrať se k mým předchozím příspěvkům, prosím. V jednom z nich jsem napsal, že odpovídáš především za svůj život, ne za život někoho jiného. Odpovídáš sama sobě. Ty v žádném případě nejsi příčinou toho, že Tvůj přítel začal opět pít, to je pouze záminka. Že to takhle dříve nebo později dopadne jsem předpokládal

Ahoj Ivane,myslím, že Andymu radíš velmi dobře, protože jsi sám léčbou prošel a víš z vlastní zkušenosti, jak bojovat.Myslím, že nejlíp opravdu poradí jen ti, kteří měli v minulosti stejný problém jako Andy a ví tedy, co dělat...Já jsem s alkoholem nikdy problém neměla, takže Andymu bohužel poradit nemůžu.Píšu ale zase Tobě, Ivane, protože jsem se s tím mým přítelem, o kterém jsem psala, že je autoritativní a prodělal tu léčbu, rozešla. Jenže- je to tak, on začal opět pít, napsal mi esemesku, že jde na léčení a jestli bych mu nepůjčila peníze-přijela jsem na smluvené místo a viděla ho v hrozném stavu...měl slzy v očích a já taky...mám výčitky svědomí, že kdybych se s ním nerozešla, nespadl by do toho znova...Nikdy předtím jsem ho v takovém stavu neviděla,byl to pro mě šok, byl skleslý, určitě má výčity, o kterých ty píšeš-že znovu podlehl- a také je v depresi...No, nejhorší na tom je, že na léčení neodjel, zavolala jsem do léčebny a on tam nedorazil..jen mi ještě řekli, že tam nastoupil asi před necelým týdnem, ale druhý den hned odešel- to bylo ještě před tím- to naším setkáním, kdy jsem mu dala peníze a myslela si, že jde na léčení... mám výčitky, nemůžu si pomoct...Ivane, zajímalo by mě, jaký je Tvůj názor na možnost vyléčení u člověka, který v léčebně už byl vícekrát, tu tříměsíční kúru ale celou absolvoval až na - možná - třetí pokus, pak 3 měsíce abstinoval, a ted?opět začal pít.I kdyby napodruhé celou léčbu absolvoval- nezmenšuje se u takového člověka ta šance, že vydrží abstinovat, při každém dalším opakovaném pobytu v léčebně?Ty - zřejmě-jsi tam byl pouze jednou a a vydržel jsi-myslím si, ža takto by to mělo být...A pak mě ještě zajímá přerod té osobnosti- co považuješ za hlavní při léčbě alokolismu-můžeš to ještě trochu více přiblížit?Vím asi, co máš na mysli, ale byla bych ráda, kdybys to mohl ještě trošku více rozvést- třeby i pro Andyho...Díky, Eva

Ahoj Andy,je mi líto, že máš problémy. Před čím se vlastně snažíš schovat, před tím, že jsi pil (to ale stejně všichni vědí), před tím, že nepiješ (to ví jen pár lidí a moc je to nezajímá) nebo před tím, že nechceš pít (to víš jen Ty sám). Zjistil jsem, že pouze člověk vyrovnaný s vlastní minulostí je schopen přiznat se ke své identitě. Zachovat si tvář.Pomoci Ti nemůžu, pomoci si můžeš jen Ty sám (ovšem chceš-li). Je tu však jeden základní problém. Jdeš na to pře s svoji pevnou vůli. Andy, vůle je to poslední, co pomáhá v úspěšné abstinenci. Naopak, vůlí to dlouho vydržíš ale jednou zákonitě podlehneš - a nastupují obrovské výčitky svědomí. A pak si člověk řekne "Stejně už to nemá cenu" Alkohol je ďábel a Vůle není to pravé ořechové. Cesta vede přes určitý přerod osobnosti, změnu hierarchie vnitřních hodnot a hlavně změně postoje k sobě samému. Je to subtilní proces, ale velice hluboký. Musí být, jestli má být účinný. Chceš-li zůstat v anonymitě doporučil bych Ti zkusit AA (Anonymní Alkoholiky) - jejich program mi je velice blízký. Nebo se začni vážně zabývat nějakou esoterickou naukou - mně osobně velmi zajímá budhismus. Na abstinenci neexistují prášky ani pevná vůle. Máš-li strach z toho, že selžeš, zkus si sehnat Antabus (ale i ten se dá přepít, navíc, kdo Ti jej předepíše, že). Já osobně si stále myslím, že nejlepší je svěřit se do rukou odborníků - buď AT poradna nebo kvalitní psychiatr. Psychiatra bych Ti doporučil v každém případě, protože průvodním jevem zahájené abstinence bývají deprese a ty se dají lékama potlačit. Záleží taky pochopitelně na tom, jak hluboce je Tvůj návyk zakotven ve Tvé osobnosti.Budeš-li mít další dotazy, napiš. Co ostatní, co by jste poradili Andymu?ZdravíIvan

Vážený Ivane, prevděpodobně nejsem sám kdo tuší, kdo jsi Ty.Nechci a nemůžu můj případ rozepisovat, právě pro riziko okamžitého odhalení. Potřebuji pomoc - dostal jsem ještě šanci, možná poslední, ale nedokážu se sám zdolat. Jindy svou pevnou vůli bez problémů využiji, teď to nejde. Potřebuji se léčit sám doma, inkognito. Jak, čím?Už jsem abstinoval přes rok, ale to byl nucený tlak. A ztratil se. Fakt se nemůžu odhalit. Dokážeš mi, prosím, nějak pomoci?

Ale notak, Tomáši.Proč tolik pesimizmu? Prostě máš problém a ten problém bys měl řešit. Nedělej z toho vědu. Proti mně máš tu výhodu, že o svém problému víš, já byl k léčbě dokopán.Tak proč nějak nezačneš? Co Ti brání, co jsi ztratil a co můžeš získat?ZdravíIvan

Samozřejmě nejsem na těchto stránkách nováčkem.Samozřejmě jsem měl a mám problém s alkoholem. Ivana obdivuji za jeho cestu a všechny ostatní, kteří mu umí naslouchat za jejich odvahu.Jen mi prosím řekněte, jak se mám připojit, ztratil jsem už úplně všecko, co jsem celý život budoval a nelíbí se mi to, být takto bezprizorní... T.