alkoholismus

Evo, příjemně mne překvapilo, že si nečekala na nějaké rady a začala jsi svojí situaci už vlastně řešit sama. Je vidět, že jsi plně svébytný o zodpovědný člověk. Podle toho, jak to popisuješ, tak ten vztah skutečně neměl valnou perspektivu. Buď však připravena na to, že jej neukončíš ze dne na den a řekl bych, že

Díky, Ivane, vystihl jsi to naprosto přesně. Vím, že rozhodnutí je jen na mě a že Ty mi opravdu nemůžeš říct, co dělat, ale Tvé postřehy jsou naprosto přesné a moc mi pomohly.Také si totiž myslím, že ta dominance a autoritativnost jsou jeho povahovým rysem a nikoliv důsledkem léčby- Ty jsi mi to jen potvrdil.Co se týká toho dalšího léčení, partner mi o něm po návratu řekl, určitou dobu dojížděl do léčebny na antabus, ale pak toho z pracovního zaneprázdění nechal a ani na žádnou terapii nedochází, i když jsem mu říkala, že by to bylo vhodné, on řekl, že na to nemá čas.Takže ted? se prostě nekoná nic.Máš rovněž pravdu, že stanovit si hranice vztahu by nemělo být těžké - jenže:když jsem mu řekla, co mi na jeho chování vadí-nebudu uvádět příklady situací, ale je to opravdu tak, že se chová až despoticky- on se cítil dotčen, snažil se to omlouvat vším možným a pochybení si nepřipustil..Navíc mi vyčetl, že kdybych ho měla ráda, tak se s ním o tom nebudu dohadovat.Podotýkám, že jsem mu vše říkala naprosto klidným hlasem, nebylo to žádné kázání, jen klidné sdělení toho, co se mě hodně dotýká v jeho chování.A s tou přestávkou máš také naprostou pravdu- už minulý týden jsem to udělala, potíž je v tom, že napřed mi říkal, že na to mám právo, jenže ted?mě citově vydírá-psal mi,že poté, co jsem mu dala kvinde, má zase problémy s alkoholem...Může to být pravda i nemusí, může to být jen jeho záminka, jak mě přimět k návratu,chce, abych se cítila vinna-to jsem si sama pro sebe už zanalyzovala...Zatím to ještě není definitivní rozchod, ale myslím si, že asi k tomuto řešení dospěji, protože jeho povahové vlastnosti mi nesedí a v tom vztahu jsem se necítila dobře - navíc jsem opravdu měla pocit, že mě různě využívá, ale to už sem psát nebudu...Moc Ti ještě jednou děkuji za Tvůj pohled, neboj se, rozhodnu se opravdu nakonec sama za sebe, ale jsem ráda, když můžu vyslechnout názor člověka , jako jsi Ty- četla jsem všechny příspěvky zde a Tvé názory a pohledy jsou nejlepší ze všech.Myslím, že jsi bezva člověk a odivuju Tě...

Ahoj Evo,V žádném případě si nedovolím radit Ti. Důvod je velice jednoduchý

Ahoj Ivane,je vidět, že máš velké zkušenosti a dokážeš velmi dobře formulovat názory a myšlenky. Ráda bych se Tě proto zeptala na radu: Seználila jsem se s mužem, kerý je alkoholikem a před necelými 3 měsísi dokončil úspěšně celou tříměsíční protialkoholní kúru v léčebně. Toho si velmi vážím a cením, že to dokázal. Problém je však v jeho chování- v současné době nepije, ale je velmi vznětlivý, autoritativní a řekla bych, že až někdy despotický.Nevím, jestli to je jeho povahový rys- znám ho opravdu krátce- nebo za to může jeho současný stav, kdy sice nepije, ale může být z toho nervozní...Říká, že mě velmi miluje, je to možná pravda, ale já z toho vztahu nemám dobrý pocit, zdá se mi, že mi lže a možná i využívá- je na tom momentálně špatně i finančně atd...Nevím, co dělat, jestli mám vztah ukončit- bojím se, že by do toho opět spadl, ale bohužel, to duševní souznění necítím, vadí mi jeho hodně dominantní chování...Dokázal bys mi poradit?

DOBRÉ RÁNKO A PRIMA LÉTO VŠEM! :o)

KarinkoNa to dno Tě nikdo nežene, jsou to pouze Tvoje vlastní slova. Všichni se Ti pouze snaží ukázat, že jestli se na to dno dostaneš, dostaneš se tam z vlastního rozhodnutí způsobem života, který zatím volíš.Víš, ono je to všechno o vlastních rozhodnutích člověka. Jsi zodpovědná především sama sobě. Na rozdíl ode mne máš tu výhodu, že si svůj problém uvědomuješ. Pouze si zatím nedospěla do stadia, kdy by jsi se jej vážně rozhodla řešit.Alkoholizmus není ani tak o tom, jak a kolik člověk pije (to je až důsledek), ale více o jeho vnitřním naladění a postojích. A o pocitu sebeúcty, sebevědomí, způsobu vyrovnávání se se životem a jeho problémy. Pro mne je informace o tom, že piješ zhruba 1 l vína denně, sice zajímavá, ale ne až tolik podstatná. Daleko důležitější je informace, jestli to pociťuješ jako problém. Zdá se, že částečně ano, ale ještě ne do úplné hloubky. Problém alkoholizmu si můžeš jednoduše představit jako problém židle se čtyřmi nohami. Jestliže svoje pití pociťuješ jako problém sama, viklá se jedna noha. Druhá opora selhává, když se o Tvé nadměrné konzumaci začíná povídat v okolí. Třetí případ jsou potíže v zaměstnání. No a čtvrtá noha židle je postoj přítele nebo rodiny. Jestliže se v libovolné z těchto oblastí vyskytují výhrady, máš závažný problém, je to Tvůj problém a měla bys jej řešit. Zdůrazňuji, že řešit jej můžeš pouze Ty sama, okolí

Ahoj vsem, koukam, ze nikdo nepise. Diky Ivane za reakci, asi se musim dostat na uplne dno. Ted bych mela nastoupit do nove prace, bojim se jak to budu zvladat s alkoholem, nebot jsem zvykla pit odpoledne. Je to hrozne moc narocna prace, mam pocit, ze ve zkusebni dobe mne vyhodi. Jinak stale u me stejny, piju vino kazdy den litr i vice.

Zdenčo,pracuji jako technik v jedné východočeské společnosti. S alkoholismem mám zkušenosti značné jednak já sám, jednak musím s politováním konstatovat, že i moje rodina. Ty zkušenosti mám z první ruky a mám je zažité, protože až do mého nástupu na protialkoholní léčení byla situace v naší rodině asi taková, jak ji teď popisuješ Ty u sebe. Byl jsem prostě king, alkoholu jsem se nevyhýbal, ale považoval jsem se za konzumenta, o rodinu jsem se staral a vůbec jsem nechápal, co mají proti mému pití a návrhy na nějaké léčení jsem považoval za nehoráznou pitomost a zásah do mých osobnostních práv. Právě proto vím, že na to, aby se člověk šel dobrovolně léčit, je mnohdy zapotřebí až nevybíravého ataku a nátlakových akcí. Mojí manželce se to ve spolupráci se zaměstnavatelem a psychiatričkou povedlo. Dokonce i v léčebně jsem měl zpočátku dojem, že jsem se tam ocitnul nějakým nehorázným omylem, to že jsem alkoholik jsem si uvědomil až zhruba v polovině tříměsíční léčby. Od té doby nepiju, nikomu však svůj názor nevnucuji. I na zdejším serveru vystoupila řada diskutujících s velice fundovanými názory a značnými zkušenostmi (často to jsou přeléčení alkoholici, kteří působí jako velice vyrovnaní lidé). Podívej se i do jiných rubrik.Nyní je moje rodina stabilizována (předtím hrozil permanentně rozvod), já jako alkoholik pít nemůžu, ale děti chodí občas na pivo nebo zábavy, manželka si taky dá sklenku nebo dvě vína, když je příležitost. Změnil jsem zaměstnání a celkově žiju mnohem spokojeněji než v alkoholickém deliriu.Máš pravdu, že alkoholismus není zlomená noha, je to onemocnění psychické, jedním z jeho projevů je i rozpad integrity člověka. Myslím si, že v Tvé situaci by si měla jednat klidně, s minimem emocí, ale naprosto rozhodně. Psychiatra můžeš navštívit i sama a poradit se s ním o svém problému a o nejlepší taktice k jeho řešení. A tuto pomoc pak můžeš nabídnout....jako pomoc.Hodně štěstí.

Závist,žaba,pálenice,mám já to zase nabité,nebyl já bych dobrej borés,kdybych nebyl nalité......

Ivane, z tveho psani vyplyva, ze se zabyvas touto problematiou, anebo mas zkusenosti s lidmi postizenymi alkoholismem. Muzu se zeptat, jaka je tvoje profese? Diky.

Ahoj Ivane!Dekuji za odpoved, ktera je mi a urcite i spouste dalsich lidi velikou pomoci.Pises, ze alkoholismus je nemoc a tudis takoveho cloveka musime brat jako nemocneho cloveka a nic nevycitat, neargumentovat. Takhle to pises: "...A nemocnému se jeho nemoc nevyčítá, zasluhuje klidné jednání, pochopení a soucit... Klidné jednání však pomůže především. Opakovaně mu zdůrazňujte, že je nemocný a měl by s tím něco dělat. Pro sebe, pro své okolí, pro rodinu. Můžete použít i velmi tvrdých argumentů

Tomasi ty si trapnej moravskej debil

Zdá se, že tu paralelně probíhá několik paralelních diskusí, které spolu mají poměrně málo styčných bodů. Ten jeden, hlavní, je nesporný. Totiž alkohol a jeho problematická konzumace. Problematická v tom smyslu, že způsobuje komplikace nejenom konzumentovi, ale především širokému okolí. To je případ Zdenči, která velice výstižně popisuje negativní dopady chování alkoholika na jeho blízké i široké okolí. . Jsou to velice smutné zážitky.Domnívám se, že Zdenča a její blízcí se ve vztahu ke svojí sestře dopouštějí jedné základní chyby. Berou ji totiž jako naprosto odpovědnou a samostatnou osobnost a snaží se na ni vplývat pomocí racionálních argumentů. Tato cesta není správná a nikam nevede.Především je nutné uvědomit si, že alkoholizmus je nemoc se všemi průvodními příznaky. Asi by vám připadalo absurdní diskutovat s člověkem se zlomenou nohou, aby to rozchodil. Ale přesně v této úrovni jsou doporučení alkoholikovi, aby nepil. On toho prostě není schopen, tak jako člověk s frakturou těžko bude dobíhat na autobus, i když by jej povzbuzovalo celé okolí.. Apelovat na vůli je nesmysl, protože v rozvinuté fázi alkoholizmu je vůle to poslední, co ji může ovlivnit.Rád bych vám poskytnul pohled z druhé strany, totiž pohled alkoholika, jak vnímá okolí. Především je přesvědčený o naprosté správnosti svého počínání a absolutně nechápe, co proti němu ostatní mají. Jistě, jsou drobné problémy, ale všechny problémy způsobené alkoholem alkoholik bagatelizuje. Jeho středobodem je jeho vlastní vnitřní vesmír, pokřivený deformovanou funkcí mozku. Okolí mu nerozumí, ubližuje mu, Sliby, které je ve slabých chvilkách ochoten dát, naprosto myslí vážně, ale jen do prvního setkání s alkoholem. Svými sliby se potřebuje jenom zbavit nepříjemného nátlaku okolí. Alkoholik je ve svých očích král, středem světa, žije se mu lehce. Jakákoliv kritika jej shazuje z piedestálu, na kterém ve svých očích stojí. Obvykle jej v tom utvrzuje i společnost, kterou vyhledává a v které se pohybuje. Každý známe v okolí ty pijácké party. Tam si alkoholik zvyšuje svoje sebevědomí

Po pivu a pozelené,každému rád poradím,dit su taky dobrej boréés,a že chlastám - nevadí.......................................................................................................................

Karinka nevypadá na to že někdy sebere odvahu jít do léčebny. Léčebny jsou založeny na špatných bodech a práci, aby ti lidi tam jen neseděli a nemysleli na to že chtějí chlastat. I když na to samozřejmě myslí i tak. Léčba kratší než 3-4 měsíce nemá smysl. Když je tam člověk třeba 14 dní vydrží doma nepít jen týden maximálně. Stejné je to když jde člověk na víceměsíční léčení vícekrát - nemá to smysl. V naší republice to není správně řešeno. Tak ať si to Karinka promyslí, ale stejně je jasný že to vzdá a bude chlastat dál...

Ahoj Pavlino, diky moc za podporu. Vsichni citime uplne to same, co ty - bezmocnost, vztek, lítost, bolest... Ale moje sestra musi chtit prestat pit sama, ja vim, ale je to tezky ji v tomhletom srabu videt. Jeden den je to lepsi, clovek v neco doufa, sliby, promluvy do duse a druhy den je to v tom samym, sliby- chyby, litost, slzy... Je tezky se s tim vsim vyrovnat. Ale musime doufat.

Iva Hédlová : co všechno??...

Zdenca: Naprosto chápu co cítíš ty, tvoje neteř a rodina kvůli tvé sestře -ale jak už tady bylo dost psáno (i v souvislosti s mojí matkou) - nikdy si nic nevyčítej sobě - tvá sestra je dospělý člověk, ona musí chtít přestat pít, jinak s ní nehne nic. To že ubližuje své dceři je její problém - bohužel děti bývají vždy ta největší oběť - zažila jsem si to se svojí matkou sama - a bohužek i zažívám (už zhruba 15 let - od doby, kdy mi to secvaklo a poznala jsem, že pije).. A nehne s ní nic.. Takže každá rada dobrá. Možná by bylo dobré neteř vzít někam k odborníkovi, který se pokusí jí vysvětlit, jak svojí matku má brát, podpoří jí. Zůstane pro ní pořád její matkou, ale už bude třeba vědět, jak se k ní chovat a pochopí, že si život musí zařídit sama pro sebe a na ní se neohlížet. Zní to tvrdě, ale jiná cesta není. Držím palečky, přeju hodně štěstí a síly, kterou budete všichni potřebovat..

Zkus se obrátit na AT poradnu, která funguje (aspoň podle mých informací) v každém okrese. Jinak se můžeš bez doporučení obrátit na libovolného psychiatra - ti mají ale většinou dost nabito. Jestliže Ti jde o psychoterapii, poměrně úspěšní jsou i AAA (anonymní alkoholici) - návštěva jejich schůzí by rozhodně stála za to. Kontaktuj je přes internet nebo se zeptej známých - prostě musíš se pídit po informacích ve svém okolí.Hodně štěstí.

Našel jsem tohle fórum a chtěl bych se zeptat jestli mi poradíte nějaký kontakt na ambulantní léčbu alkoholové závislosti. Vyhovovalo by mi něco jako skupinová terapie... Díky moc za radu.