Totální endoprotéza kyčle

ZDENO,
ještě jsem nakoukla...ALENO,DĚKUJI ZA OPTIMISTICKÉ ZPRÁVY .MAMČU BUDOU OPEROVAT V KLADNĚ NA PP KLINICE.UŽ KDYŽ JSME ABSOLVOVALY PŘEDOPERAČNÍ VYŠETŘENÍ,TAK JSEM SE DIVILA,JAK JSOU TAM VŠICHNI (SESTRY I LÉKAŘI) STRAŠNĚ HODNÍ .JINAK MAMINKA BERE JENOM LÉKY NA VYSOKÝ TLAK,TAKŽE ASPOŇ TO JE DOBRÝ.
DĚKUJU ZA PODPORU A OZVU SE ,JAK TO ZVLÁDÁME.

MAMINKA JDE 15.8 2011 NA...ZDENO,
ještě jsem nakoukla před spaním, a tak ti chci dodat trochu optimismu. Ve stejný den jako mne, operovali 85ti letou paní, ležely jsme spolu na JIPce. Vše snášela velice dobře, na nohy ji postavili ve stejnou dobu jako nás ostatní. Pro operaci se rozhodla i přesto, že jí to její inernista rozmlouval. Dále tam byl (ve stejný den operován) v pokoji vedle 80ti letý pán, také s různými přídavnými zravotními problémy, které s tímto věkem souvisí,a vedl si stejně dobře. A oba propustili z nemocnice ve stejný den jako mne, takže to zvládli oba v pohodě. Neboj, budeme držet palce, určitě to dobře dopadne. Kam jde maminka na operaci?

MAMINKA JDE 15.8 2011 NA TOTÁLKU.JE JÍ UŽ 83 LET A MÁM O NI STRACH. MÁ NĚKDO ZKUŠENOST S OPERACÍ V TOMTO VĚKU?
DRŽTE NÁM PALCE,PROSÍM.

Evo, s tím samozřejmě souhlasím, člověk už musí být na pozoru celý život, a nechovat se jako by měl vlastní kloub. Jen si myslím, že když člověk třeba správně cvičí, tak svaly lépe drží kloub, po horách se vždy dá běhat s trekingovými holemi...takže jsem měla na mysli takový umírněný přístup, ne se úplně omezovat, ale taky nechodit třeba hned na aerobik :-).A když to jde, tak těm kyčlím trochu ulevovat.

Můj názor je že by...Holky,neblbněte a šetřete si ty klouby. Já jsem také po totálce (kdysi jsem sem také psala)a mám nehezký příklad ve svém známém, který po devíti letech půjde na reoperaci. Jednal se svým kloubem jako se zdravým vlastním a tak ho namáhal při své práci, která je mu i koníčkem, že má teď nemalé bolestivé potíže a je znova na franckách.Taky říkal, že život je jen jeden a chce ho žít plnohodnotně a teď si zoufá a nemůže skoro nic. Mě říká doktor,co mě operoval, že mám sice žít normální život,ale v paměti mít všechna rizika a těch se vyvarovat. Každá další operace je další riziko, takže opatrně a všeho s mírou.

Všechny zdravím po návratu z dovolené. Ještě štěstí, že máme šikovné operatéry, kteří nás vrátí do života. Byli jsme 3 týdny v Chorvatsku s lodí a v kempu. Poslední 2 dny foukalo "jugo" a byly velké vlny od Kornat, plavalo se mi krásně, jen mě pořád kamarádi hlídali očima, kde jsem. Teploty 35 st, voda 25 st. Zato po návratu domů jsem valila oči na 13 st.

Můj názor je že by člověk s totálkou měl dělat vše co mu tělo dovolí a ne se přehnaně šetřit.Když to řeknu drsně,dnes tu jsme a zítra už nemusíme tak nač se vzdávat všeho co máme rádi?
A co se týče Klause,myslím že nikdo z nás co sem chodíme nemáme kyčel co on...bohužel.

Aleno, to se mi opravdu...Petro,
ty moje potíže jsem možná popsala tak, že vypadají horší, než ve skutečnosti jsou. Skutečně se ta prvně operovaná noha po velké zátěži ozve, ale jde spíše o jakýsi tlak - ne úplně příjemný, který když si na pár minut odpočinu, zase odezní. Takže nic hrozného.Beru to ale jako varování. Druhá noha se chová vzorně, jako by nikdy žádná operace nebyla.Ta první ale byla v daleko dezolátnějším stavu. Že pan prezident hraje tenis, vím, ale po horách už také neleze,aspoň jsem to nezaregistrovala. A to má "kloub pro mladé sportovce" (a jen jeden), neboli "klausovku", jak tady trefně tento typ kloubu pojmenovala Blanka, myslím. Ty hradí pojišťovna mladým lidem, vydrží mnohem větší zátěž a jejich životnost je cca 35 let. Ten můj tak maximálně 15, při optimálním zacházení 20 let. Při nadměrné zátěži se ten polyetylén odírá prý rychleji a kloub se tak uvolní daleko dřív. Tak si chci ty klouby šetřit. Na hory samozřejmě jezdit budeme,bez nich být fakt nemůžeme, ale budeme provozovat jen klasickou turistiku,tedy normání túry, lezení v různých krkolomných terénech vynecháme. Nakonec jsme si s manželem říkali, že po té nucené přestávce už by nás to odrovnalo. Jinak stále cvičím, i když už ne tak jako dřív, ale určitě každé ráno (pokud nezaspím). Na rotopedu jezdím také, ale to mě dost nebaví, tak to občas flákám. Bude-li ten seminář v sobotu dobrý, dej vědět, já bych si ti pak napsala o podrobnosti. Jsi hodná, žes mi napsala, však víš, jak ti fandím.

Petro, je to přesně tak, jak píšeš, určitě by všichni, co jsou s tepkou spokojení a bez problémů mohli chodit na túry. Ale jak sama píšeš, operatér chce, aby kloub co nejdéle vydržel. A o tom to právě je - tohle si uvědomit! Buďto hodím za hlavu, za jak dlouho se mně kloub opotřebí a budu dělat vše, co mně baví, a nebo si jako prioritu určím, aby opotřebení kloubu bylo co nejmenší a jeho životnost co nejdelší a leckteré aktivity si odpustím a oželím. Ale to už záleží na uvážení každého.

Ahoj Aleno, prosímtě,...Nadino,
to víš, že mi bylo hrozně nepříjemné, jak se belhám,že nic nezvládám... kor když jsem do toho stavu vlítla z plného zdraví a trvalo to tak dlouho. Život celé rodiny se obrátil úplně naruby. A z okolí jsem také občas slyšela řeči typu: Nesmíš se tomu tak poddávat, musíš se více snažit - nebo: A myslíš, že tě to musí tak bolet? - jak když snad si naschvál pěstuji ty bolesti. Naštěstí nešlo o ty nejbližší, ale také to mrzelo. Také jsem se nakonec dostala díky svým potížím do izolace, ale nějak mi to nevadilo. Ty to máš blbý, že už jsi mohla mít operaci za sebou a je nejisté, kdy na ni vůbec půjdeš. Mne zase doktor nechtěl pustit na operaci. Kdybych změnila ortopéda, možná by mě někdo jiný poslal dřív a můj návrat do normálního života by byl jednodušší. A taky bych nestačila tak ztloustnout :-))

Nadino, to je vážně divné, ten tvůj stav, co ti na to řekli doktoři? chodíš na nějaké rehabilitace? Cvičení nepomáhá? Třeba by ti pomohla vojtova metoda (jako rehabilitace), někdy totiž dojde k přetížení některých svalů kolem kyčle, a pak i když člověk cvičí ,tak to nejde "vyrovnat" ,a pomohou tomu techniky typu vojtovka, je to zázrak, měli by ti napsat doporučení na rehabilitaci (může to předepsat i obvoďák), ale rozhodně bojuj, hraješ o hodně.

Aleno, to se mi opravdu nezdá, že bys měla mít takové omezení, nevím tedy, jaks na tom byla předtím, jestli nemáš nějakou vrozenou vadu kyčlí.. ale pokud to byla výměna klas. opotřebením kloubu, tak bys podle mě mohla v pohodě chodit na túry. Nedávno tu psala tuším Helča, že chodí tančit zumbu, a je to v pohodě. Myslím, že bys tomu mohla výrazně pomoct nějakým cvičením, když se dobře posílí svaly kolem kyčle, tak pak by se ti mělo chodit dobře, i na delší túry. Skvěle je to popsané v té příručce od prof. Sosny, také v knize Artroza v psychosomatickém přistupu (autoři jsou též lékaři).já jezdím každý den na rotopedu (tak cca 5 minut, víc mě to nebaví .-), cvičím ráno tak hodinu, a někdy i večer. Pravidelným cvičením si myslím, že bys mohla ještě udělat hodně. Určitě bych se své lásky vysokohorské turistiky nevzdávala na tvém místě. A operatér se na to většinou dívá tak, aby měl co nejméně práce, takže samozřejmě chce, aby ti kloub co nejdéle vydržel. Divné ale je, že po delší zátěži máš problémy, to bych řešila nějakou funkční rehabilitací, a cíleným cvičením. Já teď jedu v sobotu na seminář Smíška ke kyčlím, psala jsem to výše, kdyby tě to zajímalo, tak mi napiš na mail: [email protected], napíšu víc. Ale rozhodně se mi to vážně nezdá, že by to nešlo, zvlášť když tu někteří píší, co dělají s totálkama! a náš pan prezident už tuším opět hraje tenis, to je taky pěkná makačka.

Larry,
když mi operatér...Ahoj Aleno, prosímtě, mělas taky mindráky z toho, že se tak belháš ? Já mám, a velké. Nechci dokonce, aby ke mně nikdo chodil na návštěvu a neviděl mne, v jakém jsem stavu. Manžel mně nadává, pořád se mě ptá, a nejen on : "co noha, hojí se?" - a to slyším pořád. Já vím, že to myslí - snad - všichni dobře,i když mám někdy pocit, že mi to někdo přeje- ale co mám dělat , když se mi to nehojí! Už jsem byla i u léčitele,hledám pomoc všude. Nechci nikoho ani vidět a uzavírám se, vím, že je to chyba, ale vypadám teď hrozně, nosím pořád jen jednu botu a druhou nohu mám ovázanou, když jdu k autu, tak mám pocit, že každou chvilku spadnu, je to pro mě všchno tak stressující, jsem hrozná, vím to, ale co mám dělat ? Obléct si ani nemůžu, co bych chtěla a ani nevím proč a pro koho, když jen sedím doma nebo na chatě. Volají mne kamošky, ale radši se vymluvím na něco a jsem sama. Manžel je ze mne na nervy, chápu ho, lítá kolem mne, pomáhá mi, ale je vidět, že ho to taky unavuje, teď ještě dostal boreliozu, byl na kapačkách, bere už kolikátou dávku antibiotik, je strašně unavený, a já zas nemůžu chodit, jsme fakt teď dvojka, co by pohledal. Musíme to nějak přečkat, máme hodně blbý období a já jsem v takové depce!!!

Ahoj Aleno,
proč ti...Larry,
když mi operatér doporučoval různé aktivity, tak jsem se ho vysloveně na tu vysokohorskou turistiku ptala (někde jsem to totiž i četla) a on říkal,že to není vhodné. Vzala jsem to tedy na vědomí a dál neřešila. Mně by to ale stejně nešlo, mě se ta prvně operovaná noha po větší zátěži trochu ozývá, tak si dávám bacha. Ani tady u nás na Brdech (jsme tu na chalupě) už nelítám jako dřív, ale po tom všem, co jsem zažila, jsem spokojená.
Larry, je fajn, že ses zase po čase ozval a moc ti přeji, jak dobře ti to jde. A možná jsem tě sem i přivolala, protože jsem dnes byla s vnučkou v Hořovicích, kde jsem si na tebe samozřejmě vzpomněla.

Nadino,
moje potíže...Ahoj Aleno,
proč ti vlastně operatér zakázal tu vysokohorskou turistiku ? Mně naopak po roce od operace povolil plnou zátěž, před dvěma týdny jsem si naordinoval 5-hodinovou túru Štrbské Pleso - Žabie pleso - zpět s převýšením 600 m a kyčel to snesla bez větších potíží...doufám, že se někdy podívám i do Alp...

Milá Aleno, ani nevíš, jak...Nadino,
moje potíže začaly koncem r. 2007, nejdříve bolest v pravé kyčli, postupně i v třísle, stehně a koleni, brzy se přidala i levá strana v tom samém rozsahu.Bolesti jsem měla i klidové.Až na jedno kratší období, kdy se mi udělalo trochu lépe, jsem od té doby jsem v podstatě živořila až do první operace v listopadu 2009. To mě konečně poslal ortoped na operaci. Až do dé doby jsem se ládovala prášky na bolest a Condrosulfem, že prý mám stádium 2-3, což na operaci ještě nebylo, také jsem podle něj byla v tehdejších 55 letech na operaci ještě mladá.Pak došlo k velkému zhoršení,tak jsem konečně mohla na operaci. A po 5 měsících na druhou. Teprve loni v srnu jsem se začala pokoušet odkládat hole. Do první operace jsem nedělala doma skoro vůbec nic,pak už sem tam něco, až po té druhé jsem se zase postupně vrátila do normálního života. Když si na to všechno vzpomenu, přijde mi to naprosto neskutečné.
Když jsem byla ještě zdravá, tak jsme hodně cestovali a také jsme často vyráželi do Alp, protože máme rádi vysokohorskou turistiku. Tak tu mi do budoucna operatér zakázal. Uvidíme, zda ještě něco vymyslíme, ale mně zatím stačí i jen kratší výlety, hlavně, že už se dá někam trochu vyrazit, což dřív bylo nemyslitelné.
To máš smůlu s tou nehojící se nohou, už jsi mohla být fit.

Hezký večer všem!
Včera...Milá Aleno, ani nevíš, jak moc ti závidím, ale v dobrém. Vůbec se ti nedivím, žes obhlížela výšku židlí a WC.
4 roky jsi nikde nebyla na dovolené ? A že bys to již letos nestihla ? Vždyť v září i v říjnu je ještě u moře nádherně, tedy pokud chceš jet právě tam. Já jsem letošek oželela, ale je to hrozný sedět doma nebo na chatě a nemoci nic moc udělat. Prosímtě, opravdu jsi také nemohohla nic moc dělat ? Umýt zem nepřipadá v úvahu. Jsem šíleně znechucena , noha se nechce hojit, tak nevím, jak s operací- to jsem si letos, když měla být operace 7.ledna, plánovala dovču na Maltě, pak aspoň rekonvalescenci, ale nyní tam nepojedu vůbec.

Hezký večer všem!
Včera jsem se vrátila z několikadenního výletu do Mnichova a okolí. Manžel tam měl nějaké pracovní záležitosti, tak jsem se s ním svezla a ještě jsme si pak pobyt trochu prodloužili, prostě taková minidovolená.Chtěli jsme vyzkoušet, jak zvládnu delší cestování v autě, spaní v jiné posteli než ve své atd. Všechno dobře dopadlo,takže bychom si snad po 4 letech už mohli dát konečně opravdovou dovolenou (i když letos už to určitě nestihneme). Jen si uvědomuji, že všude podvědomě poměřuji výšku židlí, WC atd., přestože už jsem dost dlouho po operacích.Stává se vám to taky? Snad mi to nezůstane napořád :-) O víkendu k nám přijede jako každý rok na chalupu vnučka na 14 dní, tak se těším. Loni jsem ještě bojovala s holemi, tak si to letos s ní už budu moci lépe užít.
Tak se mějte hezky, pokud možno bezbolestně...

Dlouho jsem tady nebyla,...Děkuji za podporu,Ájo, vím, žes byla na operaci ve Velkém Meziříčí a že jsi z Brna 616 -to jsou Žabiny, tam jsem bydlela 21 let, hned, jak jsem se vdala a co postavili sídliště. Syn tam za ně hrál fotbal, chodila jsem s ním na hřiště. Teď je tam stejně stále, má tam kamarády z dětství a ze školy, kam chodil. Mám pravdu, nebo jsem se spletla ? To byly časy! Nic mi nikdy nebylo, kdepak kyčle nebo koleno! Až před dvěma lety jsem šla od své maminky a najednou RUP, něco mi v kyčli ruplo a bylo to. Léčila jsem to, jak se dalo, dokonce i injekce vlastní krví, stálo mě to majlant, ale nepomohlo nic. Sice koleno jsem už měla bolavé dřív, ale zase ne tak, abych šla na TEPku. A to byla právě ta chyba, nějak mi to asi nabouralo i kyčel. A teď je to už hrozný, nemůžu chodit jen o fr.holích.

Ájo, držím ti moc palce, abys brzy běhala opět jako kamzice, a kyčle byly "jako" tvoje vlastní :) a ať ti hlavně slouží!! Ájo, můžu se zeptat, kdo tě operoval? Já už si pro jistotu píšu do diáře i tu kliniku v Brně... člověk nikdy neví :), a peníze mám našetřené (a šetřím si pro jistotu i na ty kvalitnější náhrady, pokud by do té doby vláda náhodou schválila tolik diskutovaný nadstandard). Ať se ti daří, a ať už je jen líp a líp, a nožka se hojí. Petra