Totální endoprotéza kyčle

Holky:),snad vás tak můžu...ahoj,to jsme na tom podobně. Taky jsem byla na operaci ve třech letech a letos v únoru zase. Taky je mi 43 a od února po operaci(zase kyčle) mám zase potíže s páteří. No nic moc. Ale jsou na tom lidi opravdu hůř. Taky poslední roky kulhám a jizvu mám přez celou nohu, ale nikdy jsem si nijak nestěžovala. No co, zase mám třeba jiné přednosti! Vdala jsem se,děti jsem porodila. A na to že nechodím dobře jsem si už zvykla!
Martina

Tak ahojky, hlásím návrat...Jitko,
díky za výbornou zprávu, celý týden jsem na tebe myslela. Teď hlavně odpočívej a až to bude možné, tak se ozvi s podrobnostmi.

Ještě pro Nadinu:
Bohužel...Tak ahojky, hlásím návrat z nemocnice - operaci mám úspěšně za sebou (minulé pondělí ve 12.00 mě vezli na sál), ve středu jsem začala chodit a dneska už jsem asi 4 hodiny doma. Je pravda, že za ten strach to opravdu nestálo - neměla jsem žádné bolesti a i ta chůze není tak strašná, jak jsem čekala. Budu končit - to sezení po týdnu mi ještě moc nejde. Ještě se ozvu a ještě jednou velký dík za podporu.
Jitka

Holky:),snad vás tak můžu oslovit...,
já jsem také ráda že jsem našla tuto diskuzi.Už jsem tu několikrát psala.Hodně to pomáhá,když víme že je nás víc.
Mě je 43let a od svých tří let jsem po operacích.Dětství po nemocnicích a lázních.Nyní po pravé TEPce.Druhá mě čeká.Koleno už mám také operované a krční páteř taky.Prý to má vše spojitost s kyčlemi.Ale musím vám napsat že jsem si to nikdy nepřipouštěla.Taky jsem zažila posměšky že kulhám i od dospělých lidí v dětství.Mám ráda společnost a smysl pro humor mě drží celý život.Moje rehabilitační perfektní paní říká že klamu tělem.Že nevypadám tak nemocná,což je pro mě moc dobré.Nepodávám se tomu i když je to někdy těžké.Mám skoro slepou maminku a tomu říkám problém.Proto vždy myslete na to že jsou jinde lidi nemocný víc než my!Jinak všem držím palce ať vás nic netrápí!

Holky, můžeme být v pohodě, ale máme to zažitý a je to v nás, takže nás to vždycky dostane. Holt máme srdíčka, a všichni co tu píší zažívají totéž, tak to bude tím. :-) Mám vás ráda jako rodinu !!!!

Blanko,
mám radost, jak ses...Blanko, mě jsi taky rozbrečela dojetím.Já mám velkou radost, že jsi na tom tak dobře. Před operací mě bylo líto nejen tebe , ale i syna. Teď má vedle sebe silnou, zdravou a usměvavou maminku, která se mu muže plně věnovat.Já dnes byla taky na houbách, ale né moc daleko,nohy dnes stávkovaly,ale taky jsme toho moc nenašli.

Nadino, jen si pobreč. I ty...Blanko,
mám radost, jak ses dala do kupy a jak ti to pěkně šlape. Abych pravdu řekla, tak tvůj příspěvek pro Nadinu mě taky rozbrečel. A to jsem si myslela, že už mám nervy dávno pod kontrolou. Tak asi ještě ne :-)

Nadino, jen si pobreč. I ty přetvářky známe. Hrozně to ale vyčerpává. Tak se drž a piš.

Akorát jsme se vrátili z lesa. Nic moc neroste. Ještě jsme si navíc zašli. OOOO moje nohy a záda. Ale našla jsem úlovek jakej ještě nikdy-krásnej pravák Zítra bude polívčička. No a doufám,že večer křeče do lýtka. Bylo to na první vycházku do lesa náročný.

Nadino, po přečtení...Moc ti děkuji, Blanko, za reakci, úplně jsi mě rozbrečela, ale to já nesmím, musím bý hrdinka...ach jo, ono se to řekne. Jsi moc hodná a vůbec všichni tady. Jsem šťastná, že jsem sem napsala, že jsem našla odvahu. Aspoň se nebudu cítit tak sama! DÍKY.

Nadino, po přečtení Tvojeho příspěvku mě nedalo abych Ti nenapsala. Zhruba před 2 roky jsem psala a byla asi ve stejném stavu jak fyzickém tak i psychickém. Tato diskuse mi opravdu hodně moc pomohla přežít všechny ty dlouhé bolestivé chvíle, kdy už i rodina má plné zuby nás co pořád něco bolí. Oni se snaží to zvládat s náma, ale je to těžké. Yvona se mě nejvíc ujala ze začátku, viď Yvčo? Tak si mě pamatuje vyřízené "mladé"děvče tenkrát jako 33leté. Tady jsem se opravdu připravila na vše potřebné na operaci i po ní. Dokonce i na to že půjdu na epidural což pro mě bývalo nemyslitelné. A ted koukám sama a žasnu co vše můžu dělat. Ted se jen drž než Tě vezmou na operaci a když nemůžeš cvičit, to já už taky nemohla tak jen zatínej a povoluj svaly. Ty jsou nejdůležitější. ten pohyb se obnoví po operaci a opět i pro Tebe vysvitne sluníčko tak jako nám co už to máme za sebou. Tady se vždycky někdo najde kdo se Ti ozve a popovídá si a poradí. At už ohledně zdraví či života.
TÍMTO JEŠTĚ HROZNĚ MOC DĚKUJU VŠEM CO MI V TĚCH TMAVÝCH DNECH POMÁHALI NACHÁZET SLUNÍČKO. YVONA,MAJLA,ALENA,HELENA,ALČA,PETRA,A SPOL. NEKONEČNÉ DĚKUJI!!!!!!!!!!!!!!!

Ještě pro Nadinu:
Bohužel...Děkuji za nabízené tykání. Nádstavec na záchod už mám a používám jej, i zvýšenou postel. Tak jsem si na to zvykla, že mám problém jít na návštěvu a tam jít na záchod, tak radši nikam nechodím a jsem tady jako v kriminále, už z toho šílím, a když mám někam jít, třeba když jedeme na chatu, tak jsem ve stressu, jak se narvu do auta, jak budu vystupovat, co řeknou lidi , když mě uvidí,a tak. Na chatu bereme nádstavec ssebou, jsem fakt už jako blázen. Manžel hraje v kapele, chodila jsem s ním, ale teď nejdu, protože se stydím, že tak pajdám a zase...je tady ten záchod....jak to tam , kde hraje, vypadá na záchodě, jak se dostsnu na záchod... Zdá se to určitě jako sranda, ale jen pro toho, kdo ví, oč jde, tak to sranda není. Jsem úplně odrovnaná, i společensky, apoň to tak cítím. Jsem ráda, že tady vám to všem mohu říct, jinak je to ve mně. Dělám ze sebe hrdinku navenek a optimistku, ale je mně někdy hrozně. Mám maminku 91 let a nemohu se ani o ni postarat, jen ji sem syn občas zaveze. Je ze mne neštastná , hned pláče, jak mě vidí. To mě snad na tom všem mrzí nejvíce. Kdoví, jak tady chudera bude ještě dlouho a já se jí nemohu věnovat tak, jak by si zasloužila. Tak jsem se vypovídala a děkuji vám všem za tuto možnost. Moc si toho vážím.

Ještě pro Nadinu:
Bohužel jsem si uvědomila pozdě, že nástavec na WC, zvýšenou postel, příp. sedátko do vany (není-li sprcháč), které nám předepisují po operaci, já už se svými potížemi měla používat dávno. Měla jsem jen tu vysokou židli, jinak na WC i do postele jsem v podstatě padala a pak se všelijak odtamtud hrabala, či z WC jsem obouruč vzpírala. Třeba až tak velké problémy nemáš, ale pokud ano, tak už si to takto zařiď, usnadníš si tím dost život.

Dobrý den , paní Alenko,...Nadino,
dobře, že ses ozvala, protože popovídat si s lidmi, kteří mají stejné problémy, hodně pomáhá. Já sama jsem tuto diskuzi objevila náhodně před 2 lety, kdy mi bylo hodně špatně a čekala mě teprve první operace. Dostalo se mi tu obrovské podpory a získala jsem tu i cenné rady, které bych se od lékařů nikdy nedověděla. Jen mě mrzelo, že jsem o té diskuzi nevěděla dřív a 2 roky před tím se trápila sama, ani nikdo z mého okolí takové problémy neměl. I můj manžel byl ze mne ze začátku na mrtvici a chvíli mu trvalo, než se smířil se situací, ale nakonec jsem v něm našla velkou oporu. O tomtéž tady psala Aja, která měla také dlouhodobější potíže.Časem se to všechno srovná, časem si všichni zvyknou...
K té kolečkové židli: Já u ní měla opěrky, takže přes ně jsem si v pohodě sedla. Pak už jsem ale střídavě seděla a ležela, protože jsem dlouho v žádné poloze nevydržela. A chůze? Každý krok už byl pak v závěru pro mne utrpením. Operace jsem se také bála, ale bylo to vysvobození, druhá následovala po 5ti měsících.
Vaření jsem od jisté doby nebyla schopná řešit vůbec, tak buď něco uklohnil manžel, nebo nosil jídlo z restaurace. Vše se dá nějak vyřešit, také syn pomáhal, i když bydlí jinde. Největším problémem u nás bylo venčení pejska. Jinak já také nejsem žádné tintítko. Už před operací mi doporučoval ortopéd, abych zhubla, ale bylo mi tak mizerně, že na to, abych ještě držela nějakou dietu, jsem už neměla kapacitu. Ani teď mi to bohužel nejde, i když se snažím.
Nadino, neboj, hlavně ať se uzdravíš a můžeš na tu operaci. Uvidíš, jak se ti uleví.
Jo a ještě : Svého času jsme tu všichni dohodli, že si budeme tykat, tak nám taky tykej :-)

Dobrý den , paní Alenko, jsem moc ráda, že jsem se s Vámi spojila, protože již delší dobu sleduji tuto milou diskuzi a Vy, Maila, Yvona, Helča, Helena...už vás znám jako moje kamarádky, i když jsem zatím na webu nebyla. Mám taky šílený strach, na operaci s kyčlí jsem měla jít 7.ledna, ale zatím čekám z důvodu menší rány na noze, která se mi nechce a nechce zahojit a lékaři mne proto nechtějí vzít. Tak jsem nešťastná a belhám se tady po bytě, manžel už je ze mne na mrtvici, protože kolem mne musí lítat, na což nebyl zvyklý za těch 44 let manželtsví. Je mi 65 let a jsem z Brna.Jak se ta doba mého nevzetí k operaci prodlužuje, tak se mně to snad i horší, bolí mi kyčel jako čert. Cvičit fakt nemohu, jsem ráda, že se dopajdám na záchod a trochu vsedě uvařím. Zkoušela jsem to i na kolečkové židli, jak o tom právě Vy tady píšete, ale ta se mi rozjede a mám strach, abych nespadla, když nasedám nebo i sesedám. To by mě musel někdo vysadit, ale to nehrozí, jelikož nejsem právě tintítko. Tak čekám a čekám....až se mi noha zahojí....a budu moct jít na operaci.

Zdravím všechny. Čeká mne...Nadino,
já na tom byla před operacemi (jsem po 2 TEP) také hodně špatně, cvičit nebylo vůbec možné. Po první operaci jsem cvičila jen tu operovanou nohu, s tou druhou to i nadále nešlo. Ani na rotopedu jsem nemohla jezdit, teprve až po druhé operaci. Všechno jsem ale pak dohnala, teď už je to fajn.

Zdravím všechny. Čeká mne také operace kyčle i kolene. Chtěla jsem se zeptat paní Helči, jak cvičila před TEPkou ? Já se sotva mohu hýbat, jsem ráda, že aspoň chodím o fr.holích a o cvičení se mi jen může zdát. Jak ráda bych cvičla ! Můžete mi, prosím , prozradit, jak jste cvičila ? Děkuji za odpověď.

Hlásím se opět z...Helčo, tak to jsi šikulka, blahopřeju k tvým úspěchům.

Hlásím se opět z...Helčo,tak to je bezba, určitě cvičení před operací dělá hodně a také hlavně teď už si věděla co a jak. Věřím ti,že si ráda,že jedeš domů,přece jen je to jiné pohodlí a kli. Vše víš a víš do čeho jdeš. Tak se ozvi zas z domu.

Hlásím se opět z...Helčo,
gratuluji, jsi šikulka.

Dobrý den Jitko i Aleno,...Mado,
já jsem po 2 TEP a jsem moc spokojená. V první řadě jsem se zbavila bolestí, které byly vyčerpávající, a hlavně jsem zase začala normálně chodit. Před tím jsem se vláčela o fr. holích a nebyla schopná nic moc dělat. Operace mě zase postupně vrátily do normálního života.
Oslovila jsi také Jitku, tak za ni ti mohu pouze říci, že je v současné době v nemocnici, kde ji v pondělí operovali. Snad už se nám brzy ozve.