Nevěra

Ahojky všichni,páni a dámy, řeknu Vám, pročetla jsem si všechny příspěvky na dané téma a jsem z toho úplně hotová. V každém příspěvku jsem totiž našla kus pravdy.Jeden tvrdí, že nevěra se tolerovat nedá, druhý, že se tolerovat dá, třetí, že si to má člověk pořádně užít, čtvrtý by ji nikdy nepřiznal,a tak dále. Názorů je přesně tolik kolik je lidí. Jde jen o to jak se s tím dotyčný postižený člověk vyrovná, nakolik je silný a nakolik si dokáže zodpovědně říct, proč se tak vlastně stalo, protože pokud se kdokoliv uchýlí k nevěře, vždy je tu nějaká prvotní příčina, nějaký impuls, ať už je to zvědavost nebo potřeba uspokojit čeho se nám nedostává v současném vztahu. Nejsem sice vzdělaná v psychologii ani sexuologii, ale řekla bych, že když najdeme příčinu nevěry a dokážeme si ji plně uvědomit, dokážeme se s ní i vyrovnat, a to samozřejmě každý po svém. Někdo si řekne dost a zkusí najít jiné řešení, třeba v rozhovoru s partnerem, někdy to však nejde a člověk zjistí, že nemá ani potřebu to nějak řešit a že je vlastně šťastný v tzv. trojúhelníku. Jsou asi i lidé, kteří tento problém vůbec řešit nemusí, protože asi měli to štěstí, že se s ním vůbec nesetkali. Vidím, že už jsem toho napsala spoustu, a tak bych to asi měla nějak shrnout a jediné možné konstatování, které mohu v této chvíli pronést je: lidičky nezoufejte, to je holt život, někdy je lepší, někdy horší, ale jak řekl klasik, žít se musí. Přeji všem hodně štěstí, lásky a pohody. Anna

Ja myslim, ze misky vah v otazce nevery byly vzdy vice mene vyrovnane. O te zenske nevere se ale nikdy tolik nevi. Uz jen proto, ze chlapi jsou "slepi", mysleno min citlivi, a na zene to nepoznaji tak snadno jako zeny na na muzich. Nejsem si jista, jestli musi nevera vztah vzdycky narusit. Objevena asi ano, ale skryta...? U nas mam zatim pocit, ze to ten vztah spis zklidnilo. Ale uvidime az casem, jaky bude celkovy dusledek.

Musím přiznat,že je to zajímavé čtení a nevím jest-li mám být rád,že se potvrzuje k čemu jsem ve svých 42 letech dospěl,byl jsem 12 let ženatý a má žena mě podváděla,život se mnou nebyl jednoduchý a její aktivitu jsem časem pochopil,pak se naše soužití zklidnilo,ale nevěry pokračovaly dál,rozvedli jsme, našel jsem si přítelkyni a stalo se že jsem ujel já,nevěra přece není otázkou,zda jsem ženatý či rozvedený,měli jsme obrovské problémy to "ustát" a můžu potvrdit,že se s tím vyrovnáváme dodnes,dospěl jsem jednoznačně k názoru,a tato diskuse to potvrzuje,že v nevěře si muži a ženy dnes nemají co vyčítat,dokonce pozoruji,že je čím dál tím větší počet žen,které k sexu nepotřebují být zamilované,mít citový vztah,chtějí se jen "užít a jít" domů,roste počet mladých holek,cca od 17,kterým je jedno s kým spí,hlavně že mají sex, proč to všechno je nevím,a celkem nechápu názor např. Simčy - být trošku nevěrná-buď jsem nebo nejsem,nevěra vztah neupevní a objevená vždy naruší a mám pocit že navždy,v podvědomí to je,dnes jsme v relativní pohodě a nemám pocit -Martina-že se to dá vydržet,být věrný,nemám tu potřebubýt nevěrný ,je to asi otázkou životních priorit a duševní zralosti,umění komunikovat apod.,lidé žijí více "singl",žít v páru je otázkou tolerance,přizpůsobování se apod. není nutno moralizovat,nevěra je problémem co je svět světem,jen se misky vah dostaly do rovnováhy

Své ego/ismy zkrotíme jen láskou, i když to

děkuji Ti za krásnou odpověď - nemám slov. Kdesi jsem kdysi četla knihu o tom jak udělat sám sebe šťastným. Jako první bod tam uváděli to, že člověk by měl mít rád sám sebe.Připadalo mi to jako být moc sobeckým člověkem, ale s postupem času přicházím na to, že člověk by neměl myslet jen a jen na okolí ale opravdu i sám na sebe.

Zkus totéž vracet svému "domovu"...ustanou alespoň výčitky, které tě uvnitř ničí...buď na sebe hodná...jsi člověk...ne anděl...Někdo říkal, že každý láskou učiněný skutek je ten pravý...a my nikdy nevíme, kam nás naše hladová srdce zavedou...Měj se krásně :-) a držím palce!

Ano je to pravda, když už se to jednou stane, nikdy nevěru nepřiznávejte.Já jsem nevěru odsuzovala, sama jsem si myslela, že mě se to nikdy nemůže stát. No a podívejte na mě. Dneska jsem zamilovaná až po uši, a nemůžu se toho vzdát. A doma manžel a dítě a dům. Co s tím. Nechci opustit ani jedno ani druhé. Lásce se nedá poroučet. I když mám hrozné výčitky, stejně vždycky jdu a k milenci se vracím co to jde.

Tak jen dvě rady...věrnost se vydržet nedá!! Chtěla bych poznat někoho věrného :-) A za druhé nikdy neříkej,že jsi byla nevěrná. To si pamatuj...říct to můžeš kdykoliv,ale vzít zpět nikdy!!!

Možné to je a ty sama jsi to už poznala,ale běda,jak potkáš někoho, kdo tě bude milovat !!! Pak začíná problém a už to nebude jen pouhá nevěra,protože my ženy jsme velmi citlivé a když potkáme Rómea,tak nás dostane na lopatky ať chceme nebo nechceme a co pak se starým přítelem ??

Milá Evo, děkuji Ti za příspěvek. Velmi moudrý (troufám si říct). Sama jsem dříve soudila lidi kolem sebe a byla pyšná na svůj "dokonalý" život. A právě v těch oblastech, ve ktetrých jsem byla pyšná a tvářila se, že se něco podobného MNĚ! ROZHODNĚ NEMUŽE STÁT, jsem si ve finále rozbila kokos. Učí mě to životu. Bolestně. Teď jsem (jak jsem dříve psala) jedna z těch, co mají i milence a nemůžou z toho ven. Protože jsou v zajetí iluze. Velmi krásné iluze.

Ahoj Dášo,máte šanci, nevzdávej(te) to. Osobně nemám s nevěrou zkušenosti, ale kdyby se stalo něco podobného v našem partnerství byla to pro nás určitě těžká zkouška. Odpuštění není tak lehké, jak by se mohlo na první pohled zdát. Mělo by být od srdce, potom je to teprve ODPUŠTĚNÍ. Zkus nějakou meditaci na odpuštění, možná to bude nějaký čas trvat, ale nevzdávej to. Tvého manžela to asi taky mrzí, i on by měl odpustit, hlavně SOBĚ. Možná by bylo dobré si o tom v klidu promluvit, vše si vyříkat, upřímně a otevřeně.... Držím Vám palce. Tomáš

Můj muž mi byl po deseti letech manželství nevěrný a mojí nejlepší kamarádkou. Manželovi jsem odpustila, nebo jsem si to aspoň myslela. Teď je to právě rok a mě se vrací nepříjemné vzpomínky. Jsem protivná na všechny okolo hlavně na svého muže. Máme ještě šanci?

Zamilovaná: Otázkou je,zda ta druhá ví o Tobě!Tvému partnerovi dělá asi dobře mít dvě partnerky,které jsou odlišné,nejen v sexu.Věřím,že je těžké správně se rozhodnout,ale jsou i tací muži,který budou chtít jen jednu ženu a to Tebe.Nebudou mít potřebu hledat někoho dalšího.Držím palce.

Ahoj vsichni!Rada bych vam napsala,ze nikoho nemame odsuzovat protoze nevime kdy se to muze stat nam.Nikdy nerikej nikdy.Mam totiz take svoji zkusenost.Miluji sveho muze jsem 12 let vdana a verte mi ze lepsiho chlapa jsem nemohla potkat.Nejenze mi neveru odpustil,ale take ji neoplatil.Diky memu hrichu jsem si uvedomila jak je lehke uklouznout a zklamat duveru,ale take tezke odpustit sama sobe.Jedno vsak je jiste bud vas vztah posili a nebo se rozpadne!!!A pokud chcete zkusit jake to je s jinym verte mi stejne,a i kdyz nekdo rekne lepsi tak muze,ale vzdycky to je ze zacatku uzasne a casem to zevsedni.Takze holky a chlapi ridte se svym rozumem a svedomim,kdo je bez viny at hodi kamenem!

V 'chatu' o zarlivosti se slecny/pani uziraji smutkem,jaci mohou byti muzi priserni a neverni a nevim co jeste.A tady z vas (zen) padaji takovehle hruuzy.Nechci to zakriknout, ale myslim ze nemam vzhledove, projevove ani spol. postavenim nejmensi problem 'sbalit' slecnu at uz vazne ci nevazne. Je pro mne ale moralne ani lidsky naprosto nepripustne svou pritelkyni podvest. Asi to neni normalni, ale nemam ani potrebu jit s nejakou kamaradkou sam na kafe. Asi by mi take nebylo uplne prijemne, kdyby tohle delala ma slecna. Obcas, spise vyjimecne nejake pozvani prijmu, ale snazim se drzet si odstup.Vim o sobe, ze jsem jako kazdy clovek od prirody polygamni, ale myslim, ze nase kultura uznava vztah mezi m/z za cosi posvatneho. A mne se to libi.Nedokazi si predstavit, ze by mi nevera anebo vetsi mnozstvi partnerek zvedlo sebevedomi. Spise krasny vztah s tou svoji.

Milá Soňo, jsem stejného osudu. Jsem čtyři roky vdaná a milence mám sedm let. Mnohokrát jsem se už snažila ten milenecký vztah ukončit, mimo jiné i pul roku před svatbou, ale nikdy to dlouho nevydrželo. Po dvou, třech měsících jsme si nakonec stejně zavolali, sešli se na kafe...a nakonec skončili v posteli. Po x neúspěšných pokusech už jsem to vzdala. Prostě mám milence, mám ho moc ráda, ale je to neperspektivní vztah. Nicméně moc krásný a zdaleka ne jen o sexu. Manžela mám taky moc ráda, zpočátku jsem měla výčitky, ale už je nemám. Mé manželství to spíš zklidnilo. Nenutím manžela do sexu, nevyžaduju po něm orální sex ani mazlení a předehru, což on nemá rád a navíc ho během těchto aktivit přejde erekce. A už vůbec ho nenutím, aby se mnou šel tancovat, nebo na procházku nebo se se mnou hodinu válel ve vaně při sklínce vína a hořících svíčkách. Doma jsem klidná ženuška spokojená se stereotypem domácnosti a žár, vášeň a přebytky energie si vybiju s milencem. Ne že bych byla nadšená, že to tak je, ale teď mám pocit, že to je tak nejlepší. Jiné řešení jsem zatím nenašla.

Myslim si ze nevera, pokud jsem zenaty ci vdana je tabu. Myslim si, ze pokud opravdu miluji, nemam duvod zahybat. Proc taky ? To bych se nezenil ... myslim ze laska a nevera k sobe nepatri ani v nejmensi, to uz je pak lepsi zit sam, nebo rekneme v nepevnem svazku ... teda kam ten zivot speje, to je ta americka kultura, a pak to tak dopada. No nic, tak lovu zdar, jak uz tu nekdo psal :-))

Taky se trosku vyzpovidam.. :-) Jsem vdana 8 let a posledni 4 roky nemuzu mit se svym muzem sex.Teda muzu,ale je to nucene,nevim,kde a kdy se stala chyba,ale proste to chci mit co nejdriv za sebou.Jakmile jenom naznaci, ze se chce milovat, ztuhnu a vsechno se ve me vzepre a casem je to cim dal horsi. Jinak si rozumime,proste nez dojde na sex, je nas vztah skvely. Pred 3/4 rokem jsem si nasla milence - spis pokus,jestli je vina opravdu jen ve me, jak je mi doma predhazovano.A tady to vsechno klape,dokazeme spolu promilovat celou noc a je to uzasne.Je zde i vzajemne porozumeni a nabidka spolecneho zivota,ale nevim,jestli dokazu vsechno tady hodit za hlavu. Manzel mi na vsechno nedavno prisel,ale snazi se chovat, jako ze se vlastne nic nestalo. Ale ja nevim, jestli to kdy bude jako driv a jestli se otazka sexu nekdy vylepsi. Nabizela jsem mu, at si najde nekoho,kdo by ho uspokojoval, kdyz ja nemuzu, nevim, jestli nabidky vyuzil,kazdopadne by mi to ted nepriznal, at mam vycitky ja..Miluji ho,ale miluji taky sveho pritele a nedokazu si predstavit svuj dalsi zivot.. Tak trosku zavidim vsem,co tu psali, ze milovat se da jen jeden clovek, vlastne jsou strasne stastni a spokojeni, kdyz jim vsechno klape...

Nic není černé ani bílé.Chápu že i v největší zamilovanosti se může vyskytnout někdo,kdo je Vám nadmíru sympatický a s kým si neustále máte co říci.Ale tím to pro mne také v tu chvíli končí.Co nechápu jak může někdo spát s někým jiným než koho miluje.Pak z toho vyplývá, že to má jasně oddělené - totiž lásku a sex.Přeci když někoho miluju, tak je to jednota ve všem i v posteli,jak můžete holky snést být s někým jiným ??? Pak se divíte a brečíte když vás chlapi opouštěj a nebo Vám zahybaj aby si užili.

Jsem 3roky vdaná a už asi 5let mám stálého milence,který mě dokáže vzrušit a uspokojit.Už když jsem se vdávala,měla jsem toho milence.Je to normální?Myslím,že ne.Je někdo podobného osudu?