alkoholismus

Nepit vobec, je v konecnom dosledku LAHSIE, ako "pit s mierou". Tak som to chcela povodne napisat 2.2.2005, ale urobila som chybu.Neviem, ako sa mi to mohlo stat. Dakujem, Jirko,ze si si to vsimol. A som rada, ze si sa ozval.Prajem vsetkym pekny den!

Zdravím Vás všechny!!! :o)))Trvalo mi asi dvě hodiny, než jsem si přečetl všecky příspěvky od doby, kdy jsem tu asi dva týdny nebyl. To vám je ale úroda!!! :o) Děkuju Vám za podporu tu a tam zmiňovanou a děkuju i T-Argusovi (říkám to správně?) za užitečnou pomoc při rozmetávání jakési božské aureoly, která je mi občas skutečně přisuzována. Karince blahopřeji k získání zaměstnání a opatrně podotýkám, že mne to zároveň naplňuje i trochou obavy, že je to jen oddálení zásadního kroku při řešení problému s pitím. Nechci tím říct, že sehnat si práci je špatně, to vůbec ne. Ale přece jen jsem si vědom, že Ti to poskytuje výrazný a kýžený důvod, proč léčbu odložit na neurčito. Důvod ušlechtilý a tudíž pádný. Argus říká svůj názor a to je v pořádku. Já s ním ale nesouhlasím. Je fakt, co říká Marek. Každý ať si vybere. Naznačená cesta, kterou razí Argus, je jedno z možných řešení, ale i sám Argus (s odvoláním na MUDr. Nešpora, kterého si společně vážíme) uznává, že to není cesta vhodná pro každého. Já si myslím, že ta cesta není pro Karinku vhodná. Možná si je Argus jistý, že pro ni vhodná je. Připustím-li ale aspoň teoreticky možná rizika obou našich návrhů, pak konstatuji s naprostou jistotou, že cesta úplné doživotní abstinence nenese rizika žádná, zatímco zkušenosti s tzv. "kontrolovaným pitím" jsou u závslých vesměs špatné. Takže je na Karince, aby si vybrala. Argus v jednom ze svých posledních příspěvků naznačil, že jeho koncept "pití pro radost" není totéž, co "kontrolované pití". Z toho jsem, přiznám, trochu zmaten, poněvadž alternativou pití kontrolovaného je v tomto smyslu pití nekontrolované. Argus rád nazývá věci přímo a tím je mi sympatický. Proto navrhuji nazvat i toto jeho "radostné pití" pravým označením "nekontrolované pití". Takové je podle mého názoru (který ovšem nikomu necpu) zcela nevhodné pro člověka, který trpí rozvinutou závislostí. Karinku vnímám jako člověka s rozvinutou závislostí, který touží slyšet, že vůbec o rozvinutou závislost nejde. Možná o ni nešlo v případě Arguse... V každém případě Ti, Argusi, blahopřeji k tomu, že dokážeš přes své dílčí problémy s alkoholem žít i při konzumaci život, který nikoho neomezuje a činí život spíše kvalitnějším - tak to alespoň vyplývá z Tvých tvrzení. Dovolím si nesouhlasit s tvrzením, které tu zaznělo od některé dívky (omlouvám se, že si nevzpomenu, od koho). Jde o domněnku, že je kontrolované pití snadnější než trvalá abstinence. Není. Já jsem několikrát v době svého pití zkoušel udržet na uzdě míru konzumace, aniž bych s ní úplně zkoncoval, a vím, že to je těžší. Je to - pro Vaši představu - asi tak stejně obtížné, jako udržet v ruce dva přitahující se magnety cca na vzdálenost 0,5 cm, anebo špunt v plné vypouštějící se vaně cca 0,5 cm od výpusti. Možná blbé přirovnání, ale tak to cítím. Nedávno jsem viděl dokument o problému nadváhy a tam řekl zajímavou věc jeden z tlouštíků závislých na - promiňte mi ten výraz - na žrádle. Říkal, že léčící se alkoholik to má daleko snadnější, protože on si může říct, že už se nikdy nenapije, prostě vyřadí chlast ze svého příjmu a basta fidli. Ale jídlo se nedá prostě ze života zcela vyloučit. Jíst se musí, jinak člověk umře. A tak je notorický jedlík odkázán právě do role, že jíst sice musí, ale střídmě, a to je právě ten největší problém. Nemůže si ríct, že už se na jídlo ani nepodívá. Někteří tuto rovnováhu příjmu a výdeje energie nezvládají a buď dál tloustnou, nebo naopak, když se kyvadlo vychýlí na druhou stranu, postihne je jakási manie "nejezení" a stávají se z nich anorektici či bulimisté. To jsou úskalí. Ale zpátky k problému alkoholismu: alkoholik má jedinečnou možnost vyřešit svůj problém "jednoduše". Ano, alkohol není k životu nijak nepostradatelný. Společenské důvody pití tu sice pravda, existují, ale ruku na srdce: opravdu vás někdo nutí tak silně? Je takový člověk skutečně natolik důležitý ve vašem životě, když mu je vaše pití důležitější než vaše štěstí? Argus má neobyčejné znalosti z teorie abstinence a alkoholismu a znovu opakuji, že sdílíme úctu k MUDr. Nešporovi. Zároveň je ale také dobře, že Marek přinesl doplnění jeho citace Nešporova textu. Argusova vášnivá filipika se čte dobře a je to docela bžunda, i když síle argumentů typu "trhni si" bych asi jako dokázal odolat :o))) Stejně tak mne pobavilo, že zastánce abstinence napomíná za psaní příspěvků v pracovní době, aby o pár příspěvků dál sám neodolal přispět svým hedonismem v dopoledních hodinách :o))) Chtěl bych se také pokusit vyvrátit dva nesprávné mýty o abstinujících. Prvním takovým mýtem je, že jde o nepřátele všeho lidského, veselého, že jde o neusměvavé askety plné předsudků, kteří si zakázali radovat se ze života a mít radost i z nejrůznějších skopičin. To prostě není pravda. Je to stejně falešný obraz, jako mýtus o opilcích, kteří jsou vždy veselé kopy plné lidové moudrosti a prostého laskavého smyslu pro humor. Druhý mýtus, který jsem tu vycítil, je mýtus takzvaného "napadání". Myslím, že jsem to už někdy říkal, ale zopakuji to, protože to pokládám za zásadní věc. Jako příklad uvedu Karinku, protože valná část této domnělé šikany se projevila v příspěvcích právě týkajících se jejího případu. Nenapadáme přece Karinku, ale destruktivní projevy její konzumace alkoholu. Těmito projevy jsou mimo jiné také úporná snaha najít někoho, kdo ji přesvědčí, že je vlastně naprosto v pořádku. Tato snaha se už nekolikrát projevila s takovou průzračností, že to nelze nevidět. A kdybychom to nesignalizovali, byli bychom jejími nepřáteli. Mělo by to za následek zapouzdření její závislosti a vítěžství alkoholu. Ale my si přejeme, aby zvítězila Karinka, a ne závislost. To je rozdíl. Takže, Argusi, možná to myslíš dobře, ale nepomáháš Karince, nýbrž její závislosti a Karinčino myšlení, které je závislostí zasaženo, ji za to velmi upřímně děkuje. Karinko, okamžik, kdy jsi dotčerně vykřikla, proč Tě tu všichni napadají a vyčítavě jsi se na mne obrátila, kde beru na to právo, byl okamžikem, kdy se v Tobě mohlo začít konečně něco hýbat. Bolestivý okamžik, ale užitečný. Argus Ti ale poskytl cestu zpět a Ty jsi tu příležitost neprodlenně začala využívat. Upřesním: ne Ty, ale Tvé závislé vědomí, jak už tu napsal Marek (nebo Ast? - oba jsou pro mne autoritou). Takže to, že my říkáme upřímně, jak vidíme zvenčí Karinku, a nepřikrášlujeme to, to je právě ten princip nezkreslené ZPĚTNÉ VAZBY. Když diabetikovi, který je milovníkem sachrdortů někdo "prozradí", že jíst dorty je úplně bezpečné, protože on sám jich pár denně sní, budeš ho mít za diabetikova dobrodince? Budeš vyčítat napadání někomu, kdo naopak diabetikovi řekne, že by se měl jakýmkoli dortům vyhýbat, dokonce i když mu chutnají? Budeš pokládat za dobrého přítele toho, kdo těžkému diabetikovi sám bude s pochopením jeho gurmánské záliby nosit dorty až pod nos? V každém případě, Ti Karinko, přeju hodně úspěchů a zlom vaz. Rozhodně budu velmi rád, když budeš psát. Bez jakýchkoli postranních úmyslů vyjádřím jednu svou myšlenku. Má-li být Tvůj případ užitečný i ostatním, prosím, piš. Je možné, že po pár měsících v novém zaměstnání se ukáže, že Argus má pravdu a že jsi skutečně dokázala jeho doporučení rrealizovat ke svému prospěchu a začala jsi žít opravdu radostný život. A jestli ne, může být naopak Tvůj příklad užitečný pro případné další čtenářky s podobným problémem, protože zvolí jinou cestu. Říkám to takhle na rovinu a doufám, že to nezní moc surově. Podle mne to je fér. Bereš to? A co se týče té rozhádanosti, musím vyjádřit ještě jednou, co myslím je to spojucící pro nás všechny včetně Arguse. Každý to myslí dobře, každý se snaží přispět druhému svým pohledem na věc a jde mu o to, aby to sloužilo ke štěstí. Takže to nevidím zas tak černě, i když se tu můžem třebas i pěkně kočkovat! :o)Zatím ahoj!Jiří

K probíhající diskusi bych rád uvedl svůj příběh. Alkohol jsem dlouhodobě konzumoval naprosto běžně v míře únosné (zlepšení nálady) až neúnosné (alkoholická okna, ztráta rovnováhy, špatná artikulace). Jediné, co mne drželo nazpět bylo to, že jsem nikdy neměl agresivní opice. Do hospody jsem se chodil po večerech odreagovat z každodenních stresů, zapadnout do svého mužského kolektivu a bavit se o záležitostech, kterou pivní partu zajímaly. Jinak jsem nepil. Mojí manželce se to pochopitelně nelíbilo a dávala mi to důrazně najevo. Hádky byly prakticky na denním pořádku, manželství spělo mílovými kroky k rozvodu. Děti mne také odsuzovaly. Já jsem však absolutně nechápal jak postoj manželky, tak i postoje dětí. Vždyť jsem se o ně přece staral, zajišťoval jsem obživu rodiny a měl jsem tudíž právo na čas, který jsem věnoval sám sobě. Nerozuměl jsem jejich výčitkám. Postoj manželky byl pro mne nelogický, sobecký a egoistický. Nebil jsem ji, pravda, v hádkách jsem ji urážel, ale až poté, co jsem byl sám napaden. Pití pro mne bylo naprosto samozřejmou součástí života, vždyť normální je pít a pijí všichni.Po určité době manželka sama a o své vůli navštívila psychiatra a předestřela mu svůj problém. Psychiatr si nás pak pozval oba a zeptal se mne, proč piji. Moje odpověď zněla, že nevidím důvod, proč bych neměl pít, vždyť je to naprosto běžné. Navíc mi alkohol hodně dává, umožňuje mi relaxaci od stresu, odreagování se. Alkohol je přítel, nikoli nepřítel, jeden z mála skutečných a spolehlivých přátel člověka. Tehdy mi psychiatr k mému velkému překvapení nabídnul ambulantní léčbu. Vydržel jsem abstinovat celé tři dny, pak se mi udělalo dobře, šel jsem psychiatrovi vrátit léky a říct mu, že žádný alkoholik nejsem a žádnou léčbu tudíž nepotřebuji. Rozešli jsme se ve zlém. Večer jsem to v hospodě zapil.Ve výše popsaných intencích jsem pak pokračoval další rok. Návštěvy hospody obden nebo každý den, po návratu z hospody spánek a druhý den práce. Nepil jsem moc, tak 5-6 piv a občas nějakou skotskou whisky, ale hladinka alkoholu byla stále. Rodinný život skomíral.Manželka se však nevzdala a postěžovala si na moje pití i zaměstnavateli. Spojenými silami mne oba přesvědčili k návštěvě psychiatra, byli jsme tam opět oba, a tentokrát mi už byla nabídnuta ústavní léčba. Věděl jsem, že jde o nesmysl, protože alkoholik nejsem, ale protože jsem měl strach ze ztráty zaměstnání, souhlasil jsem. Okamžitě jsem nastoupil na pracovní neschopnost a po obdržení výzvy jsem se dostavil na dobrovolnou ústavní protialkoholní léčbu. Při počátečním vyšetření jsem své pití nezapíral, zároveň jsem však uvedl, že na tom nevidím nic špatného, piji kontrolovaně a s mírou.Tento můj postoj mi vydržel zhruba prvních pět týdnů léčby. Pocit toho, že na léčení nemám co pohledávat a že tam nepatřím postupně začínal dostávat trhliny. Jednak s tím, že jsem byl dlouho střízlivý, jednak tím, že jsem si díky psychoterapii opakovaně měl možnost vyslechnout zoufale stereotypní životní příběhy lidí, kterým se alkohol stal na počátku rovněž přítelem, ale na konci všeovládající bestií.Jako mnozí z vás jsem měl o průběhu léčby představy vytvořené z filmů a televize

Zapomněla jsem pozravit Ivicu, víš že tady moc pomáháš! Děkuju!

Ahoj Ivane, jak jsem přestala? Zašla jsem k psychiatrovi co léčí aklkoholismus. Ale hlavně jsem chtěla sama, strašně moc přestat. Popovídali jsme si, to mi moc pomohlo, řekl mi, že jsem už nenávratně překročila hranici bezpečného pití alkoholu, že nesmím pít už nikdy, že bych šla už jenom dolů a já už se nenapila. Jsem na to strašně moc pyšná, ale hlavně je mi dobře. I když nemám každej den dobrou náladu tak hlavně nemám depky.Nejdřív jsem si psala takovej deníček, jestli mám chuť na aklohol a jestli jsem pila a jakou mám náladu. Můj problém není o chuti na něj, ale spíš že nemám míru, když začnu pít. Dal mi prášky "Prozac" na potlačení chuti k pití, ale už je nejím, bojím se dalšího návyku, třeba na prášky. Řekl mi, že mi začne věřit, že nebudu pít až tak po prázdninách, to mě trochu srazilo, ale on jistě ví co říká. Na kontrolu jdu až v březnu a už teď se těším, že mu řeknu, že jsem se nenapila. Sednout si do restaurace normálně chodím, piju džus a kafčo. největší problém je s okolím, když člověk pije nikdo ho nenutí, ale když nepijete těžko se to vysvětluje. Všem který mají stejnej problém jako já moc přeju ať to zkusí nepít je to úplně jinej život bez depresí! Lidí kteří vás milujou vás budou milovat ještě víc! Deprese opravdu odejde, je to pomalu, ale stojí to za to zkusit! Přeju všem jen to dobrý!

Ivica, děkuji za pozdrav, podobně tobě.Napadá mně při těch posezeních,, že opravdová kamarádka se nemůže zlobit na odmítnutí alkoholu. Stále víc vidím neschopnost zabavit se i bez požití alkoholu. Děti mi domlouvají - jen se podívej, kolik alkoholiků je kolem nás, proč to vadí zrovna tobě? Tak si ho nevšímej! Dnes pije každý! A tím jsem , Ivico, chtěla jen říct, že já zůstala osamocená v ten moment, kdy jsem začala nahlas jmenovat původce našich problémů - alkohol. Odvrátili se ode mne deti, manželova rodina. A já plavu v jeho alkoholizmunedobrovolně a sama. Kdyby ho okolí nutilo k léčbě, museli by přiznat pravdu a to nikomu nevoní. Nemůžou se smířit s faktem, že muž je závislý. Oni tomu říkají vybočení z rytmu. Ale bydlím s ním já a jen já to vybočení cítím na vlastní kůži. Oni ne. Občas mu sice jeho matka, bratři zavolají a to je vše. Rok intenzivního pití stačil na rozvrácení všeho kolem. Byla to sranda, když jsem občas povolila, a jakože teda dobře, tak si pij, ale něco za něco. Na alkoholika neplatí nic! Jen mně zase dobře nalakoval. A lakuje všechny čím dál víc, používá všechny možné triky, jak se mnou vybabrat, jen ať mu proboha už neberu berličku. Vyzkoušela jsem dokonce otevřít flašku vodku a pít ji s ním, chtěla jsem ho totálně spít, ale chytil mně strach, že se mu něco stane, a já budu mít jen další výdavky.Karinko - když sis našla práci, to je jenom dobře. Léčení musíš odložit, ale nechceš popřemýšlet o Antabusu? To je taky řešení.Na doktorce se objevil nový článek - čínská šalvěj proti alkoholizmu. Co tomu říkáte?I Bachovy květy prý podávají alkoholikům. Sice nevím, jak to do něj dostat, když to není chlast, ale za vyzkoušení to stojí.Mějte se krásně!

Zdravim vsetkych diskutujucich,vsetkych Vas, ktori maju s alkoholom skusenosti, ci uz vlastne, alebo sa Vas dotyka inym sposobom!Pozdravujem Targusa,ktory sa sice odmlcal, ale zjavne ho tato problematika zaujima, inak by na stranky s touto tematikou nechodil. Mam pocit, Targusi, ze v sucasnosti trpis akymsi "sebaklamom" a snazis sa ospravedlnit svoje popijanie vonkajsimi okolnostami. Nech je akokolvek tazke ubranit sa nastraham pijatiky, pre cloveka, ktory mu uz raz prepadol neexistuje ina cesta,ako sa mu na hony vyhybat a to aj za cenu straty kontaktu s kamaratmi. Tiez som zacala trpiet samotou, odkedy som sa alkoholu vzdala. Obcas sme sa s kamaratkami stretavali na tzv.babskych jazdach a na poslednych 2 som sa uz nezucastnila. S priatelkou som nedavno sedela v kaviarni a ked som povedala, ze alkohol pit nebudem, tak sa doslova urazila! Mala chut dat si zopar strikov, ale sama sa pit hanbila a tak konverzacia viazla, velmi skoro sme sa rozlucili. Teraz pozorujem, ze kamaratky o mne hovoria nelichotivo, vraj som namyslena a velmi som sa zmenila. A tak som sama. Okrem kolektivu v robote sa nestretavam s nikym. Zacala som ale pracovat trochu viac na sebe, chodim cvicit, venujem sa znovu kvetom, citam. Zaviedla som do svojho zivota nove "rituali",namiesto popijania a fajcenia na balkone som sa vrhla na "sebapestovanie". Je to mozno uletene, ale pomaha mi to. Ucim sa tymto novym navykom, ktore mi pomohli vytlacit tie stare-sebadestruktivne. Zacinam si zase vazit samu seba, nemam depresie a pocity viny,( tak ako pise Eva )a vobec sa citim, akoby sa mi ulavilo,ved ja som uz pomaly zabudla na to, ako dobre sa citi clovek s cistou hlavou. Drzim palce, Evi, napis nam aj Ty svoje skusenosti a ako sa to podarilo Tebe!Karinka, gratulujem Ti k novej praci. Si sikovna baba, ked si si tak rychlo nasla robotu a teda nie si nijaka nula! Anonymka, si mlada zena. A hoci Ta vobec neodsudzujem, pretoze este pred 5 mesiacmi som bola na tom velmi podobne ako Ty, neda mi nepovedat Ti, ze tadialto Tvoja cesta ku stastiu rozhodne nevedie! Tvoje telo este ma dobru sancu spamatat sa z alkoholu a liekov. Depresie, ktore mas, mas s najvacsou pravdepodobnostou sposobene tiez len alkoholom. Liecit sa z depresie a zaroven pit alkohol je uplne zbytocne. Ak sa das "do poriadku", mas realnu sancu na normalny a mozno aj ten vysnivany krasny rodinny zivot. Urob to pre seba a pre svoju buducnost. Never astrologom, ver zivotu! Sustred sa na seba a ked nebudes intenzivne hladat, do cesty Ti pokojne moze prist ten pravy chlap, aj ked nebude zrovna "pritazlivy" a stihnes este aj 2 deti, mozno aj viac! Zo srdca Ti to prajem.Pozdravujem Moniku, Mareka,Jirka,Ivana,Ari, Kiki... Pekny den!

Ari,k Tvému dotazu-syn se mi omluvil,chtěl si to vyzkoušet.Prý to nestojí za to.Tak snad mu to vydrží.Jeho otec má benevolentnější přístup k alkoholu.Za mlada jsem ulítávala v alkoholu sama,ale to už je dávno a 8 let jsem abstinovala.Poslední 2 roky si dám tak sklenku vína silně naředěnou-asi 3x do roka.Alkohol mi zničil vztah,kterému jsem věřila.Bohužel,jsem tehdy příteli nedokázala pomoci.Dal přednost pití před životem se mnou a já od té doby alkohol silně nenávidím.Přeju všem,kteří s tímto démonem bojují-aby jejich boj byl úspěšný.Moc bych Vám to přála.

Docteno nemam stale, takze nemuzu reagovat, jen se chci zeptat ..ANONYMKO, cetla jsi muj vzkaz pro Tebe a odkaz na mail ? Rada bych o Tobe vedela vice. Dam vam vedet, jak se mi bude darit v praci, napiju se az po praci, to neni problem, mam neurol a do lecebny nenastupuji, prisla bych o praci, odlozim to pripadne o pul roku, potrebuji si neco vydelat a kdyz to nebudu zvladat, tak pak uz jo, ale ted bych tam nevydrzela. Termin mam uz dany na duben.

Kdepak máme Jiřího??? Je tady bez něho smutno. Ještě, že pan Ast vydržel.:))

Ahoj Evo,jak se Ti to povedlo? Pracuješ na tom sama nebo jsi potřebovala pomoc?Gratuluji a přeji i další úspěšné období.Ivan

Ahoj, přeju vám krásný den nebo večer!Nebyla jsem tady asi dva měsíce, ale celý ty dva měsíce nepiju. Je to krásnej pocti. Je mi dobře, jsem bez depresí a zase si vážím sama sebe. Není víc co říct, zkuste to a vydržte!Moc vám to přeju!!!

Anonymko,máš naprostou pravdu v tom, že alkohol se v určité době pití tváří jako jediný spolehlivý a úžasný přítel člověka. Věrně přináší řešení problémů, je kamarád, který nikdy nesklame. Malér je v tom, že tak naprosto spolehlivě, jako že Slunce vychází na východě se i alkohol po určité době (kterou nikdo nedokáže přesně stanovit) mění v zavilého nepřítele, v démona. Ostatně, jenom bych opakoval slova spisovatele Jacka Londona, který stejnoměnnou knížku (Démon Alkohol) napsal - na základě vlastní zkušenosti a mnohem přesněji a působivěji, než to umím já. Není moc tlustá, vřele Ti doporučuji, abys ji přečetla.Alkohol je mozkový a buneční jed a jako jed také působí. Po fázi kamarádství nastoupí zcela jistě fáze tělesné a duševní destrukce. Prosím, uvědom si to. A toho Londona si přečti.ZdravíIvan

neodsuzuju tě, vím jaké to je mít trému, vystoupit na veřejnosti, a být středem pozornosti. Mívám podobné pocity. Ale v tom je ten rozdíl - já si panáka nedám, protože bych si připadala trapná a měla bych pocit, že každý na mně vidí, že jsem pila. Jiný to řeší alkoholem, protože mu fakt pomůže překonat slabost.Pokud to pití nemusí snášet další osoba jako žena, muž, děti, je to v pořádku. Protože oni nejvíc trpí alkoholizmem rodinného příslušníka. Někdy to odborníci přirovnávají k duševním mukám, které prožívali zajatci v koncetráku. Nezveličuji, na vlastní kůži jsem poznala tyto pocity.Argusi, promiň, já opravdu nepochopila nic, sice jsem to dvakrát pročetla, ale asi si vybírám jen to, co se mi hodí. Vyzkouším to rozlousknout ješte jednou. Jinak jsem ale chápavá normálně. Možné je, že se na mne podepsala únava z chlastu jednoho mého rodinného příslušníka.

to Kiki:máš pravdu, že to, že něco vidíš dnes a denně, tě nepřinutí tomu podlehnout. A že každý člověk je osobnost. Jenže každá osobnost je jinak silná. Podlehneš v případě, kdy poznáš, že ti to "něco" pomáhá. Možná mě budete mít za úplného debila, ale já bohužel musím přiznat, že mi alkohol v životě hodně ublížil, ale taky mi hodně dal. Díky němu jsem překonávala šílené mindráky a pocity nejistoty ve vztazích s muži, díky němu jsem schopná jít na plese tancovat (střízlivá fakt na plac nevylezu, i když nejsem tlustá koule a tancovat umím), díky němu jsem schopná začít např. na oslavě rozhovor s neznámými lidmi, no a v posledních několika měsících po rozchodu s partnerem je alkohol to jediné, po čem se dokážu na chvíli smát... Když jdu domů z práce a cítím tu strašlivou prázdnotu a beznaděj a vím, že přijdu do prázdného (a neuklizeného) bytu, koupím si flašku a těším se aspoň na tu chvilku, kdy mi bude dobře. Já si uvědomuju, že je to falešný, ale už mě nebaví to věčný trápení. Když se napiju, jsem tak skvěle otupělá, všechno je mi jedno, myslím si, ať jdou všichni chlapi do hajzlu, teď na to nebudu myslet... Já vlastně momentálně ani nevím, jestli život bez téhle berličky zvládnu. Je moc velká škoda, že se z alkoholismu nejde vyléčit a začít znova od začátku, od toho nevinného občasného opití. Ach jo. Jak jsem tak byla odhodlaná nechat si napsat antabus, nějak mě to odhodlání opouští. Je mi hnusně a mám na sebe vztek.

Argus a ostatni, nemam docteno, jen jsem to ocima prolitla, musim se k tomu vratit, budu reagovat, jakmile to pujde. V kanclu ani nevim, zda mam internet, ale jelikoz mi sefka uvidi na monitor, tak mi to bude k nicemu, takze jedinou nevyhodu to bude mit, ze se sem tolik nedostanu, ale po praci zajdu do knihovny. Uz snad i nejaky poplatek utahnu casteji, kdyz budu pracovat, pokud me nevyhodi ve zkusebce. Zatim pa. Mozna zitra napisu, ve ctvrtek uz pracuji od 6.OO.

Ahoj vsem, dnes jen v rychlosti...anonymka, dekuji Ti , cos mi napsala, vis, co kdybychom si vice napsaly na mail, myslim, ze bychom si dost rozumely, rada bych reagovala, ale ted fakt nemam cas. Muj mail pokud neznas je skvorek"centrum.czA pro vsechny.........nasla jsem PRACI !!!!!!!!!!! Od ctvrtka nastupuji do kancelare jedne firmy, mam radost a doufam, ze me to zvedne trochu sebevedomi.Proto ted tak specham, prislo to nahle a mam moc vyrizovani, jsem zmatena opravdu ted.

Zdravím všechny a přeji všem, kteří si řekli, že dnes se nenapijí, aby vydrželi.Pro Arguse:děkuji Ti za odpovědi. Máš pravdu v tom, že alkohol člověka provází na každém kroku a bohužel prachy z něj, které jsou příjmem státu budou vždycky silnější než rozvrácené rodiny a tak boj proti tomu není podporován vládou ani ostatními institucemi.Není to ale omluva proto, že se člověk stane závislým. To, že něco vidím dnes a denně mě přece nenutí tomu podlehnout.Každý člověk je osobnost a každý má odpovědnost za svůj život.Takže když začne chlastat ať si klidně chlastá.Ale jen do okamžiku kdy tím začne omezovat, terorizovat své blízké nebo okolí, nemá na to právo.Nikdo tady nikdy neřekl, že abstinovat je lehké.Rozumím i tomu, že v momentě kdy přijdeš střízlivý do hospody jim připadáš divný a nepřipadají tobě divný ty hospodský kecy?A na rodinných oslavách-jakou to máš rodinu?Kdyby o Tobě věděli, že nepiješ, že nechceš pít a vážili si Tě, tak by Tě přece podporovali.Mám na Tebe ještě jednu otázku:když sem píšeš, jsi vždycky střízlivý???Občas jsou Tvé příspěvky objevné a vedoucí k zamyšlení a občas jsi agresivní.Tak přesně takhle se liší jednání manžela alkoholika.Kiki.

To: ari Datum: 7.2. 2005 23:19:40Ari, vidim, ze jsi z mych radku nepochopila vubec nic. To ze je "rejpani" a ze "chci rozbit tuto spolecnost"??? Ale kdeze... Ty jsi si z toho vydedukovala pouze to, ze bych asi "rozchlastal i patnik u silnice" (???)Ne, nepochopila jsi NIC.BTW, byla to odpoved pro Kiki, ktera se na tyhle veci ptala.To: Anonymka Datum: 8.2. 2005 6:56:28Diky za castecnou podporu, mohu-li to tak chapat v prvni casti textu.Mam ted malo casu, ale na Tvou otazku urcite odpovim.

Ari, ale Argus má v tomhle bohužel pravdu. Alkohol číhá na každém kroku, u nás ho mají taky i v trafice - a automaticky se s ním počítá při oslavách (rodinných, s kolegy po práci), na zábavách, plesech, na návštěvách, dokonce i při koníčkách (!) - já třeba chodím malovat a tam se pije taky - "pro inspiraci". A znám třeba partu horolezců, kteří pijou ostošest. Snad jen si myslím, že já jako ženská to nebudu mít tak těžké, alkohol případně odmítat, protože ženské pijou spíš vyjímečně, tak mě nikdo nebude nutit a přemlouvat. Taky hodně lidí ví, že občas beru antidepresiva, tak se můžu vymluvit na to. Ale vím, co chlapi dokážou - jeden čas jsem vypomáhala v restauraci - a ty kecy, když si tam někdo dal sodovku... Zcela Arguse chápu. I když mu teď jeho postoj neschvaluju - proboha, když ses z toho tak v pohodě dostal (i když jsi teda asi nebyl tak na dně), není hloupé riskovat, že teď dopadneš hůř? Vždyť čteš ty příběhy tady... Já bych hrozně ráda vydržela dva roky abstinovat, ale nevydržím to ani měsíc.