alkoholismus

Moniko, tak jak se držíš v současné době, pracuješ někde ? Chystáš se do léčebny ?

MRP, nápodobně
Kateřino, taky Tě nechápu

Karinko, nech toho, jseš nám fuk (fuck)//Buď v klidu a plácej se v tom jak chceš; nás nech. Hm?

Teď už ani nechápu obsah sdělení.. Nedává to moc smysl.. Chudák Karinka..

To, že jsem napsala, že jste asi vážně pitomý, když si myslíte, že tím psaním asi bohatnu,hubnu či se směju, to není agresivita, ale pravda nad vaší blbostí, a to nepijete !

Kateřino, MRP, jste ve velkém omylu, že píšu agresivně, to se spíše zamysli nad tím, co píšeš Ty a proč to píšeš. Já budu ráda, když nebudete reagovat, stejnak na vás nejsem zvědavá a MRP mi neodpověděla, proč sem vůbec píše, zda se jen nudí nebo jí baví provokovat.

Snad si na tyto nové stránky zvyknu. Ale není to pro mě změna k lepšímu. Pro Evu: mně se 13. komnata líbila moc, a jestli někdo píše o sebeprosazování je závistivej blb(pardon). Naopak si myslím, že není lehký s tímhle problémem vystoupit veřejně. Moc ti fandím (promiň tykání, ale já na IT tykám všem), jsi mi moc sympatická a jsi moc statečná. Věřím, že se se svou závislostí taky poperu. Je to prokletí, nikdo z nás si to přece nevybral.
Jinak ten remood nic moc, úzkosti jsou pořád hrozné a pocit nicoty a žádná motivace. Nepiju, ale ani nevím proč. Možná proto, že mi bylo každé ráno tak zle, že jsem si myslela, že opravdu umřu. zato hulím jak fabrika a moc špatně spím.

Dobrý den všem. Ty změny na místím webu ( technické) jsou dost dramatické a nevím, zda k lepšímu...No aspoň se už dostanu k diskusi.GM - to zvládneš, jsem si jistý, máš na to, jen musíš zase dostat strach, pamatuješ na své první příspěvky?
Poslední příspěvek paní Holubové mne opravdu vzal za srdce a posílil. Jiří promine :), ale je to prostě lidské a aktuální, žádné poučky. A taky si myslím, že když sem někdo píše, není mu nejlíp
( aspoň já to zak mám ). V poslední době jsem si opakovaně ověřil, že stojí za to se držet a mít rád život bez chlastu, zvládl jsem spoustu věcí, o kterých by se mi ve spojení s pitím mohlo jenom zdát.Pravda je, že to někdy bolí a ani antidepresiva mi nejsou moc platná a v poslední době jsem měl hrozně silné chutě. Umím s nimi bojovat a za to děkuju léčebně a terapeutům z ní, nevím, jestli bych to bez nich dokázal.Nedávno mě navštívil kamarád, se kterým jsme byly v léčbě, ale on už je tam zase.Poslouchal jsem ho a připadalo mi to hrozně vzdálené - žabomyší problémy, body, rozcvičky, kritika terapeutů....a jak tak mluvil, já ho vypustil a vybavovaly se mi jen ty hezké a silné zážitky,a že jich bylo!Je skvělé, když to někdo zvládne sám, ale pokud nemá brzdy, jako já, není důvod se léčebny bát. Tam totiž každý může jen získat, ztácíme a ztratili jsme pitím hodně, to je důvod k obavám, ne cesta nazpět k plnohodnotnému životu.

Paní Evo Holubová, myslím, že jste člověk s velkým optimismem a krásným pohledem na svět, ale nejvíc člověk, s velkou pokorou v srdci. Bez pokory by člověk nezvládl nic! Přeji Vám, aby jste kolem sebe rozdávala jenom samou radost, pohodu a sílu, která Vám pomohla se zvednout ze dna. Takové lidi obdivuji.

Milý Jiří a všichni ostatní, kteří bojujete či se pokoušíte bojovat nebo o boji s chlastem teprve uvažujete!
Dlouho jsem na těchto stránkách nebyla, ačkoliv tak před časem jsem v nich ležela dospova denně. Pak jsem se i osmělila a pod jménem mojí mámy napsala pár příspěvků a dostala úžasné odpovědi a rady na svou tehdejší situaci. Dnes nemohu usnout, prášky na spaní neberu a najednou jsem si vzpomněla na tuto diskusi. Zajímala mě vaše reakce na "mou" Třináctou komnatu". Dostávám totiž anonymy, které mě napadají, že jsem jí točila jako svou sebepropagaci, atd. Není ani tak podstatné, proč jsem jí točila, jako jak vyzněla. Já to ještě neviděla, jen nějaký první sestřih.Chci uvést na pravou míru, jak to se mnou bylo.
Jiří, já se nešla léčit z endogen. depresí. Asi před osmi lety jsem pojala podezření, že mám sklony k alkoholismu. Navštívila jsem Apolináře, ambulantní léčení u Dr. Profouse a vydržela abstinovat rok a půl. Pak se mi oběsil kamarád a alibisticky jsem tuto ztrátu utápěla v chlastu.Asi tak tři měsíce. Pak přišly další pokusy o abstinenci. Ale pýcha a jakýsi strach mě nedovolily vrátit se k Apolinářovi a běhala jsem mezi různými psychiatry. Jeden z nich vyslovil diagnozu ENDOGEN.DEPRESE. Určitý čas jsem vždy abstinovala a pak krátký čas pila, ale už jako před popravou, naplno. To se opakovalo. Jedla prášky, které mi nedělaly nijak zvláště dobře. Spíše mě tlumily a to ve všech směrech. Když se ohlédnu dozadu, uvědomím si, že jsem nebyla vnitřně rozhodnutá přestat. Kraus mě opravdu dovezl do Bohnic, ale nikoliv k Dr. Pekárkové. Zase jsem začala popíjet, uvěřila jsem v možnost kontrolovaného pití. Že jsem alibistický hovado, jsem si vůbec nepřipouštěla. Ale nedělala jsem žádné velké průsery. A pak to přišlo. Před Vánocemi přijela návštěva z Moravy a my vypili vše, co jsme měli připravené , jak na Vánoce, tak na Silvestra. Tentokrát jsem chytla depresi ještě ve chvíli, kdy jsem byla plná etanolu. Nějaký pud sebezáchovy či mně neznámý popud mě vyburcoval, abych zavolala Jiřímu Vackovi do Liberce, domluvila si s ním schůzku a zkusila opravdu přestat pít. 5ekla jsem si, že jestli to tentokráte nezvládnu, jdu do léčebny. Vacek mě seznámil s primářem Taušem, což je ale sexuolog. Jezdila jsem za ním na pokec, asi třikrát jsem ho navštívila, protože mě velmi uklidňovalo a posilovalo povídání s ním. Nejen o alkoholu, ale o smyslu života vůbec. S vackem jsem byla většinou v telefon. spojení. Po roce jsem navštívila psycholožku Jitku Vodňanskou, která mě potvrdila nebezpečí chemických antidepresív a doporučila jiné metody, jak lze zahnat nebo aspoň utlumit deprese. Akupunktura, joga, návrat či nalezení koníčků. Byla jsem zoufalá, nešťastná, ale rozhodnutá se nevzdat- i za cenu toho, že nastoupím do nějaké léčebny, když to bude nesnesitelné. Tou dobou mě Kraus přiměl koupit počítač a uvedl do světa internetu. Ivana Chýlková i on při mně stáli, ale nerozuměli mým stavům a problémům, ani já sama jsem jim nerozuměla. Bohužel jsem neznala MuDr. Pekárkovou a měla i nedobré zkušenosti s některými doktory. Bohudík jsem si našla na netu stránky MuDr. Nešpora a tuto diskusi. To vše dohromady mě pomohlo překonat to smutné a bolavé údobí, kdy jsem se někdy ztrácela v prostoru i v čase. Bála jsem se, že abstinování mi bude překážet i na jevišti. Ale kupodivu, tam naskočil automat a já byla po krátkém čase klidná jako před tím nikdy. Ale jakmile jsem slezla z placu nebo z jeviště, tak se ze mě stávala sebelítostivá sračka nebo cynický ignorant se sklonem k nihilismu. Ale začala sílit moje vůle. Pak jsem si objevila pomůcku "Churchilla". Byl pro mne, co pro Husity "Kdož su boží bojovníci". Dodával mi kuráž. Taky ne vždy, mnohokrát jsem si připadala jako kráva, když jsem při cvičení deklamovala "Ptáte se, jaký je můj cíl? Odpovím vám jedním slovem. Vítězství!Vítězství za každou cenu!Vítězství navzdory všem hrůzám, i kdyby cesta k němu byla jakkoliv temná a dlouhá." Na lednici jsem si přilepila ceduli, kde jsem měla napsané slovo LÉČEBNA. Zvláštní je, že zpočátku to byl strašák, později uklidňovadlo.Prostě mi došlo, že i tudy vede cesta k Vítězství, že bych tam nešla za trest, ale pro pomoc. Začala jsem se, byť jenom okrajově, zabývat tím, která by byla nejvhodnější. A řekla si, že to je jedno, že vyzkouším třeba všechny dokud mi některá nepomůže přestat nadobro konzumovat alkohol. A při tom jsem pořád abstinovala. Jakmile jsem měla dobrou náladu, začala jsem přemýšlet, co mi dělá radost, co mi je příjemné, co mě těší. Zjistila jsem, že se vůbec neznám. Děsilo mě, že na spoustu věcí nemám žádný názor, ale i na takové banality, jakou mám ráda hudbu, která barva se mi líbí, co je mi příjemné na dotek, co lahodí mé chuti, na co se se zalíbením podívám. A začala jsem svou hru se svými smysly. Zařadila jsem tuto hru do ranního rituálu, který jsem si pomalu sestavovala a snažila se ho každodenně dodržovat, byť někdy jenom formálně. Donutila jsem se každé ráno pít minimálně čtvrt litru vlažné vody a cvičit dechová cvičení jogy u otevřeného okna. Naučila jsem se sprchovat nejprve vlažnou, dnes už studenou vodou. Ani nevím proč, četla jsem o tom , myslím, u Nešpora, ale dělá mi to dobře. A lapala po všech pozitivních lidech světa. Okukovala jsem je, sála z nich, ať už přímo nebo prostřednictvím filmu či literatury, hudby nebo výtvarného umění. V současné době hltám romány o Francisku Goyovi a prohlížím si k tomu reprodukce jeho obrazů. Je to jako mejdan. Mejdan bez chlastu. Uvědomila jsem si, kolik aktivit a kratochvílí by mi alkohol nikdy nedovolil. Začala jsem spolupracovat s o.s. Berkat, které založila Petra Procházková na pomoc rodinám s Čečny a Afganistánu, s Nadačním fondem obětem holocaustu, s Vizí 97 Dagmar a Václava Havlových. Začala jsem pěstovat a pomalu prohlubovat svůj duchovní život. A hlavně začala jsem si pomalu ze sebe dělat srandu. Někdy i krutou a cynickou, ale srandu, srandu bez pachuti nenávisti k sobě a k okolí. A přesto někdy ty svině deprese přijdou a já ochromená a neschopná dojít na poštu či vytřít podlahu ležím v přítmí pokoje a opakuju si : " No, dyť dobře, dobře, mě ale nedostanete, nejste věčné, nejste věčné, zítra může být líp, zítra bude líp." Je to dlouhá cesta, co jsem ušla a ještě delší přede mnou, ale jdu, někdy pomalu, někdy bloudím, někdy se zastavím, ale jediný, co vím je, že nesmím vpustit do svého organismu etanol ani jiné svinstvo, protože to bych byla natotata zpátky ve sračkách. A jestli se tak stane, tak magické slůvko "LÉČEBNA" mám po ruce, i když z lednice už dávno spadlo. Díky Dr. Pekárkové vím i kam bych šla. Byla jsem na jedné její terapii a mezi ženami, které jsem tam poznala mi bylo tak krásně a dobře, tak veselo a smutno zároveň. Ale hlavně jsem si uvědomila, někde uvnitř sebe, že jsem ráda, že žiju a chodím po tomhle světě, kterej je krásnej, i když je plnej nespravedlivosti, zákeřnosti a krutosti. Ty krásné chvíle jsou silnější a chutnější nápoj, než cokoliv jiného. Jednou jsem navštívila na pozvání přátel sváteční večeři Pesach na Židovské obci. Na konci jsme zpívali modlitbu, která v překladu znamená "Pane, děkuji ti za to, že mohu sedět s přáteli u jednoho stolu." Jedna babička, jmenuje se Agi a přežila Osvětim, mi řekla, že si to v duchu zpívala na appelplatze a slibovala Hospodinu, že jestli jí odtud dostane, že si bude vážit chvil, kdykoliv si s přáteli sedne ku stolu. Zakončila své vyprávění radostným voláním "No, a vidíš, pánbů mě má rád, celej život, co jsem se vrátila z lágru, mám stůl a koho za něj posadit. Asi jsem fakt docela hodná holka, co myslíš?" rozesmála se a spiklenecky na mě mrkla. "Agi, děkuju ti, v tuto chvíli pro mě ta nejhodnější" odpověděla jsem jí a ona mi dala pusu na čelo.
Nezlobte se, kamarádi, že jsem se tak rozkecala. Strašně vám chci poděkovat, moc jste mě pomohli. A vám, kdož ještě váháte, chci říct, pojďte do toho. Ani nevíte, kolik lidí a kde všude čeká, aby vám pomohlo. To zásadní ale musíte udělat vy. A pak už si můžete zpívat písničku mýho kamaráda Vaška Koubka "NEJSI SÁM, NEJSI SÁM, JSME MY..!!!Zdraví vás vaše Eva Holubová

Zdravím IT Vivet, ahoj**********

Moniko, došel Ti ten mail? Jinak -všechno nej...

Já, ale Slávko už docela dlouho nepiju. Ne že bych byla v pohodě, je to těžký, pořád doufám, že se manžel vrátí. Nejsem schopná se vyrovnat se samotou, je mi bídně. Ale věřím si, co se týká alkoholu, když po něm nesahám v téhle situaci.

nazdárek Ari :o)

Zdravím vás, doufám, že už nepijete....

MRP
:-) jo jo, ja to pochopila.
Hele, asi mas pravdu, jenze, to bych ho musela bud umlatit, nebo se uchlastat :-) Kdybych mela kam jit, seberu se a vypadnu pryc a necham ho tu s tim jeho chatovanim a pivem, protoze z toho jednou zcvoknu.
A mimochodem, pokud mi nekdo neco budete chtit, prosim na mejlika, me vazne nejak strasne blbne DSL pripojeni a tahla stranka obzvlast.
certule"freenet.de
Sice teda mam chut na dvojku cervenyho, ale udelala sem si kafe, takze si jdu oparit kusnu. Peknej vecer

Máš pravdu, smysluplně psát už schopná není a začíná motat se dokola v bludném kruhu; mimochodem to s tím mailem se týkalo Vivet, ale to už je jedno, opravdu nemá cenu se její osobou zabývat.

Karinka je na tom čím dál tím hůř, se mi zdá...
Jejím specifikem je celou tuhle diskusi v pravidelně se opakujících intervalech naprosto rozbourat. Začíná být agresivní ve svých příspěvcích, protože už nemá na to psát smysluplně. Co by taky měla psát, že. Opravdu radím nereagovat. Čím jí prospějeme, když si neustále opakuje tu svou? Nejde to.

test...

Karin, Slávka TI vyhovuje, co? Ještě kdyby tak napsala, jak to děláš dobře že tak

vydatně popíjíš a bojuješ proti své dlouhověkosti, to by hned byla Tvojí nejlepší

kamarádkou.
Hlavně si přečti, co psal Jiří, je to o Tobě úplně přesně pravda, holčičko.