alkoholismus

Díky gm, ale Ty jsi pašák, ne já !! Piš, co nejčastěji, kéž bych Tě následovala v abstinenci.

Také jsem zažil podobnou situaci, jenže já jsem se sebral a šel hned provařit původce, protože v tu chvíli mi bylo jasné, že když se s ním někdo sveze, tak půjdou všichni a ostatní z toho budou v následujících dnech tak na dně, že budou zvažovat reversy taky...Bylo mi ho moc líto, protože to byl po třech měsících můj " nejdůvěrnější" přítel a navíc jsem to musel udělat sám, protože všichni ostatní se ho báli, nebo váhali. Brečel jsem a mlátil do něj, křičel jsem na něj a on jen zíral....už jinam, než na mě.Dlouho jsem si kladl otázku - podrazil jsem kamaráda? Nebo možná zachránil spoustu ostatních, včetně sebe ( protože jiřího příspěvek je opět naprosto přesný....není k němu co dodat). Možná odpověď občas hledám do dneška, ale vím, že jsem to udělal správně. Je nesmírně namáhavé vyšplhat se centimetr a potom spadnout o metr, ale myslím, že jiná cesta není. Tak se drž a nelituj se, za chyby se platí, plať tedy tím, že na sebe budeš přísnější a že se budeš učit předvídat následky se vším všudy, protože to je na tom to nejbolestivější.

Karinko, vydrz / je to peklo a o te smrti uvazuji taky kazdy den i kdyz jsem 38 dni bez. Musi se to nejak prekonat

Ivo, jsi tu někde ? Dlouho jsi nenapsala, jak se Ti daří ?

Mončo, i tak jsi dobrá, hlavně, že abstinuješ, co já bych zato dala. Přemýšlím znovu o Apolináři nebo i těch Bohnicích. Už nezvládám nic a ty deprese bez dozoru nezvládnu, chce se mi nežít, i když se smrti bojím.gm, fakt Tě obdivuji.

Nepokládám nic, abstinuju.Ono to bylo u nás na sedmičce trochu jinak.2x se vrátila z propustky na oddělení jedna žena jednou pod vlivem Lexaurinu a podruhé pod vlivem alkoholu. Moc to rozhodilo celou komunitu. Vyloučena nebyla, až na potřetí. Potom nachytali na oddělení šňupat mladý toxopacientky léky, které si nadrtily. Opět se nic nedělo, až na nějaký malý postih. Byla jsem v té době 1. místokněžna a šly jsme jako vedení komunity za lékařským a terapeutickým týmem probrat to co se stalo a navrhovaly jsme, že by měli promluvit s námi se všemi, že holky začínají pochybovat o smyslu léčby a přestávají tomu věřit. Dobrovolně tam zdaleka nebyly všechny, často dostaly léčbu přiklepnutou na Detoxu, kam chodila soudkyně. Promluvila s námi Dr. Pekárková, na některé otázky nám neodpověděla vůbec, atmosféra v komunitě byla strašná. Několik holek pak na oddělení propašovalo pervitin. Bylo to bohužel v době, kdy jsem přemýšlela o reverzu, nemluvila jsem o tom, ale v léčbě už jsem byla jen tělem, nevěřila jsem v ní, byla jsem zklamaná. Našla jsem je na záchodě, byl to šok, šla jsem brečet na pokoj. Věděla jsem, že to musím jít říct, ale byla jsem jak mezi dvěma mlýnskými kameny. Ono se to lidem venku zdá nepochopitelné, ale já v tu chvíli prožívala hrozný stress. Holky za mnou přišly, nebyly to jen toxo ale i dvě alko pacientky a já si dala s nima. Proč? Nevím. Ráno jsem to šla na sebe říct, nevěřili mi, po toxikologickém testu, ale bylo vše jasné. Udělali ho i ostatním holkám a kdo neprošel tak byl vyhozen. V léčbě jsem strávila bez týdnu 2měsíce. Byla to moje 1.zkušenost s pervitinem. Opravdu vím, že i poslední. V rizikové situaci jsem jednala špatně. Přesto o sobě teď víc přemýšlím, mám větší sebedůvěru. Na alkohol myslím přes den několikrát. Taky mám pocity viny vůči ostatním, co tam zůstaly. Jedu tam dnes pro zbytek věcí, zapomněla jsem tam v sobotu ještě lampičku a váhu. Holky v sobotu přes zákaz se mnou komunikovat letěly ke mě na pokoj, objímaly jsme se, bylo to moc dojemný. Teď tady brečím. Zatím nepiju, ale je to těžký. Zdravím a přeju hezký den.

Mončo, to je mi líto.Moc tomu nerozumím. Všichni se tam léčí přece dobrovolně. Nechápu, jak je možné, že se dohodne dokonce skupinka takvoých lidí zdroguje! - No, myslím, že musím přiznat neúspěch ústavní léčby v těchto jejich případech. Je to otázka, zda byly rozhodnuty léčit se anebo se tam jen za peníze nás pojištěnců přišly v klidu válet a potají fetovat. A Mončo - pokud vím, ty jsi nebyla na perníku závislá... nerozumím. Jak Tě napadlo něco tak pitomého? - Nebo jsi smažila už před tím? Pamatuju si, jak se mnou jako členem léčebné komunity zamávalo, když se ukázalo, že jeden její její člen se vrátil z propustky pod vlivem heroinu. Okamžitě, jakmile to z výsledků krevního testu tým zjistil, ho vyloučili. Na celou komunitu to mělo vliv podobný jako šok z nějakého úmrtí. Hroznej pocit, náhle se člověk otřásal nejistotou, protože si uvědomil, jak blízko je pořád ten pád do sraček! - A vzpomínám si, jak velice úzkostlivě jsem pak já i ostatní reagovali na každý náznak nerespektování dohodnutých pravidel, byť by šlo jen o zdánlivé banality. - V krátké době poté například přišel do dobrovolné léčby chlapík, kterej se stavěl prostě do takvové světácké role, že je prostě fakt borec a silná osobnost a že se samozřejmě nenechá jen tak pro nic za nic buzerovat a že nebude řád dodržovat tak doslova, přece neni v koncentráku nebo na vojně a kdesi cosi, mezi řečí pak večer na kuřárně naznačoval, že beztak si za tejden ještě rozmyslí, jestli neodejde, protože má rozhodně pro sebe v úmyslu dělat něco důstojnějšího než vytírat podlahu pavilonu nějakého blázince, atd., to mu prý zas přijde daleko důstojnější napsat reverz a jít zas mezi normální chlapi k Vízkovi do hospody na pivo. Sršel sebevědomím a ... a pro mne především svou vnitřní nepohodou a nepříjemnou neuspořádaností všeho, co se ho týkalo. Prostě z něj dýchalo ono nebezpečí nestability. Já jsem tyhle jeho kecy snášel asi tři dny, a čekal jsem, kdy je projeví taky na setkání komunity. Když se to pořád nedělo, tak jsem se ho na tom setkání před všema zeptal já sám - jak to s náma vlastně myslíš. Terapeutický tým trochu zpozorněl a chtěl, abych upřesnil svou otázku, upřesnil jsem ji - chceš se teda léčit anebo máš opravdu v úmyslu v pondělí sbalit kufry, jak se tu na chodbách pořád vytahuješ? - Všichni měli těch jeho frajerských (ve skutečnosti slabošských) keců plný zuby a tak mne podpořili. Dotyčný se hned týž den rozhodl po dohodě s terapeuty k odchodu. Víte, ono to může vypadat surově, ale to, co jsem popsal, je ukázka toho, jak si komunita chrání svoje bezdrogové prostředí. Musí vyštípat škůdce. A kdo tohodle člověka zažil, věděl, že to je škůdce. Od prvního okamžiku věděl, že mu jde jen o to, aby se tam pár dní producíroval a dělal machry před ostatními pacienty. Byl poměrně inteligentní a dělalo mu dobře, když méně vzdělaní pacienti naslouchali jeho samolibým kecům, které zněly tak ostrovtipně. Přitom jim to zároveň bylo taky nepříjemný, protože cítili, že se na ně vytahuje, ale styděli se proti němu vystoupit, aby nebyli zesměšněni tím, že na něj intelektuálně nestačí. Terapeutka po jeho odchodu vyslovila komunitě vcelku uznání za to, že si vytváří své mechanismy na vylouční rizik, která se uvnitř ní mohou objevovat. Řekla doslova "to je dobře, chraňte si své bezdrogové prostředí" - ono je totiž pro vás vlastně otázkou života a smrti. Jakmile se v tomto bezdrogovém prostředí vytvoří trhlina, tak by hrozilo, že se ta trhlina bude stále zvětšovat, až nás všecky znova zaplaví ten chlast. A já si myslím, že kdybychom nebyli před tím otřeseni tím zrecidivovavším kolegou, možná bychom se nebáli tolik potom toho podivného frajera a pravděpodobně by pak stačil během pár týdnů vytvořit svým neustálým podrýváním léčebného programu takovou "opoziční" náladu v komunitě, která by mohla vést právě k vytvoření podobné "zvětšující se trhliny". To si myslím já a to jsme tehdy cítili všichni a v koutku duše nás stále děsil obraz zoufalého kamaráda, který musel odejít z léčby po recidivě. Mončo, vy jste tam takové trhlině prostě nedokázaly zamezit. Možná jste začly usínat na vavřínech, možná jste ... nevím, nerozumím přesně motivům, nechápu to. Nechápal jsem ostatně ani tehdy toho kolegu, který se vrátil z propustky s hérem v žilách. Fakt to nepochopím. Věděl, že se na to přijde - brali mu krev. Nic neřekl a čekal. Až teprve, když přišly asi za měsíc výsledky testu, tým žádal vysvětlení a on přiznal. Ale proč to neřekl rovnou, to nechápu doteď. Po každé vycházce se na komunitě každý vyslovoval ze svých zážitků, mimo jiné řekl, zda se mu podařilo splnit svůj slib, že na propustce nebude pít, brát žádné drogy ani hrát hazardní hry. To sliboval každý, ať už jeho vlastní diagnóza byla třeba "jen" alkoholismus, nebo "jen" závislost na drogách nebo "jen" patologické hráčství. A mimoto po každém návratu nejprve šel člověk do sesterny a tam se ho ptaly, jestli je v pohodě a odebraly krev či moč. Ale když tohle všechno věděl, věděl, že se na to přijde, proč teda vlastně nic neřekl a čekal, až to praskne...? Nevím. Býval mohl přiznat, že venku nevydržel a požádat o pomoc. Ale ne, on prostě dělal mrtvýho brouka. Jen to prostě celé chtěl vytěsnit z vědomí a nemyslet na to. Ale říkám si, jak to je možné, vždyť přece nebyl blázen, musel si to spočítat, - jenomže myšlení závislého je fakt asi dost nevyzpytatelné. Nejednal logicky. Ani Ty jsi, Moniko, nejdnala logicky. Mončin příběh možná smutně dokazuje, co se může také stát, když se spojí sebevědomí závislí přesvědčení o tom, že jsou silnými individualitami a že spolu budou jistě mít ještě větší sílu. On totiž v tom je zaklet hrozící mylný předpoklad, že společně silné individuality nemusí respektovat pravidla a že když jsou silnými individualitami, nepotřebují žádnou vnější autoritu, protože si vystačí samy - mají i tak dost velkou hodnotu a nepotřebují, aby jim do toho někdo kecal... Hm, nepotřebují, mohou vlastně klidně i zase začít chlastat a fetovat... a ničit se. Ale Mončo, nevěš hlavu. Snad je to pro Tebe dobrá - i když velmi bolestná - zkušenost, která Ti pomůže příště se vyvarovat podobného scestí a vidět ta hrozící nebezpečí s daleko větší citlivostí, než bys kdy věřila. Signalizace, kterou jsi teď vybavena, je aparátem několikrát dokonalejším oproti tomu, který jsi měla k dispozici před třemi týdny. To je teď opravdu mimořádná výhoda. Teď totiž nepodceníš nebezpečí zdaleka tak lehkomyslně, jak jsi to udělala. Neoblbneš sama sebe kecama o síle individuality a stupidně prvoplánové představě o super kamarádkách, které spojuje úžasně nádherné spiklenectví slibující falešný pocit sounáležitosti a vodvazu. Tohle už sama na sebe nikdy nezahraješ, prostě proto, že tuhle zkušenost nemůžeš vymazat, už se stala a nezbavíš se jí :o) Tak to nevzdávej a jdi do toho znovu, pokud máš tu možnost. Pokud nedostaneš možnost v léčebně, zvol jinou možnost, ale nepokládej to: máš velkou šanci žít šťastným životem a záleží jenom na tobě, jestli ji budeš chtít využít anebo zvolíš falešnou cestu vedoucí do hoven.

Moniko, Moniko... (!)

Sám se divím, že to zatím takto "lehce" probíhá. I když, co se týče depresí, tak ty mám taky. A velké. snažím se je přebít nějakou činností - kromě pití. Uklízím, vařím, překládám, poslouchám Beatles....)dá se toho hodně vymyslet. Omlouvám se, že píšu sporadicky, ale jde to pouze z kavárny - nefunguje mi internet a sháním si v Praze jiné bydlení. Současné nevyhovuje a navíc vyvolává řadu depresivních vzpomínek....zatím ahoj

Teda Moni, jsi rebel...doufám, že ti perník nezachutnal?Věřim, že se stydíš, ale využij toho, co ti nabídli, má to smysl, ikdyž si teď ze sebe zklamaná, bojuj dál.Taky mám zasebou pár úniků jinam...ale "věrná jsem zůstala alkoholu" Zvládneš to, máme spolu hóóódně společného, já jsem teď v pohodě jen z jednoho důvodu - a ten je, že jsem si taky musela vyzkoušet všechny varianty a recky a pokusy přetlouct tu závislost něčim jiným...než mi došlo, že tahle cesta nikam nevede.Pochválim se za každý den, co jsem byla "hodná" a jak se ty dny kupí...mám pocit, že je to takhle správně a baví mě se zase těšit s prkotin. Moni, teď si hold vyžereš následky a až přejdou ty nejhorší výčitky..bude líp.Každý z nás "postižených" si to zažil.Mě ten poslední zážitek dal taky pěkně zavyučenou, když si nato jen vzpomenu..brrr..je to dobrá brzda.Moni, držim palce a piš, jak to zvládáš.papapa

Ahoj Moniko, ty ráda experimentuješ, co?Chvályhodné na tom celém je, že jsi vyzkoušela i tu léčebnu. Drogy zkouší kdekdo, ale léčebny se bojí většina jak čert kříže. I tak jsi dobrá, máš odvahu.

Mončo, tvůj pobyt v protialkoholní léčebně měl smysl v tom, že si poznala do větší hloubky sama sebe. Zjistila jsi, že tvoje závislost je mnohem hlubší, než si původně předpokládala. A že na její překonání budeš muset vynaložit enormní úsilí. Už jenom toto poznání stojí za to. Předpokládám, že svůj kontakt s psychoterapeuty nepřerušíš a podrobíš se navrženému léčebnému režimu. Víš, ten ďábel v tobě je příliš silný na to, aby si ten boj vybojovala úplně samotná. Potřebuješ podporu někoho zvenčí

Mončo, je těžké na to něco napsat, ale reagovat musím. nejvíc jsi ublížila sama sobě. přestože jsme se nikdy nesetkaly, z tvého psaní a popisu Tvého života, cítím, že v nitru jsi ohromná žena. Tvé dny teď nebudou dobré, ale držím Ti moc palce ať najdeš sílu sama v sobě. Hodně štěstí.Kiki

To co budu psát se mi píše moc těžko. Dnes mě vyhodili z léčebny, recidiva na oddělení, dala jsem si s toxandama pervitin. Vyhodili nás víc. Moje toxické JÁ je mnohem silnější, než jsem si myslela, zklamala jsem holky z komunity,( brečely) a celej lékařskej tým. Staniční sestra a Dr. Pekárková a Dr. Houdek se mnou dlouho mluvili, nemám tam zavřené dveře, ale musím (stejně bych chtěla tak jako tak) chodit na doléčování do Řep na AT a potom mohu přijít za nějakou dobu na absolventskou léčbu. Nabídli to jen mě, ze všech vyhozených. Zklamala jsem i sebe. Bylo to tak rychlý, že jsem se nestihla ani rozloučit s ostatníma holkama. Na alkohol se snažím nemyslet a využít tzv. třístupňovou obranu, kdo byl v Bohnicích ví o čem mluvím. Zítra tam pojedu pro zbytek věcí, stydím se.

Samozřejmě, že zkusíme všechno. Víte mám pocit, jakoby nic z toho co zkoušíme není správně...

zkuste obvolat detoxy - Bohnice, Apolináře, třeba ji vezmou, střízlivět z tohodle stadia o samotě a bez lékařské pomoci je životu nebezpečné!

Myslíte, že by jí tam vzali, když je namol? Ona musí vystřízlivět, což se jí nedaří... Otec jí dneska ráno, když jí šel zkontrolovat zamkl, vzal jí klíče a doufejme tedy, že se to snad povede.

Kateřino, to je hrozný. Nedalo by se jí nějak dopravit do nemocnice? Vždyť musí mít organismus v takovém stavu, že by si ji tam hned nechali.

Břéťo jsi fakt borec. Po litru vodky denně takhle přestat je úžasný. Pomáhá hodně chození na anonymní alkoholiky? Chtěla bych tam začít chodit a tak bych uvítala každou informaci.

gm, i já Tě chválím a obdivuji, přes tolik alkoholu, co jsi vypil, to je zázrak a bez léků, piš své pocity a zkušenosti častěji prosím.Já jsem teď ve fázi hrozně hluboké deprese, kdy mě nic nebaví, netěší, je to něco hrozného.