alkoholismus

u pracovního poměru lze normálně nastoupit nemocenskou, a pokud jde o práci na volné noze, je to právě podle mne možná ještě snadnější: přesně, jak říká Kikina, dá se dokončit nezbytné anebo dokonce i rozdělanou práci předat známému kolegovi, rozjednaný kšeft také.Ale hlavně bych řekl, že obecně platí,že nás přece živí naše schopnosti. Tři měsíce léčby rozhodně nezpůsobí ztrátu překladatelského ani jiného talentu, nevymaže nabyté dovednosti a vědomosti, nevynuluje vzdělání, nezničí řemeslnou zručnost. Naproti tomu řešení bez léčby je ve všech těchto případech destruktivně účinné, takže pofidérní udržení si kšeftu nyní znamená v perspektivě několika měsíců či let ve skutečnosti jistou ztrátu.Takže volba je podle mne jasná. - Jen je třeba rozhodnout se a nepodlehnout závislosti ve svém vědomí. Ta se stále snaží vymýšlet argumenty, proč léčbu ne. A gm, chci upozornit na jednu věc, kterou už tu dlouho nikdo nezmiňoval: v případě alkoholika je jeho myšlení deformováno závislostí na alkohol, takže inteligence je využívána touto závislostí. Mnoho lidí je překvapeno, jak může inteligentní člověk tak dlouho vzdorovat evidentní skutečnosti a odmítat léčbu. Ale jeho vzdorování právě často o to rafinovanější, oč větší inteligenci člověk (ovládaný závislostí) má. Jde o to "prokouknout" toto své závislé vědomí a v jistém smyslu si zahrát šachy sám proti sobě. Jakmile se na své vlastní motivy při argumentování člověk podívá se zdravou pochybností, může vidět, jak se vlastně na jeho postojích podílí ta závislost. Snaží se zvítězit a urputně bojuje o zachování svého vlivu na vědomé složky osobnosti. A to navzdory vší logice, i třebas za cenu, že by to mělo tu osobnost zcela zahubit. Ale naštěstí máme také dosti silné obranné mechanismy a pud sebezáchovy, takže proti té závislosti zpravidla jsou nakonec vytaženy tyto nejtěžší kanóny. Je to opravdu většinou až ve chvíli, kdy jde vysloveně o zachování života. Dokud není aktivován takto silný argument, dokud nejde o život, stále to člověk nějak zametá pod koberec a neřeší. Až teprv potom začne o léčbě uvažovat. Někdo strach o život nemá, a tak chlastá dál - až do konce. A ten konec nebývá daleko. Ovšem i v případech, kdy relativně daleko byl, takový člověk prožil léta jen v utrpení. A to bylo vítězství závislosti nad inteligencí a zdravým rozumem. Protože nemusíme u takového chudáka dlouho váhat, abychom si řekli, že než aby prožíval tolik let utrpení, mohl přece raději tři měsíce ztrávit v léčebně a zbytek těch let se usmívat a věnovat se svým zálibám, profesnímu růstu, přátelským a partnerským vztahům, rodině. Jak je možné, že tak jednoduchou věc tehdy ten člověk nebyl schopen pochopit? Nu, nebyl to schopen pochopit, protože celý jeho intelekt byl ve službách závislosti. Vypadá to zvenčí náramně podivně. Přeju gm hodně štěstí a rychlou cestu ke správnému rozhodnutí, a tím správným rozhodnutím je zcela jistě navštívit odborníka. To zcela jistě. A s největší pravděpodobností je dalším správným rozhodnutím základní tříměsíční ústavní léčba.

Karinko, Liliana má pravdu. U nás by Tě také okamžitě hospitalizovali - třeba i sťatou pod obraz, ale doplazit se tam musíš ty sama. Když sis dovolila jít opilá k psychiatričce, můžeš takto zaklepat i na vrata léčebny. V tomhle stavu tě tam všichni rádi uvítají. Čekají už jenom na tebe!Neodkládej to dlouho, protože bez tebe by to tu už nebylo ono. Těch pár měsíců uběhne jako voda a my tě tady rádi počkáme. Tak už nevymýšlej a mazej!

Břéťo, jsi na volné noze a nesmíš ztratit kšefty? To znám. Možná říkám blbost, ale co kbybys co nejrychleji vše dokončil a pak oznámil klientům třeba že jedeš na dlouhodobější stáž a pak se opět ozveš?

Karinko, co dodat!? Jestli to ještě nepovažuješ za úplný dno, tak já už bych to tak cítila! Na půl hluchá s křečema v břiše, skoro neschopna se obléci a oni Tě nechtí nikde přijmout?? Tomu nemůžu věřit! Vem si kartáček, sedni na vlak do Plzně a ještě dneska Ti tam zavedu!

Břéťo a co kdybys alkoholik nebyl a stala se Ti třeba nehoda, která vyžaduje 1-2měsíční hospitalizaci. Taky by to byl konec světa??! Nevěřím!!Vím jak Ti je, taky jsem měla hrůzu překonat ty abstinenční začátky, ale neni se čeho obávat. Jak už Ti tu někteří psali - pár dní budeš blinkat, klepat se jak v plavkách na sněhu a propotíš pár košil. Ale hlavně budeš u profíků, kteří se o Tebe postarají!! To je na tom to nejdůležitější. Jak to chceš podstoupit někde v koutku doma, když rodina neví o Tvé situaci?! Opakuji ještě jednou: Hůř jak teď Ti psychicky určitě nebude! To tělo to zvládne NEBOJ! Jdi teď ke své rodině, řekni celou pravdu jak jsi na tom a čeho se nejvíc obáváš, nikdo Tě za to nemůže odsoudit!!Jde teď JEN O TEBE a Tvůj další život!Možná melu pátý přes devátý ale mam to v sobě a musí to ven. Nemůžu při tom přemýšlet nad formulováním vět.Břéťo držíme palce!!

No já taky nevím kikino, hned jsem pak spala a spala. Zítra jdu s jednou sestrou z AC k jejímu doktorovi, aby mě prohlédl, ona je zdravotní sestra.K Břeťovi a jiným si už nedovoluji radit, ale chápu jeho obavu o práci a absťáku, já už se trochu bojím míň, když budu pod lékařským dozorem.

Karinko, já nevím, ale proč ti máma nezavolala záchranku?

Ahoj, mám za sebou příšerný včerejšek. Mimo jiné mám před sebou řadu vyšetření, prý mě nemůžou vzít do léčebny, kde budu na kapačkách, s bolestmi břicha a na levé ucho neslyším. Včera jsem stihla jít ráno akorát k psychiatrčce, ale měla jsem v sobě vodku (hodně), abych měla alespoň nějakou energii, když mi to nejde jíst. Poznala to na mě a řekla, ať přijdu ve čtvrtek střízlivá. Přišla jsem s vínem k mámě, po chvíli jsem šla na záchod a omdlela, máma mě se sousedkou tahaly ze země do postele. Pak jsem se v posteli pozvracela, ale nic nevím, jen od mámy. Až vyřeším tyto problémy, tak mně Olina (není to žádná doktorka ani spycholožka), ale pomáhá lidem do léčebny, já jsem u ní jediná alkoholička, ostatní tam jsou feťáci. Prý do Bohnic berou jen lidi z Prahy, tak to bude buď Želiv nebo Apolinář.Ještě jsem se tak praštila do hlavy, že mám stále mžitky a jsem nezorientovaná. Spala jsem do 10.OO a měla hrůzu z toho, že se nepostavím, neoblíknu. Našťestí je mi alespoň trochu lépe, už jsem jedla. Osmáky mě pohlídá AC, už to mám jistý, tak se nemusím bát.

Díky - promiňte - já se bojím nejvíc ze všeho abstinenčních příznaků - i když mi je hrozně zle i když piji - příbuzní oficiálně neví - ale tuší - největší problém je s prací. Pokud budu jediný měsíc mimo - zlikviduje mě to. Ale věřte mi, že se pokusím to zvládnout - pokud bych to neudělal, s největší pravděpodobností to nepřežiju. Je to stále jen horší. Včera jsem řízeně začal snižovat dávky - i když vím, že je to k ničemu. Jediné hezké chvilky z mého dne jsou brzo ráno, kdy se probudím a jsem střízlivý - vstanu s postele a snažím si to užít. A za 5-10 minut mi začně být zle a konec radosti. Nedivte se, že člověk někdy tak uvažuje...a promiňte mi to... je to hnusné.

Ahoj Anny,no konečně jsi se ozvala!Už jsem se začínala bát,že se Ti něco stalo.No a jak pak je bez manžela?Ani Ti nechybí,co?To je drsná realita.řekla si mu,že odejdete,že si hledáte nové bydlení,nebo máš srach,že by Ti něco udělal?Zeptala jsi se jak to teda bude dál?Půjde na kéčbu,nebo si myslí,že jsi úplně mimo Ty?,že on je v pohodě?Co kluci?A jak to manžel vydrží v nemocnici bez alkoholu?Nenosí mu tam někdo něco?Ptám se proto,že jestli vydrží týden nepít tak proč nevdrží pořád?Měj se a napiš

Jsem ráda, že se Břéťa ozval a stejně jako ostatní přeju hodně sil. Ale rozohdně by to chtělo lékařský dohled, třeba jen začít chodit do té vilky, jak se zmínila Zůza.

Břéťo čeho se vlastně víc bojíš, odvykání nebo přiznání svým blízkým?! Nebo snad ztráty klientů? To Ti víc záleží na nich než na vlastním uzdravení? Jsi mladý a můžeš si ještě tolik let žít svobodný a plnohodnotný život! Hanka dobře napsala, co jsou 3 měsíce (PRD) proti rokům který můžeš ještě ve spokojenosti prožít!Za pár dnů vše uvidíš úplně jinak, co si myslíš že Ti teď brání v léčběbudeš považovat za hloupý, proti tomu jak se Ti uleví! DRŽ SE!! Myslim na Tebe! (a určitě nejen já)

Ahoj lidi, pár dní jsem tu nebyla a celkem ráda jsem si všechno přečetla. Snažila jsem si najít bydlení, není to jednoduchý, pak jsem odvezla do špitálu mého "věčně nacucaného" manžela a už si proboha, jak to říct, pár dnů užívám ten "pokoj a klid". I když asi klid před další bouřkou. Typuju, že ještě tak 5 dnů, pak ho pustí a já se znovu utvrdím v tom, že budu muset odejít. gm: myslím, že vím jak asi člověk vypadá, když pije, znám to. Moc Ti přeju, abys vyhrál. Musíš hóóódně chtít. Asi Ti to přeju i kvůli sobě, abych neztratila iluze, že to někdo dokáže.

ahoj Břeťo,Saillor i Jirka mají absolutní pravdu.3měsíce jsou v lidském životě prd.Uteče to jako voda,uvidíš.Přece neočekáváš,že to půjde úplně hladce.Tvé tělo je zvyklé na velký přísun alkoholu a je jasný,že jakmile mu ho nedodáš začne se bránit.Já si myslím,že sám to nemůže zvládnout skoro nikdo.Jen obrovsky silný jedinec.Bojím se toho,že jakmile začneš snžovat dávky a na všechno budeš sám,že opravdu to radši budeš chtít zabalit v podobě odchodu na Onen svět.Myslím,že u tebe je to velmi reálná možnost.Napiš nám tady konkrétně PROČ se bojíš té léčebny a nebojíš se sebevraždy?!Co je lepší?Hledat výmluvy proč tam nejít nebo to aspoň zkusit?Proč se ptáš jaké to tam je ?Co myslíš, jaké asi?Myslíš,že je to dovolená na HavajiTo těžko,že.Tak se neptej,protože jen málo kdo ti řekne něco okouzlujícího na toto téma!Skoč do toho rovnýma nohama,než bude pozdě.Jasně lehce se radí,ale to je podle mě nejlepší.Vždyť to není koncentrák!-a i tan dokonce někteří přežili!Jdi se léčit (odejít můžeš vždycky)jinak skončíš moc špatně.Ahoj

Možná byl můj příspěvek drsný ( díky za souhlas Jiří)- a tak ještě - gm, když se ti to teď nepovede, nic si z toho nedělej ( i tak ti bude špatně) a přemýšlej pořád o léčbě. Je to fakt hrozně těžké, ale srovnávej ty roky kocovin s třemi měsíci, kdy budeš úplně bez starostí, jak napsal Jiří, za měsíc se už budeš usmívat, svět venku bude vzdálený a neublíží ti, ani ty jemu.Kdo o tobě bude vědět, že tam jseš, bude tě za to chválit a bude rád, u lidí, kteří tě mají rádi stoupneš na hodnotě - "vrátíš" se jim, ostatní odpadnou a s nimi i některé problémy. Budeš cítit, že nejsi sám, kdo je ve stejné situaci, to hrozně pomáhá - net na to nestačí ;)Jseš překladatel - písmenka ti neutečou, nemaj nožičky ( lidi by mohli).K bydlení: mám vyzkoušeno a funguje to spolehlivě a hned www.spolubydlici.cz , většinou chtějí kauci jeden nájem dopředu a je dobré si toho prohlídnout víc a nechat si to projít hlavou.ještě k nástupu a detoxu - mě špatně nebylo, ale stejně - sestřička mi po prohlídce řekla: nebojte se nenecháme vás trpět a když vám bude špatně, tak vám pomůžeme. A vůbec byli moc hodní - v tu chvíli jsem měl pocit, že na mě snad nikdy nebyl nikdo hodnější...

gm,jsi hodně statečný a ty hnusné myšlenky vypusť z hlavy-uvidíš bude to pořád lepší a lepší.Prosím tě jdi k odborníkovi-uvidíš, jak se ti strašně uleví..už jen to, že tam půjdeš-tvoje tělo a psychyka vezme vážně, že s tím něco děláš a budeš o velký krok dál.Nevím, kde bydlíš, ale například na Kačerově je schovaná vilka, kam chodí závislý-je to měsíc, co jsem tam byla a měla jsem hrozný stav-díky své recidívě-doktorka je tam profík-probrala to semnou a předepsala mi léky-zezačátku jsem je nechtěla brát, ale teď se cítím velmi dobře. 2krát v týdnu chodím na Antabus a jednou na hodinu si popovídat-máš tam pocit, že je zajímáš a že ti vážně chtějí pomoc.Kdyby jsi chtěl..ráda tam s tebou zajdu-neboj neukousnu tě-je mi 30 a taky toho mám dost zasebou a měla jsem stejné stavy-nejtěžší je se rozhodnout a to už jsi udělal.Ozvi se-myslim na tebe. Mužeš mi napsat na email,papa a drž se

Já jsem nakouknul. Dnes jsem se pokusil snížit dávky. Celé odpoledne jsem chodil chodil po Stromovce a snažil se to rozchodit - a díval jsem se na zdravé sportující lidi. Měl jsem určité myšlenky ohledně sebevraždy, ale snad to překonám. Zahájil jsem ten boj a opravdu moc bych jej chtěl vyhrát...

Já teď va vteřinku uskočím od hlavního tématu: Ari a Zůzo, já bydlím také v pronajatém bytě a opravdu je potřeba sepsat řádnou smlouvu!! Ale ne jen tak na kus hadru ale nejlépe je to všechno zařídit přes realitku a ti sepíšou smlouvu, která obsahuje všechny potřebný náležitosti. OVŠEM za své služby si naúčtovali 7 tisíc a bytná zaplatila 3 a půl. Ari, pronajímají se i jednotlivé místnosti -pro kluka by to určitě stačilo nebo si několik studentů pronajímá byt dohromady -to realitky taky zařizují ALE ty prachy :o //Když budete někdo chtít, tak vám můžu poslat kopii té smlouvy, samozřejmě čistou s vymazanými údaji.Nový den je tu, užijte ho pěkně***

to sailorr:jo, tak to přesně vnímám i já.k tomu strachu o gm. Jeho příspěvek byl takový víceznačný a možná tu vedem debatu jen o nesprávné interpretaci jeho "skončit to tak jako tak". Vzhledem k tomu, že jde o inteligentního člověka, by se dalo předpokládat, že dokáže logicky odvodit jednoduchou úvahu: jestliže jsem natolik hyperzodpovědný, že se zdráhám vzdálit se od svých povinností na tři měsíce, které bych trávil v ústavní léčbě, pak nemohu zároveň uvažovat o řešení vzdálit se navždy... To by jistě nebylo řešením vedoucím ke zlepšení svého života i života svých blízkých, jejichž harmonický klidný život je mi tak vzácný, že jej nechci narušovat příliš dlouhou tříměsíční absencí... Takto by uvažoval inteligentní člověk nezasažený závislostí. Ale vzhledem k tomu, že gm je se vší pravděpodobností nejen inteligentní, ale také závislý, tak uvažuje trochu jinak. A my, kteří jsme si tím prošli, si tak můžeme znovu připomenout, jaké to vlastně bylo. Těžké. Až do toho rozhodnutí léčit se to bylo strašně těžké, pak už jen těžké, pak už o něco méně těžké, pak o něco lehčí atd. atd. A mezitím se člověk začal po několika dnech a týdnech abstinence usmívat. Jo, tak to bylo. Kdybys sem, gm, ještě přeci jen nakouknul, tak Ti chci říct, že se taky můžeš za relativně krátkou dobu usmívat. Jde to. :o)

jistě....to k tomu přece patří, myšlenky na to , jak to skoncovat a o tom, že by bylo lepší nebýt vůbec, alkohol prohlubuje depresi a každý kdo prošel touto fází to ví ( mě to "rozhodování" trvalo skoro rok a v rámci toho jsem udělal dvakrát i pěkné představení, jak to všechno skončím....no neskončil. A myslím si, že jedinou opravdovou sebevraždou je jít zítra zase chlastat ( i když ta jaksi není vidět a je zatím moc pomalá, tudíž vás nikdo náležitě nepolituje). Možná je to drsný, ale já to takhle měl a mám, dodnes z toho nemám dobrý pocit a jít na detox - to jsem vůbec nepovažoval za vysvobození ani ulehčení situace, bál jsem se, jako všichni tady.Myslím si, že pokud je kdokoliv zde blízký tomu jít na léčení, měl by se domluvit s někým spolehlivým aby, až zase bude vhodná konstalace, ten ho popadl, posadil do auta, odvezl a počkal, až za ním zaklapnou dveře. Pak už dostanete prášky a budete spááát. Ne den nebo dva, ale aspoň deset a za tu dobu může mozek naskočit a budete mít šanci podívat se na věc aspoň na chcilku z jiné strany. Sedět s opuchlýma očima nad netem, soudě podle některých příspěvku zde a hlavně PODLE SEBE nemusí vést nikam, i když to každého kdo chce určitě obohatí.