alkoholismus

Ari, ptala jsem se Tě ještě, zda je manžel v individuální psychoterapii či skupinové.

Karin, je to to nejlepší, co můžeš pro sebe udělat. Co je doba 4 měsíců proti 40 rokům, které ještě můžeš kvalitně přežít bez drog a bláznění? A pomluv a ostudy a ukazování prstem, kde se pohneš?Nejlepší je už neuvažovat a rozseknout to. Bolel mně zub, jen tak mírně, asi měsíc. Nešla jsem a léčila to švédskými kapkami. Až když jsem dvě noci nemohla spát a nemohla se od bolesti pohnout, běžela jsem na pohotovost aby mě zachránili.Tak je to i s tebou. Samoléčba je k ničemu, potřebuješ odborníka. A ta sobota je už varovným signálem, že se něco musí udít!

Máš úplnou pravdu,Ari.Karin,už nebudu rozvádět sebe.Měl to být popud,že o tom vím dost a vím,že se to nedá zvládnout vlastními silami.Jak si na to vzpomenu,tak se mi dělá zle-ze mně samé.Zbav se závislosti na alkoholu a neurolu!Ještě Ti těch závislostí zbyde dost.Tentokrát už jdi a vydrž!Zůzi,taky budu držet pěsti.A taky Monice,která už si to asi nepřečte,až na propustce.

Anny: ano, žijeme spolu, snažím se zachránit rodinu, ale přiznám se, že nejvíc jsem chtěla, aby bylo dobře MNĚ! Nevím, jestli je to čisté sobectví, ale všechno souvisí se vším. Společné děti, majetek, minulost...Já jsem strašně závislá na rodině. Nesnesla bych samotu. Tak proto jsem hledala možnosti, jak z toho ven. Není to přesně to, co jsem žádala, tedy klasická léčebna, dokonce se mi zdá ta doba působení delší jako v léčebně, ale manžel rád vystupuje jako důvěryhodný a ničím neposkvrněný, tak tedy navštěvuje psycholožku a nechá se jí vést. Druhá věc, je, že jsem do toho zainteresovaná i já, i když jsem nic "neprovedla" a snáším společně s ním to, co navařil on sám. Opilci byli, jsou a budou jen na obtíž. Ať jsou jakkoliv inteligentní, vzdělaní, dobří, zábavní, atd.

sailorr, můžu vědět komu ten příšpěvek patří ?Jo a všem, pokuď se neozvu už dnes ani zítra, tak ve středu, pokuď ovšem nebude můj nástup do léčebny hodně rychlí. Bojím se toho, neboť se těžko balím, myslím jako věci sebou. Takže kdybych bez rozloučení zmizela, tak ne schválně, ani si nemyslete, že bych dělala mrtvého brouka a četla to, ale byla bych pryč. Po návratu bych se vám ozvala. Říkám to raději předem.

ok - i tak se to dá říct. Nenávratně, to je to správný slovo - když piješ a jseš mooc bezohledný, neměníš tím jen sebe, ale i lidi okolo. V určitém bodě se ty změny stanou nezvratnými. Ale možná se to mělo stát, bůh ví, jestli bych bez toho přestal....a uvědomil si, že jedu přímou cestou do....mám za sebou skoro rok "normálního života" a nemůžu se ho nabažit, tak moc mi chyběl...

Anny, zdravím Tě, nemáš důvod se omlouvat. Ráda Ti odpovím, i když už jsem to tu nedávno psala, ale než bys to našla, tak to napíšu znovu.Moje mamka byla alkoholička, dneska pije jen někdy, takže je de facto na tom lépe než já. Celých 19 let jsem ji nenáviděla, přála jsem si její smrt. V roce 1997 jsem slyšela evangelium, nechala se pokřtít a nějakou dobu jsem žila čistý život, nedokázala jsem přijmout to, když mi lidé z církve říkali, že je potřeba mámě odpustit. Říkala jsem si, že to nejde. Pak jsem se za to hodně modlila a najednou ani si to neuvědomuji přišlo odpuštění. Od té doby jsem začala mámě pomáhat, když jsem vydělávala, stýkala jsem se s ní. Přišly ovšem chvíle, kdy mi zkazila třeba Vánoce, to dost často, ale stále jsem odpouštěla. Nyní je to můj jediný pokrevní člověk, který mi z vlastní rodiny zbyl. Momentálně ji hodně lituji ohledně těch bolestí a krvácení. Své dětství už neřeším, samozřejmě, že když se s někým bavím, tak je to docela choulostivé téma, ale zvládám to. Nemám hezké vzpomínky, ale s tím jsem se musela smířit. Nechtěla jsem opakovat její chování, ale stalo se. Sice jsme každá jiná, ale to je jedno, je tam ten alkohol.To jsi Ty, co jsi psala o tom manželovi nebo jsem si spletla jméno ? Jsi tu úplně poprvé dneska ?Ari, já vím ,že mi to nepomůže, co vyváděl jiný člověk, když pil. To mě jen tak napadlo se ji zeptat, aniž bych o tom kdovíjak přemýšlela. To víš, že nechci ležet na ulici ani opravdu vyskočit z okna. Stalo se mi ještě něco jiného, ale to nesouvisí s alkoholem, takže zítra jdu k doktorce a je možné, že někam nastouím do léčebny, nevím jaké a budu muset. Více o tom mluvit nechci, to není tak důležité. Ale čekám na to, kam mě pošle. Je to jiná doktorka, nevím, jak to dopadne. Zítra tam jdu v 7.OO.

A jak na tom jsi v současnosti? Jsi OK nebo ne? A Tvoje "ex" rodina je nenávratně pryč?

Ari, můžu se zeptat, jak to u Vás teď vypadá? Žiješ ještě s manželem?

Anny, asi jsem byl špatně pochopen, já byl ten pijící a bezohledný manžel...manželství jsem nezachránil, ale aspoň jsem nikomu hrozně neublížil, právě proto jsem se šel léčit...a viděl tam takový, co nešli sami, ale byli k tomu dotlačeni rodinou nebo okolnostmi.

Zůzo, budu Ti držet palce, vzpomenu si na Tebe v tu dobu.Dajari, nejhorší je právě ta paměť. Včera, jak jsem přijela od přítele vlakem, tak jsem šla po městě a řekla si, že ještě stihnu jít na chvíli do Čítárny, bylo 17.OO hod a mají tam do 17.30, pak mi bylo divný, že je tak málo lidí ve městě. No a pak jsem si uvědomila, že je neděle.Nebo se dofénuji vlasy a jdu si je fénovat podruhé.Že jsem byla pozvaná k Milanovým rodičům na oběd jsem měla vědět dopředu, jenže já nato zapomněla a říkala jsem mu, co budeme dělat po Jehovistech, on mi řekl, že přece jedeme na ten oběd. No trapas.Nevím, zda je šance v mém věku na zregenerování mozku, myslím si ,že ty mozkové buňky se už nedají obnovit.Kolik roků to je prosím Tě, kdy nepiješ ? Máš někdy pokušení ?

Karinko, tobě nepomůže, když budeš vědět, co Dajari "vyváděla". Když už vidíš, že skáčeš z okna, nezamyslela jsi se nad sebou? Také si myslím, že se to bude u tebe opakovat stále častěji. Amok není nic neobvyklé u pijanů.Určitě je to bolestivé nechat se zavřít na dlouhou dobu do léčebny, ale zkus si aspoň v klidu přečíst co píše Ivan 28.8. a věnuj se tomu aspoň pár minut. Je vidět, že ráda čteš a diskutuješ. A právě o své nemoci budeš mít možnost diskutovat mezi stejně postihnutými na léčení. Osobně. Monika je rozhodnuta žít jako člověk, proto zvolila ústavní léčení. Ambulantní léčba jí nepomohla. Ty čekáš na co? Až tě budou zbírat lopatkou z chodníku a házet do igelitového pytle?

Kari, nezlob se, jsem tu "nová". Možná už to tu bylo řečeno, ale jaký máš vlastně dneska "potom všem" s mamkou vztah? Jak ji bereš. Co k ní cítíš? Lásku, lítost, nenávist. Možná to podávám špatně, ale chtěla bych vědět jak to cítí lidi, kteří už tím vším prošli . .

Právě že těch6týdnů byl jen základ!!!Zdaleka by to nestačilo.Vlastně stále jsem v"pracovní pozici"a neustále na sobě makám.Ale během těch 6týdnů jsem vlastně prožila"odvykačku"(dokonce i s halucinacemi).Moc dobře vím,co jsou benzodiazepiny kombinované alkoholem.A rozhodně nemusí jít o denní pití ani o současné požívání obojího.Je to peklo!!Člověk strácí dny a později týdny svého života.Máš šanci nedojít tak daleko,že se Ti stratí z paměti 10let-jako mně.Dalších 10let trvalo vzpomínky vracet.A věř mi,dodnes si spoustu nepamatuji.A tak druzí vypráví a já balancuji mezi důvěrou a nedůvěrou.Nechce se mi věřit,že jsem taková byla.Nechce se mi věřit,že jsem se chovala jako"idiot".Nenech to dojít tak daleko!!!

Zdravim,lidičky já dělám zítra ty opravný testy - KOMISIONÁRKY,AŮŮŮŮŮŮbojim, bojim, jdu se ještě dnes pořádně učit.Zítra kolem 15-16hod si na mě vzpomeňte, je to pro mě moc důležité, abych to udělala.Už teď se klepu.Moni, držim ti palce a těšim se až se vrátíš.Dnes jsem byla na Antabusu, aby mě PROBOHA zítra nenapadlo se napít-no to mě napadne...ale tohle je dobrá pojistka.papapa zůza jdu šprtat.

Filip, ještě drobnost, když je se mnou ztráta času, tak na mě nereaguj, O.K. ? Říkám Ti to zcela upřímně a slušně.

Dajari, co jsi vyváděla například Ty ? Jsi dobrá, že Ti stačilo jen 6 týdnů. Pak jde o to, jak se člověk udrží v reálném životě.Filip, já neříkám, že se mnou myslel Martin špatně. Též souhlasím s tím ,že jsem idiot nebo dá se to nazvat i jinak. Ale on mě spasit nemohl, mám teď bližší lidi, když už bych potřebovala od NICH pomoci. Martin byl moc daleko a stejně jsem byla jen taková "krátká změna v jeho stereotypu". Ale víš, co Martina do toho opravdu už nezatahuj. Za nic nemůže, je to minulost.

Martin to s Tebou myslel myslím alespoň opravdu dobře..že se chováš jako idiot opravdu nevidíš?..jak už jsem psal, je s Tebou jenom ztráta času, nic víc

Víš,Karinko,potřebuješ hodně pomoci.S těmito"můrami"se člověk jen tak sám nevyrovná.A kdyby ses rozhodla pro léčbu-tak bys udělala první krok.A věř,že pak se člověk už jinak dívá na sebe i ostatní.Měla jsem oporu ve svých blízkých a tak jsem chodila do denního stacionáře 6 týdnů.Bylo to nesmírně těžké a bolestné.Ale excesy podobného rázu se už pak opakovaly jen 2x.Od té doby uplynulo spoustu let,ale jsem moc ráda,že je to za mnou a že se už za sebe stydět nemusím.Udělej pro sebe ten krok.Tolik bych Ti to přála.

invisible, ano to máš pravdu. Víš, ale já třeba můžu umět někomu poradit, i když nejsem dobrým svědectvím, něco mám zažitého z léčeben, dříve jsem byla šíleně nekomunikativní, dneska by mně nedělala žádná velká skupina lidí problém, mluvím také v církvích a i ve chvílích, kdy jsem neměla žádný alkohol v sobě. Takže to neznamená, že když se mi takovéhle situace stávají, že nemůžu slušně někomu něco říct, neříkám a vůbec nechci aby to tak působila, že jsem kdovíjak zkušená a moudrá. Dost často se řídím citem a intuicí. Vycítím i hodně změny nálad u věřících, i když třeba mají nasazený úsměv. Dajari, no, je to ohledně toho, že není důležité co bylo impulsem, tak přece jenom nato ještě myslím. Jde o to, že bych skutečně vyskočila, přitom jsem se nechtěla zabít, ale ani žít, ale kdybych chtěla umřít, tak bych zvolila jinou cestu, z okna vyskočit, to bych mohla být jen mrzák. Ještě jsem nikdy nechtěla vyskočit z okna, až v sobotu. Podvědomě jsem si vzpomněla na mámu, co mi přesně udělala, když mi bylo asi 10 let, ale to se mi pak vysmála do očí, to já se nesmála, já brečela.