alkoholismus

Karinko, přeju Ti, aby jednoho dne rozsvítilo sluníčko jen pro Tebe, hodbě štěstí a zkus to zvládnout !!

bojujte.Vážení přátelé,už je toho opravdu na mě hodně. Zažila jsem si teď dny pekla. Ještě do toho všeho jsem ve středu byla s přítelem u mě doma a zkolabovala opět, vyčerpáním jsem hned usnula. On se rychle sbalil a odjel. Nechal mi tam dopis, že jsem ho zklamala a že je konec. Pak jsem mu ráno napsala sms o té závislosti, bohužel nestihla jsem mu to říct dříve. Nezná žádné problémy s psychikou apod. Takže jsme se rozešli, co dodat ? Nic, je to má vina, ale taky je fakt, že mě dělá problémy jíst, jsem zesláblá, dnes už jsem něco jedla, ale nepomáhá to. Jsem s Láďou, chtěla jsem jít na to ušní, musím se objednat, potřebovala jsem vyšetřit hned, ale nepomohlo to, tak musím trpět jako napůl hluchá, to samé bylo s ultrazvukem břicha. Byla jsem s tou jednou křesťankou u jejího doktora, jak jsem psala a ten mi řekl, že mi vůbec nic není, jen ten alkohol.Musím tuto diskuzi opustit, nemůžu už dál sem psát. Všem vám děkuji za všechny rady a nabídky. Důvod mého odchodu neví ani Láďa. Není to nic osobního k někomu z vás, to vůbec ne. Ale musím odejít. Držte se a

ahoj Anny.Proč jsme my ženský tak sentimentální.Vždycky myslíme jen na to dobré.Chlapi jsou mnohem tvrdší a když se prostě rozhodnou tak to udělají a nehledí doleva,doprava.My pořád hledáme jen to dobro v každém.Vždycky si vzpomeneme jaký byl před tím,když nepil,jak hezky se choval jak ta doba byla krásná..A co když se to vrátí a já ho přece nemůžu teď opustit..Asi jsme skoro každá taková,ale mě už to štve,že vždycky je to baba,která se musí podřizovat a být ta rozumnější.Možná mě to ani tak neštve jak mě to strašně unavuje!!Anny stejně je to zvláštní,že v nemocnici dokáže nepít!Zkus se ho zeptat proč tam to dokáže a před svýma dětma ne!! Břeťo-o tom ,že Ti držím palce psát nebudu-to je jasné,ale psal jsi,že když v práci vynecháš měsíc jsi mimo hru!A když zemřeš tak co?Všichni jsme nahraditelní.A když by Tě tam už nechtěli tak si se svýma schopnostma můžeš najít něco jiného ,možná i lepšího.Takhle nesmíš přemýšlet!Musíš si stanovit jeden,ale pro Tebe ten nejdůležitější cíl-uzdravit se a maximálně jít za tím.Vykašli se na to co bude,když odejdeš na léčbu.Neboj zase nějak bude.Musí být.Mějte se pěkně-všichni

Anny, přeju Ti hezký víkend - odpočiň si, načerpej síly a neboj se, ono to nějak dopadne! :-)

Ahojte, už jsem tady jednou psala, že mi moc pomohly tyto stránky. Vždycky jsem si myslela, že se to spraví. Ale teď to vidím jinak. Reálně. Sice teď, když je manžel v nemocnici střízlivý, vyčistili se mu oči, oholil se . ., trochu mi to ztížil, pořád v ho tom srdci mám, ale ono mě to myslím přejde až přijde domů. Zatím čerpám sílu, měli ho pustit zítra, ale zřejmě až po víkendu a to je fajn . .

ahoj Anny.Jasně tak jsem myslele,že to uděláš-nic neříct a odejít.Je to lepší,nevím jak by to dopadlo,kdybys mu to řekla a chystala se před ním odejít.Možná nebo určitě fyzic.útokem.Barák Ti nikdo nevezme na ten máš jasný právní nárok.Ať už to dopadne jakkoli.Nikam ti neuteče.Je to smutné,když takhle člověk,který nic neudělal musí odcházet,ale není jiná možnost.Však Ty se tam vrátíš.Klukům nic nepředstírej,řekni jim vše jak to je samozřejmě ,že ho nebudeš špinit,sprostě o něm mluvit,ale říct jim,že je jejich táta moc nemocný musíš.Jo on pije doma,že se nudí..haha Tak ať jde makat.Může snad vzít jakoukoliv práci ne?Nebo by se nesnížil k tomu aby třeba makal rukama?No ono je to snazší,když ho živí ženská.Opravdu Ti držím palce a budu na Tebe pořád myslet a moc Ti a Tvým určitě bezvadným klukům přát,aby jste to měli co nejsnazší!Ahoj a držte se.Hlavně se nepoddej výmyslům,že je to stejně jen kvůli Tobě!!

Břé´to mám velkou radost, bylo by škoda tak chytrého člověka. 36! Ty jsi podobný případ jako já, já ovšem propiju s příjemným výrazem ve tváři "jen" víkend. Zatím jsem odborníka nenavštívila, ale teď jsem o víkendu nepila, a to proto, že jsem se opravdu maximálně zaměstnala. Ale pozor! Ne v kuchyni nebo na zahradě, při těchto pracích mi naopak nejvíc chutná. ?la jsem s dcerkou na výstavu, pak jsme jely na kole a večer jsem byla tak hotová, že jsem si šla lehnout. Druhý den jsem byli bruslit, pak se psem na cvičák. V neděli jsem dostala hroznou chuť při žehlení, ael řekla sjem si, že teď už si to přece nepohnojim. Nevím, jak to bude tento víkend, jedem ke známým, kteří dost pijou. No, dám vědět.

Anny, jsi fakt v těžké situaci a já opravdu obdivuju, jak jsi schopná to zvládnout - i finančně to musí být hrozná fuška!! Myslíš, že by rozvod nebyl řešením? Dům bys určitě dostala Ty. Vůbec si nedovedu přestavit, že platíš celý barák a budeš platit i místo, kam se odstěhujete... nehledě na ostatní životní náklady.

to sailorr- Já to taky mám - začal jsem pěstovat bylinky, vrátil se zpět k Beatles, - jsou to maličkosti ale i maličkosti snad pomohou. Teď udělám jednu věc, kterou jsem nikdy nechtěl udělat : Bude-li někdo chtít, či potřebovat ,můj tel. je 732 645 139. Nechci jenom aby mi bylo pomáháno ale i pomoci(pokud to zvládnu). Sám vím, že pokud je člověk v určitém problému a ví, že někdo jiný taky.......jen mě prosím omluvte, kdybych to napoprvé nezvednul...A nikdo nepropadejte panice ( sám se usmívám, když tuhle větu píši) ale život je velká motivace...( Opravdu nevím, zda je to správné....snad ano-doufám)

Ahoj Marie, bohužel pokud chci od něj odejít, tak se "musím smířit" s tím, že budu dál platit dům, protože on toho není schopen. Navíc na domě je hypotéka a majitelka jsem já, takže dluh by chtěli po mě. Není to jednoduché . .

výborně gm ! strach o život funguje a nic lepšího tě nemohlo napadnout. Stihni ale nastoupit nebo se definitivně rozhodnout, než to přejde, a ono to určitě přejde :( Za chvíli se oklepeš a chlast je opravdu svině...hraješ o čas a sám to nezvládneš, to už jsi zjistil. Drž se!Za sebe musí říct ( abych se nevyjadřoval pořád jenom k ostatním), že v posledních dnech se cítím divně ( napětí, stres,pocity prázdnoty...). A těším se, až si tady počtu. Pomáhá mi to, dík všem.

gm: Vypadá to na zlomový okamžik, hrozně Ti fandím!!!

Anny, doufám, že se Ti podaří zmizet i s dětma nějak "nenápadně" a že Ti manžel nebude dělat problémy. A Tvůj dům je TVŮJ dům, takže až se vše trochu uklidní, tak bych to řešila, klidně i soudní cestou, rozvodem. Stejně si nedovedu představit, jak on bude platit třeba inkaso - pokud si dobře vzpomínám, tak jsi říkala, že nemá vůbec žádný příjem...

Ahoj Hanko, život bez manžela je teď pro mě i pro kluky jako úžasná dovolená. A dokonce mi to už kluci i nahlas řekli, otevřeně jsem si s nima o tom promluvila, nebylo to jednoduchý. Byla jsem vychovaná ke cti ke svým rodičům a přiznat před dětma, že táta opravdu dělá něco moc špatně nebylo pro mě jednoduché. Je teď u nás lehký vzduch a hodně s dětma mluvím. Manžel je ve špitále vždycky v "poho", vydrží bez alkoholu zřejmě s vidinou toho, že až přijde domů, tak si dá. O odchodu od něj jsem mu řekla, ale nebere to vážně, řekla jsem to už několikrát, ale nezvládla jsem to. Teď to udělám jinak. Musím se pečlivě přichystat a pak zmizet. Přiznávám, že mám strach z toho, že mu "rupne v bedně" a něco mi udělá. Na děti by nikdy nesáhl, ví že bych ho umlátila pánvičkou. Problém je jen v tom, že odejdu ze svého vlastního domu, který jsem dostala jako dar od rodičů, tudíž na něj manžel nemá "nárok". On by ale nikdy neodešel. Tak musím já. To, že manžel vydrží v nemocnici bez alkoholu a doma pak ne, vysvětluje tím, že doma je celý den sám a nemá co dělat. Všechny zájmy, které měl postupně s pomocí alkoholu "vymizely".pro gm: Zkoušej to pořád, vydrž, přece nechceš ztratit soudnost a svojí "člověčí hrdost" !!

Břetislave - bravo! To, že my se Vám snažíme poskytnout radu, je sice pravda, ale ten, kdo si zaslouží úctu, jste hlavně Vy. Skutečně důležitá je totiž spíš Vaše vlastní schopnost náhledu na sebe a svou situaci a schopnost pustit se do řešení. Takže na to jdete dobře. Máte naši podporu. Za těchto okolností se Vaše šance obrovsky rozšiřují. Hodně štěstí!

Vážení přátelé, dnes se mi povedl výkon, jaký už dlouho ne. Byl jsem v Odolene vodě - cca 30 min. od Prahy. Měl jsem důležité jednání s klientem. Mnoho hodin jsem nepil - cesta byla hrozná, jednání jsem zvládl na 1 - pak jsem si dal, protože jsem omdlel. Prosím - pokud to chcete přežít - a kdo na to ještě bez léčení má - nepijte - zabije Vás to.Jedna má - kamarádka(doufám a věřím) mě zítra dovede ke své lékařce na pohovor a - doufám - začátek léčby. Jestli to přežiju - budu vděčný do konce života. Zatím jsme spolu mluvili jen po telefonu, ale pokud někomu věřím, je to ona ( popravdě ona jediná se mě dokázala ujmout). Každý, kdo sem napíše má různé problémy, které mají dosti rozdílnou charakteristiku. Já jsem měl už snad všechny příznaky, které u toho existují. Setkal jsem se se svým bývalým kolegou, alkoholikem, majitelem firmy o 70 zaměstnancích - přestal pít(léčení ale hlavně vůle) - ostatní, co pít nepřestali dnes již nežijí.(40-45 let věku). Já sám vím, že pokud to nezvládnu, tak žít nebudu.A život mám rád.A Vám všem musím poděkovat, protože jste to Vy, kdo mě navedl k tomu, že jsem si tento problém přiznal a chci jej řešit. Díky. Břetislav

Fuj, nepijte už!Před chvilkou jsem venku za rohem zakopla o čísi nohu, byla tam tma jak v pytli a svalila jsem se i s kočkou nějakému spitému páchnoucímu cvokovi skoro do náruče. Fuj! Bez frťana asi těžko usnu. Koleno a ruku mám odřenou já a ten si tam dál pohodlně chrápe.

to 36:Z Vašeho příspěvku vyplývá, že pociťujete znepokojení nad tím, že pijete denně lahev vína, ale žádné objektivní potíže nemáte. Možná se správně obáváte toho, že tyto objektivní potíže nemáte pouze "zatím". Tato obava je na místě, protože takto pravidelné nadužívání alkoholu může opravdu v závislost vyústit. Druhou možností je, že závislost již sice vznikla, ale silou vůle se Vám dosud daří uchránit se vnějších problémů. Určitě nic nezkazíte tím, když navštívíte odborníka. Ten může z řady dalších údajů posoudit, jak na to jste a jaká případná opatření Vám doporučí. Nabízí se otázka, zda ve Vašem případě nejde spíše o pocit viny z toho, že nesplňujete očekávání, která na Vás klade okolí nebo Vy sama - že totiž pijete lahev vína denně a to "by se nemělo". Ovšem samo o sobě to, že svůj stav pokládáte za znepokojivý a trápíte se tím, už lze možná vlastně označit za určitý objektivní problém. Navíc je třeba říci, že pití o samotě a tajení své konzumace bývá právě jedním ze znaků závislosti a zejména ženy právě vykazují častěji tento symptom než muži (snad právě kvůli tomu, že u mužů je pití daleko snadněji přijímáno jako norma, zatímco u žen se lidé více zarazí, když se dozvědí, že pijí. Čili na ženy je přeci jen společenost poněkud přísnější, i když společenská tolerance nadměrného pití alkoholu je v našich končinách i v případě žen v podstatě zhoubně vysoká. Mé doporučení je tedy poměrně jednoduché: obraťte se na odborníka a konzultujte s ním svou situaci.

A co poradite me. Jsem zavisla. Nikdo by to do mne nerekl. Funguju perfektne v zamestnani (tam nepiju), protoze casto jezdim.Ani pri podnikovych oslavach (max 1 sklenicku vina). Funguju doma (2 deti v puberte). Funguju uplne vsude, kde se to ode mne ocekava. Mam docela narocnou praci, kde nikdo nevi, ze vlastne ziju dvoji zivot. A za to, ze takhle funguju, je ma odmena skoro KAZDY vecer 0,75 - 1l vina a skoro krabicka cigaret (v praci si mysli, ze jsem skoro abstinent a nekurak. Manzel ma take narocnou praci chodi domu tak o 2 hod pozdeji nez ja. Ja to za ty dve hodiny "zvladnu". Je pravda, ze kdyz prijde, jsem mila, pozorna, nevycitam, nehadam se...(nevim, jestli bych to zvladla strizliva)Takhle to praktikuju asi sedm let. Davky nezvysuji a do jinych cinnosti mi to nezasahuje ale ani nepocituji zadne kocoviny. Stydim se za to, ale nemuzu si pomoct.

A co poradite me. Jsem zavisla. Nikdo by to do mne nerekl. Funguju perfektne v zamestnani (tam nepiju), protoze casto jezdim.Ani pri podnikovych oslavach (max 1 sklenicku vina). Funguju doma (2 deti v puberte). Funguju uplne vsude, kde se to ode mne ocekava. Mam docela narocnou praci, kde nikdo nevi, ze vlastne ziju dvoji zivot. A za to, ze takhle funguju, je ma odmena skoro KAZDY vecer 0,75 - 1l vina a skoro krabicka cigaret (v praci si mysli, ze jsem skoro abstinent a nekurak. Manzel ma take narocnou praci chodi domu tak o 2 hod pozdeji nez ja. Ja to za ty dve hodiny "zvladnu". Je pravda, ze kdyz prijde, jsem mila, pozorna, nevycitam, nehadam se...(nevim, jestli bych to zvladla strizliva)Takhle to praktikuju asi sedm let. Davky nezvysuji a do jinych cinnosti mi to nezasahuje ale ani nepocituji zadne kocoviny. Stydim se za to, ale nemuzu si pomoct.