alkoholismus

Karinko, ještě k tomu včerejšku: jen mi není jasné, proč Ti ty papíry na hlavu vlastě nechtějí dát? Zasloužila by si je, protože určitě nějakou psychickou poruchu máš (kromě těch všech ostatních závislostí) -a to nemyslím nějak vysmívavě, prostě si to myslím a vyvozuji z Tvého jednání a reakcí.Měla bys ve 27-mi letech důchod, a my, daňoví poplatníci... no nic.

Mončo, neměj z léčebny obavy. Říká se tomu protialkoholní léčebna, ale je to něco mnohem více, než jenom léčebna alkoholismu. Léčebna je o životě. Při Tvé inteligenci si z toho mnoho odneseš.Ivan

Nebo skvělej fór "Nemám dočteno" -Kari, Ty nebudeš mít "dočteno" nikdy, protože jsi totálně v prdeli; i ten Tvůj ujetej kamarád Láďa. To je neuvěřitelná DRZOST!

Předmět: alkoholismus Autor: Karinka Datum: 24.8. 2005 13:27:47Já mám u Apolináře definitivně dveře zavřené, řekla mi to paní Příkrylová, to vám přísahám na Bibli, to není výmluva.--------Ty jedna Bible!!! a Ty jedna "Výmluvo"!!! Ty jsi opravdu totálně vylízaná (nemyslím TAM, tam je to ok)."Dveře zavřené" - no KONEČNĚ, NA TO JSEM PŘECI ČEKALA!!! Nebo ne? Když nevyšly papíry na hlavu, tak alespoň jsi znechutila všechny okolo, kteří by Ti ještě byli ochotni, tak nějak, pomoci...... ale to je přesně ono "Dveře zavřené teď", Door Closed Now. Sorry.

Karinko, odřízla sis cestu opravdu sama. Nikdo už s Tebou nechce nic mít, víš proč? Ano, víš. Vzpomeň si, jak i Tvoje doktorka obvoďačka před Tebou zavírá dveře a Ty ji stále pronásleduješ svými sms a telefonáty. A doktorka u Apolináře Tě má taky dost! Všichni Tě už znají, Bůh Ti žehnej.

Láďo, ty zahnusený hovado, buď drž hubu nebo si do ní naser!!! HNUSE!!! Ostatní promiňte vugárnost, ale mám dojem, že jsem řekla to, co jsete se asi žinýrovali; jsem s vámi..

Kateřino, ale přece tím, že Tvoji maminku pustěji z léčebny její léčba ani zdaleka nekončí. Předně, Tvoje maminka by si měla najít (pokud už nemá) psychoterapeuta, ke kterému bude mít důvěru a na kterého se může kdykoli obrátit

Jiří, kam ty na ta přirovnání chodíš? :-) Už jsem si několikrát všimla, jak něco vysvětluješ pomocí přirovnání a vždycky se tomu divím, jak tě tak pohotově něco napadne :-) Každopádně dík za vysvětlení, o recidivě (relapsu) jsem měla fakt zkreslené představy. Trochu jsem alkoholiky po léčbě podcenila :-) Třeba to trochu pomůže i Kateřině, aby neměla takový strach z recidivy svojí maminky.Kateřino, doufám, že to u vás dobře dopadne :-) Asi nemá cenu dělat si dopředu starosti. Zkus se na to dívat pozitivně - tvoje mamka nemohla udělat nic lepšího, než že se šla léčit. Bez ohledu na procenta úspěšnosti léčby je toto nejzaručenější způsob, jak se z toho může dostat. Podívej se, kolik je tady lidí, kteří to zvládají. A ber to tak, že nic horšího než předtím tě/vás snad čekat nemůže, věci se můžou jenom zlepšit :-)

dobrý den vespolek, souhlasím s posledním příspěvkem Jiřího, mám to také jako mnozí, co zde čtou a nepíšou, za sebou. Možná s tím, že mě se zdála recidiva po čtyřměsíčním léčení opravdu brutální autodestruktivní a špatná - takové to pití NIKDY předtím nebylo a možná právě proto jsem z něj ( snad poprvé v životě) dostal opravdický strach. Zastavení, vyhledání odborné pomoci a navázání na doléčování bylo pak už pro mne samozřejmostí. Dodnes se ale opotím, když si na to vzpomenu a přesně si pamatuju na ten okamžik, kdy jsem si uvědomil, co to zanmená ( viz. předchozí příspěvek).

Invisible, jestli Tě to vyčerpává , tak si dej litr vodky a budeš OK, jo?

to Marie: Náhlé porušení abstinence může skutečně u alkoholika nastat, ačkoli absolvoval několikaměsíční léčbu. V takové chvíli velice záleží na tom, jak toto krátkodobé selhání zvládne. Buď v tom pití pokračuje, protože chce zaplašit svůj pocit viny atd. - to vede k tomu, že spadne do původních sraček, jakoby nebyla žádná léčba... - Anebo se vzchopí k odporu proti této závislosti a toto selhání překoná a podaří se mu dál pokračovat v tom, co mu dala léčba a daří se mu dál abstinovat. Proto jsme tu několikrát uváděli, že pro případ tzv. relapsu (což je tato popisovaná chvíle selhání) je dobré mít připravený plán, který se v takovém případě může spustit. Například okamžitě zavolat dobrému kamarádovi, s nímž dohodu právě mám smluvenou. Ten hned přijede, pomůže zastavit tu recidivu v této fázi, vyhledá odbornou pomoc atd. S odborníky se pak řeší, je-li třeba, aby se z tohoto nepříjemného zážitku člověk dostal v léčebně, či zda stačí, aby se ambulantně udržoval ve své jistotě, anebo zda to už přešlo a může se do pokračování v abstinenci opravdu pustit už sám. V případě, že tento okamžik se prošvihne a člověk se v pití znovu jaksi usadí, nastartují se ty původní myšlenkové stereotypy a stereotypy jednání a jde už nikoli o krátkodobý relaps, nýbrž o skutečnou plnou recidivu, tedy o návrat choroby v původní šíři se všemi předchozími symptomy. To je pak horší. Takovému člověku pak zbývá jen možnost znovu podstoupit celou léčbu, ale navíc trvá bohužel obvykle dlouho, než se k takovému kroku znovu odhodlá... Ze země se zvedá obtížně. Závisí tedy opravdu velice mnoho na tom, jak vyřeší pacient své selhání, jestli z něj udělá krátkodobý relaps, anebo dlouhodobou recidivu, ze které už mnozí zpátky do normálního života cestu nenajdou, prostě podlehnou své malomyslnosti a rezignují se snadným pocitem, že se léčit zkoušeli, ale nebylo to účinné a tak tam znovu nepůjdou. Toto řešení "zůstat ležet na zemi", volí dlouhodobě Karinka. U ní ale ovšem navíc nelze hovořit ani o léčbě, protože prakticky nezažila žádnou léčbu, poněvadž téměř ihned po propuštění z detoxu psala reverz a mazala pro víno. Ale detox není léčení, to je omyl. Léčebné procedury se zahajují právě až po opuštění detoxu. - Škoda, je to jakobyste šli na plavecký stadion zaplavat si, ale po zakoupení lístku a převlečení v šatnách, uložení a sprše, byste se vrátili, že vám toto plavání vlastně bylo docela protivné. Na poznámky známých, že jste neplavali ale jen zažívali to nepříjemné, reagujete podrážděně a říkáte stále dokola, že plavání vám prostě nesedlo. - Tak to podle mne dělá Karinka. :o)

Půjdu rád. V Bohnicích se cítím jako doma. Nejen proto, že jsem se tam na pavilonu 35 tři měsíce léčil a prožíval nejužitečnější a nejplnější čtvrtrok v životě. Ale také proto, že tam mám vazby ještě jiné: občas tam hrajeme divadlo v Divadle Za Plotem (ne ale v rámci monstrakce "Mezi ploty"). A nakonec také proto, že tu bydlel a vyrůstal můj dědeček, jehož otec tu za první republiky byl ekonomickým náměstkem ředitele. Takže mám tam k tomu hezký vztah. A za Mončou se tam rád vypravím, jakmile to bude možné a žádoucí :o)

a pro Karin, máš nejvyšší čas, co takhle s Mončou jít-alespoň bys měla spřízněnou duši.. a žádný výmluvy, v nejhorším stačí říct že uvažuješ o sebevraždě-vím že je to hloupost, ale účel světí prostředky :o)

Mončo, žádný strachy, je tam režim-jakože budíček, rozcvička, rajóny, ale nic hroznýho..jinak měli jsme program vlastně na celý den, jen víkendy se trochu vlekli, ale to zase vylepší návštěvy..hlavu vzhůru a běž, rozhodně tím nic nezkazíš, a já tady dohodnu návštěvu, myslím že Jiří třeba určitě půjde..

Docela by mě zajímalo, jestli je opravdu tak častým jevem, že člověk absolvuje léčení, pak se jeden den napije a pak zase "v pohodě" abstinuje. Já jsem četla o tomhle nějaké příběhy atd. a přišlo mi, že drtivá většina lidí po takovém selhání do toho zase spadne. Přišlo mi, že Zůza je v tomhle ohledu výjimkou. Jak to teda je? Máte někdo nějaké zkušenosti nebo třeba jen teoretické poznatky?

Mončo, ještě jsem Tě stihla přečíst, nedivím se Ti, že máš hrůzu nebo strach.Já bych asi nepostoupila do žádné vyšší třídy, neboť bych i za tu blbou rozcvičku či úklid dostala trestné body. Držím Ti palce. Jestli to je na 4 měsíce, tak to je síla tam vydržet.

Jdu do Bohnic, manžel je smutnej, ale zároveň cítím určitou naději. Já se teď potácím mezi strachem nadějí. Mám strach, že to budu skupině kazit, že nebudu schopná souvisle vjádřit co cítím, že nikdy nepostoupím do vyšší skupiny. Mám i strach co bude potom, až léčba skončí. Mám naději, že se přestanu podceňovat, že se nebudu vyhýbat kontaktu s lidmi, manžel chce zpátky tu Moniku s chutí do života. To ani není o alkoholu, ale všechno souvisí se vším. Návštěvu budu vítat,kdyby to šlo dám vědět.

Začala jsem číst ty zápisky od toho Petra, jak napsala Monča adresu a mám z toho hrůzu. Nemůžu to dočíst, je mi opět na zvracení. Pomalu odcházím, jdu se najíst.

invisible, nemusíš být ironický.Můžu si zato sama, jelikož jsem zrušila nástup už 3x.

Karinko, a kdo Ti prosímtě může za to, že máš dveře zavřené...?! Přísahat nám nemusíš. Tobě totiž stačí skupinová terapie tady, jenom jestli to zdejší "psychoterapeuty" příliš nevyčerpává...