alkoholismus

Jo, jo, to jsou legrácky. Ale v reálu to byl běs. Já tam měla navezenou snad půlku bytu a šoklá s kufrem a asi 20-ti igelitkama se táhla k Odře na autobus. Do toho se mě asi 3 igelitky roztrhly, já se rozbulela, dnes už se tomu směju. No, jak bezdomovec. Jo a měla jsem asi -32 hodin z propustky, což znamenalo žádnou. Ale já jsem i na střední škole měla 2x trojku z chování a jednou podmínečný vyloučení do konce studia. Když jsem přinesla jenom dvojku, rodiče zářili štěstím. Na základce mě vyhodili z pionýra, protože brácha potřeboval do školy kolečko z červený látky a já ho vystřihla z pionýrskýho šátku.A pořád se potýkám s takovejma průserama. Taky jsem za komoušů vstoupila do Nezávislýho mírovýho sdružení, rodiče to málem zabilo, báli se domovních prohlídek, ale nic se nestalo. Podepsala jsem všechny petice, co mi přišly pod ruku a vůbec jsem asi cvok. Všechny skladníky mi vždycky z preventivních důvodů zatkli kluci ze státovky před každým významným datem je to divný, ale ráda na to vzpomínám. Na Jakuba Kaplana, už je po smrti, ufetoval se v 24 letech, Robert Huja skočil v Šárce ze skály ve 29, hrůza, jako by je omrzel život, když neměli proti čemu bojovat. A o statních už memám zprávy. Nějak poslední dobou bilancuju svůj život, je to veselý i smutný.
Slávko, ty potvoro:))) Já se tu vypisuju ze svýho neštěstí a ty z toho máš prdel:)))No a to si představ, že mě tam dokázali udržet 2 měsíce. To je na mě obrovskej výkon.

Jo, jo, to jsou legrácky. Ale v reálu to byl běs. Já tam měla navezenou snad půlku bytu a šoklá s kufrem a asi 20-ti igelitkama se táhla k Odře na autobus. Do toho se mě asi 3 igelitky roztrhly, já se rozbulela, dnes už se tomu směju. No, jak bezdomovec. Jo a měla jsem asi -32 hodin z propustky, což znamenalo žádnou. Ale já jsem i na střední škole měla 2x trojku z chování a jednou podmínečný vyloučení do konce studia. Když jsem přinesla jenom dvojku, rodiče zářili štěstím. Na základce mě vyhodili z pionýra, protože brácha potřeboval do školy kolečko z červený látky a já ho vystřihla z pionýrskýho šátku.A pořád se potýkám s takovejma průserama. Taky jsem za komoušů vstoupila do Nezávislýho mírovýho sdružení, rodiče to málem zabilo, báli se domovních prohlídek, ale nic se nestalo. Podepsala jsem všechny petice, co mi přišly pod ruku a vůbec jsem asi cvok. Všechny skladníky mi vždycky z preventivních důvodů zatkli kluci ze státovky před každým významným datem je to divný, ale ráda na to vzpomínám. Na Jakuba Kaplana, už je po smrti, ufetoval se v 24 letech, Robert Huja skočil v Šárce ze skály ve 29, hrůza, jako by je omrzel život, když neměli proti čemu bojovat. A o statních už meám zprávy. Nějak poslední dobou bilancuju svůj život, je to veselý i smutný.
Slávko, ty potvoro:))) Já se tu vypisuju ze svýho neštěstí a ty z toho máš prdel:)))No a to si představ, že mě tam dokázali udržet 2 měsíce. To je na mě obrovskej výkon.

Ještě Evi, také vše nejnejnej!!!!! :-)

Moniko tak teď jsi mě dostala :o)))))) Příště napiš nějaké varování!!!!! Začala jsem se tu nezřízeně řehtat, nacož se mě šéf zeptal, co mi na těch tabulkách (co jsem měla mít na monitoru) přijde tak směšného.....Když jsem mu odvětila, že jsem si vzpomněla na veselou příhodu z dětství, tak mi ale vůůůůůbec nevěřil.
Chachacha no já mám dost :o)))))) Ty jsi tu léčebnu opravdu pojala naprosto důsledně :o))))))
Koukám, že taky nejsi týpek, který si nechá jen tak do něčeho kafrat :o))))))
Nic, musím se vrátit k tabulkám. Zatím čauky všem :-))

Mílo zlatá, je to ze zhubneme, viď? Vždyť se známe i osobně. Co nezdárný synek, už je zdárný? A jak je to s kilama??? Já už při své výšce hubnout nechci.
Evi, to víš, manžel dělá vrchního osvětlovače, většinou s cizinci, tuhle byl 2 měsíce na Maltě, Spielberg točil film o Mnichovské olympiádě, ale pořád bylo něco, já sama doma. Klasická rozmazlená manželka. A 12 let bez práce. Pak ta hrozná léčba neplodnosti, operace a ne jedna, všechno k ničemu. Nemám vejcovody (pánové prominou), takže to už ani nepřichází v úvahu. A pak ta blbá sebelítost a mindráky, že jsem tlustá, že jsem k ničemu. Manžel chodil domů vystresovanej a věčně ječel, tak místo abych hnula línou prdelí, dřepla jsem si k flašce. Napřed pivo, jedno dvě, pak víno. Sice kvalitka, takže jsem jako jedna mála z Bohnic neměla jaterní dietu a měla Ok i minerály. No a po příchodu z Bohnic chvíli nic a pak pivko, sangrie (má jen 7%, tím jsem se falešně uklidňovala, pak 1 naprosto nesmyslnej vztah a pak víno. No a pak sangrie, pivo a teď nic, jen antidepresiva. Ale s těmi asi už vydržím do konce života. Myslím na mámu, co si vytrpěla s mým pitím, moje noční telefonáty a opakování se. Její nemoc si kladu trochu za vinu, byla ve strašném stresu. Jo a pila jsem sama, flašky schovaný, no klasika. V hospodě jsem ta také uměla roztočit, ale to mi nedělalo problémy. Ovšem tam to začalo.
Evi, neposílej se nikam, byla by tě škoda. Mám ráda zelenou barvu, ale nemám odvahu ji nosit. 99% času trávím v džínách a nejakým svetru. Kytky jen kaktusy, jinak mi vše zdechne. Jo a šeřík. Nesnáším karafiáty, pořád je vidím jako bolševickou kytku, i když za to chudinky nemůžou. Zvířata mám ráda a nevadí mi ani hmyz, pavouci a jiný potvory. Vždycky zachraňuju rodinu.
Jo a z léčby mě vylili za užití pervitinu na oddělení, propašovala to tam jedna holčina. Bylo to poprvý a doufám, že naposled, ale mohla jsem si vybrat jiný místo. Prostě tele blbý a jak píše Jílek, klasicky nedospělý chování. Měla jsem i jiné problémy, propašovaný mobil, miniaturní televizi, to jsem vždy sledovala s někým jiným v posteli a bylo mi řečeno, ať si ujasním sexuální orientaci a já nemohla přiznat pravdu. Potom káva, hulení kde se jen dalo, spaní na cizím pokoji, několikrát nenapsanej deník, nedodržování večerky, neúčast na některých programech, já nenáviděla arteterapii a jógu, ale na jógu mi nepřišli. Z toho je vidět, že jsem nebyla rozhodnutá přestat pít, bylo to kvůli manželovi. A stejně to bylo k hovnu.
Já měla ráda skupinu, i když bych radši Monču Plocovou, s tou jsem si moc rozuměla, ranní komunitu a asertivitu a centrální dílny. A holky, ale fakt snad všechny. To je asi tím, že závisláci k sobě inklinujou. Byla jsem patronka tří holek, paradoxně toxand a samy si mě vybraly. Hodně jsem se jim věnovala, přišlo mi to fér, některé patronky na svý holky kašlaly, ony nic nevěděly a ztrácely zbytečně body. Já měla taky výbornou patronku. Také jsme tam měly na 24 hodin novináře z Blesku(nedělního) , bal moc milej, ale zplodil pěknou kravinu. Tak jsem byla šťastná, že jsem s ním nemluvila. I Dr. Pekárková z toho nebyla nadšená. Ale zorganizoval to ředitel (bývalý ministr), tak nemohla nic dělat. Ze článku vyplynulo, že pořád pleteme a čteme a nic víc. A pak 3 příběhy holek z léčby, ale vyloženě zkreslené. Holky to mrzelo, daly mu důvěru a pak nějaký krafy. No, já už věděla, že blesku se svěřovat nebudu.

Ne, Moni, piš, já musím trochu po úřadech, ale večer si počtu a odpovím Ti. Hele, s tím smutkem to je možná jinak, Kraus je z pěti dětí a samotu miluje. Všichni jeho sourozenci jí milujou. To se zlepší, uvidíš, to jsou ještě zbytky závislosti, ještě máš oslabenej mozek a duši nadměrným požíváním etanolu. Já to měla taky. Bylo to neřešitelný, lidi mě srali a samoty jsem se děsila. Promiň, že jsem sprostá, ale to období mám vyloženě spojený s nihilismem a pasivní sebedestrukcí. Všechno bylo na hovno, nejraději bych všechny poslala do prdele, nejvíc sebe. Přijde jaro přijde, nihilismus přejde a příští zima už nebude tak krutá. Takže piš, když nikoho, tak mě to zajímá.Kdys začala pít, jestli víš proč, kolik a cos pila, s kýms pila, jaký máš ráda obrazy, verše , hudbu, barvu, šaty, boty, kytky, země, města, zvířata. Piš, co cítíš i co Tě napadá, těším se na to.Eva

Dobrý den,ráda bych Vám všem sdělila,že Vás velmi obdivuji,jak zvládáte svůj boj se závislotí,
Evě přeji vše nejlepší k narozeninám a hodně síly a vůle k dalšímu boji.
Moniko,moc jsem na Tebe vzpomínala,kam ses poděla a jak žiješ,jsem ráda,že jsem Tě našla,známe se z jiné diskuze,ten boj /svůj/ tedy myslím prohrávám,ale Vy to tu máte o moc těžší.Já jsem tedy dospěla k tomu,že díky svým problémům rodinným jsem pochopila toho,kdo se k alkoholu uchýlí,dávno bych tak už skončila,mám štěstí nejspíš v tom,že mi to nechutná a neumím pít,ale právě v situacích,kdy jsem si řekla "kdybych ten alkohol kdy pila,tam právě teď jsem tam",dopadla jsem tak u prášků na spaní,ale naštěstí jsem to včas zabrzdila.Možná to sem nepatří,ale sleduji Vás a obdivuji.Vydržte!!!Míla

No, dřepím tu už od rána. Došly cigára a já tady lítala jak zběsilá a hledala klíče od bytu. Klíče a brýle jsou má nemoc.
Pěkně to tu zahlcuju, mám dnes nějakou psavou.
Režim v Bohnicích se mi zpětně nezdá tak drsnej. Hlavně mám odtud dvě kamarádky, to je přínos. S jednou si píšeme dopisy, je zdaleka. A jak je to dneska krásný ve světě mobilů a e-mailů najít ve schránce něco jinýho, než složenky a reklamy. Mám pocit, že se lidi hodně odcizují. My dřív na chalupě neměli ani TV, sedělo se, povídalo, hráli jsme kostky nebo blbý Člověče. Dnes tam je PC, televizi má každej v pokoji a nějak už to není ono. Máma mi dokonce do dolního pokoje volá mobilem, ať si něco zapnu. Jsem ráda, že jsem prožila své dětství bez téhle mašiny. Měla jsem moc hezký dětství. Sice jsem pekelně žárlila na bratra, to víte, do šesti let jedináček. Měla jsem 2 úžasný babičky, takový opravdový, obě ke konci strašně zkoušely, ale nebyly samy, byli jsme s nimi, to mi přináší určitou úlevu. Nejradši jsem měla dědu, ten ale umřel, když mi bylo 16. On se hrozně rozčiloval, ale byl zlatej. Jako malá jsem bydlela na Těšnovském nádraží, přímo v budově s Pražskou babi a dědou, rodiči a tátovou mentálně postiženou sestrou a bratrem. Nikdy jsem nežila sama, proto to na mě tak těžce doléhá. Pak nám ten barák zbourali, což si myslím, že byla jedna z hovadin komunismu. Ne kvůli našemu bydlení, ale kvůli tomu, jak byl ten dům krásnej.
Jo a kocour se vyčůral na peřinu. V noci. Probudil mě jeho skok z postele a pak čuchám divnej smrad. No, ale on si to snad šetřil tejden. Vůbec nevím, co budu s tou peřinou dělat, asi jí vyhodím. Jo a pořád mluví. To se nedá říct mňouká, prostě nadává. A teď tu chrápe a je sebou úžasně spokojenej. Za něco se mi pomstil, jinak je čistotnej. No, zavřete už mi někdo tu ukecanou hubu, dneska jak jsem doma to se mnou nemůže být k vydržení.

Ohledně doktorky, já si vždycky dám příspěvky za posledních 24 hodin a objevuje se mi to chronologicky a žádnej strom.

Bohová úleva a váhová boule, to mě rozchechtalo, skvělý jméno. Já neměla nic tak dobrýho. Asi je to tím příjmením, Schelzigová. Jiří má žijící keř, jící řízek, žiji křečí, Martin mistr námaha a mim nástraha, já za svobodna lahvička komínová, tak to mě teda vzalo. Jo a ještě ohnivák miláčková. No to jsem zase něco objevila.

http://anagram.dingbatway.com/
Docela legrační stránky. Zkuste ze svého jména něco vytvořit. Mně to hodilo děsný věci. Jdu zkusit Martina, Jiřího a Evu, u ostatních neznám příjmení.

Já to nemyslela tak, že si to pivo dám. Blbě jsem to napsala. :o)))

dobré ránko všem! Evo, taky se připojuju s blahopřáním k narozkám :o) Mončo, že je nealko dražší než pivo mi trochu připomíná argumentaci Karinky-přece pár korun rozdíl není rozumnej důvod dát si pivo místo mattonky ;o)

Evo blahopřeju k desátýmu výročí 37 narozenin. Ježkovy zraky, 4 kočky, pes, 2 děti. No to už je něco. Já tady válčím s jedním kocourem a mám co dělat. Bydlíme ve zvýšeném přízemí, tak chodí ven. Mám pocit, že je přesvědčenej, že já jsem jeho zvíře. Docela slušně mi šéfuje. Evo, já už tady zase bulím, ty píšeš tak krásně.
S tím alkoholem v hospodách. No, je to těžký, když si dám colu nebo džus je to dražší než pivo. Už mě to sere, pardon.

Tak, blíží se jedna hodina, tak poslední cigáro a dobrou.

Serafínko, děkuji za přání k narozeninám. A vítej mezi námi.Neboj se odhodlat k abstinování, prostě to zkus. Jak dlouho to vydržíš. To Ti něco o Tobě napoví. Ivana Chýlková, Honza Kraus a pár dalších mi ukázalo, že to pro ně není neobvyklý nekonzumovat alkohol. A to nejsou žádní zapřísáhlí abstinenti.Vůbec je to nenapadne, že by si měli v hospodě ke každému jídlu dát alkohol, že by měli využít každé příležitosti, kdy je možnost se napít. S nimi mám pocit, že je to normální nepít, aniž to máš zapovězeno, jako já závislá. Tak, když sis udělala takový teoretický testík, tak to zkus, jak seš na tom v praxi.

Evce od Evy.
Evko, vydrž, ten smutek známe všichni, co jsme prošli odvykáním závislosti na chlastu. Přejde. Čti si příspěvky Jiřího a Slávky. Ti jsou důkazem. Já už pomalu , ale čím dál více si taky uvědomuji, že bych ten svůj střízlivý pohled na svět nevymněnila za žádnýho panáka, kterej mi rozhoupe mozek. Raději být smutně střízlivá, než vesele opilá. Chval se za každý den, kdy odoláš. Na smutek pomáhá každému něco jiného. Mě básně a literatůra vůbec, hudba, obrazy a filmy. Někdy naopak vyhledám nějaký dojemný či dokonce smutný příběh a pak pláču a pláču. Nebo na chalupě vstanu s kuropěním, udělám si dobrej anglickej čaj s mlíkem, zapálím si dobrou britskou cigaretu a sednu si na zahradu. Kolem mě všechno spí a já mám celou Zeměkouli sama pro sebe. Naučila jsem se oblažovat všechny svoje smysly. Den začnu pohledem na něco lahodícího mému oku, poslechnu si něco libozvučného, hudbu nebo tikot starých hodin, ptáky či velebné a blahodárné ticho.Pohladím si kočku, psa, či žmoulám v ruce kaštan nebo kámen. Přivoním ke dřevu, květině nebo si zapálím vonnou tyčinku. A piju ten svůj čaj nebo i pramenitou vodu. Prostě dělám radost tělu a tím i duši. Určitě si něco najdeš. Vůbec i to hledání sebe je nesmírně zábavné a povznášející. A my alkoholici víme, že stojí za to si na něj udělat čas. Nic jiného nám totiž nezbývá. Piš vždycky, kdykoliv Tě Tvůj smutek přepadne. Není dobré s ním zůstávat sama.

Moni, holčičko, Tvoje bilance mě rozbrečela. Strašně ráda bych Ti odpověděla, ale není to na otevřenou diskusi. Nevadí mi nikdo z našich, ale na tyhle stránky se přeci jenom může dostat kdokoliv cizí, a tím, že nepíšu anonymně, nemohu být tak otevřená, jak bych potřebovala, abych Ti srozumitelněji napsala svůj názor na smysl života. Zkusím to tedy obecně. Vím, samozřejmě, že nezapomínáš, že jsi taky dcera. Tvoje mamka, jestli věděla o Tvém problému, má určitě obrovskou radost z Tvého zápolení a úspěchů. Jestli o tom neví, tak taky dobře, z pozice mámy Ti můžu říct, že má radost, že vůbec seš. Taky jsi sestra. Manželka ještě můžeš být a konec konců matka taky. Moje babička měla mýho tátu ve čtyřiceti. Jedináčka prvorozenýho. Ale v tom smysl života není. Ty seš především úžasná osobnost!!! S neuvěřitelnou odvahou žít v pravdě a schopností sebereflexe. Já se strašně těším na Tvoje příspěvky, ze kterých čiší upřímnost, odhodlání, humor a pozor i láska k lidem. Nikoliv ta kýčovitá, načančaná, ale ta opravdická. Strašně se těším, až se poznáme. Kdybych nebyla provařená, vypátrám Tě v tom Tvým antíku a skočím na hlavu já Tobě.

Tak Karinko, teď pro Tebe! 3.3. ses ptala pouze kolik máme kočiček. Jejich počet se mění, převážíme je z chalupy do Prahy, podle potřeby. Teď zrovna máme dvě kočky a dva kocouří kluky.
Co se týče pití Ivanky Chýlkové, tak ta už leta nepije. Ne pamatuji se, kdy jsem jí naposledy viděla opilou. Opilci jí myslím vadili nikoliv z jakéhosi morálního pohledu, ale protože se na ně nedá spolehnout, že se litujou a prožívaj a že si lžou do kapsy. Myslím, že jimi neopovrhovala a neopovrhuje, ale lituje je a vyhýbá se jim. Naprosto prozaicky, nestýká se s nimi. Nemá na ně čas a místo ve svém mozku. Moje pití jí rozčilovalo a trápilo, ale nijak zvláště mi to nedávala na jevo, tedy nedělala mi scény, ale vždy ukazovala svůj nesouhlas. Ona mi nic nevyčítala, ale taky netolerovala. Já jsem to cítila a snažila se pít za jejími zády. Mojí abstinenci vždy přivítala a vždy jí velmi zranilo, když jsem jí porušila. Teď, kdybych nevydržela, tak bych Ivance strašně ublížila a Honzovi taky. Když mě někdo nařknul, že piju potají, okamžitě mi volala s obavou, zda jsem do toho zase nespadla. Udělala pro mne, jako málokdo na světě. A stačilo ještě pár let, měsíců mého pití a ztratila jsem jí.
Karinko, já nevěřím, že máš Boha, chlast Ti to nedovolí. Ani nevěřím, že ta láhev vodky na Tobě nebyla vidět. To jsem si myslívala taky. Právě Ivanka mě z toho vyvedla. Je to strašně smutný, ale zatím Tě chlast vede do Pekel. To pochopíš, jestli se někdy opravdu rozhodneš a přestaneš.Čím dřív to uděláš, tím dřív se z toho dostaneš. Zkus si jednou přečíst, cos psala před rokem, před dvěma. Kolik Ti je, beruško, let? Věřím, že máš někdy pocit, že před ním utíkáš. Neutečeš, dokud Ti sedí za krkem.

Moniko, já jsem manželka, matka a dokonce babička a taky se cítím jako velké nic. Takže tím to nebude. To ten chlast z nás dělá takové nuly. Teda aspoň ze mně. Teď sice asi 14 dní nepiju, ale myslím na to kudy chodím. A navíc jsem bez nějakého zjevného důvodu strašně smutná. Tak to je teda optimistický příspěvek, ale aspoň jsem to někomu svěřila.