Oprátka za osm mrtvých - Olga Hepnarová

Myslím, že to není Bartalmission,kdo tu čeří vodu...

Alexi, pokud jste mé příspěvky četl/a, tak by Vám snad mohlo být jasné, že:a) nehledám žádné ospravedlnění a tudíž opravdu, ale opravdu nejsem nějaký "budoucí vrahoun", spíše blíže k tomu prvnímu co jste naznačil/a,b) nepíši (na rozdíl od jiných přispěvatelů tohoto webu) stále dokola o tom samém, nýbrž pouze věcně reaguji na diskusní příspěvky na tomto demokratickém fóru, které však za nějakou hlubší reakci stojí,c) jsem to právě já, kdo se účastníky diskuse na tomto fóru snaží přesvědčovat, že nemá smysl řešit vyřešené, nýbrž že význam má brát si z takových kauz ponaučení pro dnešek a budoucnost a hledat účinné cesty prevence. Prevence toho, aby nás, nebo naše blízké nějaký takový "ujetý" jedinec neudělal nešťastnými.A jelikož Vy nereagujete věcně na obsah příspěvků, nýbrž sklouzáváte do osobní roviny (a to zcela zbytečně a možno říci nesmyslně), lze oprávněně usuzovat, že právě s Vámi není vše tak docela v pořádku... Nemáte snad Vy nějaký problém? Mám dojem, že na tomto webu a v této diskusi jej nevyřešíte. Spíše by Vám pomohl nějaký kvalifikovaný odborník na lidské duše. Minámálně by Vám alespoň pomohl správně zavnímat smysl přečteného a nedeformovat jej.

Co ty seš zač?Kriminolog nebo jsi budoucí vrahoun a hledáš tu ospravedlnění?Píšeš hezky,ale stále o tom samém.Proč čeříš vodu?Proč se vracet k vyřešenému?

Omlouvám se za překlep učiněný v rychlosti. Samozřejmě jsem myslel "pseudoexhibicionismus", protože v případě těch notorických obhájců práv třeba sexuálních deviantů, delikventních pedofilů apod. se z valné většiny jedná o lidi s nějakou skrytou motivací, jejichž myšlenkové pochody mnohdy skutečně hraničí s duševní akrobacií. Konkrétní případ: nedávno vystupoval takový podivný pán v televizním pořadu, který si kladl za cíl ventilovat názory občanů na povinnosti státu chránit děti před sexuálními vrahy. A ten pán vystupoval dost vzrušeně (jakoby hystericky) a nikdo z přímých účastníků té debaty, ale ani z televizních diváků mu vlastně neporozuměl. Jednak se neuměl náležitě vyjadřovat, dělalo mu problém jasně a srozumitelně formulovat a artikulovat své myšlenky, jednak byl silně excitovaný a jednak to, co místy presentoval, bylo i tak zmatené. Ale předvedl se. Bylo to samozřejmě "exhibování" nikoliv ve smyslu sexuální úchylky, ale ve smyslu velkého osobnostního svérázu.

Vzhledem k evidentnímu rozdílu mezi hromadnými vrahy a sériovými vrahy nechápu dost dobře styčné body mezi Olgou Hepnarovou (hromadnou vražedkyní) a známým rakouským sériovým vrahem Jackem Unterwegerem. Jejich společným styčným bodem převoditelným na společného jmenovatele je snad jenom to, že oba byli vrahy. Jejich motivace k vraždění však byla naprosto rozdílná. Přesně před 35 roky k smrti odsouzená Olga Hepnarová cítila silnou vnitřní potřebu "pomstít" se celé společnosti třeba i na nevinných jednotlivcích za příkoří na ní konkrétními jednotlivci spácháná (ať domněle nebo skutečně.)Jack Unterweger měl však k vraždění motivaci podobnou jako mnou zde vzpomínaný sovětský vrah ukrajinské národnosti Čikatilo. Toho jsem zde však vzpomínal pouze jako odstrašující příklad v souvislosti s "rychlým" uspěchaným trestním a soudním řízením v případě jeho souputníků nevinně odsouzených za jím spáchané zločiny.Ale musím trvat na tom, že mezi hromadnými (masovými) vrahy a sériovými vrahy existuje mnoho zásadních rozdílů. Dost dobře jsem nepochopil uveřejnění kopie článečku o Unterwegerovi anonymem v této diskusi bez sebemenšího vysvětlujícího komentáře. Asi nás onen anonym chtěl přimět k zamyšlení a hledání souvislostí.Co však tedy může být nějak společné a zobecnitelné, to je prevence a ochrana společnosti před takovými jednotlivci. Tedy před potenciálními vrahy hromadnými i sériovými. Nad tím by bylo prospěšné se hlouběji a hlavně konstruktivně zamýšlet. Třeba ta zmínka v závěru článku o Unterwegerovi, že "...svůj nepřímý podíl na spáchaných zločinech mají i ti, kteří se podepsali pod petici žádající pro Unterwegera svobodu..." stojí za zamyšlení. Takoví notoričtí obhájci práv koholi existují i v naší společnosti. A mohou tím svým podivným hérostratismem či jakýmsi duševním pseudoexhicionismem celé společnosti citelně uškodit.

Johann alias Jack UnterwegerNarozen 16. srpna 1950 v Steiermarku (Rakousko) - zemřel 29.6.1994 (sebevražda)Jack Unterweger, který spáchal 11 vražd v sérii se narodil jako nemanželský syn. Ve stáří několika měsíců byl umístěn do pečovatelského zařízení, pak byl v péči svého dědečka, později se o něj starali i jiní příbuzní. Skončil nakonec v dětském domově. Absolvoval celkem 7 tříd základní školy a v září 1965 nastoupil do učení jako číšník. Učení předčasně ukončil a začal střídat zaměstnání. Byl pomocným dělníkem, diskžokejem, pracoval u benzínové pumpy i jako pomocník v domácnosti. Do roku 1974 byl celkem 10krát trestán za majetkové, mravnostní a násilné delikty. Pak přišel 11. prosinec 1974 a Unterweger spáchal svou první vraždu. Obětí byla 18letá studentka ze sousedství, kterou společně se svou přítelkyní - příležitostnou prostitutkou, vlákal do svého auta a zavezl ji do lesa. Zde ji svázal, okradl o peníze a klíče od bytu. Pak ji donutil svléknout do naha a začal ji bít ocelovým prutem do hlavy. Nakonec ji rukama začal škrtit a kolem krku ji omotal podprsenku, kterou zauzloval. Dívka po krátké chvíli zemřela. Při odchodu z místa činu na mrtvou naházel větve. Po spáchané vraždě odjel do jejího bytu a odcizil ji peníze a dámské ošacení. Za tuto vraždu a dalších 16 kriminálních skutků byl v roce 1976 odsouzen k doživotnímu vězení.Ve vězení se Unterweger pustil do psaní. Kromě pohádek pro děti, rozhlasových her pro mládež a divadelních inscenací napsal román s názvem "Očistec aneb cesta do kriminálu", který se stala bestsellerem. Tím na sebe upozornil nejen známé literáty, ale i celou kulturní veřejnost, kteří ve prospěch "vězně-básníka" uspořádali podpisovou akci na jeho propuštění a Unterweger byl pak skutečně 24. dubna 1990 podmíněně propuštěn. Jeho životní příběh byl dokonce zfilmován.Po propuštění se začal objevovat v pochybných vídeňských lokálech a vyhledával kontakty s podsvětím. V rámci svého vlastního literárního projektu "Wortbrücke" (Slovní mosty) také navazoval četné známosti se ženami, zvláště pak s prostitutkami. Některé rakouské časopisy otiskly jeho články a reportáže, ve kterých popisoval prostředí prostituce.Necelých pět měsíců po jeho propuštění z vězení začala 15. září 1990 pražská kriminální policie vyšetřovat vraždu 29leté Blanky Bočkové z Prahy, která byla nalezena uškrcená v korytě Břežanského potoka na předměstí Prahy. Byl zcela nahá, jen na nohách měla silonové podkolenky a na prstě ruky prstýnek. Část jejího těla, která vyčnívala z vody byla zaházena větvemi... Bezprostřední příčinou její smrti bylo uškrcení. Bočková byla prodavačkou a příležitostně i prostitutkou. Den před nálezem její mrtvoly byla s přítelem ve vinárně a po slovním konfliktu z vinárny odešla. Její poslední výskyt byla zaznamenán v ulici V Jámě.Krátce po této vraždě začal "kvapík" také u kriminální policie v Gratzu a posléze i u dalších policejních složek v celém Rakousku. Od ledna 1991 do dubna 1992 se totiž našlo v zalesněných oblastech různých částí Rakouska 7 mrtvol ženského pohlaví a všechny měly hodně společných znaků. Především se tyto ženy před svou smrtí živily prostitucí. Všechny byly nalezeny nahé nebo bez podstatné části oděvu. Ve všech případech byly šperky mrtvolám ponechány na těle, doklady a osobní potřeby a majetek chyběly. Každá z nich byla uškrcena podprsenkou, kalhotkami nebo dámskými punčochovými kalhotami, které vždy patřily oběti. Rovněž i polohy mrtvol měly společné znaky - byly v poloze jako při koitu. Mnohé mrtvoly byly přikryty větvemi... Proto rakouská kriminální policie vedená legendou rakouské kriminalistiky 52letým Wernerem Windischem dospěla k závěru, že vraždy sedmi žen provedl jeden vrah.V květnu 1991 upozornil kriminalista ve výslužbě své aktivní kolegy na 44letého muže, který byl r. 1976 odsouzen k doživotnímu vězení. Kromě přesného popisu uvedl i jméno - Jack Unterweger. Dalším vyšetřováním bylo zjištěno, že v blízkosti míst, kde k vraždám prostitutek došlo se skutečně pohyboval, případně byl s oběťmi těsně před jejich smrtí viděn. Unterweger však nemohl být k vyslechnut, protože odjel do USA. Dalšími prověrkami jeho pohybu po propuštění z vězení vyplynulo, že byl také v Praze. Na žádost svých rakouských kolegů pražští kriminalisté zjistili, že se den před vraždou pohyboval na Hlavním nádraží v Praze a navazoval tam kontakty s prostitutkami, narkomany a amnestovanými zločinci. Představoval se jim jako novinář, kterého zajímá prostituce. Tlumočnici mu dělala česká studentka, která bydlela společně s další studentkou a kamarádkou z Rakouska v jednom pražském bytě. Prostitutkám a amnestovaným platil za informace 100,- Kč. Svůj osobní bílý automobil BMW 728 měl zaparkovaný u Národního divadla. Tlumočnice pak odjela kolem půlnoci taxíkem domů. Poslední jeho výskyt byl zaznamenán v ulici V jámě. Byla to stejná ulice, kde skončily stopy Blanky Bočkové, vracející se domů v mírně podnapilém stavu z blízké vinárny...Bohaté informace pražských kriminalistů byly vodítkem k dalšímu postupu k usvědčení sériového vraha. V prvé řadě se rakouští kriminalisté zaměřili na vůz BMW, se kterým byl Unterweger v Praze. Jenže ten nechal Unterweger na vrakovišti zešrotovat. Přesto objevili sedačky, které byly před zešrotováním z auta demontovány. Pod ošoupanými potahy sedaček našli 3 vlasy. Analýza DNA prokázala, že patřily Blance Bočkové...Mezitím byla americká FBI požádána o zatčení Jacka Unterwegera a jeho předání do Rakouska. Zároveň se žádostí byly FBI poskytnuty kompletní informace k jeho osobě i k obětem a způsobu jejich usmrcení, včetně chování pachatele na místě činu (souhrn těchto aspektů se nazývá modus operandi). Jak se ukázalo, Jack Unterweger v USA nezahálel. Za 10 dnů stejným způsobem jako v Rakousku a v Praze zavraždil v Los Angeles dvě prostitutky. Další pak v Hollywoodu. FBI našla na krku každé prostitutky jejich vlastní podprsenky. I ostatní znaky (šperky na těle, poloha oběti, přikrývání větvemi) nesly "rukopis" Unterwegera. Navíc bydlel v hotelích v bezprostřední blízkosti jejich obvyklých "štací"...Jack Unterweger byl zatčen americkou FBI 27. února 1992 v Miami na Floridě. Americkým i rakouským vyšetřovatelům účast na jakékoliv vraždě popřel. Soudní proces byl zahájen 20. dubna 1994 v rakouském Štýrském Hradci a medií byl označován jako proces XX. století. Obžaloba byla téměř celá postavena pouze na indiciích a několika nepřímých důkazech. Mezi indicie patřil "modus operandi" shodný u všech 11 vražd, prokázaná přítomnosti Jacka Untewegera v blízkosti některých míst činu, případně jeho kontakt se zavražděnou. Obžaloba také argumentovala jeho nepřesvědčivým alibi. Jedinými nepřímými důkazy byly vlasy Blanky Bočkové v jeho autě a vlasy Jacka Unterwegera, které policie našla na mrtvole jedné ze sedmi zavražděných rakouských prostitutek.Znalecké posudky psychiatrů a sexuologů, ačkoliv s nimi Unterweger odmítl spolupracovat zcela jasně vyzněly v jeho neprospěch. Byla u něho mimo jiné zjištěna mravní zpustlost, disocialita, absence hodnot jako je slušnost, spolehlivost a věrnost. Významně se u něho projevovali ve vztahu k ženám známky impulsivního sadistického jednání a brutality. Podle znalců nevraždil proto, aby se jako sexuální agresor pohlavně vybíjel, ale jen proto, aby oběť ovládl a "rozbil" její osobnost. Zarážející je pak skutečnost, že vrah jedenácti žen byl po celý život ženami obdivován a ženy nepřestal okouzlovat ani v soudní síni. Řada jeho milenek a obdivovatelek byla přítomna přímo v soudní síni. Právnička Astrid Wagnerová ze Štýrského Hradce, která byla rovněž jeho obdivovatelkou soukromě zásobovala redakce novin a časopisů materiály na jeho obhajobu. Mezi svědky patřila i Khatrin Zellichová, kterou rovněž Unterweger napadl a zlomil ji klíční kost. Advokát zastupující Zellichovou tisku uvedl, že jeho mandantka podala na Unterwegera žalobu pro těžké ublížení na zdraví teprve po dlouhém naléhání a pak ještě čtyřikrát změnila verzi o průběhu útoku. Prý ho opravdu milovala...Zemský soud ve Štýrském Hradci vynesl po dvouměsíčním zasedání 28. června 1994 rozsudek. Jacka Unterwegera odsoudil v jeho životě podruhé k doživotnímu vězení. Kladl mu za vinu, že brutálním způsobem zavraždil 9 žen, včetně Blanky Bočkové z Prahy. Dvě vraždy mu soud "odpustil". Přímo v soudní síni se proti rozsudku odvolal. Ještě v budově soudu poskytl početným novinářům interwiev. Vystupoval sebevědomě a znovu prohlásil, že je naprosto nevinný. O šest hodin později spáchal ve své cele sebevraždu. Oběsil se na přívodní šňůře holícího strojku. Symbolickou tečku za případem udělal tentýž den tři minuty před půlnocí výbuch plastické trhaviny, umístěné na parapetu jednoho okna soudní budovy. Škody na budově byly vyčísleny na několik milionů šilinků...Případ sériového vraha Johanna alias Jacka Unterwegera (stejně jako další případy vrahů) vyvrací mylný názor některých "znalců lidských duší", že jednou odsouzený vrah, který si svůj trest odpykal, se dalších vražd již nedopouští... Svůj nepřímý podíl na spáchaných zločinech mají i ti, kteří se podepsali pod petici žádající pro Unterwegera svobodu.

http://vrazi.cz/?item=olga-hepnarova&category=hepnarova-olga

To : DavidDavide, v něčem s tebou souhlasím, ale v něčem ne. Ne úplně veškeré tvojí argumentaci dost dobře rozumím. Doufám, že snad nejsem méně chápavý, ale ne vše se dá zde na webu náležitě explicitně vypovědět. To je úskalí té neosobní elektronické komunikace. Ale utěšuje mě moudrost, kterou hlásal jeden starý docent. Ten říkal: "Víte podle čeho se pozná blbec? Podle toho, že jsou mu okamžitě a ihned naprosto jasné i velmi složité věci a ihned k nim zaujímá postoje bez jejich hlubší znalosti a prozkoumání."Já zcela souhlasím s tím, že ti jedinci, kteří se dobrovolně hlásí ke službě v ozbrojených silách a v ozbrojených sborech jsou již apriorně suspektní. Co myslím ozbrojenými silami a sbory? Samozřejmě, že AČR a PČR, jak to správně specifikuješ, mohli bychom však do té množiny přidat i Vězeňskou službu, Justiční stráž, Ozbrojenou složku Celní správy, Sbor ozbrojené ochrany letišť, ale i tajné služby jako BIS a UZSI, jakož i takové ty různé soukromé bezpečnostní agentury atd. V čem a proč jsou mně ti uchazeči o službu v těch vyjmenovaných složkách prvotně "podezřelí"? Je určitě nutné podrobně zkoumat jejich motivaci proč chtějí nosit určitou uniformu a k ní zbraň jako odznak moci a mít faktickou (úředně posvěcenou) moc nad jinými lidmi. Je totiž docela dobře možné, že si takovým způsobem chtějí řešit nějaké svoje vnitřní problémy, neodborně, laicky a tak pěkně povšechně by se řeklo "mindráky". A proto je asi tedy velmi potřebné provádět do takových složek nikoliv nábor, nýbrž výběr na základě negativní selekce a zamítání nevhodných kandidátů. A souhlasím s tebou velice, že validita a reliabilita těch nedokonalých psychologických testů typu "tužka-papír", které průměrně inteligentní jedinec snadno oklame, se dá ověřit pouze vystavením těch uchazečů situacím spojených s reálnou psychickou zátěží. A při řešení takových úkolů je potřebné ty probandy náležitě pozorovat a hodnotit. Oni to tak v rámci výběru uchazečů k FBI, CIA, NSA a k jiným službám v USA dělají. A asi vědí proč.Ale nesouhlasím s tvým hodnocením přínosnosti agresivity. Ta je totiž pro mnoho činností potřebná. Dovedeš si např. představit neagresivního hráče rugby, neagresivního fotbalistu, hokejistu, judistu, karatistu, nebo jiného sportovce provozujícího úpolové discipliny? Ona ta agresivita je totiž fylogeneticky v každém z nás. I v tobě. Ale je všelijak utlumená tou naší civilizační "slupkou" (termín vypůjčený od Freuda.) A že ta slupka může všelijak "prasknout", to nám ukazují lidé nejen v Čadu, Súdánu, Rwandě, ale i poměrně blízko nás v Evropě, tj. na Balkáně (bývalá Jugoslávie, Kosovo). Tam se děly a někde ještě i dějí příšerné věci. Lidská krutost neskončila s druhou světovou válkou. Ta funguje i ve 21.století. A aby se nemohla manifestovat až ve zrůdné podobě, je zapotřebí přiměřeně agresivních příslušníků Mírových sil OSN, různých těch vojenských mírových misí, které zabraňují soudobým válečným zločinům na ženách a dětech. Příslušníci těch mírových misí jsou trvale sledováni zkušenými psychology. A určitá jejich "agresivita" je potřebná. Jinak by tu profesi v ozbrojených silách prostě nemohli vykonávat. Já bych tedy spíš agresivitu dělil na regulovanou a neregulovanou. Pokud např. nedávno v USA policisté zastřelili muže, který se zabarikádoval v domě a 3 jejich kolegy zastřelil, učinili tak podle zákona a chránili tím společnost. V USA vůbec policie střílí více než u nás. A mohli by na ozbrojeného pachatele střílet "neagresivní" policisté? Není sama taková řečnická otázka trochu úsměvná?

Dnes je takové výročí. Olga Hepnarová byla odsouzena Městským soudem v Praze k trestu smrti 6.dubna 1974. Proč je toto téma stále živé i po pětatřiceti létech? Koho a proč toto téma stále přitahuje? Odpověď na výše uvedenou otázku by mohla docela dobře znít: "Protože by se takový případ mohl opakovat i v současnosti, nebo v budoucnosti." To však samozřejmě není odpověď jediná možná a vyčerpávající. Motivace různých jedinců případem Olgy se zabývajících se může všelijak různit. A diferencovaná bude v závislosti na vnitřních impulsech té motivace. Trochu jinak se na tu problematiku bude dívat psychiatr, psycholog, kriminolog, případně právník, avšak jinou "optikou" budou vnímat a jinými myšlenkovými pochody budou otázky a otazníky kolem Olgy percipovat ti jedinci, kteří se ve svém životě potýkají s problémy podobnými těm, které prožívala Olga. A já pochybuji o tom, že jsme na tomto webu nebo na jiných webech schopni tuto velmi složitou problematiku nějak "rozřešit". Při nejlepší vůli nejsme. Co však můžeme, je hledat různé cesty k prevenci, tedy nacházet různé možné způsoby jak pokud možno zabránit různým neštěstím, tedy ať již osobním tragédiím jednotlivců, nebo katastrofám skupin lidí. To nebezpečí, že někdo, komu se děje stejné příkoří jako Olze (ať již domnělé nebo skutečné), bude chtít nějak někde (proti někomu) udeřit, to tu je. I těch 35 let po rozsudku Městského soudu, který poslal 6. dubna 1974 Olgu do podzemní popravčí komory pankráckého vězení. Vidíte jako chybu, že jí nechali na popravu čekat "téměř 2 roky"? To je však zcela běžný postup v demokratických zemích a respektoval to i tehdejší právní řád v jinak nesvobodné totalitní zemi, kterou ČSSR byla. Vždyť musí přece být dán náležitý čas na všechny možné opravné prostředky, na přezkoumání případu, na případnou revokaci líčení ve věci atd. V USA čekají k smrti odsouzení pachatelé na exekuci třeba i 14 let i déle. To kontrastuje s "východními" způsoby, kde např. na Ukrajině v bývalém SSSR byl odsouzen k smrti a v roce 1994 popraven Andrej Čikatilo, který v létech 1978 až 1990 prokazatelně zavraždil postupně 53 lidí. Navenek žil dlouhou dobu jako spořádaný občan a vzorný otec rodiny. A po svém dopadení prozradil kriminalistickým vyšetřovatelům s veškerými detaily i ty vraždy, které mu nejen nemohli dokázat, nýbrž za které již odsoudili a dokonce popravili krátce po rozsudku úplně jiné "pachatele"... Tedy nevinné lidi! Je možno si představit jakým asi způsobem z těch nevinně odsouzených a popravených lidí dostaly sovětské bezpečnostní orgány "přiznání"... Buďme tedy rádi, že ne tak úplně ve všem byl SSSR pro nás v tehdejší totalitní ČSSR vzorem. Mezi zastánci trestu smrti byli a jsou racionálně uvažující lidé, kteří se chtěli a chtějí vyvarovat unáhlenosti a s tím spojených justičních omylů a justičních vražd.

Co si pod pojmem zdravá agresivita představit, to raději nedomýšlet. Stát se také těchto zdravých agresorů zastává a pokud někoho postřelí při výkonu služby, většinou se mu nic nestane, maximálně je propuštěn, často s tučným odstupným. U nás neexistují přesné statistiky nebo jsou zřejmě zamlčovány, ale ve většině zemí je konstatováno, že příslučníci ozbrojených složek se dopouštějí trestných činů častěji než normální občané. To je ta zmíněná zdravá agresivita.Takže u vrahů je psychopathia přítomná téměř vždy, ale diagnostikována bývá až po činu. Odhalit psychopata je možné až po delším časovém období. Podle definice psychopat selhává v "mezní situaci" Proto je nutné jí vytvořit, aby se projevil.

Diagnóza psychopatie se určuje obtížně, v psychotestech se dají mnohé otázky obejít nebo na ně odpovědět proti svému přesvědčení. A psychotesty na zbroják? Úplně k smíchu. V sítích zůstanou jen skutečně duševně nemocní lidé. Rovněž psychotesty na přijetí k PČR nebo AČR. Není o ně valný zájem, tak se musí trochu přimhouřit oko, jinak by neprošel prakticky nikdo z adeptů.Bartalmission, domníváš se, že o službu v ozbrojených složkách se uchzejí zcela duševně vyrovnaní lidé? Interní směrnice uvádějí, že "zdravá agresivita u uchazeče je vítána". C

Davide, co to přesně znamená "téměř vždy"? Co je to za kategorii statistické významnosti?Nyní například bude souzen hoteliér Ďuričko, který na křtu knihy známého politika zastřelil syna blízkého politikova přítele. Čin spáchal legálně drženou zbraní. Je tedy podle Vašeho názoru možné, že podrobil-li by se tento obžalovaný v rámci získávání zbrojního průkazu důkladným psychologickým testům, že by u něj byla psychopathia diagnostikována a psycholog interpretující vážená score jednotlivých testů by mu nedoporučil vydání zbrojního průkazu?Jak si však tedy vysvětlit, že tzv. "lesní vrah" Kalivoda úspěšně prošel celou baterií psychologických testů v rámci přijímacího řízení do služebního poměru příslušníka Policie ČR? Žádná psychopathia u něj diagnostikována nebyla. Nikdo z psychologů odpovědných za deskripci osobnosti mladého policisty nevyslovil predikční diagnosu v tom smyslu, že dotyčný uchazeč bude vraždit. A tak tedy Kalivoda v uniformě Policie ČR a s pistolí ČZ ráže 9 mm u pasu chodil po ulicích, pomáhal nám a chránil nás. Potom jej služba u policie přestala bavit, ze služby odešel a začalo jej bavit vraždění. A vyšetřovatelům pak vypovídal, že slyšel hlas Olgy Hepnarové, která jej prý vyzývala k tomu, aby pokračoval v jejím díle...Takže: Je psychopathia u vrahů přítomna téměř vždy? Byla přítomna i u toho ostravského policisty, který v opilosti služební zbraní vyvraždil celou svojí rodinu a poté spáchal sebevraždu? Že by policejní psychologové i v tomto případě něco zanedbali? Já myslím, že nebylo v jejich silách predikovat jak bude jako již zralý muž reagovat na zjištění nevěry své manželky, která jej patrně dlouhodobě podváděla. A co mladý policista z obvodního ředitelství Policie ČR Praha IV? Ten také prošel psychologickými testy, výjimečně nikoho nezavraždil, avšak Inspekcí ministra vnitra ČR je stíhán kvůli sexu se svou třináctiletou milenkou, pro kterou si jezdil autem před základní školu. Nevypadá to u tohoto policisty na hebefilii? Věděl dobře kolik let je jeho milence. Nevypadá to na poruchu sexuálního pudu co do preference mladistvých objektů? A nejsou pudy součástí motivace a není motivace součástí osobnosti?Je možná poučné diskutovat o Olze bezmála 40 let po její popravě, ale neměla by ta diskuse mít nějaké zaměření na přítomnost a budoucnost?

Podobná věc se může stát kdykoliv. Jak tu napsala Žaneta, psychopatů je mezi námi asi 25%. I když dnes se používá podivný termín "hraničmí porucha osobnosti". Psychopathia je u vrahů zjištěna téměř vždy. Ale podle soudní psychiatrie to není polehčující okolnost. Psychopat je schopen rozpoznat nebezpečnost svých činů. Psychotik jedná zkratkově, impulzivně, nic neplánuje. Ten je duševně nemocen podobně jako Yoss, která se chová nenormálně, i když polyká antipsychotika.Dojde-li tak ke kumulaci nežádoucích externích vlivů, může dojít až k zabití člověka, kterému přičítá psychopat vinu. To platí pro Olgu v plné míře. Ona neměla negativní postoj k určitým lidem, ale ke všem lidem. Až na malé vyjímky/Míša, Mirek, bývalá kolegyně od spojů/ je nenáviděla. Lehce jí odsoudí každý, kdo něčím podobným neprošel. To co spáchala, jistě zaslouží trest. A ten dostala, její vina je smyta a je zbytečné o tom polemizovat. Ona sama byla nejmladší mrtvou, náhoda tomu chtěla, že všechny její oběti byli důchodci, tedy přesněji převážně důchodkyně. Nebo možná to nebyla náhoda, mladí lidé čileji před jejím vozem uskakovali. A málo se myslí i na to, že na popravu čekala prakticky 2 roky, což je něco šíleného. Přestože bylo vše jasné a ona při vyšetřování perfektně spolupracovala, byla obtěžována neustále novými a novými výslechy, které ničemu nepomohly.Trest smrti žádala, stopla i snahy svého právníka o obnovu procesu. A že se podělala před popravou, to není nic zvláštního, je to téměř pravidlo. To je živočišný strach, který je vůlí neovladatelný. Strach před zánikem organismu je naprogramován.

trefná otázka

A kdo pomůže nám, kdo nás ochrání před Yosskama a podobnýma?

podle mýho ta ženská byla magor a joska je taky magor a není zavřená kdo pomůže jí?

Tak jsme neodolala...a musím ti to napsat...mám zatím naštěstí všechny děti zdravé....nevím ale co se může stát...psala jsem to tu yossarian...nečteš to...psala jsem...že bych prosila o milost...plakala...a snažila se všemi prostředky aby mé dítě nezabíjeli...ale...zase jsme u toho...já se dětem věnuju...jejich bolesti a trápení mám v malíčku....proto bych i své dítě předala do rukou odborníků včas...ale co její rodiče?Kašlali na to a pak nejdenou matka žádala o milost?..proč ...že by si sama uvědomila svou krutou chybu?...máš pravdu..nemocní se nemají vraždit..nemocní se mají léčit...aby nevraždili....jenže zavraždila...nemůžeš přeci jen tak nad tím mávnout rukou...jé no tak zabila pár lidí...bude se léčit a pozůstalí ať si trhnou...když už budu přijímat,že byla nemocná..což se vyloženě nedokázalo...izolovala bych ji od společnosti...ale kdyby byla zdravá....no můj názor znáš..

Včera jsem ti ty blbá yossarian nestihla odpovědět.....Odpovím ti dnes abych ukojila tvoji touhu si zase zanadávat....:-)Na všechny tvé otázky ti mohu odpovědět..nevím...to musí posoudit moji blízcí...či odborníci...Pokud vím...nemocný neumí být objektivní a těžko přijímá,že neni něco v pořádku...Psala jsem svůj názor z pohledu psychicky zdravého člověka...podle toho jak jsem blízkými přijímána.Psala jsem svůj vlastní názor...podle toho jak to cítím já....tím že tu budeš preferovat jak jsem blbá a hloupá a debilní...tím mi svůj názor nevnutíš...já ti svůj taky nevnucuji...každý máme právo vyjádřit to své...i když se ti to nelíbí...Proto odpovídám ještě jednou,aby jsi to opět neobrátila.Ne netrpím ani jednou z těch nemocí co jsi tu vypsala....svůj názor jsem vyslovila...tak jak ho cítím....Pokud byla nemocná...měly ji léčit...jak už jsem psala...měli...rodina ji měla pomoci...ale tím můj názor nezměním,že zabila nevinné lidi...i kdyzž byla nemocná...ty životy lidí byly zmařeny...Tak snad je to pro tebe dostačující aby jsi se opět vyřádila:-)Tím končím...ne z toho důvodu,že je to tvé přání,ale proto,že co jsem chtěla napsat jsem napsala.Pouze svůj názor.Jsem ráda,že sleduješ mé příspěvky a pokládáš je za perly....kdo ví ...pochopí...:-))))podle tebe jsem blbá hloupá kop....aspoň nějaký názor:-)))od člověka co mne nezná...jen proto,že já mámodlišný názor na věc než ty...tymáš něco podobného v rodině...píšeš proto svůj pohled na věc...ale upřímně....nechala by jsi svou autistickou dceru...bez péče odborníků?....kdybych nad tím měla ještě víc přemýšlet...snad místo jednoho člověka měli popravit a nebo léčit víc osob....to je vše co jsem ti já normální ženská chtěla napsat....

Z důvodu objektivity je nutno uznat, že relativně krátkou dobu před činem Olga vyhledala lékařskou pomoc u psychiatra a chtěla být hospitalizována. Bylo to z její strany cosi jako signál SOS. Tedy volání o pomoc. To se však vracíme k tomu, co už jsme zde jednou diskutovali. Psal o tom podrobně pan Cílek ve své knize a já jsem to tady na tomto webu před několika týdny připomínal. Když cítila, že jí opravdu není dobře, přišla k psychiatrovi a chtěla se nechat hospitalizovat. Bylo to však už ke konci pracovní doby, psychiatr pospíchal domů, a odbyl jí, protože si myslel, že jen simuluje. Neznal jí, neznal její případ. Neměl její dokumentaci. Byl to asi uvědomělý socialistický zdravotník a nechtěl jí dát neschopenku, aby se nevyhýbala pracovnímu procesu. Poslal jí budovat socialismus s tím, že se vše vyřídí později. To je pravda, to vyšetřující kriminalisté a následně i soudní znalci zmapovali. Dotyčného psychiatra následně pak asi nepochválili... Všechno je popsáno v Cílkově knize. To se ale opakujeme. Olga po tomto odmítnutí lékařem sedla a napsala dopis do redakce novin, kde přesně popsala co provede. A splnila to. Provedla to. Jaký z toho plyne závěr? Ten lékař psychiatr jistě pochybil a zpronevěřil se profesní etice. Pro lékaře má být pacient především trpícím člověkem a dle lékařské přísahy je povinen mu za každou cenu pomoci. To se v tom akutním případě, bohužel, nestalo. Je tedy možné toho nedbalého psychiatra i označit za nepřímého viníka masakru z 10.7.1973, ale hlavním pachatelem byla Olga. A lze reálně předpokládat, že po propuštění z případné hospitalizace, pokud by jí tehdy ten lajdácký doktor neodbyl, by si zase vymyslela nějaký jiný masakr a zrealizovala by jej. Ten úmysl totiž měla delší dobu. Chtěla zapálit dům, chtěla se přihlásit do střeleckého klubu tehdejšího Svazarmu, aby se dostala ke střelné zbrani. Nic z toho jí nevyšlo, tak volila jako prostředek náklaďák. Zatím však tady nikdo nevyvrátil závěry z odborného posudku soudních znalců z oboru psychiatrie a klinické psychologie. Ten byl součástí trestního spisu a na jeho základě rozhodoval soud o Olžině trestní odpovědnosti, o vině a o trestu. Proč si nikdo z doktorandů na universitě nestanoví pracovní hypothesu své práce metodologicky vymezením problému: Byl lékařský posudek vypracovaný soudními znalci na vazebně trestně stíhanou a vyšetřovanou Olgu Hepnarovou profesně vadný? Tedy: Měl pravdu její obhájce, který u soudu předmětný posudek napadl? Lze mít za prokázané, že odsouzená a popravená Olga Hepnarová trpěla takovým onemocněním, jehož průběh v době spáchání trestného činu snižoval její trestní odpovědnost?