Nosíte rádi korkové dřeváky?

Jsem zaměstná v soukromém zdravotním zařízení. Měla jsem jako jediná korkáče, které mimochodem také zbožňuji. Chvilku jsem byla sama. V průběhu doby se přidávají ti co jako nové obutí si kupují korkáče a to jak ženy tak muži a dneska víc jak půlka lidí nosí korkáče. Líbí se mi třeba u oběda, když se scházíme je pěkný pohled vidět korkáčovou sešlost. Tak kde je ta možnost a někdo v nich chodí se budou nosit více.

I naše učitelka hudební výchovy nosila vždy dřeváky. Někdy se postavila na stůl a tak zpívala. To jsem vždy obdivoval. Byla jako zpívající diva.

To si tam vylezla v těch dřevákách?

Áno. Vylezla dřevákách a někdy i bosá. Nosila taky sukni a byla mladá tak jsme se my kluci někdy usmívali.

A jak tam lezla? Přes učitelskou židli?

Přesně přes židli. Bylo to dost komické, ale byl to taky hodnotní kulturní zážitek.

Nepobízela někdy holky ze třídy, aby si tam vylezly taky a zaspívali?

Občas se to stalo. Někdy si šla zaspívat i Alena.

Ta nosila taky korkové dřeváky?

Ano, nosila dřevaky. A někdy taky Dana a Milada.

To ji učitelka nechala taky vylézt přes svou židli na stůl v nich?

Někdy se stálo v přezůvkách, jindy bosky. Podle toho, o jaké vystoupění šlo.

Ne zcela, takto: Na hudební se naše třída měnila na jeviště se stage a s diváky tak, že se přesouvali lavice. Ty lavice byly jako stage a my jsme seděli před nimi jako diváci v hledišti. Učitelka měla svůj vlastní stage jako operní pěvkyně a další spolužáci jako doprovázející sbor jiné lavice. Jednoduše, byla to umělkyně a ráda nás do toho uváděla

Učitelky a profesorky, které chodily v korkáčích byly vždy můj šálek kávy a těšil jsem se na jejich hodiny. Já je měl také a vždy jsem si představoval, jak se v nich asi cítí. Myslím, že i dnes možná někteří tvoje korkáče i tvých kolegyň soustavně pozorují a mají třeba i chuť si je vyzkoušet. I toto je možnost, jak začít nosit korkáče. Možná se mýlím je už úplně jiná doba, ale taky skutečnost stále většího výskytu nositelů korkáčů.

Já jsem také nosil dřeváky i na střední. Jako chlapec jsem byl možná jediný. Někteří spolužáci a také učitelé se tomu divili, ale zase dost často si moje drevákonohy prohlíželi. Dokonce i učitelka z poza katedry při pronášení se občas zahleděla.

Prostě pohled na nohy v korkáčích může zaujmout i obráceně učitelka pozoruje studenta. Ve své podstatě je to nádherný pohled a dohromady nohy v korkáčích vypadají skvěle.

Tak to musí být pro učitelku taky fajn? Dost často se ženy vyjádřují o mužských nohách v dřevákách hanlivě.

Proč by to nemohlo být také obráceně, nemusí to být pouze muži, které přitahují korkáče na żenách. Můj přítel si po delším čase taky korkáče obouvá čím dál častěji. Nedávám mu to nějak moc najevo, ale je v nich prostě úžasný a strašně se mi to líbí.

To je fajn. Někdy registruji pohledy žen, ale nespojuji si ty pohledy se zájmem.

Je úplně możné, że jsou z toho pohledu naprosto unešené, nenechají na sobě však nic znát a v hloubi mají vlastní představy s fantazii. Budu se opakovat proč by se měli líbit jen korkáče na ženách?