Cinkali byste znovu klíčema?
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
„Ju, dost času, vzácná paní, pan farář na nás čekat nebude a strejček kostelníkovic tam má práce!“ A třeba se „vypejkané“ vdolečky usmívaly na Káju velice svůdně, jen řekl Zdeně: „Tak honem!“ Ve dveřích se na chviličku zastavil a řekl, dívaje se na modrou bandasku Zdeninu: „Vzácná paní, moc velkou parádu s tou bandasku tam Zdeňa dělat nebude.“ Chyt’ Zdeňu za ruku a už běželi.
V Lážově rovnou do sakristie.
„Tuhle v koutě počkáš, až bude čas, řeknu ti,“ řekl Zdeně a dodal: „Slyšíš? Strejček kostelníkovic heká. To on nosí vodu.“ Šel k němu.
„Kájo, doběhni na faru, že prosím o ‚hantuch‘, sůl, tácek a křídu,“ řekl kostelník.
Kája vyvalil oči: „Hantuch, strejčku?“
„No, hantuch, sůl, tácek, křídu!“
Kája utíkal a v hlavě se mu honilo to docela nové slovo „hantuch“. Copak to asi je? Nic se mu to slovo nelíbilo. Ale doslova v kuchyni vyřídil.
Stará paní nejdřív mu dala dvě hrsti ořechů, potom se ho ptala, co dělá maminka. Kája byl jako na trní. Potom přinesla tácek, křídu, sůl a – ručník.
„Tak vida!“ myslil si Kája, „tak hantuch je ručník.“ Pozdravil a zase běžel.
Postavil se u štoudve s vodou a čekal, až začne svěcení. Zdeňa se naň dívala s obdivem. Lidí bylo plno a každý s nádobou. Po požehnání, které bylo po svěcení vody, vtáhla se do sakristie Zdeňa s bandaskou. Kája jí pošeptal, aby se postavila do kouta a čekala.
Kája chtěl počkat, až pan farář odejde. Ale ten řekl: „Půjdeš se mnou do fary, Kájo! Poneseš kadidelnu!“
„Panečku,“ myslil si Kája, plný blaha, „to budou kluci koukat, že on, prvňák, nese kadidelnu! A copak asi pan farář na faře s ní chce?“
Pan farář přehodil si přes rochetu plášť, Kája přeopatrně nesl kadidelnici, podíval se po Zdeně a pošeptal jí: „Jen tu počkej! Já pro tebe přijdu. Tamhle si sedni na židli!“
Zdeňa si sedla na měkce vyloženou židli v koutečku.
Strejček kosteln
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
„Ju, dost času, vzácná paní, pan farář na nás čekat nebude a strejček kostelníkovic tam má práce!“ A třeba se „vypejkané“ vdolečky usmívaly na Káju velice svůdně, jen řekl Zdeně: „Tak honem!“ Ve dveřích se na chviličku zastavil a řekl, dívaje se na modrou bandasku Zdeninu: „Vzácná paní, moc velkou parádu s tou bandasku tam Zdeňa dělat nebude.“ Chyt’ Zdeňu za ruku a už běželi.
V Lážově rovnou do sakristie.
„Tuhle v koutě počkáš, až bude čas, řeknu ti,“ řekl Zdeně a dodal: „Slyšíš? Strejček kostelníkovic heká. To on nosí vodu.“ Šel k němu.
„Kájo, doběhni na faru, že prosím o ‚hantuch‘, sůl, tácek a křídu,“ řekl kostelník.
Kája vyvalil oči: „Hantuch, strejčku?“
„No, hantuch, sůl, tácek, křídu!“
Kája utíkal a v hlavě se mu honilo to docela nové slovo „hantuch“. Copak to asi je? Nic se mu to slovo nelíbilo. Ale doslova v kuchyni vyřídil.
Stará paní nejdřív mu dala dvě hrsti ořechů, potom se ho ptala, co dělá maminka. Kája byl jako na trní. Potom přinesla tácek, křídu, sůl a – ručník.
„Tak vida!“ myslil si Kája, „tak hantuch je ručník.“ Pozdravil a zase běžel.
Postavil se u štoudve s vodou a čekal, až začne svěcení. Zdeňa se naň dívala s obdivem. Lidí bylo plno a každý s nádobou. Po požehnání, které bylo po svěcení vody, vtáhla se do sakristie Zdeňa s bandaskou. Kája jí pošeptal, aby se postavila do kouta a čekala.
Kája chtěl počkat, až pan farář odejde. Ale ten řekl: „Půjdeš se mnou do fary, Kájo! Poneseš kadidelnu!“
„Panečku,“ myslil si Kája, plný blaha, „to budou kluci koukat, že on, prvňák, nese kadidelnu! A copak asi pan farář na faře s ní chce?“
Pan farář přehodil si přes rochetu plášť, Kája přeopatrně nesl kadidelnici, podíval se po Zdeně a pošeptal jí: „Jen tu počkej! Já pro tebe přijdu. Tamhle si sedni na židli!“
Zdeňa si sedla na měkce vyloženou židli v koutečku.
Strejček kosteln
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
„Ju, dost času, vzácná paní, pan farář na nás čekat nebude a strejček kostelníkovic tam má práce!“ A třeba se „vypejkané“ vdolečky usmívaly na Káju velice svůdně, jen řekl Zdeně: „Tak honem!“ Ve dveřích se na chviličku zastavil a řekl, dívaje se na modrou bandasku Zdeninu: „Vzácná paní, moc velkou parádu s tou bandasku tam Zdeňa dělat nebude.“ Chyt’ Zdeňu za ruku a už běželi.
V Lážově rovnou do sakristie.
„Tuhle v koutě počkáš, až bude čas, řeknu ti,“ řekl Zdeně a dodal: „Slyšíš? Strejček kostelníkovic heká. To on nosí vodu.“ Šel k němu.
„Kájo, doběhni na faru, že prosím o ‚hantuch‘, sůl, tácek a křídu,“ řekl kostelník.
Kája vyvalil oči: „Hantuch, strejčku?“
„No, hantuch, sůl, tácek, křídu!“
Kája utíkal a v hlavě se mu honilo to docela nové slovo „hantuch“. Copak to asi je? Nic se mu to slovo nelíbilo. Ale doslova v kuchyni vyřídil.
Stará paní nejdřív mu dala dvě hrsti ořechů, potom se ho ptala, co dělá maminka. Kája byl jako na trní. Potom přinesla tácek, křídu, sůl a – ručník.
„Tak vida!“ myslil si Kája, „tak hantuch je ručník.“ Pozdravil a zase běžel.
Postavil se u štoudve s vodou a čekal, až začne svěcení. Zdeňa se naň dívala s obdivem. Lidí bylo plno a každý s nádobou. Po požehnání, které bylo po svěcení vody, vtáhla se do sakristie Zdeňa s bandaskou. Kája jí pošeptal, aby se postavila do kouta a čekala.
Kája chtěl počkat, až pan farář odejde. Ale ten řekl: „Půjdeš se mnou do fary, Kájo! Poneseš kadidelnu!“
„Panečku,“ myslil si Kája, plný blaha, „to budou kluci koukat, že on, prvňák, nese kadidelnu! A copak asi pan farář na faře s ní chce?“
Pan farář přehodil si přes rochetu plášť, Kája přeopatrně nesl kadidelnici, podíval se po Zdeně a pošeptal jí: „Jen tu počkej! Já pro tebe přijdu. Tamhle si sedni na židli!“
Zdeňa si sedla na měkce vyloženou židli v koutečku.
Strejček kosteln
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
„Ju, dost času, vzácná paní, pan farář na nás čekat nebude a strejček kostelníkovic tam má práce!“ A třeba se „vypejkané“ vdolečky usmívaly na Káju velice svůdně, jen řekl Zdeně: „Tak honem!“ Ve dveřích se na chviličku zastavil a řekl, dívaje se na modrou bandasku Zdeninu: „Vzácná paní, moc velkou parádu s tou bandasku tam Zdeňa dělat nebude.“ Chyt’ Zdeňu za ruku a už běželi.
V Lážově rovnou do sakristie.
„Tuhle v koutě počkáš, až bude čas, řeknu ti,“ řekl Zdeně a dodal: „Slyšíš? Strejček kostelníkovic heká. To on nosí vodu.“ Šel k němu.
„Kájo, doběhni na faru, že prosím o ‚hantuch‘, sůl, tácek a křídu,“ řekl kostelník.
Kája vyvalil oči: „Hantuch, strejčku?“
„No, hantuch, sůl, tácek, křídu!“
Kája utíkal a v hlavě se mu honilo to docela nové slovo „hantuch“. Copak to asi je? Nic se mu to slovo nelíbilo. Ale doslova v kuchyni vyřídil.
Stará paní nejdřív mu dala dvě hrsti ořechů, potom se ho ptala, co dělá maminka. Kája byl jako na trní. Potom přinesla tácek, křídu, sůl a – ručník.
„Tak vida!“ myslil si Kája, „tak hantuch je ručník.“ Pozdravil a zase běžel.
Postavil se u štoudve s vodou a čekal, až začne svěcení. Zdeňa se naň dívala s obdivem. Lidí bylo plno a každý s nádobou. Po požehnání, které bylo po svěcení vody, vtáhla se do sakristie Zdeňa s bandaskou. Kája jí pošeptal, aby se postavila do kouta a čekala.
Kája chtěl počkat, až pan farář odejde. Ale ten řekl: „Půjdeš se mnou do fary, Kájo! Poneseš kadidelnu!“
„Panečku,“ myslil si Kája, plný blaha, „to budou kluci koukat, že on, prvňák, nese kadidelnu! A copak asi pan farář na faře s ní chce?“
Pan farář přehodil si přes rochetu plášť, Kája přeopatrně nesl kadidelnici, podíval se po Zdeně a pošeptal jí: „Jen tu počkej! Já pro tebe přijdu. Tamhle si sedni na židli!“
Zdeňa si sedla na měkce vyloženou židli v koutečku.
Strejček kosteln
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
„Ju, dost času, vzácná paní, pan farář na nás čekat nebude a strejček kostelníkovic tam má práce!“ A třeba se „vypejkané“ vdolečky usmívaly na Káju velice svůdně, jen řekl Zdeně: „Tak honem!“ Ve dveřích se na chviličku zastavil a řekl, dívaje se na modrou bandasku Zdeninu: „Vzácná paní, moc velkou parádu s tou bandasku tam Zdeňa dělat nebude.“ Chyt’ Zdeňu za ruku a už běželi.
V Lážově rovnou do sakristie.
„Tuhle v koutě počkáš, až bude čas, řeknu ti,“ řekl Zdeně a dodal: „Slyšíš? Strejček kostelníkovic heká. To on nosí vodu.“ Šel k němu.
„Kájo, doběhni na faru, že prosím o ‚hantuch‘, sůl, tácek a křídu,“ řekl kostelník.
Kája vyvalil oči: „Hantuch, strejčku?“
„No, hantuch, sůl, tácek, křídu!“
Kája utíkal a v hlavě se mu honilo to docela nové slovo „hantuch“. Copak to asi je? Nic se mu to slovo nelíbilo. Ale doslova v kuchyni vyřídil.
Stará paní nejdřív mu dala dvě hrsti ořechů, potom se ho ptala, co dělá maminka. Kája byl jako na trní. Potom přinesla tácek, křídu, sůl a – ručník.
„Tak vida!“ myslil si Kája, „tak hantuch je ručník.“ Pozdravil a zase běžel.
Postavil se u štoudve s vodou a čekal, až začne svěcení. Zdeňa se naň dívala s obdivem. Lidí bylo plno a každý s nádobou. Po požehnání, které bylo po svěcení vody, vtáhla se do sakristie Zdeňa s bandaskou. Kája jí pošeptal, aby se postavila do kouta a čekala.
Kája chtěl počkat, až pan farář odejde. Ale ten řekl: „Půjdeš se mnou do fary, Kájo! Poneseš kadidelnu!“
„Panečku,“ myslil si Kája, plný blaha, „to budou kluci koukat, že on, prvňák, nese kadidelnu! A copak asi pan farář na faře s ní chce?“
Pan farář přehodil si přes rochetu plášť, Kája přeopatrně nesl kadidelnici, podíval se po Zdeně a pošeptal jí: „Jen tu počkej! Já pro tebe přijdu. Tamhle si sedni na židli!“
Zdeňa si sedla na měkce vyloženou židli v koutečku.
Strejček kosteln
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
Mohlo by vás zajímat
Školák Kája Mařík
Felix Háj
VI. Zdeňa stůně
VII. Jak Kája „vykuřoval“
VIII. Putování s hromničkou
Údaje o textu
Titulek:
VII. Jak Kája „vykuřoval“
Autor:
Felix Háj
Zdroj:
HÁJ, Felix. Školák Kája Mařík
skolakkajamarik.cz Dostupné online. (PDF)
Vydáno:
HÁJ, Felix. Školák Kája Mařík. Jedenácté vydání. Brno : Občanská tiskárna, 1943.
Licence:
PD old 70
Ve středu večer po Novém roce přišla Týna z lesovny k hajným se vzkazem: „Kájo, vzkazuje vzácná paní, když máš zítra do dvou školu, abys zašel k nám pro Zdeňu, že půjdete pak spolu pro svěcenou vodu a křídu. Já nemám kdy. Lakujeme podlahy.“
Kája už byl dvakrát sám pro tyhle věci v Lážově a zakládal si na tom náramně: „Ju, vy myslíte, Týno, že Zdeňa nerozbije džbánek? Jako nic! Po cestě jí jej vezmu, ale v kostele v té tlačenici? Já přece nevím, jestli mne lidi od ní neodtrhnou, kdopak jí tam bude hlídat džbán?“
„Dáme jí plechovou bandasku,“ řekla Týna.
„Plechovou bandasku?“ divil se Kája. „A jéje! S tou bych nešel ani za nic. No, ať si ji Zdeňa nese! Já ponesu skleněný džbán.“ Ve čtvrtek v poledne přichystala mu maminka kousek křídy a džbán krásný z modrého skla. Věneček květů z červenavého skla jej zdobil. Kája řekl: „Maminko, kdybych tuhle krásu rozbil, já bych si sám natlouk’.“
A maminka jen podotkla: „Však já vím, že dáš pozor. Zastav se tu pro něj, až půjdeš pro Zdeničku!“
Když pospíchal Kája ve 2 hodiny ze školy, zalitoval, že nemůže rovnou do kostela. Požehnání je sice až v ½ 4, ale co je do toho, kdyby měli přijíti až po zvonění! Vzal to trapem. Doma chyt’ džbán a zabalenou křídu a honem do lesovny. Zdeňa čekala s bandaskou, ale na stole byla připravena svačina pro Káju.
„Máte dost času, Kájo, najez se!“ volala paní lesní z pokoje.
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
Školák Kája Mařík
Felix Háj
VI. Zdeňa stůně
VII. Jak Kája „vykuřoval“
VIII. Putování s hromničkou
Údaje o textu
Titulek:
VII. Jak Kája „vykuřoval“
Autor:
Felix Háj
Zdroj:
HÁJ, Felix. Školák Kája Mařík
skolakkajamarik.cz Dostupné online. (PDF)
Vydáno:
HÁJ, Felix. Školák Kája Mařík. Jedenácté vydání. Brno : Občanská tiskárna, 1943.
Licence:
PD old 70
Ve středu večer po Novém roce přišla Týna z lesovny k hajným se vzkazem: „Kájo, vzkazuje vzácná paní, když máš zítra do dvou školu, abys zašel k nám pro Zdeňu, že půjdete pak spolu pro svěcenou vodu a křídu. Já nemám kdy. Lakujeme podlahy.“
Kája už byl dvakrát sám pro tyhle věci v Lážově a zakládal si na tom náramně: „Ju, vy myslíte, Týno, že Zdeňa nerozbije džbánek? Jako nic! Po cestě jí jej vezmu, ale v kostele v té tlačenici? Já přece nevím, jestli mne lidi od ní neodtrhnou, kdopak jí tam bude hlídat džbán?“
„Dáme jí plechovou bandasku,“ řekla Týna.
„Plechovou bandasku?“ divil se Kája. „A jéje! S tou bych nešel ani za nic. No, ať si ji Zdeňa nese! Já ponesu skleněný džbán.“ Ve čtvrtek v poledne přichystala mu maminka kousek křídy a džbán krásný z modrého skla. Věneček květů z červenavého skla jej zdobil. Kája řekl: „Maminko, kdybych tuhle krásu rozbil, já bych si sám natlouk’.“
A maminka jen podotkla: „Však já vím, že dáš pozor. Zastav se tu pro něj, až půjdeš pro Zdeničku!“
Když pospíchal Kája ve 2 hodiny ze školy, zalitoval, že nemůže rovnou do kostela. Požehnání je sice až v ½ 4, ale co je do toho, kdyby měli přijíti až po zvonění! Vzal to trapem. Doma chyt’ džbán a zabalenou křídu a honem do lesovny. Zdeňa čekala s bandaskou, ale na stole byla připravena svačina pro Káju.
„Máte dost času, Kájo, najez se!“ volala paní lesní z pokoje.
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
Školák Kája Mařík
Felix Háj
VI. Zdeňa stůně
VII. Jak Kája „vykuřoval“
VIII. Putování s hromničkou
Údaje o textu
Titulek:
VII. Jak Kája „vykuřoval“
Autor:
Felix Háj
Zdroj:
HÁJ, Felix. Školák Kája Mařík
skolakkajamarik.cz Dostupné online. (PDF)
Vydáno:
HÁJ, Felix. Školák Kája Mařík. Jedenácté vydání. Brno : Občanská tiskárna, 1943.
Licence:
PD old 70
Ve středu večer po Novém roce přišla Týna z lesovny k hajným se vzkazem: „Kájo, vzkazuje vzácná paní, když máš zítra do dvou školu, abys zašel k nám pro Zdeňu, že půjdete pak spolu pro svěcenou vodu a křídu. Já nemám kdy. Lakujeme podlahy.“
Kája už byl dvakrát sám pro tyhle věci v Lážově a zakládal si na tom náramně: „Ju, vy myslíte, Týno, že Zdeňa nerozbije džbánek? Jako nic! Po cestě jí jej vezmu, ale v kostele v té tlačenici? Já přece nevím, jestli mne lidi od ní neodtrhnou, kdopak jí tam bude hlídat džbán?“
„Dáme jí plechovou bandasku,“ řekla Týna.
„Plechovou bandasku?“ divil se Kája. „A jéje! S tou bych nešel ani za nic. No, ať si ji Zdeňa nese! Já ponesu skleněný džbán.“ Ve čtvrtek v poledne přichystala mu maminka kousek křídy a džbán krásný z modrého skla. Věneček květů z červenavého skla jej zdobil. Kája řekl: „Maminko, kdybych tuhle krásu rozbil, já bych si sám natlouk’.“
A maminka jen podotkla: „Však já vím, že dáš pozor. Zastav se tu pro něj, až půjdeš pro Zdeničku!“
Když pospíchal Kája ve 2 hodiny ze školy, zalitoval, že nemůže rovnou do kostela. Požehnání je sice až v ½ 4, ale co je do toho, kdyby měli přijíti až po zvonění! Vzal to trapem. Doma chyt’ džbán a zabalenou křídu a honem do lesovny. Zdeňa čekala s bandaskou, ale na stole byla připravena svačina pro Káju.
„Máte dost času, Kájo, najez se!“ volala paní lesní z pokoje.
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
Školák Kája Mařík
Felix Háj
VI. Zdeňa stůně
VII. Jak Kája „vykuřoval“
VIII. Putování s hromničkou
Údaje o textu
Titulek:
VII. Jak Kája „vykuřoval“
Autor:
Felix Háj
Zdroj:
HÁJ, Felix. Školák Kája Mařík
skolakkajamarik.cz Dostupné online. (PDF)
Vydáno:
HÁJ, Felix. Školák Kája Mařík. Jedenácté vydání. Brno : Občanská tiskárna, 1943.
Licence:
PD old 70
Ve středu večer po Novém roce přišla Týna z lesovny k hajným se vzkazem: „Kájo, vzkazuje vzácná paní, když máš zítra do dvou školu, abys zašel k nám pro Zdeňu, že půjdete pak spolu pro svěcenou vodu a křídu. Já nemám kdy. Lakujeme podlahy.“
Kája už byl dvakrát sám pro tyhle věci v Lážově a zakládal si na tom náramně: „Ju, vy myslíte, Týno, že Zdeňa nerozbije džbánek? Jako nic! Po cestě jí jej vezmu, ale v kostele v té tlačenici? Já přece nevím, jestli mne lidi od ní neodtrhnou, kdopak jí tam bude hlídat džbán?“
„Dáme jí plechovou bandasku,“ řekla Týna.
„Plechovou bandasku?“ divil se Kája. „A jéje! S tou bych nešel ani za nic. No, ať si ji Zdeňa nese! Já ponesu skleněný džbán.“ Ve čtvrtek v poledne přichystala mu maminka kousek křídy a džbán krásný z modrého skla. Věneček květů z červenavého skla jej zdobil. Kája řekl: „Maminko, kdybych tuhle krásu rozbil, já bych si sám natlouk’.“
A maminka jen podotkla: „Však já vím, že dáš pozor. Zastav se tu pro něj, až půjdeš pro Zdeničku!“
Když pospíchal Kája ve 2 hodiny ze školy, zalitoval, že nemůže rovnou do kostela. Požehnání je sice až v ½ 4, ale co je do toho, kdyby měli přijíti až po zvonění! Vzal to trapem. Doma chyt’ džbán a zabalenou křídu a honem do lesovny. Zdeňa čekala s bandaskou, ale na stole byla připravena svačina pro Káju.
„Máte dost času, Kájo, najez se!“ volala paní lesní z pokoje.
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
Včera sem si vyhonil prdel.
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
Za trest poneseš kadidelnu.
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
Bláhovka, jsem závislý na pornu prdeli vyhoněné.
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
https://www.fotoaparat.cz/storage/pm/08/06/17/538387_9837e.jpg
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
https://dikobraz.cz/sites/default/files/styles/large/public/cartoons/jan_tatarka/jan_tatarka_33834.jpg?itok=pWQbZSzs
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
A co mám dělat jestli zas vyhraje volby ten vocas ČR Petr Fiala?Nezblázním se z toho?
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
https://d15-a.sdn.cz/d_15/c_img_oa_A/kBkJRwehYDe7bDBPSDXpa3g/0378/fiala.png?fl=cro,0,0,1280,720%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
Ten oblek je fakt sik.
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
A zacne nam podzim. Teploty se v neděli hluboko propadnou.
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
https://encrypted-tbn0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcRmusvGp7fjhazjjWwg72Bw_Y9EZ1INoYMggg&s
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
Školák Kája Mařík
Felix Háj
VI. Zdeňa stůně
VII. Jak Kája „vykuřoval“
VIII. Putování s hromničkou
Údaje o textu
Titulek:
VII. Jak Kája „vykuřoval“
Autor:
Felix Háj
Zdroj:
HÁJ, Felix. Školák Kája Mařík
skolakkajamarik.cz Dostupné online. (PDF)
Vydáno:
HÁJ, Felix. Školák Kája Mařík. Jedenácté vydání. Brno : Občanská tiskárna, 1943.
Licence:
PD old 70
Ve středu večer po Novém roce přišla Týna z lesovny k hajným se vzkazem: „Kájo, vzkazuje vzácná paní, když máš zítra do dvou školu, abys zašel k nám pro Zdeňu, že půjdete pak spolu pro svěcenou vodu a křídu. Já nemám kdy. Lakujeme podlahy.“
Kája už byl dvakrát sám pro tyhle věci v Lážově a zakládal si na tom náramně: „Ju, vy myslíte, Týno, že Zdeňa nerozbije džbánek? Jako nic! Po cestě jí jej vezmu, ale v kostele v té tlačenici? Já přece nevím, jestli mne lidi od ní neodtrhnou, kdopak jí tam bude hlídat džbán?“
„Dáme jí plechovou bandasku,“ řekla Týna.
„Plechovou bandasku?“ divil se Kája. „A jéje! S tou bych nešel ani za nic. No, ať si ji Zdeňa nese! Já ponesu skleněný džbán.“ Ve čtvrtek v poledne přichystala mu maminka kousek křídy a džbán krásný z modrého skla. Věneček květů z červenavého skla jej zdobil. Kája řekl: „Maminko, kdybych tuhle krásu rozbil, já bych si sám natlouk’.“
A maminka jen podotkla: „Však já vím, že dáš pozor. Zastav se tu pro něj, až půjdeš pro Zdeničku!“
Když pospíchal Kája ve 2 hodiny ze školy, zalitoval, že nemůže rovnou do kostela. Požehnání je sice až v ½ 4, ale co je do toho, kdyby měli přijíti až po zvonění! Vzal to trapem. Doma chyt’ džbán a zabalenou křídu a honem do lesovny. Zdeňa čekala s bandaskou, ale na stole byla připravena svačina pro Káju.
„Máte dost času, Kájo, najez se!“ volala paní lesní z pokoje.
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
Pošli odkaz