Cinkali byste znovu klíčema?

Ale když se nad tou současnou Sofinou volbou zamyslím: to je opravdu těžká volba mezi těmi našimi „mravními majáky“. Na jedné straně bývalý komunista —i když  ano, omluvil se a v rámci NATO v Chorvatsku reálně zachraňoval lidské životy. A proti němu stojí pravá ruka a osobní i rodinný přítel člověka, který je spojený se zpackanou kuponovou privatizací, s prodejem toho, co po komunistech zůstalo, a se zatažením korporátů do všeho, co šlo.

Hmmm… nevím, nevím, jak bych volila, kdybych se měla bezvýhradně postavit za jednoho z nich.

Ale když se nad tou současnou Sofinou volbou zamyslím: to je opravdu těžká volba mezi těmi našimi „mravními majáky“. Na jedné straně bývalý komunista —i když  ano, omluvil se a v rámci NATO v Chorvatsku reálně zachraňoval lidské životy. A proti němu stojí pravá ruka a osobní i rodinný přítel člověka, který je spojený se zpackanou kuponovou privatizací, s prodejem toho, co po komunistech zůstalo, a se zatažením korporátů do všeho, co šlo.

Hmmm… nevím, nevím, jak bych volila, kdybych se měla bezvýhradně postavit za jednoho z nich.

A ještě jeden postřeh, který napadl spoustu lidí

Když sleduju ten spor mezi prezidentem a minitrem M. , nemůžu se zbavit dojmu, že ještě  jeden člověk musí být v soukromí pořádně naštvaný.
Myslím samotného premiera .

Veřejně samozřejmě působí klidně, volá po „zklidnění situace“ a drží linii. Ale ruku na srdce: kdyby byl opravdu v pohodě, už by to dávno komentoval ostřeji. Jenže to nemůže. Jakýkoli otevřený výbuch by ohrozil jeho vlastní vládu, jednotu hnutí i obraz kontroly nad vlastním týmem.

Takže navenek mír, uvnitř tlak. Jkao fakt jsme nechtěla zabrousít ke Karlovi Hynkovi: "Na rtech lehký úsměv hluboký v srdci žal". :) Jenže u premiera to nebude žal, ale také vztek. To ho spojuje s prez. Též vnitřně silná osobnost s vysokou mírou  sebeovládání. A taktika. 

Mě by zajímalo, kdo tam postavil to kolo.

Něco málo ke včerejším příspěvkům, které vložila nona (Pá, 30. 1. 2026 - 12:01)

Mluvit o „zhroucení“ na tiskové konferenci je úplně mimo realitu. Lidé, kteří prošli výsadkovým výcvikem, misemi a velením v krizových situacích, mají psychickou odolnost prověřenou víc než většina populace. Reakce, kterou jsme viděli, nebyla projev slabosti, ale naopak kontrolovaná a tvrdá odpověď na situaci, kdy byl vydírán nejvyšší ústavní činitel.

Takoví lidé se pod tlakem nehroutí. Když jde o ohrožení státu nebo jeho institucí, reagují pevně, stroze a s viditelným nesouhlasem. To je normální a očekávatelné.

Ach jo…

Agent Pávek že reagoval pevně, stroze a s viditelným nesouhlasem?

To ti nakukal kdo?

Pávek nebyl schopen bez několikerého přeřeknutí přečíst ani jemu bezpochyby někým jiným připravený nedlouhý text a nepřipustil ani novinářské otázky, aby na ně pevně, stroze odpovídal – na rozdíl od pana Macinky.

Podstata problému je jednoduchá: vydírán je prezident republiky. A je úplně jedno, kdo tím prezidentem je — Pavel, Šavel nebo kdokoli jiný. Jde o institut prezidenta, nejvyššího ústavního činitele, nikoli o konkrétní osobu.

Něco takového si nedovolil ani disent. Ani Charta 77 vůči  prez. Husákovi. Přes všechno VH respektoval úřad prezidenta.  

Podstata problému je drobátko složitější. Není následků bez příčin...

Za prvé - snaha agenta Pávka oddalovat jmenování Babišovy vlády požadavkem, aby ještě před jmenováním oznámil, kterak vyřeší svůj střet zájmů, zcela bez opory v legislativě, což poněkud připomíná vydírání:

Ano — dle **českého zákona o střetu zájmů může jmenovaný premiér řešit svůj střet zájmů až po jmenování a má na to 30 dnů od nástupu do úřadu. Neplatí tedy obecná právní povinnost tento problém řešit před jmenováním do funkce.

Co říká zákon a praxe

• Zákon o střetu zájmů skutečně neblokuje jmenování osoby do funkce pouze proto, že je ve střetu zájmů — povinnost řešit střet zájmů zákon ukládá až po jmenování do funkce, obvykle do 30 dnů od nástupu.
• To znamená, že formálně není právní překážkou, aby premiér nastoupil do úřadu před vyřešením střetu zájmů — pokud tento problém odstraní (nebo oznámí, jak jej odstraní) v zákonné lhůtě po jmenování.

Proč se o tom mluví ještě před jmenováním

V aktuální debatě prezident ČR požaduje, aby kandidát na premiéra před jmenováním aspoň veřejně uvedl, jak má v úmyslu střet zájmů vyřešit, protože by jinak mohl prezident při jeho jmenování převzít odpovědnost za potenciálně protiprávní stav. To ale není samostatně stanovené zákonné pravidlo, nýbrž výklad a politická praxe v konkrétním případě.

(zpracoval https://chatgpt.com/)

A za druhé – snaha agenta Pávka bránit jmenování pana Turka ministrem.

Musí prezident jmenovat navrženého ministra?

Krátká odpověď: ano, v zásadě musí.

Trochu delší a přesnější verze 👇
Formulace „prezident jmenuje ministry na návrh premiéra“ (čl. 68 Ústavy ČR) se v českém ústavním právu vykládá tak, že:

• prezident nemá volnou volbu,
• je vázán návrhem premiéra,
• jeho role je převážně formální, ne politicky rozhodovací.

Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že ČR je parlamentní demokracie, kde odpovědnost za vládu nese premiér a Poslanecká sněmovna, ne prezident. Kdyby prezident mohl ministry odmítat podle vlastního uvážení, měnil by se systém na poloprezidentský – a to Ústava neumožňuje.

👉 Výjimka?
Teoreticky se připouští zcela krajní situace (např. zjevná nezpůsobilost, bezpečnostní riziko), ale:

• musí jít o extrém,
• prezident by to musel velmi silně odůvodnit,
• a stejně by se spor řešil u Ústavního soudu.

V běžné politické praxi tedy platí:

Prezident nemůže jen tak říct „tohohle ministra nechci“.

(zpracoval https://chatgpt.com/)

Agent Pávek to však stále činí, což odůvodňuje i důvody, nápadně připomínající bolševiky za předchozího režimu:

Prezident republiky Petr Pavel dnes vyhověl žádosti poslance za stranu Motoristé sobě Filipa Turka a přijal jej na Pražském hradě k jednání. Během setkání si prezident vyslechl jeho argumenty a postoje k otázkám, které jsou v souvislosti s jeho osobou předmětem veřejné debaty.

Předložená vysvětlení prezidenta nepřesvědčila a jeho výhrady k případné nominaci Filipa Turka na ministra přetrvávají.

Základním východiskem pro konání prezidenta republiky je Ústava ČR a rozhodnutí Ústavního soudu.

Intenzita a rozsah problematických výroků a činů Filipa Turka opakovaně vyvolávají pochybnosti o jeho loajalitě k hodnotovému řádu vymezeného Ústavou ČR. Není přitom rozhodující, zda mu byly jednotlivé výroky a činy zpochybňující ústavní hodnoty prokázány, ale to, zda na ně tímto způsobem nahlíží významná část veřejnosti.

22. prosince 2025

https://www.hrad.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/aktualni-tiskove-zpravy/prezident-republiky-dnes-na-prazskem-hrade-prijal-filipa-turka-18998?utm_source=chatgpt.com

Není přitom rozhodující, zda mu byly jednotlivé výroky a činy zpochybňující ústavní hodnoty prokázány, ale to, zda na ně tímto způsobem nahlíží významná část veřejnosti.

Co to má být, kurvafix?

Důkazů netřeba, pan Turek prostě je "sprostý podezřelý", protože tak na něj nahlíží  významná část veřejnosti?

To významnou částí veřejnosti je kdo?

Politická sebranka z původně pětislepené pakáže a jejich voliči, o nichž pravidelně uvádím, že jen naprostý blb volí tlupy bývalého pětislepence?

Kam jsme se to dostali?

Agent Pávek zavádí manýry, podobné dobám předchozího režimu? Zjevně se mu to v dobách jeho předsednictví ZO KSČ "zažralo pod kůži"... 

Tehdy rozhodovala strana, dnes podle něj rozhoduje významná část veřejnosti, tedy ti, o nichž by zde již nepíšící, bezmála čtvrttunový zdroj zábavy a obveselení, "výborný analytik" napsal, že jim to "myslí politicky správně"? 

Ve čtvrtek jsem mimo jiné psal:

Hysterické výlevy a snůšky farizejských keců opozice neberou konce, není to ovšem tak dávno, kdy prakticky ti samí šmejdi z původně pětislepené pakáže

Vydírali Miloše Zemana. A všichni mlčeli. Vzpomínky ožívají.

To je titulek článku na PL (https://1url.cz/9eLuM), z něhož vyjímám:

Dnešní opozice hřímá, že čelíme bezprecedentní situaci v podobě údajného vydírání prezidenta v rámci SMS zpráv, které si ministr Macinka vyměnil s poradcem Petrem Kolářem. Jenže v roce 2021 se stalo něco daleko horšího. Hrozby z ODS a Pirátů, že Hradu sníží rozpočet na nulu a snahy politicky odstavit Miloše Zemana od ústavních pravomocí.

Přitom tlak, který vyvíjeli před více než čtyřmi let na tehdejší hlavu státu, byl daleko masivnější.   

Zástupci ODS a Pirátů několik týdnů před volbami v září 2021 ve svém vystoupení v podcastu Insider uvedli, že pokud by prezident Zeman po volbách nejmenoval vládu, která se bude opírat o většinu v Poslanecké sněmovně, sníží Hradu jeho rozpočet na nulu. 

Politici, kteří dnes odsuzují politický tlak na prezidenta Pavla prostřednictvím pouhých SMS zpráv jeho poradci Kolářovi tehdy plánovali dle mnohých právníků provést ústavní puč a hlavu státu zcela odstavit od jakékoli moci. Argumentovali tím, že Zeman není schopen vykonávat funkci. Přitom zhruba týden od hospitalizace v nemocnici podepsal za přítomnosti tehdejšího šéfa dolní parlamentní komory Radka Vondráčka dekret o svolání ustavující schůzce Poslanecké sněmovny v novém povolebním složení. 

Tyto výroky, které lze označit za politické vydírání, zazněly 18. září 2021. Dva týdny poté byl prezident Zeman plánovaně převezen do Ústřední vojenské nemocnice a prakticky ještě téhož dne začali politici pozdější Fialovy vlády veřejně mluvit o tom, že bude potřeba prezidenta republiky zbavit jeho ústavních pravomocí prostřednictvím článku 66 Ústavy ČR.

Období enormního tlaku na prezidenta Miloše Zemana po sněmovních volbách v roce 2021 pro ParlamentníListy.cz popisuje novinář, spisovatel a šéf nakladatelství Olympia Luboš Procházka. „V knize SPIKNUTÍ se důkladně zabýváme tím, jakému zastrašování a tlaku čelil tehdejší prezident Miloš Zeman v roce 2021 po sněmovních volbách. Když mu část veřejnosti – včetně mnoha politiků – přála smrt a aby už z Ústřední vojenské nemocnice nevyšel živý a ještě si vymysleli, že je na tom tak strašně špatně, že už nebude nikdy pracovat, aby mu mohli vzít kompetence, to bylo v pořádku? Nebylo, ale novinářský mainstream mlčel. A kopal do Miloše Zemana dál a dál. Miloši Zemanovi politici vyhrožovali často, slovně i písemně. A vždycky si s tím dokázal poradit sám. V politické i novinářské branži lítá denně množství podobných SMS zpráv a hovorů, že tohle není nic nového ani mimořádného. Politika je dravá, a tak to prostě je,“ konstatuje.

Tolik z mých čtvrtečních příspěvků.

Zcela evidentní dvojí metr, či spíše megametr.

Jak rozumíš přísloví Kdo psa chce bít, hůl si vždycky najde?

Miloši Zemanovi politici vyhrožovali často, slovně i písemně. A vždycky si s tím dokázal poradit sám. 

Ještě jednou ocituji tvá slova:

Lidé, kteří prošli výsadkovým výcvikem, misemi a velením v krizových situacích, mají psychickou odolnost prověřenou víc než většina populace. 

Nuže, agent Pávek tu odolnost věru neprokázal, když do světa plačtivým hlasem vytroubil obsah textovek, které ani navíc nebyly určeny jemu, nýbrž jeho "příteli po boku", a postavil se do role chudáčka, jemuž ubližují...

Mimochodem, docela mne překvapily reakce diskutérů na Novinkách, či na Seznam Zprávách, kdy nesouhlasných stanovisek s konáním Hradu bylo o dost více, než bych očekával.

Přímo kurevsky více.

Útlocitní prominou.

Hezký den.

Populárové (latinsky populares, „naklonění lidu“; svými nepřáteli nazývaní „demagogové“) byli politici v době pozdní římské republiky, kteří s podporou lidových shromáždění usilovali o prolomení mocenského monopolu římského senátu. Ten ovládala konzervativní frakce optimátů, soupeřící s populáry.

Mezi požadavky populárů náleželo posílení politického postavení prostých plebejů. Toho chtěli dosáhnout redistribucí veřejné půdy (ager publicus), rozdělováním obilí zdarma ve prospěch chudých občanů a omezováním otrokářského hospodářství, jelikož otroci odnímali práci nemajetným Římanům. Jejich záměrem bylo učinit římskou republiku lidovější posilováním pravomocí tribunů lidu a oslabováním role římského senátu. Populárové prosazovali rovněž zakládání římských kolonií v provinciích a rozšíření římského občanství na všechny loajální italské kmeny. Byli proto velmi oblíbení mezi obyčejnými lidmi.

K populárům patřili kromě jiných bratři Tiberius Gracchus a Gaius Gracchus, kteří byli zakladateli tohoto hnutí, dále Gaius Marius, Appuleius Saturninus, Cinna a Julius Caesar. Cíle populárů se však poměrně výrazně lišily. Zatímco Gracchové usilovali o skutečné reformy, jež by zajistily blahobyt nižším a středním vrstvám, Caesarovi mohlo jít jen o jeho vlastní prospěch a podpora chudých spoluobčanů mohla být v jeho případě pouze prostředkem k dosažení samovlády. Největšího vlivu dosáhli populárové za Maria a Cinny po odchodu Sully na Východ v roce 87 př. n. l.