Nechci mít dítě

Dominiko, LP: To je dobrý tip :-) Tak jim pro klid klidně zalžete, že to necháte třeba osudu, ale že to zkusíte a pak prostě, nejde, zdravotní důvody, ale aby nepřišla fáze toho, že Vás budou litovat a budete poslouchat zase lítostivé komentáře a rady typu umělé oplodnění, adopce atd.

LP: Děkuji Ti za tip, možná bychom to mohli takhle udělat. Jen nevím, jestli po letech vysvětlování jak my to máme, ještě uvěří.

Manžel je na tom stejně. Když jsme se poznali, měla jsem tajně hrozný strach, co řekne, až se dozví pravdu. On prý také. Nakonec to byl on, kdo "přiznal barvu" první, s tím, že se samozřejmě podřídí, kdybych děti chtěla. Ale i tak se mu viditelně ulevilo, že jsme na tom stejně.

nestea : Zkoušeli jsme snad všechno, ale oni jako kdyby měli klapky na uších. Jako kdyby okamžikem otěhotnění za svým dosavadním životem spálili mosty. Dříve měli spoustu koníčků, ale je už ani nic nezajímá. Jen miminka a bohužel nejen vlastní, ale hlavně ta potencionální, druhých lidí. A velký problém je s příbuznými, s těmi nemám sílu se rozkmotřit, ale na ně neplatí nic.

No pokud se nedají přesvědčit ani o tom, že se o tomhle tématu raději nebudete bavit, že to bude radši takové zakázané téma ;o), tak to je špatný, to asi mají zatemněno nebo co...No jednoduchý to teda nemáte. Hodně lidí to prostě vnímá odmalička jako něco přirozeného a běda, jak někdo vybočuje. Ale je lepší myslet na svoje štěstí a rozhodně to nedělat kvůli ostatním a tupě následovat stádíčko. V tom, že máte jasno, vám fandím. Já jsem po dětech toužila, takže moje štěstí je zas takové. A manžel to Dominiko vidí stejně? Nikdy po dětech netoužil? Nebo se jich vzdal kvůli tobě?
A ještě mě napadá, co třeba v dobré víře raději zalhat a říct, že děti mít ze zdravotních důvodů (které samozřejmě nechcete víc rozvádět ;o) bohužel nemůžete? Možná by dali pokoj?!?

LP: U švagra ano. U několika kamarádů také, ale u většiny lidí věta "Já po nich prostě netoužím" spustí vodopád výčitek, urážek, v lepším případě přesvědčování, jak jsou děti krásné a že po porodu hned budu chtít další... Já nevím, jestli by hormony něco "přeply". Znám pár žen, kde k tomu nedošlo. Jsou dobré, ale ne spokojené mámy.
Já tak dopadnout nechci.
Chtěla bych žít tak, jak doteď, ale s pochopením od okolí. Manžel má víc "hroší kůži", dokáže sám být nad věcí, ale trápí ho to kvůli mě.

Dominika: Netolerance je hrozná vlastnost. Nechápu je, vždyť oni jsou šťastní, mají děti a vy jste šťastní děti nemáte.....jaký je v tom problém? Vždyť je určitě spousta témat, když jsou to Vaši přátelé o kterých byste se mohli a věřím, že určitě rádi bavili. A co zkusit drsnější formu, říct jim, že opravdu tohle poslouchat nechcete, že vy jim nebudete říkat o Vaší bezdětnosti, ale oni ať na Vás taky neútočí, jinak ačkoliv to nechcete a máte je rádi, že prostě příště nepřijdete, že z návštěvy už nemáte radost, spíš už dva dny předem přemýšlíte, co zase uslyšíte. Asi by se jim to špatně říkalo, ale ztratit tak nebo tak, zkusit něco. Já to znam......tolikrát jsem se pohádala s lidma, který znam snad sto let, ale najednou jsme každej dostali jinej pohled na svět a hle problém je tu. Já jim taky nevyvracim, že oni děti chtějí nebo mají. Se mnou pohled na dítě taky nic nedělá, neutrálnost. A o tom těhotenství a porodu? To je můj problém, velký už jsem tu o něm hodně psala, je to pro mě blok, kterej asi nikdy nepřekonám.....A pokud seš dokonale šťastná, tak si to užívej a na rýpaly nemysly. A víš důvod proč tak rýpou? Zeptala bych se jich, proč do mě rýpou, když já se o tom nechci bavit, co jim vadi, co tim chtějí dosáhnou, proč to dělají a zbytečně vyvolávají dusno a konflikty a tím se ničí vztahy, o co jim vlastně jde....nevím jestli jste zkoušeli i toto.......

Dominiko a to nezabere (aspoň někdy) jen říct: Já po nich prostě netoužím? A pak je případně jen poprosit, že se o tom nechceš bavit? Lidi, které znám já, by to určitě pochopili, ale samozřejmě všichni nejsou stejní, to je jasný...

Neber to syren jako provokaci, teď chci jen napsat svůj názor na těhotné

nestea : Tohle jsme dřív zkoušeli, vyhýbat se tématu, nehádat a pouštět druhým uchem ven. Bohužel většinou je to tak, že i když stočíme řeč jinam, okolí se k tématu pořád tvrdošíjně vrací. Minulý týden jsme byli známým ukázat fotky z festivalu. Věř nebo ne, ještě ani nestálo kafe na stole a už nahodili ono téma. Odcházeli jsme od nich po dvou hodinách mozkového výplachu-ani ten notebook s fotkami nebyl čas zapnout. Občas jsou dokonce ostatní při dialogu tak neskutečně agresivní, že se jim příště vyhýbáme. Takhle zmizelo z našeho života už pěkných pár lidí. A já to snáším špatně, nechtěla jsem to, ale jiná možnost není.

Jestli mám ráda děti? Budu upřímná-pohled na miminko se mnou vůbec nic nedělá. Mám moc ráda děti svého švagra a svých přátel-ale ne pro jejich roztomilost. Spíš časem pro to společné, co jsme spolu za jejich zatím kraťoučký život zažili. Sama jsem po dítěti nikdy netoužila. Spíš je mi protivná ta představa těhotenství a porodu. Říkám si-proč vlastně něco takového absolvovat, náš životní styl mě vyhovuje a díra v podobě touhy po dítěti v něm není. Byla bych dokonale šťastná nebýt rýpalů, kteří nás dusí.

Lesana : Oni už nám radí - a jak:-)!

Tak jsem nakoukla a pěkně se to tu rozjelo...
Tak nejdřív k těm zvířátkům: moje 6,5 letá dcera má panickou hrůzu i z těch miniaturních, protože v jejích 3 letech jí začal až na hlavičku skákat pes, který byl bez vodítka. Zkoušela jsem canisterapie a dosavadní výsledek je ten, že se nebojí jen toho jednoho konkrétního psa. Nestea, takže v MHD by dokázala stropit hysterickou scénu i kvůli tvému mazlíkovi, bohužel. Jde taky o to, že se jí snažím pokaždé vysvětlovat, že když má pejsek vodítko a náhubek, tak jí nic nemůže udělat. Co by bylo platné komukoliv, kdo se bojí psů, tohle vysvětlovat, když by k němu do MHD nastoupil pejsek bez náhubku? Ti malinkatí v taštičce jsou moc roztomilí a malá na ně reaguje ještě líp než na ty malé s vodítkem a náhubkem, protože se cítí bezpečněji. Ale nejde jen o děti, svoje vlastní zážitky uvádím jako příklad. Takže prostě schvaluju, aby v MHD jezdili jen pejsci s vodítkem a náhubkem.

Co se týče těch názorů, že byste nejradši ty vzteklý parchanty zabili, tak k tomu můžu jen říct, že tohle jednoduše nemůže napsat slušný člověk. Pokud nemá někdo děti rád, tak by o nich přesto měl mluvit v mezích slušnosti. Jinak je to pro mě hulvát.

Syren: a můžu se teda zeptat, co se ti stalo, že tak nesnášíš děti a těhotné? Já jen že si tohle skutečně nedokážu představit. Já se snažím tolerovat všechny lidi, ať mají klidně rozdílné názory. Jen teda nechápu lidi typu Ms.CF, kteří překypují brutalitou a nelidskostí. Ona teda sama ještě nejspíš nepřiznala, kdy a proč asi začala nenávidět děti a matky, ale tvrdila, jak ji rodiče skvěle vychovali, tak je asi má ráda a v rodině snad strašný zážitek neměla. Co jsem shlídla její web.stránky a některé diskuze, tak psala docela slušně. Ale ohromně se dokáže zvrhnout v naprostou stvůru a tak mi nezbývá než trvat taky na tom, že se jedná o psychicky nemocného člověka, který miluje jen sám sebe.

syren, vůbec nejsi divná a pěkně jsi to napsala. Napadlo mě přirovnání jako když chceš předělat homosexuála, nejde to a ani na to nejsou prášky. A ty to máš v hlavě prostě tak, že dítě nechceš. A co si myslí okolí, je jen jeho problém.

syren: moc hezky napsané :-)

Vážení, tak jsem si tu hezky početla a rozhodla se přidat svou trošku do mlýna. Takže:
Patřím do té skupiny žen, které mají jiné priority a jiný žebříček hodnot, než se stát chodícím inkubátorem. Nemám děti ráda. Hodně je nemám ráda. Bohužel, naše společnost je nastavená tak, že mít sviště je stále přijímáno pozitivně. A mě to dost komplikuje život, protože se štítím i těhotných. Dokonce jsem kvůli tomu musela opustit i práci, přišla o kamarádku.. A do budoucna ještě určitě příjdu i o další.
Nicméně, výkřiky typu "jsi nemocná, úchyl, jdi se léčit, nech si předepsat prášky, sežeň si chlapa" jsou nemístné, napadlo vás, že třeba to píše proto, že už sama neví jak dál a žádá tímto způsobem o pomoc, jen neví,jak to pořádně vyjádřit.... A pak příjde pár chytráků, co mají patent na rozum a ještě víc jí zkopou duševně do kuličky, to je fakt úžasný. Je jasný, že se pak ještě víc zabejčí a bude si trvat na svém postoji až do extrému, než kdyby se tu vedla rozumná diskuse, ale to by někteří museli umět diskutovat. A tady je zakopaný hodně velký problém, protože Češi diskutovat neumějí a ještě ke všemu na takovédle téma. Buď sklopí oči a nebo začnou přesvědčovat, že si vymýšlím, nebo že závidím, nebo že se to změní a příjde chvíle a budu sviště chtít. A když nechci a prohlašuju to nahlas, tak jsem divná?

Mimochodem, opravdu si Aleno myslíš, že tohle vyřeší prášky? Nechci nic říkat, ale tohle není nějaká chemická nerovnováha v mozku, ale názor a postoj, který musel vzniknout nějakým zážitkem. Tady žádná psychofarmaka nepomůžou, není do dlouhodobé řešení. Na chvíli tě to uklidní, ale je potřeba zjistit proč to tak je.

V úvahu připadá například nedostatečná příprava na mladšího sourozence. Nebo hysterická matka. A tady to vyřeší jen citlivý přístup a terapie. Je potřeba vyzkoušet různé možnosti, jako například rodinnou konstelaci a ne se ládovat prášky, které z tebe udělají stroj, který si neumí vychutnat ani západ slunce.

to Nestea: Ja se bojim kazdeho psa i miniaturniho. Kdysi me jeden mrnavej pokousal a od te doby mam hruzu ze vsech psu... Takze jakmile vidim psa bez nahubku, klidim se na uplne druhou stranu dopr. prostredku. Presto nikomu nenadavam a nekopu kolem sebe!
to Dominika: Ja bych vsem rikala, ze to nechavate na prirode... Ale asi budou nasledovat rady jak na to.

dominika: Já jsem zvířata nechtěla vůbec rozebírat, jen jsem to uvedla jako příklad v mém příspěvku a Viktorie na toto regovala. Podle toho jak máš chápavé okolí (tím nechci jako urazit), ale pokud každý rozhovor s nima sklouzne k tomu, že se vyptávají na děti a neuspokojuje je odpověď, že je nechcete, je to težké. Pokud jsou toleratní, vysvětlit jim Vaše rozhodnutí, proč ne, proč to tak chcete, ale samozřejmě pokud jsou to zatvrzelí "dětní" je to vždycky v háji....Pokud Ti to nevadí a překonáš to, tak se prostě tomuto tématu vyhýbat co to jde, nehádat se s nima, nevysvětlovat a jedním uchem tam a druhým ven a možná je to časem přestane bavit. Prostě se kvůli tomu nepoustět do hádek. Nevim jestli máš děti ráda nebo vůbec.....Takže možná když "dětní" uvidí, že máš ráda děti, dostanou na to jiný náhled, jen s tím, že ty se prostě necítíš a vybrala si si život jinak než oni.

nebo samozřejmě jezdíme autem, kde nikoho nijak neobtěžuje

Vy jste tu vážně vydrželi probírat ta zvířátka už třetí den:-)?

Tak já to zkusím znovu:-) :

Má někdo z bezdětných návod, jak vydržet s dětným okolím, aniž by žil na bitevním poli:-) ? A ještě raději - jak mít i tak přátelské vztahy?
(Mě je 32, manželovi 36, takže odpověď "Později" by okolí teď už moc neuspokojila:-))

A byla bych moc ráda i za názory těch dětných, pokud to nebudou urážky či přemlouvání a přesvědčování. Dík:-).

Já nikoho nenutim aby měl se psem fyzický kontakt, mam ho na klíně a nesedám si vedle nikoho, tudíž tím nikoho neobtěžuju. Můj pes bez vodítka není. V košíku a v tašce prostě nevydrží, ale nikoho neobtěžuje, neštěká, nesmrdí (a dovoluji si tvrdit, že je čistější a voňavější než půlka tramvaje) sedí mi v klidu na klíně a ještě jednou podotýkám, že je to jorkšír, takže nevim, kdo by ho tak asi bál a tak miniaturní náhubek no to fakt teda nevim :-)až budu mít rotvajlera, tak na něj budu mít náhubek a kožený vodítko, na tohohle psíka, fakt ne......a to s ním cestuju opravdu velmi velmi v nutných případech, tudíž to bylo tak 3x, protože nesnášim, když ho lidi v tramvaji hladí a on je z toho nadšenej ještě míň než já......tudíž pokud to jde jdeme pěšky.

Na jorkšíra košík zajímavá představa..:-)Nějáká přepravní taška by nestačila?

nestea: Je to sice trochu stranou tématu, ale nedá mi to, abych nereagovala na tvou zmínku o psovi. Kéž by takových řidičů bylo víc! Je totiž neskutečně bezohledné vozit psa v MHD bez košíku (někteří lidé s ním cestují dokonce i bez vodítka!), obzvlášť když jsou autobus nebo tramvaj narvané. Někteří lidé se psů bojí a/nebo je jim nepříjemný fyzický kontakt s nimi, což je mimochodem i můj případ. Jistě, páchnoucí bezdomovci jsou problém, ale psi by bez náhubku cestovat neměli, maximálně snad jen ti úplně miniaturní, ale v přepravních podmínkách jasně stojí, že pes má mít v dopravním prostředku vodítko a košík.