Panic po dvacítce

To jsem rád že v tom nejsu sám,mě je 24 a taky jsem panic,nejhorší ale je že se to asi ani nikdy nezmění,jsem stydlivý introvert,nechodím ani ven a ještě nikdy sem ani nahou ženu neviděl natož na ni sáhnout.před rokem sem se strašně zamiloval do své spolupracovnice(38)ale nechtěla mě a když sem pořád otravoval tak se se mnou ted vůbec nebaví,řekl sem jí i to že sem panic a ted je pro mě práce noční můra.jo,stojí to za hovno.mějte se.

Tak neseďte doma a vyražte ven!!!

Pred cca tremi a 1/2 roky mě neznami telepati zacali pronasledovat a kopat do mně proudem ve snaze dohnat me k infarktu a celkovemu vysílení tělesné schranky. Zásah do srdecni krajiny se jim jiz podaril nadvakráte-skoro primo druhá chlopen- a prozil jsem mnoho dnu v odděleni intenzivni peče ale diky dohledu zrzavych sester zdravotnich s velkymi knofliky k paralyzaci nedoslo.(Za coz jim DEKUJI!!!) Chirurgove mě moc neporezali v oblasti za levym uchem o rozloze 18.7 cm2 a pisi z instituce kde neni hácku a cárek na klávesnici, snad pochopite. Zastancu mam hodne coz mi dodava silu v letu i kdyz me ruzne servery neustale odpojuji. Sousedé z Karafiatovy ulice v okruzich Komenského 9 a Kosmonautů 29 mě stále udávají ale jiz nadarmo!! nebot jsem se zbavil zvonku, prokopnute schranky i bytu se zbytecnym balkonem a diky vlivnym známostem z ministerstva (4. patro) jsem se prevedl do mesta Prahy v casti 8 rozlehlá oblast Bohnice panelove sidliste s luxusnimy byty kde na me nemohou!!! Jiz neomdlevám, ale zbavily me chaty na Morave, kterou znicili castym vykrádánim a ke konci pak i konskym hnojem, ktery ani nebyl reden v pomeru 1:9 jak je uvedeno v navodu. Ze by nemeli prostredky redici bezne k dostani jako v Rakousku odmitám verit. Vietnamskocinske restaurace v Praze jsou v kvalite dobre avsak casto mi podstrkuji zvlaste krehke hulky lámajici se a do nudli schválne zapletaji chobotnicky navzdory mym castym stiznostem. Posledne mnou privolana policie zase stala na jejich strane a chtela mne odvleci ale pak videla ty chobotnicky (v restauraci na rohu ne v te v pasazi s oranzovymi okny s drakem a mecem) a byl jsem propusten i kdyz krvaceni z rany neustalo a ztratil jsem (nebo mi nekdo ukradl!) levy sandal. Omluvily se a dostal jsem poukazku do obchodniho domu vice v centru, ale hnojivo doslo a prinutily mě zakoupit zmrzlinove lzicky navzdory protestum na ministerstvo (4. patro)! Nejsou to dobré sluzby ale metro jezdi sem tam a nechtěji, abych se ohrival na kolejich i kdyz k tomu mam povoleni. Teplousu je tu hodně ale uz se mi neposmivaji jen mě několikrát napadli neznámi chlapci v cernych bundach a holohlavi a zkopali mě. Mysleli si , ze vyhrali, ale hlasy neprestaly a cukani v oku uz neni, jen v levem koutku ust, takze stíznosti nebylo treba i kdyz postrádam pytlík se salatem. Novy byt je mirumilovny a prosluněny ze zapadu, ale uniku neni ani tady ve tretim patre! Neznámí telepaté mi zlikvidovali mlynek na kavu(starozitny) a neustale kopou do me kočky, ktera uz davno ma podkozni nádorky a ted často vyplivuje plice! Byty jsou ale lepsi a olovenou mrizi jsem znemoznil pristup skodne k siti, mimo nejmensich mravencu. Praha mi dela dobre vyjma dlouhe fronty v samoobsluze na kosík 29.8.2004 ktery nevrátil zlatou minci, ohodnocenou na 256 Kč . Take nemám rad kopulujici krysy v regalech, kdyz sahám pro okurky i kdyz maji benatské masky a vesele tancují a pritom jsem znepokojen, ze krysar neni v dohledu. Moje sestra uz je v porádku, udelali pitvu, coz netrvalo dlouho a hned jsme sli jen mela sipku v oku to ale nepálilo jako napr. pepr. Casto si kupuji sardinky Saira kvuli horčiku misto tablet a spim pod stolem, jen se preventivně polevám nekolikrát za noc olivovym olejem EXTRA VIRGIN proti utoku chobotniček z orientalnich polévek. Je mi dobre i kdyz se mi nelibi koleje na Vaclavskem námesti od Muzea kde je velryba směrem dolu ale často je lestim a ted oslnuji zahranicní turisty, na coz jsou stíznosti ale budu se bránit! P. S.: Prosím všechny, kteří se mnou Zkopaným sympatizují, aby tuto zprávu šířily sítí!!

Jsem na tom podobně. Neustále více či méně cítím vnitřní napětí, pocit prázdnoty, něco mi chybí, vím, co to je(kluk)a nedá se s tím nic dělat.Z toho, že mě nikdo nechce pak pramení pocity méněcennosti, nízká sebedůvěra, přidá se tichá, neprůbojná,uzavřená povaha a už se ani nedivím, že nikdo nejeví zájem. Vše se točí v kruhu a vyústí v pořádnou sociální fobii, kdy člověk, přestože má možnost se s někým seznámit, kvůli obrovskému strachu nemůže a raději uteče. Tak daleko jsem to už dopracovala a vlastně už ani nevím, co je čeho příčinou.Mějte se hezky a přeju úspěšný boj se všemi problémy.

Mluvíš mi z duše, to psychické napětí je příšerné a nedá se ničím odstranit:( V poslední době se cítím také naprosto unavená, ale nenapadlo by mne, že je to z nedostatku sexu:) Ale je pravda, že je mi čím dál častěji "fyzicky" špatně z toho pocitu beznaděje, proč právě já jsem sama. Znám spoustu lidí s horšími fyzickými i duševními nedostatky, než mám já, ale každý někoho má. Už vážně nevím, co mám dělat. Prázdná množina.

Já už jsem z toho mám pěknou depku a to tak, že je mi to už jedno, co se stane atd.Ve 26 a pořád žiju na hranici mezi ženou a dítětem. Nikdy mě nikdo nebalil, nikdy mě nikdo nepozval na rande. Vždycky jsem já byla ta aktivní,ale vždycky jsem narazila na stejně nezkušené chlapy, kteří jen čekali a čekali, až dám nějaký impuls. Tohle je na tom nejtěžší. Pořád čekají, jestli něco uděláte a pokud ano, vaše jasné vybídnutí nepochopí. A zkušení, aktivní chlapi mě nikdy nechtěli.Nikdy bych nevěřila, jak může člověka život bez tak přirozené věci poznamenat, i když vlastně neví, o čem to je. Kromě psychického vyčerpání a pesimismu na to taky tělo reaguje únavou fyzickou, člověk nevnímá svoje tělo. Mluvím samozřejmě o sobě, necítím žádnou energii.Je to vlastně kruh. Clověk na nikoho nenarazí, pokud má na čele napsáno, jak moc to chce, ale přitom je to to jediné, co mu chybí a podle toho se chová.

O.K. - rádo se stalo. Hodně zdaru!

pro RYPALA:- ono to neni s tou nadvahou u me snad az tak strasny. Proste mam jen asi vetsi postavu nez je prumer, takze podle tabulek doporucenych vah pro danou vysku prumerne postavy jsem nekde na zacatku pasma nadvahy. Vzdycky si ale v tehle souvislosti vzpomenu zaprve na Arnolda Schwarzeneggera (ne ze bych vypadal jako on :-), ktery mel 130kg a rozhodne se o nem nedalo rict, ze je tlusty a za druhe na zenskou, ktera cvici pravidelne fitness a ma 65kg, coz je pry pro zenske strasna vaha a presto vypada o mnoho lepe nez vychrtly typ, co ma 40kg. Vaha je teda opravdu relativni cislo a zalezi hlavne na tom, cim je tvorena- ani s tema vlasama to neni tak, jak pises. Znam kluky a chlapy, co jsou bud plesati nebo maji malo vlasu strizenych na kratko a fakt vypadaji dobre. Ostatne nekteri moji kamaradi jsou na tom s vlasama podobne jako ja a jsou nekolik let stastne zenati a jejich manzelky jsou vazne hezke zenske.- vychazim z toho, ze kazdy typ se libi nekomu. Jen nektere typy se libi vice lidem nez jine.pro PETRU:- zapomnel jsem dodat, ze dekuji za slova povzbuzeni

pro KATKU:- Na kluky urcite nejsem, to uz jsem sem nekam psal. To bych nebyl tak vyrizeny z letosniho horkeho leta plneho krasnych lehce odenych holek, se kterymi se nikdy neseznamim- do Prahy se v blizke dobe opravdu nedostanu a ze bych vazne chtel- mela by jsi si ty prispevky po sobe precist, nez je posles. Vypadla ti tam cela slova :-)- na ostatni otazky ti odpovim na svem mailu (je v zahlavi)pro PETRU:- Ano, ten pocit menecennosti je z velke casti proto, ze jsem se nebyl schopen doted seznamit, coz je neco, co ostatnich 99% lidi dela naprosto automaticky a ani si neuvedomuji, ze by v tom snad mohl byt nejaky problem.-

Milý Lukáši, pokud trpíš nedostatkem vlasů a zároveň máš nadváhu, tak se sotva můžeš označovat za vzhledově průměrného. Já osobně jsem přišel o vlasy v 21 letech a jsem vysoký, štíhlý. Nezapomenu na to, kolik holek mě zdravilo a usmívalo se na mě, dokud jsem vlasy měl a dbal o svůj vzhled pravidelnou návštěvou holiče. Poté, co mi vlasy vypadaly, najednou veškerý zájem opadl... Po této zkušenosti mi už nikdo nenamluví, že vzhled není důležitý. Ostatně mí spolužáci, kteří vlasy rovněž nemají, byli za času mých studií rovněž bez partnerek. Je to snad náhoda? Pokud chceš mermomocí nějakou holku získat, pak musíš značně slevit ze svých představ a soustředit se na následující skupiny: 1) Holky trpící rovněž nadváhou nebo jinak nevzhledné. 2) Holky několikanásobně z dobrých důvodů odložené (panovačné, umíněné,egoistické či hloupé) 3) Svobodné matky. Pokud jde o mě, tak nikdy nehodlám přistoupit na variantu č. 2. Jedna taková (ze slušnosti se vyhýbám se pojmu semetrika) bydlí v bytě nad námi, a velice lituji kluka, který si ji vzal. Když poslouchám jejich vzájemné hádky či jak ona řve na svou malou dceru... je to pro mě memento. Varianta číslo 1 mě příliš neláká. Nejenže tlusté holky považuji za líné a necílevědomé, ale těžko si představit, že bych se do takové mohl třeba zamilovat, když už to tu mnozí zmiňují jako nedílnou součást plnohodnotného vztahu. Nejschůdněji vypadá varianta č. 3, odpadnul by tím i problém možného přenosu dědičných vad na potomstvo (plešatost). Nechci, aby museli procházet tím čím já. Je ovšem otázka, co by takovému řešení řekli rodiče. Navíc by bylo zapotřebí mít na paměti, že motivy dotyčné by byly do značné míry ekonomické. Pokud jsi snad někde viděl nevzhledné kluky objímající holky, pak věz, že se jedná o holky z výše uvedených kategorií. Já osobně za daných okolností prozatím volím variantu č. 4, tzn. zůstat sám. Ne nadarmo jedno přísloví říká, že je lepší se dobře pověsit než se špatně oženit:-)

Tady k Lukášovi (30) - Lukáši, nevěš hlavu. Jsem holka, takže mám tyhle "znalosti" spíš o děvčatech. Vím o holkách, kterým je přes 25 a dá se říct, že pořádný vztah nezažily a jsou ještě panny - a že to jsou normální pěkný holky, který problémy s komunikací nemají. Jak tam píšeš, že máš pocity méněcennosti a nízké sebevědomí - to se nedivim, znam to - když si člověk nemůže nikoho najít, připadá si jako neschopnej ňoumík - ať je to holka, nebo kluk. Vždyť ti ostatní přece partnerku mají, tak proč já jsem ten divnej, kterej žádnou nemá? Jak jsi psal o těch dřívějších náznacích svých kamarádek - já si myslim, že tě docela můžu ujistit, že až TO přijde, tak že si to nespleteš! A jestli se ti nějaká holka líbila fyzicky, ale povahou ti neseděla - no tak to neni fakt co řešit - to nebylo to pravý. Třeba to je osud - náš známej se ženil až kolem čtyřicítky. Je to hnusný takhle přemýšlet o lidech, ale vzhledem k jeho vizáži ho celé okolí už odsoudilo do kategorie "starý mládenec" - a najednou nám všem vytřel zrak a byla svatba a jak si spokojeně žije a je fakt jedno jestli je někdo malej velkej tlustej hubenej! :-)A vzal si svou bývalou spolužačku z vysoké školy, která bydlela na druhém konci republiky. Lukáši, vezmi v potaz tu nabídku Katky a vyjdi a seznamuj se, stojí to za to! třeba zrovna až na seznamování nebudeš mít myšlenky, tak ti osud vpálí tu pravou! Věřim že jo, většinou to tak je. čauky Petra

takze lukasi nedostatek sebevedomi tak to ja nechapu,co delas za praci?ja tomu doopravdy nerozumim vis jiste ze te nepritahuji kluci?musis se proste vic snazit mam kamoskz ktere vypadaji dobre milenci nebo pratele?chapes vypadaji opravdu normalne zadni hezouni,takze jestli si z prahy a mas zajem muzem zajit ven.rada poznavam nove lidi a nikdy nevis

2Katka: Nevim, jestli ten tvuj posledni prispevek miri na me. Jak vypadam, uz jsem sem nekam psal. Nejsem zadny model, ani snad zadny hluboky podprumer, pripadam si tak nejak jako prumer az slabsi prumer - prumerna vyska, prumerna vaha s par kily navic, velice kratke dost ridke vlasy, nosim bryle, oblicej posoudit nedokazu. Ale na vzhledu stejne asi moc nezalezi. Pisou sem vsechny typy (od malych hubenych az po velke stihle). Navic denne potkavam kluky, kteri jsou na tom vzhledove podle me o dost hure nez ja a presto se objimaji s nejakou holkou a ji to viditelne neni neprijemne.Svuj problem vidim spise v tom, ze kdyz uz se s nekym seznamim (a ze vetsinu holek, co se mi libi, vubec neoslovim), tak nepoznam, jestli chce, abych pro ni zustal jen kamarad, nebo jestli ma zajem to nejak rozvinout. Kdyz tak nekdy premyslim o nekterych naznacich nekterych svych kamaradek z minula (ted se uz nevidame, seznamili jsme se pokazde pri nejake spolecne cinnosti, nikdy jsem zadnou neoslovil), tak mozna to zkousely posunout dale, ale ja to nepoznal (nikdy ale mezi nima nebyla takova, z ktere bych byl uplne mimo - kdyz uz byla fyzicky krasna, tak mi zase uplne nesedela povahove). Na druhou stranu nechci nic nikam tlacit a vazne mi nepripada, ze by si nektera chtela se mnou neco zacit. Mam pocit, ze vsechny maji pritele a proto nikoho nehledaji a jestli nikoho nemaji, tak proc by si zacinaly zrovna se mnou? Co ja jim asi tak muzu nabidnout, kdyz ani nevim, o cem vztah vlastne je? Vim, ze mam nizke sebevedomi a komplex menecennosti. Lukas (30)

Jsem také panic je mě 21 let. Neviděl bych tak ani hlavní problém v tom, že jsem panic, ale můj problém je, že jsem do této doby ještě nechodil s žádnou holkou (nejsem homosexuál). Tím myslím, že jsem nikdy nebyl zamilovaný do některé holky a ani u mě neproběhla žádná tzv. "školní láska" prostě nic. Líbání a dotýkání na mě nepůsobí moc příjemně, teda asi bych to překonal, ale dotyčnou osobu bych musel opravdu milovat a znát se s ní trochu déle. Zjistil jsem, že asi trpím sociální fobií, protože mám menší psychické problémy, hlavně v komunikaci s ostatními lidmi. Takže to je problém daleko větší než být panicem.

tak to jsi asi nenarazil na tu pravou,ale vek uz na to mas.jeste me zajima jak vypadas,teda jestli mohu.

2nesmely: U me vse pri starem. Nez se s holkou, ktera se mi libi, vubec seznamim (a to jsem dost nesmely koktajici introvert), potrebuji ji vzdycky predem dukladne poznat v mnoha situacich. To veci moc neusnadnuje, jak uznas. O kazde uvazuji jako o zivotni partnerce a to vsechno strasne komplikuje. Vim, ze bych to seznamovani nemel brat tak vazne, ale kdyz ja se proste neprinutim ... Taky mi spise chybi nekdo, koho bych obejmul, kdo by se ke me pritulil. Protoze nevim, o cem sex je, kdyz jsem to jeste nepoznal, tak mi snad vlastne ani nechybi??Kdyz uz se pak s nekym seznamim, tak nepoznam, jestli ma zajem prejit z kamaradstvi do partnerskeho vztahu. Takze doted mam nekolik kamaradek, ale zatim zadny vztah.

to Katka: právě kvůli takovejm názorům jako máš ty se mi těžko seznámíme. každá i říká tokový žádný už nejsou vemu co je---- CHYBA. Zkuste nás líp poznat. A z vlastní zkušenosti vím, že když sem konečně někoho potkal, nějako tu dobu sme byli spolu a když k tomu mělo dojí a řekl se že sem panic, tak se mi vysmála - a to ne jednou(Můj osobní názor a zkušenost)

je ja myslela ze takovi uz vymrelianebo tj jen zasterka protoze si nekoho nemuzes najit

To Lukas: Chtěl bych se zeptat jaká je tvá situace v současné době? Už jsi si někoho našel nebo ne? Já jsem také panic ve svých 27 letech. Snad ani nemám problém s tím, že bych byl panic, ale spíš mě trápí, že bych chtěl začít žít s někým, chtěl bych někoho milovat, darovat lásku, mít rodinu, zázemí, děti, ... Jelikož jsem ale introvert a dost nesmělý, tak mám také velké problémy se s někým seznámit. Potřebuji nejdřív toho druhého dobře poznat abych měl jakous takous jistotu, že by to mohl být ten pravý se kterým bych chtěl žít celý život a teprve potom je šance abych o něj začal usilovat. Samozřejmně toto mi velice znesnadňuje jakékoliv seznámení. Dal jsem si inzerát na www.rande.cz a čekal co se bude dít. Párkrát jsem se sešel s nějakou slečnou, ale téměř vždy to skončilo u první schůzky, nebo to tak nějak vyšumělo. Asi před půl rokem jsem se takhle přes internet seznámil s prima holkou. Naštěstí o sobě říká, že potřebuje k rozvinutí vztahu čas, což mi naprosto vyhovuje. Chodili jsme spolu dlouho jen do restaurací, kina, a na všelijaké akce. Samozřejmně že já jako nezkušený a nesmělý jsem nenašel dost odvahy pro první krok, takže to zbylo na ní, tj. asi po pěti měsících od seznámení jsme si teprve dali první vášnivou pusu. V současné době jsme u vášnivého mazlení, k opravdovému sexu ještě nedošlo, ale směřuje to k němu. Myslím, že se máme vzájemně velice rádi. Mám pocit, že ona je ta pravá. Samozřejmně mám trochu obavu z prvního sexu, hlavně z toho, že to bude opravdu rychlovka. :-)V současné době hodně zvažuju, zda ji mám nebo nemám říct ještě před prvním aktem, že jsem stále ještě panic. Zatím se těmto tématům o bývalých partnerkách vyhýbám. Bohužel ona naprosto nečeká, že bych mohl být panic, dokonce rovnou říká: "zajíčky nebrat", což mi tedy na sebevědomí nepřidává. :-) Takže pokud to půjde, tak své panictví nepřiznám (možná časem, jako perličku). :-) Zatím se snažím vystupovat naprosto sebejistě s image "netlačím na pilu" a "je na tobě co mi všechno a kdy dovolíš", což se mi nejspíš celkem daří. Jsem moc rád, že jsem o své panictví nepřišel třeba návštěvou bordelu, ale pokud se něco nestane, tak to bude s někým o kom jsem opravdu přesvědčen, že je to ten pravý. Věřím, že i já jsem v jejích očích ten pravý. Alespoň se na to nechá usuzovat z toho, že jsme spolu byli o víkendu pod stanem, pak u mně i jednu noc přespala, a asi za tři týdny spolu jedeme na dovolenou na týden k moři. Vždy došlo k velice vášnivému líbání a mazlení. Tak uvidíme, jak to všechno dopadne. :-)Každopádně vůbec nelituju, že jsem si na tu svoji velkou lásku počkal až do svých 27. Stojí to za to. Moc si přeji aby změnila svůj názor na "zajíčky", aby to brala spíš jako klad, než zápor. Každopádně budu bojovat za nás, za PANICE! Moc všem přeji aby jednou našli tu svoji životní lásku a pak s ní prožili celý život. Opravdu si myslím, že není nic špatného na tom, když muž netouží jen po jakémkoliv sexu ale hledí i na to aby to poprvé bylo z lásky.

Tak jsem po několika dnech konečně přečetl celou diskusi. Netušil jsem nejdříve, ze bude tak rozsáhlá, poučná a mnou očekávaný nějaký výlevy, blitky se tady vůbec nevyskytli... Každopádně táhne mi na 22 a jsem taky ještě stale panic... Divil jsem se, kolik lidi je na tom stejně jako já (i hůře)... Ve svém okolí mam jistou "partu" takovejch zoufalcu, ktera je tom stejně jako já a vzájemně to o sobě víme... Ale už jsem tím silně frustrovanej.Bohužel hormony nás ovlivňují a pokud nebudeme chtít absolvovat kastraci, problém s nedostatkem sexu budeme prožívat. Tento problém ovlivňuje i normální život -> deprese, pocit méněcennosti a tato neuspokojena potřeba má za následek snížení výkonnosti jak psychické, tak fyzické. Dělal jsem si takovej průzkum pro svoje potřeby po přečtení jistého článku o tom, že nedostatek sexu negativně ovlivňuje schopnost se učit. My, co za sebou nemáme nic, nebo alespoň tak vypadáme, tak jsme na chvoste, zatímco lide s pevným vztahem nebo alespoň schopnosti nekoho sbalit a užít si, jsou na tom o poznáni lepe. Kazdej mi říká "Ses na koleji, tam musí bejt bab požehnaně", ale zatím se mi nepodařilo nějakou přitáhnout na pokoj... Reci o tom (muži), ze čekáme na tu pravou atp. jsou pouze takové psychické vyrovnáni s naší neschopností nějakou holku sbalit. Já sám bych definoval svůj pohled na ženy tak, že jsem zbytečně náročný. Ne, že by se na mě nějak hrnuly holky jak hezké, tak ošklivé, ale já si proste říkám, že chci mít buď super protějšek, který nebude jenom do pohody, její vlastnosti musí být natolik pro mě vyhovující, aby i po lepším poznání nevedly k vzájemné neshodě, nebo nic. Někdo souloží ze zoufalství s děsnou špínou, ale mně to za to nestojí... Zase tolik na tom sexu nelpím.Někde dočetl, člověk si dělá o tom druhém z 80% názor právě podle vzhledu, takže chce nějak vypadat. Také, pokud si člověk udělá sebemenší známost, třeba i na jednu noc, mezi kamarádkama holek se to roznese a už podvědomě mezi nima bude kluk vedenej jako ten, který není neschopný si nějakou holku najít, protože holky nemají rády ušláplé typy. Ani bych holce nerekl, že jsem panic, bal bych se toho, že bych u ní klesl, i kdyz by to třeba ocenila... Také můj problém je v tom, že ačkoli bych rád měl takový vztah Wash&Go, kde bych si otestoval různý druhy zen, tak na druhou stranu jsem zase člověk, který chce i nejakej vztah, sice bych nerad (alespoň zatím) něco takového, co by mě svazovalo, chtěl bych, aby holka respektovala, ze mam i jiné zájmy a co bych nesnesl, byt pod pantoflem a nechávat si zakazovat různé věci. Další problém je v tom, že jsem ve znamení panna a lidé v tomto znamení jsou hodně kritičtí. Jak k sobě, tak k okolí... V sexu mají deprese, že něco zkazili a toho se také bojím. Jako kdybych těch depresí neměl už z takto neuspokojeného pudu dost. Dál, co se tady řešilo, je náboženství a sex... Jo, náboženství je dobře vymyšlená věc už jenom kvůli psychice... Jde o to, že vše se dá "svést" na Boha a i to panictví/panenství svést na viru a tím je člověk vyrovnanej, ze to proste dělá (resp. nedělá :) ) diky vire, ze se drží jistých pravidel :)Před tím, než bych se upích na nějakej trvalejší vztah bych chtěl mít takovou vlastnost, ze bych mohl sbalit holku, kterou bych chtěl, pomazlil se s ní a pak třeba postupně zjistil, zda je to ta pravá či ne, ale bez navázání kontaktu to nejde a pro navázání kontaktu člověk musí něco v sobě mít, aby se s ním vůbec nějaká bavila. Ale jako samec si chci užít co nejvíc a pokud možno načerpat co nejvíce zkušeností. To, že sexuálně nežiju mě prostě deptá a chci to změnit. On se pak i ten dokonalý protějšek hledá lépe. Není třeba chodit pouze s člověkem, který je hned ten pravý, na celý život. Vždy jsou důležité zkušenosti. Nakonec dle mých výzkumů jsem také došel k názoru, že pohodovější, příjemnější holky jsou právě ty, které jsou hezké, ty ošklivé jsou mnohdy zamindrákované a sex analyzujou do výše jakéhosi zvířecího pudu, kterej v moderní společnosti není potřeba jako někdy v pravěku. Toto jsou proste jenom názory plynoucí z frustrace a já jsem také takové míval, myslel jsem si, že to přejde, ale je to stále horší a horší. Jo a člověk má pocit, že je jedinej, kdo je v jeho věku nedotčenej, ale vezte, ze dle pravidla "podle sebe soudím Tebe" je nás hodně, akorát si to nepřiznáme, protože nikdy nejsme schopni před tim druhým říct, že jsme panicové. U chlapů je zcela běžné, že se baví o sexu 2 panicové a oba ze sebe dělaj zkušené chlapi, aby se před tím druhým neshodili. Já za zábavou chodím, chodím do klubů, nejsem zas až tak introvert, pokud nejsem v neznámém prostředí, kde cítím, že bych jistou extrovercí ze sebe udělal blbce, ale pod vlivem např. alkoholu se člověk odváže, ale když mi nedávno na parketě tancující holka řekla, že netancuje, tak mě to urazilo. Nakonec něco podobného jsem zažil i v tanečních, a to se to tam nesmělo dělat. Tyto reakce nepřidají na sebevědomí. Ted mam za cil shodit pár kg, protože ačkoli mám jisté předpoklady líbit se některým holkám, které mají rády kluky s tmavými vlasy a modrými oči, tak by to chtělo zapracovat i na zbytku těch 80% prvního dojmu, abych se nemusel stydět před nějakou stát z profilu atp. Takže na podzim uvidím, jaký to mělo efekt to mé snažení :)Jinak seznamky a chaty, dobra věc, zvlášť pro lidi, kteří si mohou nezávazně vyzkoušet komunikaci s opačným pohlavím, což by pro ně byl neskutecnej problém za normálních okolnosti... akorát je třeba dát bacha na úchyly a předejít trapným situacím při první schůzce. Ale v dnešní době digitálních foťáků není problém, aby se mohli protějšky trošku lépe poznali i po fyzické strance. Jo, a ještě poznámka. Hodně si tady holky pochvalovaly sex s panicemi. Věřím tomu, ze to může bejt dobře, jistě mají hodně nahoněno a přitom měli hodně času si to v hlavě probrat, jak přesně by to ženy chtěly. Berou sex jako něco ne tak dostupného, proto si ho užívají na maximum a aby ho mohli zase v budoucnu mít, musejí mit nekoho, kdo jim dá a toho mohou získat jedině na zaklade toho, ze s nim protějšek bude spokojený a že si to bude s ním chtít rozdat ještě i jindy...Možná to byl delší příspěvek, ale potřeboval jsem se vymluvit :-)