Sebevražda

Baro, jde o seratonin...

Evičce2 díky za email už jsem napsala,paní jiřině i já věřím že stačilo něco a dcera to taky neudělala ,psala mi pár dní(4)předtím že mě moc miluje tak se ptám proč??????I já jí moc miluju a snad to slyší když jí to každý den říkám a líbám její fotku, je to 6 týdnů a já nemám sílu brečet,vybrečela jsem řeku slz ,jen vevnitř mi zůstává strašný smutek ,jak jste se s tím vyrovnávala Vy Jiřin?????

Nic mě nebaví, na nic se netěším, z ničeho nemám radost, neumím se už ani smát. NIC mě nepotěší!!! Jsem úplně bez emocí! A navíc - úplně jsem otupěla!!! Ale každý den mám deprese, strach, trpím obsedantně-kompulzivní poruchou, a bývám i hodně podrážděná a agresivní. Je mi 22 let. V 18 letech mi lékaři dali Rivotril, Citalec, Neurol, Magnesium, Draslík+hořčík. Tyto tablety (hlavně Rivotril) jsem užívala asi 2 roky. Dodnes se z těchto stavů nemůžu dostat! PROSÍM, PORAĎTE, co mám dělat??? Jak se vrátí emoce??? Anebo se mi něco stalo v mozku? Chybí mi tzv. ""hormon štěstí""?

Ahoj! Já jsem taky pořád smutná, trpím depresemi, strachem, vůbec nic mě nebaví, nemám o nic zájem, z ničeho nemám radost!!! Teď na podzim se to tak zhoršilo, že jsem úplně na dně!!! ... Četla jsem, že za to, že mě nic nebaví, já nemůžu, že za to klidně může nějaká porucha v mozku!!! Četla jsem, že existuje nějaký "hormon štěstí - myslím, že začíná na písmeno s (latinsky)" - snad jsem to dobře pochopila - a ten se do mozku nedostává. Pomůže pak jedině nějaký druh antidepresiv, který tento hormon štěstí do mozku opět navrátí ... Nevím, co mám dělat. Slyšeli jste už o tom??? Vím, že mám v těle nedostatek hořčíku, a to způsobuje deprese a hlavně křeče, proto užívám tablety Magnesium a Draslík+hořčík. Děkuji vám za rady!

ja nevim.vzdycky kdyz se probudim,tak se mi jakoby pohne srdce a ja si uvedomim tu samotu.a pak uz se to veze cely den.nemam se na co tesit,to je asi ten problem..

No ty si vzdělanec, podcenila jsem tě, omlouvám se.
Víš co by mě zajímalo? S jakým pociten vstáváš? proč jsi tak smutně naladěná? Je to nějakým snem, špatnou zkušeností třeba z minulosti, špatným zážitkem? Přece musí být někde nějaký důvod. Nebuď smutná, my nad tím vyzrajem:-)

koupila.svetr.a ani z nej nemam radost.tu knizku od Moodyho jsem cetla.cetla jsem i od Murphyho moc podvedomi,jenze at se snazim jak se snazim myslet pozitivne,pokazdy stejne propadnu smutku a beznadeji.nejhorsi to je rano.to vstanu a uz me boli srdicko..

To je úplně normální, tobě je tady momentálně dobře a cítíš se tady v bezpečí, alespoň částečně.
Mám pro tebe jeden typ. Dnes jsem si pořídila knížku od Raymonda Moodyho "Život po životě". Přečetla jsem tedy asi teprve 8stránek, ale myslím, že ta knížka dá strašně moc. Zapomeneš při ní na starosti a alespoň u mě, na všechno koukáš trošku jinak. Zeptej se v knihovně a pokus se jí přelouskat. Myslím, že by ti v tvých situacích mohla pomoct. Já se tak za půl hodiny budu muset odpojit a budu až zítra.
Koupila sis něco?

tak jsem zase zpatky.ja teda nevim,ale jsem asi divna.vubec mi ty nakupy neudelali radost.spis uz jsem se tesila az se tu zase zavru.

Je tvůj ten svět, jdi se na něj podívat s kámoškou, to je jasný:-)) Pořádně si to užijte, dělejte blbosti, zdravte lidi, třeba jen tak, občas se otoč a jdi pozpátku, pak poznáš, jak je super jít dopředu:-))) a nestát a nekácet se. Vydrž, jsi silná holka, nemůžu prostě dopustit, aby jiní prožili to co jsem prožilá já, Eva....?Pak se hned ozvi až dorazíš. A kup si něco hezkého pro radost a mě zmrzku-jahodovou-ano?:-)))

ale pozor..jeste jedna kamaradka..uz jsem ani nedoufala ze se ozve.tak s ni za chvilku pujdu aspon na nakupy..jen tu nesedet a porad nepremyslet..neuzirat se..

zustala mi jen mama,ktera me nechce videt,pak tatka,se kterym se vidam malokdy a rict mu co me trapi nemuzu..ublizilo by mu to..no a pak bracha,ktery mi na vsechno rekne s.. na to a pojd se ozrat.jenze chlastem nic nevyresim..spis by to bylo jeste horsi..dnes je venku tak krasne.byla jsem se projit,ale pripadala jsem si tam venku nejak ztracene.jako by ten svet ani nebyl muj..

Evičko2,to co jsi napsala,bylo velice pěkné,víš o čem mluvíš,umíš lidem opravdu pěkně pomoci.

Evi, až sem jukneš, dnes jsem ti psala mail na mě, tak napiš. Pa

Přesně takhle přemýšlí moje dcera, důvěřivá až naivní osoba, která vše prožívá tím pádem intezivněji, než druzí.
Blbá určitě nejsi, jsi jen čistá duše, která očekává, že taková jaká je ona budou i ti ostatní. Pomstou nic nespravíš, oni by si to stejně neuvědomili, možná jen ti nejbližší, ale na těch ti zase záleží snad nejvíc, těm bys to přece neudělala. A ostatní?
Když jsem hovořila s psychiatričkou, řekla, že vlastně ti lidé, co to udělají jsou strašně silné osobnosti uvnotř, je to paradox, ale ona sebevražda chce strašnou odvahu. Přirozený je u každého strach a ten převládne, alespoň většinou. Kéž by převládl vždycky! A takhle silní jedinci neuvažují takhle amatérsky. Silní si umí přece poradit. Neuzavírej se do sebe, máš přece nejbližší, co by za to jiní dali, kdyby mohli žít a vy si to takhle stěžujete. Piš kdykoli, vždy tady někdo bude, aby ti napsal, ale neupínej se jen na jednu výchozí možnost, pokaždé exisujou minimálně dvě:-)))

kdyz se tak zamyslim,tak me v zivote ublizili skoro vsichni.moje mama rikala ze jsem blba,ze vsem moc duveruju,ale pro me ta duvera je dulezita.musim cloveku verit.vzdycky mi to trva dlouho,ale pak do toho jdu naplno.o to vic to pak boli.pak prijdou ty pocity,proc vlastne zit..stejne me kazdy jen zklame..prijde pocit zbytecnosti,touha po konci,touha po tom pomstit se jim.rict jim tim vidite kam jste me dohnali?touha po tom aby si uvedomili jak ublizili..

Asi to půjde špatně, ale musíš se obrnit proti lidem, vyzdvihnout důležité a méně důležité a ti, co ti budou ubližovat okamžitě zařadit mezi "vůbec důležité".
Moje dcera takhle přemýšlela od února. 22. června to udělala. Nejhorší chvíle mého života, která se na mě podepsala. Není beznaděj, alespoň ve většině případech.

Evo 2 neboj,me ty myslenky diky teto diskusi uz presli,jen se bojim jakehokoliv stresu.bojim se ze to zas nezvladnu a znova to prijde.rekla bych,ze jsem se zacala sama sebe bat.rikam si..stejne na to nemam,nedokazala bych skocit..ale kdo vi?zacala jsem se i bat lidi,toho ze mi zas ublizi.nechci znova prozivat tu beznadej,kdy tu sedim a premyslim,jestli to udelat nebo ne..

Šílená, nedělej to. Dcera byla na JIPce a když jsem jí tam viděla na přístrojích.....vše se dá řešit i když si myslíte že ne. Člověk vydrží strašně a vždy je někdo na koho se můžeš obrátit, zavolat mu a kdyby nic, tady jsou stránky pro tebe stále otevřený. Asi bys potřebovala kontakt na mou holčičku, ta ví o čem luvíš a asi ti lépe porozumí.

zivot i presto ze je krasny,nam prinasi i hodne bolesti..a nejvetsi bolest je ta,kdyz prijdete o toho nejblizsiho cloveka.je jedno jestli se zabije,nebo jen odejde z vaseho zivota.boli to uplne stejne.proste najednou tu neni.rikate si,kde jsem udelal chybu?mate prazdne srdce a nevite jak ho zaplnit.boli to a ta bolest se nekdy neda snest.snad proto je tu tahle diskuze.aby jsme vedeli,ze v tom nejsme sami,ze jsou lide,kteri nam porozumi,kteri nas pochopi a i pomuzou.vite,mou jedinou zabavou je ted jen psani sem do diskuzi a verte,ze mi to pomaha vic,nez kdybych to rekla nekomu osobne.