Sebevražda

Jirko, s tou babičkou to je...byli jsme doma samy.nebylo kam utect.bylo to hrozny .diky

Thanatomania ... mám stejné...i ja

Thanatomania ... mám stejné pocity jako ty. A přemýšlím o tom samém co ty...

Jirko, s tou babičkou to je opravdu šílené, to jsem snad ještě neslyšela.
Copak jsi nemohl jít spát jinam?
S tím psychologem 1x za měsíc to znám, taky jsem byla zneužíváná a taky jsem to v sobě držela mnoho let, potom jsem to ale prolomila. Ten den jsem byla totálně mimo, prošla jsem kolem pokladny s plným košíkem :-), málem jsem se vybourala.... no hrůza

Taky znám to vysílení, když o tom mluvím,je to jako by mne někdo obrátil naruby, strašně to bolí

Stilnox je masakr :-) Doporučuju

l
¨

l
¨

vzdy kdyz otom zacnu myslet...Jirko,
proč najednou to vykání?
Řekni si sám, kde chceš pokračovat. Na diskuzi (třeba založ vlákno na doktorka.cz), nebo mám mail:
[email protected]

Jirko,
diskuze nenahradí...vzdy kdyz otom zacnu myslet pomalu prijde unava,jako i ted. s tim psychologem mate asi pravdu.jdu si odpocinout.dekuji vam Pampelisko.kde vas priste najdu?

hodim k psychologovi jednou...Jirko,
diskuze nenahradí terapii, to jistě ne. Ale někdy má člověk potřebu sdílení, a je dobré se z toho vypsat, a třeba mít i tu vzdálenou podporu přes net.
Psycholog jednou za měsíc? To fakt těžko pohnete s TZvým stavem.
Jinak v principu ten přístup (zaměření na budoucnost) nemusí být špatný. Jen když budeš čekat, že se tě na něco psycholog bude vyptávat, a očekávat, že sám uhádne, o čem bys měl mluvit, to se asi načekáš. Ale co, máš celý život před sebou i komunikovat s psychologem se člověk musí naučit.

Hmm,
a jak to vypadá s...hodim k psychologovi jednou za mesic.jeste ani jednou se me na toto tema nezeptal.rozumim tomu takj ze jeho nezajima co bylo ale co bude.proto premyslim o zmene.asi uz jsem rekl vic nez jsem mel i chtel.neni to vubec nic hezheho.radeji tu koncim.nemam zatim vic sil.

zacnu tedy uplne od...Hmm,
a jak to vypadá s terapií? Psal jsi, že chodíš na individuální...to tam chodíš od návratu z léčebny? Ten rok?Dává Ti to něco, jak vycházíš s psycholožkou(psychologem)? Dokážeš se mu (jí) svěřit?
Jsi podle všeho asi ještě hodně mladý...co sestra, jak ta je na tom? Ví, co se dělo? Je starší než ty? Má taky nějaké následky?

Taky jsem byla nakoupit....zacnu tedy uplne od zacatku.jsme dva sourozenci.ja a moje sestra.nasi si po svadbe brzi prestali rorumet.matka a cela jeji vetev dost holdovali alkoholu.rAdi chodily na ruzne vecirky a zabavy.ovsem neznalik miru.otec byl uplny opak.hone pracoval ,byl zotpovedny a skoro vubec nepil.ale nasi matku miloval a tak ji vse toleroval.nechtel se rozejit.v te dobe to jeste nebylo tak MODNI jako dnes.stale se to zhorsovalo .matka a jeji bratr byli vice v hospode nez u svych rodin.pamatuji si jak chodila domu opila.potom se zacali hadat.nemohli jsme nikdy usnout.potom zacal mit otec potize se zadama.jel do lazni.segra musela do nemocnice.me chlidala babicka.byla to matka me mami.bylo mi asi sest roku.babacka si me brala do postele.ze zacatku uplne normalni vec.ovsem dal uz niukoliv.ted to zkratim -zneuzivala me.musel jsem ji delat vse co naridila.hrozila mi ze skoci z okna kdyz to nekomu povim.a tak jsem tiíse trpel.nasi pak zase spolu chvili vychazeli ale ne dlouho.jednou i doslo na facky.strasne jsme se bali.potom kdyxz otec podruhe odjel do lazni,privedla si domu i sveho milehce.nakonec se rozvedli a mi zustali u otce.no a ja toto tajil atajil a cas plinul.potom prisla nemoc a ja v nemocnici zacal ovsem myslet.nakonec jsem se zhroutil.mam zaqsebou tri hospitalizace.vsicni mimo moji sestru uz neziji.nikdy jsem to nerekl. az teprve pred rokem.

opravdu chces slyset muj...Potřebuješ se ujistit? Ano, chci.

Taky jsem byla nakoupit....opravdu chces slyset muj pribeh?

Taky jsem byla nakoupit....ja se ti ozvu az budu mit vse hotovo.chci mit na to klid.

dochazim ted k...Taky jsem byla nakoupit. :-)
Ale mám to hned u baráku, takže jsem zas napíchnutá tady. potřebuju to, vypnout hlavu chvíli u PC. pak sem hoď link, jestli chceš pokračovat jinde.

Připadá mi, že lidé jen o sebevraždě mluví a nemají sílu to dotáhnout do konce. Stejně, jako když stojí sebevrah na mostě a svojí záchranou zaměstná desítky lidí a nakonc se nechá milostivě přesvědčit, že tedy neskočí. Je to hrůza, každý máme problémy a mě by nikdy nenapadlo někoho otravovat kecama, že si něco udělám atd.

Jiří,
Tvůj příběh mě...dochazim ted k psyckologovi.zatim to mam jako indivindi-solo.ale premyslim ze prejdu na skupinu.jak na tom jsem?jsem okus dal.myslim ze jsem se uz udpichnul ode dna.jsou to ruzna stadia.ale okoli me ujistuje ze pry delam posun.ja jsem byl na sebe vzdy dost tvrdej a tak ty zmeny tolik neregistruji.zatim nepracuji.asi trictvrte foku jsem doma.sebeposkozovani to je ted to co touzim vymazat z hlavy.nejde onic dramatickeho anio pravidelneho,ale plasim tim sve okli,a to me potom vzdy mrzi.pampelisko ted se odmlcim protoze musim na nakup atd.potom pisnu.dekuji za zajem.jirka

Pampeliško,kazdy tu hranici...Jiří,
Tvůj příběh mě zajímá, a jistě nejen mě. Však i na doktorce jsou diskuze, kde se tématicky bude hodit to tam napsat.

Co se týče personálu v PL, nevím, proč vás oddělovali, obávám se, že v různých zařízeních mají jiné způsoby práce, a asi to takhle nebude všude.
Vzájemné sdílení je rozhodně důležité, a je k němu prostot při komunitě. Vedlejší vazby jsou problematičtější, vznikají v prostředí mezi nemocnými lidmi, ty vztahy proto často samy nejsou "zdravé".
Po propuštění je přece možno docházet někam na skupinu ambulantně a vytvořit tak novou "rodinu".Což?

Já jsem do skupiny chodila, a byly taky zakázány po dobu terapie intimní vztahy mezi klienty. Je to pochopitelné.Šlo ale o milostné vztahy, ne kamarádství.
Jak jsi na tom teď? Chodíš někam?