Sebevražda

To odregistrování mně nevyšlo,tak to zůstane,tak jak je.Odolal jsem pokušení prohlědnout si příspěvky a vyběhnul jsem hned okénko na psaní.To mi nemusíte věřit,ale čert to vem.Chci vyřídit ještě pár maličkostí.Karolíno,i vy další,co jenom čtete a máte psychosomatické potíže,mluvte s Leou.Potřebuje vás.Marasko vidíš svět hodně materiálně a posuzuješ lidi podle činů.Múj svět je hodně duševní povahy,od jisté doby si na lidech víc všímám jejich osobností.Posuzuju je podle motivů a pohnutek.Potkal jsem lidi,kteří se žádného zločinu nedopustili,ale neváhali by,kdyby měli příležitost a věděli,že nebudou potrestáni.Potkal jsem člověka,který zabil.Hodně se později změnil a žil poctivým životem,Setkání s ním ovlivnilo kladně i mne.Ta školní lěta jsem popsal proto abys pochopila,že ze mne vyrůstala sociopatická osobnost.Nemůžu za to,že jsi jednoduššího myšlení.Svůj problém jsem si díky okolnostem uvědomil včas a začal s ním bojovat.A můžu snad říct,že mám vcelku dobré výsledky.Leo,až budeš mít děti(přeju ti to z celého srdce),dávej jim hodně lásky,ptej se jich,na co myslí,jestli nějak nestrádají.Odpovídej jim na otázky a nikdy se jim nevysmívej.Mi láska v životě moc,moc chyběla...všechno mohlo být jinak.To je vše.Nepráskám za sebou dveřmi,těšilo mně vás všechny poznat.Nebudu kontrolovat zda-li se příspěvek načetl.Doufám,že ano a že si ho přečtete.

jirko,tohle jsem od Tebe uz pred par mesici cetla.
a vidis :
z nepochopitelnych duvodu porad ,existuju,

jirko,tohle jsem od Tebe uz pred par mesici cetla.
a vidis :
z nepochopitelnych duvodu porad ,existuju,

marasko,
me je uplne jedno jaky dostanu nalepky.
at uz od tebe nebo kohokoliv jineho.
ze jsem nejspis prvotridni srab a zbabelec uz vim sama.
a ze me to desi o tom psat snad nemusim.
se zivotem se nesmirim,zit nechci ani nemuzu.
jen to srabactvi zacina byt nechutne.

Tak už jsem tu asi sama... ?
Dobrou noc.

Ty velmi tlačíš svůj...Jirko, tebe jsem tu postrádala.
Dost mě udivilo, jak se zachoval shmii, máš na to nějaký názor?
K Justýně - zatím si nejsem zcela jistá... ale stejně to sem nemůžu napsat.

uz to nedavam...Ty velmi tlačíš svůj písemný projev doleva. O Tebe mám obavy.

Justyno- jak je ti, děvče? uz to nedavam Karolinko.
kazdy dalsi den je peklo.
pres rok mam vse peclive naplanovane,pripravene a porad ,existuju,.
nechapu to.
neda se to uz snest..
tyhle dny uz mely byt davno minulosti.
neverim recem,ze tady asi mam jeste byt,neco prozit a podobny klise..
desi me jaky jsem srab a zbabelec.
musi zo proste skoncit,takhle se to neda.
uz ani nevim proc tohle vlastne tady smolim..
dekuju za starostlivost.
tobe preji,at tech semilajicich stavu je co nejmin.

Justyno- jak je ti, děvče?

Karolíno, myslím na Tebe!...I já na tebe myslím, Leo. Práce prý zabíjí myšlenky a tak i já jedu, jedu... Superbolest povolila, ale vím, že se vrátí.
Píšu v inotajích, z podobného důvodu, jaký jsi vyjádřila i ty, tedy že že se obáváš prozrazení (,tak nějak jsi to napsala). Maraska je trochu čitelnější, ale Shmiimu příliš nerozumím, byť musí být zatraceně moudrý.
Všichni mne zajímáte, už tím, že se tak nějak vymykáte z davu. Máte zatím pro mne nerozluštitelá měřítka a vidíte svět (podobně jako já) z jiných úhlů, než je běžné.A to je vždy vzrušující, byť často to vzrušení plyne z určitého utrpení, která si neseme. Ty záhadné třinácté komnaty každého jednoho...
Dobrou noc přátelé.

Karolíno, myslím na Tebe!...Leo, tohle rčení znám, ale jinak:
Velká ostuda mi nevadí, na malou jsem zvyklá.
:-)
Jsem moc ráda, že píšeš to, co píšeš.
Jen pořád nerozumím tomu, proč se odmlčel shmii a proč to považuje za charakterní.
Později se sem vrátím, teď musím odejít.
Budu ráda, když tu budeš ty a Karolína a...

Karolíno, myslím na Tebe! Vždy si říkám a vzpomenu na citát: velká bolest přebolí rychle, na malou si zvykneš.
Ne vždy mě ta slova ale uklidní..ale snad pomohou Tobě!
Zdravím vás všechny, bohužel mě také čas tlačí, tak se tu moc neobjevuji. Každopádně myšlenky na sebevraždu jsem teď na pár dní zažehnala- opět svým oblíbeným stylem- aktivitou. Máte na tom podíl i vy! Díky!

Pozdrav Shmii,Lee, Marasce i nešťastné Justyně. Semlelo mne několik situací, opět-jak jinak-zlých. Myslím na vás a chybíte mi, ale není mi dopřáno času, každá minuta mého života je teď věnovaná zasr.. superbolestem Snad se to dnes rozetne, snad, doufám. Pomáhejte si, nevzdávejte to. Vrátím se, odřená, ale vrátím, chci o vás vědět.
Karolina
p.s. Justyno, zadrž...!!!

V současné době žiju...Shmii, ale tohle je diskuze, která by nám měla pomáhat všem. Nevím, proč se chceš odregistrovat, pravděpodobně jsi nastínil jen minimální část problému.
Ráda si s tebou napíšu víc - až si to všechno promyslíš.

V současné době žiju prostým a jednoduchým životem.Snažím se poctivě pracovat.Pomáhám tam,kde vidím,že někdo potřebuje pomoc a nečekám za to uznání.Dělám věci tak,abych se sobě mohl podívat do očí.Bude nejlépe,když nadále zůstanu sám,dožiju svůj život a umřu stářím(doufám,že ne nemocí).Chci umírat s myšlenkou,že jsem druhou půlku života prožil správně.Vůči druhým i sobě.Děkuju,za těch pár dnů,které jsem mezi vámi mohl strávit.Ukázalo mi to další cestu.Odregistruju se.Těšilo mne.Marasko,Leo,Karolino.Ahoj.Jsem dost charakterní,abych sem už nenahlížel,nebojte se.To mohu říct s čistým svědomím.

Ahoj,Marasko.I to je pro mne...Dobře.

Ahoj,Marasko.I to je pro mne cenná informace.Budu přemýšlet.Nebudu konkrétnější.

Hoď kamenem, kdo jsi bez viny.
Shmii, abych řekla pravdu, pořád nějak tvou vinu nevidím. Pil jsi? Pak jistě za své a ničil sis svoje játra. POdváděl jsi ve škole? Ale to jsme dělali všichni.
Neoženil ses? V tom ale spatřuju spíš tvou škodu.
Všechno, cos napsal, jsou jakési obrysy tvého života, jaký ale doopravdy je, ze toho pro mě nevylývá. Buď, prosím, konkrétnější a já ti ráda napíšu svůj názor.

Marasko,nic ve zlém.Jak jsme včera probírali tu lásku...Původně jsem se hodně zatvrdil.Nechtěl jsem ubližovat.Názor měním až v poslední době.Mám za sebou pár nesmělých pokusů a jedno velké zklamání,za které však nemohu.Na tohle jsem velmi citlivý,pokaždé to ve mně zanechává hlubokou stopu.

Ahoj,Marasko.Po včerejšku mám myšlenky už utříděné a tak se můžu rozepsat snad trochu lépe.Můj příběh.Jaký jsem byl v dětství?Číst a základní počty jsem uměl už ve školce.Doma jsem se prakticky neučil,nebylo třeba.Domácí úkoly jsem psal ve škole o přestávkách.Tam,kde se ostatní děcka třepala strachy,přistupoval jsem k věcem s klidem,až si toho učitelé všímali.Pokud jsem tušil snažší cestu,šel jsem po ní.Často jsem podváděl i když jsem to vlastně nepotřeboval.Spolužáci zažívali první lásky,mně to neříkalo nic.Rodiče se starali.Byly však věci,kterých jsem se od nich nedočkal nikdy.Jaký jsem byl v mládí? Ten nejlepší,jak jinak.Ve škole,v první práci,i v tom chlastu.Kamarádi se ženili,zatímco já jsem si postupně nalajnoval život jak podle pravítka.Všechno mělo své místo,i ten alkohol.Namouduši nevím,jak jsem to zvládal.Svou inteligencijsem soustředil na tom abych měl dokonalý systém a pořádek v práci,doma,v lidech,prostě ve všem.Vždy jsem dbal na dobrou pověst.Mně procházelo všechno.Když jsem něco provedl,nikoho nenapadlo že jsem to já, odnášeli to nevinní.Tehdy jsem dělal opravdu ošklivé věci.Lidi byli jak ovce.Když dělali,co jsem chtěl já,bylo vše v pořádku.Jen na jednu věc jsem byl krátký.Lásku do žádného systému nezabuduješ.Nevím,jestli to děvče stálo za to,patrně bych to tehdy ani nedokázal posoudit.To zamilování bylo slepé a nemohlo skončit jinak než fiaskem.A pak následovala řada dalších.Než přišla žena, na které mi poprvé v životě trochu záleželo.A to měl být můj konec.Co se se mnou tehdy dělo,byla regulérní psychická nemoc,která vyvrcholila pokusem o sebevraždu.Proto některé věci z té doby nemohu logicky vysvětlit.Snad ve mně přežívalo stále něco nezkaženého,nějaký malý kousíček.A po tom pokusu jsem na tom kousíčku začal stavět.Všechno pěkně od základů.Systematicky jsem začal likvidovat svou minulost.Skončil jsem s chlastem,vyhodil z domova ohromnou spoustu věcí,které mi připomínaly dřívějšek.Opustil jsem všechny kamarády a změnil zaměstnání.Stále jsem byl zralý na psychiatra a nevím,jak mě napadla myšlenka,že se pokusím ovlivnit vlastní psychiku.Možná ta má tzv. dokonalost měla poprvé nějaký smysl.Tím myslím,že jsem byl přesvědčen,že si pomůžu sám.Začátky byly moc těžké,ale zdokonaloval jsem to.Dvě metody jsem včera prozradil.Někdy mám pocit,že ty následující roky jsou jenom vypůjčené a že je jednou budu muset vrátit.Měl jsem přece být už dávno mrtvý.Jisté je,že kdybych svůj potenciál v dětství a mládí dokázal opravdu dobře využít,mohl jsem se dostat vysoko.Děsí mne však představa,jaký netvor by takto vzniknul.Až do té doby, než jsem to vzal do vlastních rukou,se o mou duši nikdo nestaral a to byla ta největší chyba.Mohu vinit sebe.Mohl bych vinit rodiče,školu atd.K čemu je to dobré,vrátit se to nedá.To je můj příběh,Marasko.Posuzuj přísně a nešetři mne.Včera jsem o těch věcech psal prvně a původně to mělo zůstat tajemstvím navždy.Proto ty zmatky.Tady to máš pěkně pohromadě.Posluž si.