Sebevražda

Chtěla bych se zeptat někoho, kdo už má zkušenost z pokusem o sebevraždu, jak překonal strach z bolesti při sebevraždě a jak překonal strach z toho, že kdyby se sebevražda nepovedla, že může mít doživotní zdravotní následky?

I já doufám, že tu dlouho...Ti já taky doufám, že tu dlouho nebudeš otravovat svět , zabij ee a neotravuj tady , sama cítíš, že jsi otravná a destruktivní .......di se zabít, nemáš právo žít.....

My si budeme dál krásně žít, ty na to právo nemáš......a VEN !Rovnou do pekla ty zbytečný člověče!!

moudry clovek je slusny a umi...Proč bych je nečetla , ráda se pobavím nad skuravýma blbečkama . Je to legrace, jak tu skuhráte , to zahřeje .

A chyby tam nemám akorát překlep, ty máš chybu v hlavě , když tady podporuješ ty breky.....

jako bys videla do mych...I já doufám, že tu dlouho nebudu, protože psychika dělá "své" a podepisuje se na zdraví silněji a silněji. Jen vzít si život nedokážu a to přiznání je tak těžké, když i tuto naději ztracím. Rána mám nejhorší právě proto, že se znovu probouzím do reality a teď je zrovna ráno a vynaložit sílu do dalšího
dne je čím dál tím těžší. Tak nasazuji masku a jdu bojovat s nepěknou existencí.

jako bys videla do mych pocitu.
doslova.
jen doufam,ze tech nadchazejicich ran uz nebude moc,ze ten pud sebezachovy a zbabelost porazim.
uz se to neda

Odvaha zabít se vs. odvaha...jakobys videla do mych pocitu.
doslova.
jen doufam,ze tech nadchazejicich ran uz nebude moc,ze ten pud sebezachovy a zbabelost porazim.
uz se to neda

Odvaha zabít se vs. odvaha...I já jsem Pampeliško na čas pookřála, ale i já už zůstala jiná. A poté přišly další krize a
pookřání a poté už žádné jiné se neobjevilo, snad jen minutové, stejně marné a tak jsem jiná už navždy také a žiju nerada, jen podivná síla mne nutí fungovat dál. Říkám si, dokud nic nevymyslím, tak nemohu destruktivně zasahovat do okolí. A již téměř jistě vím, že nevymyslím opravdu nic, jak život změnit a anebo sílu z něho odejít. A to mne děsí, den za dnem a nic, nic...

Častá jsou rána kdy...Odvaha zabít se vs. odvaha žít...
Tak nevím, co je těžší.
Každopádně každé ráno se probouzet s myšlenkou "už zase..." je fakt šílené.
Já jsem mívala depresi spíše rozprostřenou do celého dne. Ráno nebylo horší, než večer. Všechno bylo stejně šedé. Všechno stejně beznadějné. Byla to dlouhodobá bolest, která nikdy nepřestávala, nedala se ničím zahnat, nebylo chvilky oddychu od ní, snad jen ten spánek. Když se zadařilo.
Kupodivu ale někudy vedla cesta ven, jak si teď uvědomuji. Ale navždy už ve mě zůstal v paměti ten pocit, ten zážitek. Jsem prostě jiná, po té zkušenosti.
Už navždy jiná.

Takže moudrý je denně...moudry clovek je slusny a umi napsat vetu bez chyb ,minimalne tak,ze se to da cist ,trdlo jedno :-).

co te asi tak zere ze mas potrebu ryt a urazet?
kdybys byl v takovy pohode a souladu s psychikou,jak se chvastas,nemas potrebu tyhle stranky cist,natoz sem psat.
tady je to diskuze o sebevrazde a spatnych pocitech a naladach.
moudry clovek by to poznal :-)

Jdi se bodnout, nechutnej......Takže moudrý je denně vypisovat že chci umřít podle tebe ty debile?

Moudrej člověk si umí zařídit život , tak bay mby mu nebylo mizerně, blbec jen skuhrá a skuhrá jako ty .....
Otravuješ svět a proto se ti nedaří , tohle Vesmír nemá rád ..navíéc tím skutečně přivoláváš problémy do svýho života ....

Častá jsou rána kdy...Jdi se bodnout, nechutnej...
Právě bez takových jako jsi ty by bylo na světě hned o něco lépe lépe a i rána
by byla jistě pěknější. A to si ještě ve své "skromnosti" říkáš moudrý!
p.s. Snad je ti jasné, že mrtví sem nepíší, takže jsi " otravován" živými, proč sem vlastně nakukuješ, ty šťastný člověk?

Častá jsou rána kdy...tak se zabij a neotravuj tady.....skutečně moudří lidé mají nádherná rána jako já......

Musí to být především...Častá jsou rána kdy vstávám s lítostí, že jsem se opět probudila. A dodávám, že nejsem těžce nemocná, ani osamělá, jen zklamaná životem, množstvím starostí a trápení a s pocitem naprosté marnosti.
Asi i já jsem ale nebyla ještě zoufalá tak, jako ti nešťastníci. Ale asi i byla, ale právě tam chyběla odvaha, o které mluvím.

Ozval se a zhasnul. Už sem si myslela že mám naději někoho najít a oslovit a jiskřička mi zhasla.

I já se bojím, zda bych to...Musí to být především nesmírně nešťastní lidé, kteří to dokážou dovést do konce.
Ta zoufalost musí být tak strašně bolestná, že to donutí člověka udělat. :-(
Asi jsem byla zoufalá ještě málo...nikdy jsem se o to nepokusila. Ten pud sebezáchovy fakt funguje silně.
To si člověk přeje už jen neprobudit se do dalšího dne, když se "ani" zabít nedokáže, chjo...

Pavle, mluvíš mi z...I já se bojím, zda bych to dokázala a ještě více toho, že bych sbírala odvahu tak dlouho, až už by bylo pozdě i fyzicky to ukončit.
Musí to být (pokud nejde o zkrat) nesmírně
odvážní lidé, kteří si svůj život vezmou vlastní rukou.

osobně jsem nikdy ve svém...Pavle, mluvíš mi z duše.
Došla jsem k naprosto stejnému poznání, ale nějak nejsem si jistá, jestli bych našla odvahu.
Bojím se, že ne.

Takhle si vzal život můj...Tak to je správný, dobrý to člověk.

osobně jsem nikdy ve svém...Takhle si vzal život můj kamarád, vzdělaný, společenský, výborný člověk. Než přišla chvíle, tu odhadl předem, kdy by být jeho život závislý na druhých a nedůstojný, spáchal sebevraždu.

osobně jsem nikdy ve svém životě o sebevraždě nepřemýšlel,ale s přibývajícími roky a poznáním ,dospívám k názoru,že ve chvíli kdybych usoudil,že již nejsem schopen se sám ze zdravotního problému dostat,ať již z důvodu pokročilého věku či ztrátě kapacity atp.dovodu si představit i toto řešení.