Sebevražda

Doktorko,jiste pochopite,ze me zajima kdo dal pokyn ,dat tomu Adamovi lekci.Byla to osoba z prokuratury ci soudu nebo nektery z vysetrovatelu policie ev.psychiatr s podobnymi sklony...

Doktorko,jenom pro vasi informaci.Nikdy jsem nebyl zadnym spionem,zadnou vyznamnou osobou,neporusil jsem zadny zakon.

Doktorko ,jiste uz delsi dobu vite ,ze vas hledam.Psychiatrie Hradec Kralove 1982.Rad bych se od Vas dozvedel, proc mne byly vysazeny leky Sulfosalazin a Prednizon a byl pouzit Skopolamin. Kontakt na me Vam jiste velmi rad poskytne MUDr.Seiner.Rad bych Vas poznal.Dekuji.

Lidi,
pamatujte, že utrpení, které prožíváte je prostě jen dočasná trýzeň. Ale i utrpení je jasný důkaz toho, že jste lidmi. Jen pocit utrpení duše odlišuje člověka od zvířete. Tzn., že duševního utrpení je schopna pouze lidská bytost, zatímco pouze na základě fyzického utrpení trpí výhradně jen zvíře: člověk samozřejmě také, protože člověk je člověkem a živočichem zároveň.
Prosím, přemýšlejte všichni, než si něco provedete.
PS: zjednodušeně a slovy bývalé prodavačky: na sebevraždu neplatí vratka.

má sebevražedné sklony,tak to už psychiatra chce,to už vážné je a bojím se toho,že tady z nás jí nikdo nemůže pomoci.

promiňte, ale nějak se mi tady ty vaše rady Elišce nezdají. Přečetli jste si, že jej šestnáct let, takže dospívající nokoli dospělý? Skoro dítě? Má pocit, že ji rodiče nechtějí a nikdo ji nemá rád a vy jí radíte, aby takzvaně sebrala sílu k životu? Té holce se něco děje v rodině..

Eliško, svěř se s tím, co jsi sem psala komukoli, kdo je ti blízký a pokud nikdo takový není, zavolej na nějakou krizovou linku pro děti a dospívající.A na té krizové lince nemusíš zprvu říct víc, než jsi řekla tady, neboj se toho. Tak ti pomůžou, poradí, jak dál, jak srovnat věci, za kým jít..

co když už žádnou sílu...Já mám právě podobné zkušenosti taky. Proto jsem psala, že je to hlavně o tom, aby člověk určité věci pochopil, všedchno si v sobě srovnal... Sílu ti nikdo další nedodá, tu musíš v sobě probudit sama. Je to o rozhodnutí, jestli se člověk vzdá, nebo bude bojovat a přežije. Pokud se rozhodne to vzdát, není mu pomoci a prostě se nedá nic dělat. Může to sice znít krutě, ale to je život.

jednoho dne to přežene a bude mrtvá,co rodiče,kamarádi.Eliško,za to prostě nemůžeš,ale psychiatr je na místě,dokud je čas.Mám také veliké starosti,ale na život bych si nesáhla.Nejsi sama,kdo má nějaké potíže,vem si,co ti,kteří jsou třeba na vozíčku a ty si nevážíš sama sebe.

Já se obávám, že...co když už žádnou sílu nemá? Nemá sílu se vzepřít, nemá sílu cokoliv pro sebe udělat, má jen zbytek sil k tomu, aby dýchala a aby jen vegetovala. To není k životu a jedinej, kdo ji opravdu může pomoci je psychiatr. Vím o čem píši, sama jsem něco podobného prožila a málem mě to stálo život ve chvíli, kdy už jsem opravdu nemohla dál, i to nadýchnutí bylo nad moje síly.

Já se obávám, že psychiatr jí moc nepomůže. Ona si musí pomoct sama, musí v sobě vzepřít všechnu sílu, co má, a vyhrabat se z toho sama. Sebepoškozování je jenom snaha potlačit mnohem horší bolest, co má člověk v sobě... Není to porucha, je to znamení, že něco ve tvém životě je hodně pos.ané...

především jsi duševně nemocná,když se poškozuješ.Asi i špatné dětství.Vyhledej psychologa,psychiatra,jedině on ti pomůže.Co rodiče,že tě nechávají v takovém stavu.

Už to nezvládám.. Nemám...Proč nenávidíš sama sebe? Máš k tomu vůbec nějaký podstatný důvod? Nebo sis nechala vsugerovat, že nejsi dost dobrá? Ale pro koho? Pro ty, které taky nenávidíš a kterými opovrhuješ? Dává ti to smysl? :)

Nevite nekdo, jake prasky by byli nejspolehlivejsi? Idealne nejake snadno dostupne. Treba neurol nebo deniban - sli by pouzit? A kolik staci? Dik za info.

Díky za vaše názory! Odpověď na otázku proč jsem tam, kde jsem byl je ta, že není ŽÁDNÝ vývoj vpřed a tedy ani jakási "odměna" - nebrat doslova, za výkon. Jako když Sysifos tlačí kámen do kopce a ten mu před vrcholem stejně zase spadne. A tedy proč pokračovat?
Ale to je možná taky problém - moc přemýšlím nad budoucností, co jaké rozhodnutí způsobí, jak budu nažívat za deset let. Druhý žije jen dneškem a nemrví se v tom, co bylo a jestli se nějak vyvíjí a je šťastný(á) jako blecha.
Pampeliško, nerad Tě zklamu, ale naději v tom nehledej. Spíše z nouze ctnost...

Snad bych to ani neměl...Držím pěsti, to každopádně. Slyším v tom naději. Tu mám moc ráda. Už dlouho jsem ji nepotkala. Tak když o ní čtu, dělá mi to dobře na duši. děkuji. :-)

Snad bych to ani neměl...položil sis otázku, proč se vše vrátilo? Co ti dala zkušenost "bojovat"?
Moc si vážím toho, cos napsal a držím ......

Snad bych to ani neměl psát, snad bych měl radit, jak se vše v dobré obrátí, ale nevím, nevím.
Před nějakou dobou jsem na tom byl bledě a chtěl provést rychlou koncovku. Jenže jsem si řekl: "Nebuď srab, obuj se do toho, vytyč si tři věci, v kterých na sobě zapracuješ a bojuj". Přece jen tu je rodina, které bych nerad ublížil. I ta "blbá" nálada, depka - říkejme tomu, jak libo, musí ustoupit a být líp. To je jeden úhel pohledu.
Druhý je ten, že se to zase vrátí a bohužel ani v jednom bodě, který jsem si předsevzal se i přes moji maximální snahu nic nezměnilo a dopadl jsem ještě hůře. Ono nelze přežívat jen s tím, že druzí mě tu mají, kdyby náhodou... Nemám myslím ani právo je otravovat, aproto si to musím dál řešit (a vyřešit) sám.
Tak nám (mně i podobným držte pěsti)!

To se to lehce říká těm...Daří? A kdo má v rukou to "daření"? Někdo jiný než ty? V opačném případě - když to necháváš na druhých lidech, tak se není čemu divit, že přichází původní názor : "Žít je tak ..." Fakt tě nechci naštvat, mám dost věcí za sebou, ale jen já si musím uvědomit, co chci, o co mi jde, aby přestala nespokojenost. Jestli jsi v nějakém průšvihu, tak si zapřemýšlej, kdo tě do něj dostal a pak to aspoň sobě přiznej. To je základ k vysvobození a novému životu

Život je složitý, když...To se to lehce říká těm druhým, když je ti dobře a když se daří. Díval-li by ses na svět očima postiženého, ať už čímkoli, nejen nemocí, prostě čímkoli, pak bys mluvil jinak.
Jak se říká: "To se to věří, když se daří...

Žít je tak složité a...
Život je složitý, když ho složitý chceme vidět. Avšak jednoduchost je normální - podívej na strom .. jen si stojí, sem tam odhodí listí nebo rozkvete a nechá všechnu složitost, díky které žije, na přírodě. Copak strom někdy usiluje, aby měl květy a listy jako tulipán? To jen člověk chce být pořád někým jiným, než je, protože jsou mu odmala vtloukány vzory. Vnímej krásu, přijímej krásu a smrt přijde, až bude její čas .. pak bude zemřít prosté, nenásilné