Sebevražda

Pro D.
sice jsem na tom...Vůbec se nemáte za co omlouvat. Myšlenka: "ukončit to tady je nutný jen kvůli sobě ne kvůli druhým" je skvělý postřeh.
Děkuji za vzpruhu

Pořád se mně zdá, že se...Martine, tvůj kultivovaný způsob oponování je v pohodě, nenapadáš a neurážíš, je to zajímavý a přínosný rozhovor.
Jen ztěží můžeme být zodpovědní za to, co si lidé v obtížné situaci najdou na netu, a jak je to ovlivní.
Proč se pořád stavět do role toho, kdo může za to, co cítí druzí lidé.
Myslím, že je to zas druhý extrém, nebo spíše druhá strana mince. A asi je dobře, že tuzaznívá, že nás stáhne zpět na zem, k realitě.

Píšeš, že se na to příliš koukáme ze svého pohledu.
Ano, máš pravdu. Já se na to takhle koukám.
Jinak než ze svého pohledu to neumím. O pohledy druhých můžem usilovat, přiblížit se k nim, ale nikdy to neuvidíme z jejich perspektivy.
jak říkají indiáni-nechodíme v jejich mokasínách.
Ale třeba má smysl se o to neustále pokoušet. Je dobře, že to připomínáš

Když jsem se chtěla zabít,...Souhlasím, je to tak.

Pořád se mně zdá, že se...Jsem velmi opatrná, nepíšu sem své úvahy, jen jsem položila otázku.
Pravda, žít pro druhé je naplňující a pokud je člověk v krizi, fakt, "že má zázemí" (zázemí jakéko-li, ať jde o blízké nebo prostě jen psychiatra) člověka podrží a dodá sílu minimálně pro situaci, kdy je potřeba "přežít". Smysl existence je hlubší téma, ale to hledá každý, nejen ti vyčerpaní.

Když jsem se chtěla zabít,...ano, pud sebezáchovy

Pořád se mně zdá, že se na to díváte především ze svého osobního pohledu a navíc nepředpokládáte, že by se situace mohla časem změnit. Dobře, teď je to beznadějné a nikomu nechybím. Kde mám ale jistotu, že se to časem nezmění? Není to hazardování s příliš cenným darem?
Snad nejvíce bych souhlasil s N. Pokud si představím těžce nemocného člověka, který si přeje zemřít stejně jako jeho rodina, tak je to velmi vážná situace. V takovém případě se ale používá pojem "euthanasie", protože zde už nejde o klasickou sebevraždu.
Vidím, že jsem se dostal tak trochu do role oponenta. Dále připomínám, že tuto diskusi mohou číst lidé, kteří jsou v životní krizi. Buďme ve svých projevech opatrní...

Martine,
je to tak, že vám...Když jsem se chtěla zabít, hlavně jsem terapeutovi opakovala, že nechci žít kvůli ostatním, chtěla bych žít kvůli sobě...
A tak to je nastaveno.
Každý jsme ve své nejvnitřnější podstatě egoistou. musíme být, jinak bychom vymřeli.
Empatii a lásce k bližnímu se celý život jen učíme, případně tuhle hru více či méně dokonale hrajeme.
ve skutečnosti-a nebojme se to přiznat-jsme tu především kvůli sobě.
A vůbec bych to nepovažovala za špatné, naopak. je to to, co lidstvu umožnilo přežít.

Martine,
je to tak, že vám ve vaší krizi pomohlo: žít pro ostatní? A co varianta a má osobní situace: uvažuji o skončení života a nemám nikoho pro koho bych žila (přesněji: nemám nikoho kvůli komu bych chtěla přežít?)?

Martine, pro mě je řešením sebevražda až tehdy, kdy by mé utrpení bylo utrpením i pro nejbližší. A sebevražda by to vyřešila

Jill: čekal jsem nesouhlas,...Martine,
když je člověk v kůži sebevraha, tak má ten pohled fakt jiný.
Můžu říct, že já jsem své myšlení v této věci opravdu změnila až s tím, že jsem stála na té druhé straně. Dřív bych byla odsuzovala matku dětí za takový čin, a také jsem to dělala.
Svou kamarádku jsem fakt nechápala, jak se může pokoušet o sebevraždu, když miluje své 3 děti (nejmladší neměl ani 3 roky...)

Takže ti rozumím, že se ti to zdá hodně sobecké

Víš, ale člověk v takovém stavu před sebevraždou je přesvědčen, že bude společnosti i rodině větším přínosem, když tady už nebude.
Je to taková auto-euthanazie, zkrácení utrpení.

Martine,
co, když tu Tvoji...Naprosto trefne napsano.

Jill: čekal jsem nesouhlas,...Ano, je to na každém jednom z nás, jak to kdo má.
Když tomu dotyčnému potenciálnímu sebevrahu
záleží na tom, aby někoho svým odchodem nepoškodil, znamená to i, že ten někdo o jeho život opravdu velice stojí nebo za něco či někoho ještě stojí žít, takže jeho motivace je tím oslabena.Jen potom si může připadat jako sobec.
Upřímně řečeno, kdykoli jsem slyšela o sebevraždě nebo se to stalo dokonce v mém okolí, v životě jsem si nekladla otázku, zda ten člověk byl sobec.Ani ve snu by mne to nenapadlo. Síla a smutek toho činu-dokázat vzít si život- mne vždy dovedla k přemýšlení o tom, jak se cítil, jak mu bylo, smutek jeho blízkých byl oproti tomu druhotným jevem.

Martine,
co, když tu Tvoji otázku trochu překroutím - má cenu se pořád trápit, otravovat, nebo se schovávat před druhými, i třeba blízkými jen proto, "aby mě tu měli?" Je to proto, že mi nemohou pomoct? Protože si neumím pomoci sám? Jsou opravdu všichni rádi, že tu jsem, třeba nešťastný(ná). Tak jen podle mého přetrpím nějaká léta, ale tohle má být výhra?

Martine,
v tomhle proste nezbyva nez
byt sobci.
prosla jsem si tim,ze 2x pri
spolecnem pokusu si to druha
strana rozmyslela - prave kvuli
blizkym,byt jen kvuli
matce,otci.
nenapadlo me ani vterinu se za
ne na to zlobit,naopak.
priznam ze mozna jsem malinko
tise zavidela,ze maji kvuli komu
to neudelat,ikdyz treba kvuli
rodicum,se kterymi se trebat
uz moc neschazeli.
taky vim o nekom,kdo to
udelal,mel
rodice,kolegyne,pratele a
jednoznacne rikal - v tomhle
proste musim byt sobec,nic
mezi tim neexistuje.
za tim si stojim taky.
a koneckoncu,proc bych nemela
byt lhostejna ke zbytku
rodiny,kteri uz stejne nekolik
let vubec nevi,ze existuju.
kdyz to reknu tvrdeji - oni
odepsali me,neni proc brat tedy
ohledy.
a mozna se jim i ulevi az jim to
nekdy urady oznami.
chapu ale,ze nekdo,kdo blizke
ma,premysli jinak.

Jill: čekal jsem nesouhlas,...Já vím,asi jsem to v rychlosti pojala příliš osobně, protože mé děti jsou už dospělé a manžel, tam bych se sobectvím neměla problémy.

Jill: čekal jsem nesouhlas, ale tak tvrdý tedy ne. Kdo jsou to všichni ostatní? Manželka, děti? Ti se tedy časem "oklepou"? Hmmm, to je tedy síla...

Uff, tak tohle horko je i na...Ale ano, Martine, i v dnešní době existují silné vazby (takové jako matka-dítě apod.)
Přesto by mne nikdy nenapadlo že ten, kdo spáchá sebevraždu je sobec.
K nešťastnému člověku který se dokáže zabít, bych nikdy slovo sobec nepřiřadila. Zdá se mi to až absurdní, přičítat mu sobectví.
Není na světě nic horšího, nežli když se matka dívá dítěti do hrobu, tam souhlas,
ale všichni ostatní, ti se časem oklepou, přivyknou. To si myslím já.

Uff, tak tohle horko je i na mě trochu moc.
Jinak sleduji pasivně vaši diskuzi a mám jednu doplňující otázku. Stále převážně řešíte to, jak se VY díváte na VAŠI případnou sebevraždu. A co ostatní, jakou hrají roli oni? Pokud vás chápu, tak vás vaše okolí příliš nezajímá. Máte své "hranice" a pokud se překročí, tak to "svobodně" ukončíte. Není to trochu sobecké? Ale uznávám, dnešní doba je už taková. Žijeme v době individualismu a sociální vazby již nemají takový význam.
Doufám, že jsem se vás nedotkl, ale já to můžu klidně napsat. Svého času jsem uvažoval neuvěřitelně sobecky a bylo mně zcela jedno, co bych způsobil svým bližním...

Ahoj, Martine. Víš,...Jill, píšeš:
" Horko takové, jaké je teď u mne vyvolává v hlavě apatii a to hloupé tělo bojuje s vedrem boj o život, jakobych o něj stála...!
----------------
tělo je, zdá se, moudřejší, než naše vědomá mysl.
Já myslím, že když bojuje, tak to asi snad má ještě smysl.

Já až takové horko nemusím. jsem tedy zavřená v práci, doma, nebo i když jsem na chatě,nevylézám, když nemusím.
Ve dvě ráno jsem dnes ale seděla na zahradě v lehátku a bylo nádherně.

Vysazuji (velmi pozvolna) AD, tak mi slunce pomáhá, je to nejvhodnější doba, když je teplo.
Depresi z horka nemám nikdy. To ne.
Mějte snesitelnou noc...už jsem zase v paneláku a to je děs.

jsem chtěla říct sluníčko.Dnes je velké horko,přes den mi to nevadí,to se ráda smažím na balkoně,mám to na jih,tak je to fajn.Ale ted večer je to horší,nedá se pořádně spát.Jinak věřím,že pro starší lidi to musí být utrpení.Vlastně se mi dost lidí diví,že tam tak dlouho vydržím a bývám vždycky jako první nejvíc opálená,tak vždycky z legrace řeknu,to víš,já jsem byla v Egyptě.Jinak by tomu každý věřil,ale já to říkám ze srandy.