Sebevražda

Teď vidím, že v dodatku je...První roky bývají nejnáročnější. Pak se tíživé stavy samy zmírní, lékaři snižují léky a je celkově líp.
Navíc platí i to, co jsem Ti psala při prvním příspěvku: prožitým utrpením člověk sílí. Můžeš tomu říkat duchovní cesta nebo prostě jen odolnost.
Ale nepodceňuj i tu literaturu, kterou bych doporučila naprosto každému, kdo se dostal do d.n. Nemusí se z Tebe stát kovaný alternativista, ale minimálně získáš nadhled nad svými problémy.
Měj se a opatruj se

D.: Tvoje poslední věta...Přesně tak, každý si zde může napsat nejen co chce, ale také jak uzná za vhodné. Proto se musíš smířit i s nepěkným zabarvením některých vět.

Odhadla jsi to dobře, je mi...Tak to jsi dál, než bylo zřejmé z Tvého předchozího příspěvku. I tak neztrácej naději. A to, co jsem Ti psala o duchovní cestě platí i v případě psychóz, tedy i bipolární poruše. Jen je ta cesta drsnější, útrpnější. Předpokládám, že máš čerstvě po propuknuté první atace-osmnáct let Ti je.
Drž se medikace (obzvlášť pokud se nemýlím a jsi na lécích krátce), dodržuj veškerou léčbu, kterou Ti lékař doporučil a poradím Ti jednu hodnotnou věc: namísto úvah o sebevraždě se PŘI NEUSTÁLÉM DODRŽOVÁNÍ PŘEDEPSANÉ MEDIKACE vydej ještě alternativní cestou: zajímej se o literaturu MUDr. Stanislava Groffa a jeho témata psychospirituálních krizí, Junga, alternativní cestou funguje i sdružení Diabasis a nejvíce Tě do této problematiky uvede diplomová práce PhDr. Jana Bendy s názvem Mystika a schizofrenie: je zdarma ke stažení na stránkách J. Bendy Stín stromu. Mají tam i diskuzní fórum, poradí Ti i tam.
Radím Ti velmi dobře, věř mi. Léků se nevzdávej, ale co Ti jen síly dovolí, vydej i za těmito informacemi.
Napsala bych Ti toho mnohem, mnohem víc-osobního, ale prozatím se na to necítím. Tak Tě "pouze" (věř mi, že je důležité mít info o alternativních pohledech na p.nemoc) odkazuji na literaturu. Tou Bendovou diplomkou je nejjednoduší začít. A termínu "schizofrenie" se vůbec neboj.

D.: Tvoje poslední věta měla takové zvláštní a trochu nepěkné zabarvení. Ne, omluva mně vůbec nenapadla. Myslel jsem to obecně. Doktorka.cz prostě není moderovaná diskuze a každý si zde může napsat, co chce.

Hodit starosti za hlavu asi...Máš pravdu pokud jde o zážitky a nehluboké zkušenosti. Ale něco jiného je umět zpracovat traumata...

D.: Ano, asi jsem silně...Martine,
svůj příspěvek Tobě jsem psala na vysvětlenou a mohl sis všimnout, že jsem Ti i vysekla poklonu.
Je mi rovněž líto, že tu muselo dojít k vulgarismům, ale jsem si jistá, že s lidmi se musí mluvit tak, jak chápou. Někdy není jiná možnost, než se přizpůsobit. Nepočítej s tím, že se Ti budu snad omlouvat.

SlečněX: Takže několik reakcí. Je normální, že si člověk v depresi přeje vrátit manické nadšení a energii, ale mánie vychází v součtu hodně špatně. Po poslední fázi jsem se víceméně totálně zhroutil a strávil jsem dva měsíce v PL. Následoval pobyt na neschopence a dalšího půlroku jsem byl k ničemu. Takže mánie opravdu ne.
PL je taková zvláštní nemocnice. Musí se v ní dodržovat poměrně pevný režim, ale jinak to jde. Člověk se seznámí s novými lidmi, naučí se dělat keramiku, pojezdí si na koníčkovi atd. Hlavně se ale zastaví a může si v hlavě srovnat, co je důležité a co ne. Pro mě byl poslední pobyt podstatný v tom, že jsem se rozhodl začít se konečně poctivě léčit. A to už pět let trvá.
Rád Vám odpovím na další otázky. Pokud Vám mohu něco doporučit, tak zde na diskuzi blíže nepopisujte své manické zážitky a vůbec buďte opatrná.

To: Dotaz směřovaný slečněX ohledně mánie je hodně citlivý.
SlečnaX: Rád šířeji odpovím, prosím o strpení.

Teď vidím, že v dodatku je...je oprávněná otázka. Co jsi pokazila při poslední mánii?

Ještě slečnoX dodám, že...Teď vidím, že v dodatku je odpověď na moje otázky. Pobytu v PL bych se chtěla vyvarovat, jaké to tam bylo? Určitě musíte mít úžasnou rodinu, která vás podporuje. Jinak hezky se to čte, že to někdo zvládá, ještě když pořád někde čtu o opačných případech.
Já taky věřím, že se s tím dá žít, to určitě. Já jen nevím, jestli dokážu překonat některé věci, které jsem pokazila při poslední mánii. Nevím jestli s tím zrovna já dokážu žít.

Tak to Vás obdivuji. Já mám za sebou tři cykly (léčila jsem se ale jen na deprese) od 16 a už mi přijde, že mám dost. Teď už mám i stabilizátor, který jsem tak nutně potřebovala v létě, ale momentálně bych stejně dala cokoliv za jeden den v mánii, protože tohle je peklo. Je to divný, že proti tomu beru léky, ale stejně chci aby se mi to vrátilo. Asi jsem se s tím ještě vnitřně nesmířila. Jak to máte Vy? Jste stabilizovaný po většinu času? Nesvádí Vás to někdy přestat léky brát? Jestli teda nevadí, že se ptám.

Ještě slečnoX dodám, že nejsem žádný machr. Dlouho jsem odmítal brát léky, díky čemuž jsem dvakrát přistál v PL. Málem jsem propadl alkoholu. Jako otec početné rodiny jsem se málem zabil.
Přesto jsem tady rád a věřím, že i s touto nemocí se dá žít. Holt to není procházka růžovým sadem, ale má snad být?

Máš pravdu, koloběh se...Přesně tak a chuť do života musí přijít sama, nejde se jí naučit, nebo předstírat. Nebo jo? Předstírat jí tak dlouho, dokud tomu sama neuvěřím? Závidím lidem, kteří nad něčím takovým nikdy nepřemýšleli.

SlečnoX, já mám bipolární poruchu přes dvacet let dospělého života a jsem stále tu. Je to někdy pěkný boj, ale stojí to za to.

V mnohém máš samozřejmě...Odhadla jsi to dobře, je mi osmnáct. Ale jinak bych určitě neumírala proto, že někomu vadím, spíš proto, že vadím sama sobě.
"Protrpěný (nějaký časový)úsek života otevírá duchovní cestu." Já bych spíš řekla, že trpí-li člověk příliš dlouho, tak něco uvnitř něho zemře. Já mám bipolární poruchu, díky ní i díky sobě jsem ztratila spoustu věcí, lidí, iluzí a zásad. Zůstala mi deprese, zlomená vůle a dost léků. Je to šílený, co se mi dělo a já teď vůbec nevím, jak pokračovat. Jestli to vůbec jde. Spíš ne, ale co nadělám, zatím jsem moc zbabělá i na to, abych to skončila.

D.: Ano, asi jsem silně ovlivněn svými zážitky. To ovšem každý z nás a těžko můžeme být zcela objektivní.
Jinak zde zase prolétly vulgární příspěvky, což je mj. to, co mně zde vadí.

Co byste mi poradili na...Ptáš se, co bychom ti poradili na depresi? No, to co se dělá při depresi. Přiměřeně odpočinku, a činnosti, léky a terapie. A nezůstávat s tím sám,mluvit o tom, psát o tom, cokoliv ti pomůže aspoň trochu, je lepší, než nic.
To ti ale nepíšu nic nového, viď...

Já zas reagoval na tebe. To...Bylo snadný poznat, že reaguješ na mě, když jsi v příspěvku zmínil můj nick. Tu tvou větu jsem četla pozorně, ale ničeho moudrého jsem si opravdu nevšimla.
Víš co, tohle je diskuze, může sem každý se vším. Ale buď tak hodný a respektuj téma téhle diskuze. Sem lidi píší se zoufalstvím a jde jim o život. A to tak že vážně.
Tak se nějak srovnej.

Já zas reagoval na tebe. To poznáš podle toho, že reaguju na tebe.
Vybrat si z celé věty akorát jedno slovo a nevidět, co chtěl autor říct je moudrý.
Ale asi můžou reagovat jenom vyvolení. Sorry, jdu na ten retich.

Tak paráda, jak to čtu,...Reagovala jsem na příspěvek od Olivia. To snadno poznáš podle toho, že reagující příspěvek začíná první větou předchozího pisatele.
Jinak nemám ráda vulgárnosti, ale ty se klidně i p.o.s.e.r.