Sebevražda

A přináší ti to něco...Jinak se chci zeptat: něco dobrého, nějak ti to tady alespoň pomáhá?
Víš ono i to čtení má hodně do sebe: čteš, uvažuješ, něco si myslíš.

chodit jen sem a jen...A přináší ti to něco dobrého?

Aha, dík.
Za snahu pomáhat...PS: jsem tady na mnoha diskuzích, kdyby jsi měl s mým psaním na toto téma problémy.

se ona v tom psaní o...Aha, dík.
Za snahu pomáhat pěkný vděk. Ale co pro vděčnost to nepíšu.
Víš co, zkus napsat třeba něco lepšího než je jedovatost. Určitě budeš lepší než já.

já si ulevila i když zase někdo bude plkat že to sem nepatří .. ale mně je to fuk
... já se z toho vypsala a pomohlo mi to si urovnat mysl.
pro každýho je stres a utrpení něco jiného .....

Interaktivita je...Fajn, lepší než kdyby tě to štvalo.
Ale víš co: sebevražda se dá provést jen jednou-tedy úspěšná sebevražda. Proto jsem pro, aby člověk napřed hodně uvažoval. To znamená aby uvažoval i složitě.
Tohle téma je závažné. A smrt nevratná.

No já myslím, že to tu...Jako vždycky se ztotožňuji s tvými slovy, Pampeliško. Jsi takový vzácný všeobjímající člověk.
Ano, počasí je takové, při kterém i duše pláče,
i já polkla dvakrát Rivotril, který si schovávám vždy na horší časy.
Neměla jsem doma pohodu a navíc myslím na jednu z nás, která se občas objevila tady v diskusi a svěřila mi něco, co mne opravdu
dostalo...
Svět je lože utrpení a svěřit se a ulevit si alespoň nepatrně je do jisté míry možné tady, mezi vámi. Jak píšeš, blízcí i přátelé znervózní, naznačíš-li cokoli z těchto "těžkých" témat a tak to přestaneš
už navždy ventilovat. Není kam jít, s kým být v úzkosti...

Změna se prý udrží ,pokud...Olivio, co Ty děláš tady s námi, nešťastníky, na tomhle tématu, když všechno vidíš tak pozitivně.
Ale musím říct, že mě to Tvoje zjednodušování docela i baví.

Ono co je to duševní...On člověk někdy sílí už jen tím, že zvládá žít. A málokdy si můžeme uvědomit, že jsme silnější než někdy např. před rokem.
Martin tady hodně vypsal o sobě, tak se snad nebude zlobit, když jeho příběh rozvedu: byl v situaci, kdy neměl ani sílu žít. Neměl ani na to vydržet sám se sebou (se svými stavy). Ale přesto se vrátil do života a se svou nemocí statečně bojuje-a to je výrazné zesílení. Dokonce má v sobě dost síly i k tomu, aby tady pomáhal a dodával pozitvno druhým (vyjma toho, kdy tak rád kritizuje. Viď, Martine?)-a to je také výraz síly.
A napíšu to ještě jinak: já velmi dobře vím, jak se člověk umí cítit nemožný. Ostatně to prožívám i teď. Ale je důležité si uvědomit, že spousta lidí s psychickými problémy nezvládne ani vstát z postele, natož dělat něco víc. Nemívají ani sílu k tomu si uvařit-a nezmiňuji nějaké momentální stavy, spousta lidí tak přežívá trvale. A pak ještě hůř: je hodně lidí, které netrápí vůbec nic a nezmůžou se na víc, než se např. opíjet alkoholem. A nemají ani sílu k tomu svému zdravému životu. Možná alkoholismus není dobrý příklad, ale snažím se vysvětlit, že my tady řešíme sebevraždu za nejrůznějších tíživých podmínek, přemáháme těžké duševní stavy, apod. a spousta lidí nesebere odvahu-sílu ani k tomu svému zdravému, bezproblémovému a pohodlnému životu. Hodně lidí ukončí svůj život malicherně. A naopak mnoho lidí prožije peklo a ještě má ve svém nitru pozitivno, moudro, slunečno.
A ještě jinak: to, že jsme zesílili, si uvědomíme až po skončení určitého životního období. Pak to chce trochu čas rozdýchat emoce a až přijdou další těžkosti, jsme více odolní-silnější.

ahoj to si piš ...já ano
sice jsem se momentálně sama úspěšně vymanila z pití ale nějak se mi nedaří nakopnout... jen když mám za zadkem M.

chci jít zkusit jít do práce ale stagnuju
a zase vše oddaluju

momentálně jsem v velkém strachu ..
bušil tu domácí ...
a chce nás zase vyrazit ...
vždy to nějak dopadne už jsme tu nejdýl 5 let a vždy zaplatíme ale
nikdy nevíš...
veme poldy a jsme na ulici ...

ach jo mám strašný depky že je to mnou a chlastem a odnese to i M ...

on vše sám neutáhne ...
budu mít klid až se to zase uklidní

jsem vyděšená bez antidepresiv a chlastu
a střízlivá ...
nemám se srab za co schovat ....

a jaksi utéct realitě ...

večer mu zavoláme a já zvažuju vzít dluh na sebe jako výzvu abychom mohly zůstat...
a nějak začít znova ....

copak já vemu tašku a du ...

ale M. on má plnej sklep věcí k práci
spoustu knih ... svých věcí k práci

máme obrovský akvárko ....

a nemáme stejně hotovost kam jít ....

v životě jsme na ubytovně nebo tak nebyly...

a i byť garsonka ... i prázdná bez vybavení ...chtěj 2 nájmy předem ...

chytám slušnou paniku .....
pa pa pampeliško......naše...

pravdu.Sice žádné depky nemám,ale to počasí na náladě také nepřidá.

/-:Nebo spíš někdo něco nechápe. Jestli zmákneš napsat i složitější větu, ráda ti zavoním vysvětlením.

Martine,
ve svých...Pak se zcela logicky nabízí otázka: co já tedy vlastně dělám na diskuzi o sebevraždě. Snažila jsem se to objasnit už ve svých předchozích příspěvcích, ale ve stručnosti zopakuji: před dvěma lety jsem o sebevraždě hodně uvažovala, ale chtěla jsem mít v sobě jasno, neudělat nic zkratového. Proto jsem tady hledala odpovědi v mnoha argumentech, hodně se ptala a tak. Výsledek: žádný. Podle mě je to, proč umíme přežít i zdánlivě bezvýchodnou situaci věc pudu sebezáchovy. A ten se nedá vysvětlit. Stejně jako chuť jíst nebo potřeba spát. Jako kterýko-li jiný pud.
Teď jsem se vrátila na tuto diskuzi proto, že jsem se ocitla v těžké situaci. Ne nějaké vnitřní, ale objektivní a je to docela síla. A co tu tak hledám? Vysvětlení je v tom, jak sebevraždu vnímám a také co mi to dává. Čtete správně DÁVÁ. Sebevražda podle mě není nic špatného, je to volba a osobní věc každého člověka. Je to jistota, že tento život mohu kdyko-li odmítnout a tento argument mě uklidňuje. Naplňuje mě klidem a dává mi potřebný nadhled fakt, že nic na tomto světě vlastně nemusím. Jenom můžu. A taky můžu kdykoli říct ne.
Myšlenka na sebevraždu nemusí být vždy jen destruktivní, může se stát i pozitivnem v momentě, kdy se správně pochopí.
A musím zdůraznit: neplánuju sebevraždu. Nevylučuji, že tak jednou opravdu skončím, ale ze svých problémů se chci vyhrabat a mám na to i sílu-řekla bych. A je docela snadné si všimnout, že diskutujícím tady se snažím spíš pomoct, než vás tady tahat do svých splínů.
Stačí tak?

Dobra rada nad zlato :-)No já myslím, že to tu nakonec plní svůj účel. Ulevit si v nepříjemných stavech, moci svobodně hovořit o sebevraždě-to totiž v reálu naživo moc nejde. Buď člověka hned okřiknou, co to vede za řeči (kamarádi, příbuzní), protože tohle nechtějí slyšet. Je to příliš děsivé.
Anebo zase naopak doktoři, ti to berou až moc vážně (a právem), a mohli by se zasadit o hospitalizaci.

Já jednou, to už jsem končila terapii, jsem při sezení vykládala o těchto věcech. Ne že se chci zabít ale jen jsem filozofovala o smrti a věcech kolem ní.
Nechtěla jsem v ukončovací fázi zabředávat nějak hluboko, věděla jsem, že je to u mě jen přechodný stav.
Přesto terapeut zbystřil a ptal se:
"Měl bych se o Vás bát?"
Uvědomila jsem si, že v terapii to není jako s přítelem, co je na stejné lodi. Terapeut má pocit zodpovědnosti a tendenci zasahovat.
Nechala jsem těch keců. Nechtěla jsem se "dělat zajímavou",protože o to mi vážně nešlo.
Není to jen tak komukoliv říct, že přemýšlíš nad smrtí. lidi to obvykle děsí nebo alarmuje k akci.
Ale my někteří si o tom chceme prostě jen povídat a to nás zbavuje možná určitého tlaku. Upouštíme páry.

Musím přiznat, že jsem zvýšila v posledních dnech AD na dvojnásobek, přece jen se mi to začalo vymykat a málem jsem prospala dny. To počasí moc na psychice nepřidá.

Co vy, jste taky na solární energii?

Pěkně to tady zase bublá....Martine,
ve svých příspěvcích budu používat výrazy přesně takové, jaké uznám za vhodné. Buď tak laskav a přestaň mě opravovat.
Na net se snažím psát samozřejmě s vědomím, že po sobě zanechám "osobní stopy", ale zpovídat se tady nebudu.
Důležité je pro Tebe uvědomit si, že ikdyž jsi prošel těžkou zkušeností a trpíš duševní nemocí, nemáš ještě proto patent posuzovat každou situaci dle té své. Nezevšeobecňuj, buď tak hodný.
A pokud Ti na mně vadí i to, že v psychických problémech vidím duchovní cestu (útrpnou, těžkou, ale při zvládnutí spirituálně bohatou a ve finále krásnou), pak si laskavě sežeň alespoň něco z té literatury, kterou jsem včera doporučovala té holčině s bipolární poruchou. Zdaleka nejsem sama, kdo vnímá d.n. tzv. alternativně, nejsem sama, kdo má zkušenost s disfunkční psychikou (a souhlasím s Tvou zkušeností, že dokáže "skolit") jako s duchovní cestou. Ale tento pohled přichází až po čase, v situaci, kdy něčím projdeš a zvládneš, tzn. dokážeš se posunout: alespoň trochu se ze psychických problémů vyhrabat. Pak se Ti otevírá nová dimenze života: duchovní dimenze. Duchovní cesta, která může být ještě i trochu útrpná, ale nesmírně obohacující.

Pěkně to tady zase bublá.
Ještě jsem si D. uvědomil další námitku. Opravdu si nemyslím, že duševní trápení člověka posílí. Mě tedy pěkně skolilo a trvalo mně několik dlouhých let, než jsem se zase vzpamatoval. A to můžu být vůbec rád, že jsem to přežil.
Takže mám prosbu. Pište ve svých příspěvcích častěji slovíčko "někdy", bude to přesnější. A mimochodem, vy máte osobní zkušenosti s psychotickým onemocněním?

musíš se pohybovat ve více...Taková slova bych nevolil, ani bych takto nikoho nenapadal, Steve má problémy, za prvé se na něm něco podepsalo z dětství a za druhé, některé věci nedovede vůbec domýšlet. Přesto si myslím, že to není špatný chlapík. Mně opravdu pije krev perverzní zvrácená Hana, která se pod jiným nickem vrátila na určitá vlákna a rozhodla se tu rafinovaným manipulativním způsobem šířit zlo.

musíš se pohybovat ve více...A kdo vlastně?

Číst umím a papulku hodlám používat jak se mi zlíbí.

tobě nic , protože jsi...Zato ty jsi inteligent!