Sebevražda

Mnnn, pokud za tím tvým...Fíha, Tome,
to je tedy něco. A co, jak to dopadlo nakonec? chodí po světě Tvůj potomek od té dívky?
Je supr, že tě z toho vytáhla ženská. A dokonce neplánovaně.
;-)

Dobrý kamaráde,
na tobě obdivuji, že dokážeš žít v cizí zemi, bez prostředků, to chce velkou odvahu, vědomosti(umět říct si o pomoc), a sílu. Já být sama v cizině, tak buď umřu na depresi nebo tam začnu nový život.
Sama nevím jak bych na tom byla. Je to pro tebe určitě výzva. Tak ať se ti v té dáli daří...vzpomněla jsem si dnes na tebe, poslouchám teď hodně staré irské balady, jsou nádherné. Už jen to, že mi něco přijde nádherné, považuji za zázrak.
Drž se.

Uz jsem byl i na charitach v...Těší mne, opravdu mne těší ,tvůj optimističtější pohled.
Ať je k tobě Ireland vlídná i nadále.
Hodně sil a pozor na irský drinkový apetit!
:-)

Berusko,

dekuju za Tve...Nehněvej se, když už to nebudu nadále rozebírat a komentovat.
To, co bylo, cítíme,pamatujeme si, ba víme, každá jinak a to je na tom smutné.
I tak ti přeju všechno to, co je pro tebe dobré!

Dobrý kamaráde, jsi opravdu...Uz jsem byl i na charitach v Irsku, protoze my dochazeji penize. Musim rict, ze ta mrzutost uz ze me castecne opadla. Irove jsou hodne vstricni a pomohou cloveku v teske zivotni situaci. Neverili by jste kolik tu je bezdomovcu a fetaku a zaroven i hodne charit. Cloveku hned zlepsi naladu, ze ma nejakou zachranou sit.

Jinak vcera jsem se sel ozrat do jedne irske hospody. Ikdyz je pivo drahe, tak my to bylo uplne jedno. Irove se skutecne dokazi bavit ze zivota. V te hospode jsem byl poprve a uz se o me zajimali, odkud jsem, co tady delam. Pak se spivalo {ja jsem poslouchal, protoze neumim ty jejich pisne}. Irove maji velke srdce soucitu a pochopeni, radi se vsim pomuzou a poradi. Uplny opak je u nas cesku kde vsichni u piva nadavaji a ja se jim ani nedivim, protoze to co se u nas deje {exekutori, lichvari, korupce, bezpravi atd.} je opravdu do nebe volajici. Kdybych to Irum rekl, tak by my asi neverili. Irove jsou hrdym narodem.

Uvazuji, ze to v tom Irsku jeste zkusim, kdyz je tu takova zachranna sit. Nerad jsem na socialnich davkach jako nejaky prizivnik, ale uz asi nemam na vyber. Jinak se vsichni drzte a zkuste taky poznat jinou kusturu, aby jste vedeli, ze ne vsude je to takove bidne jako u nas.

Občas si vás tu pročítám...Tome, co bys chtěl slyšet?
Lásku dávat i přijímat snad dokážu, vždyť mám rodinu, a myslím, že se máme moc rádi. Je určitě prima mít se do čeho vracet. Nicméně když jsem se chtěla zabít, bylo to i přes celou milující rodinu, přes povinnosti k dětem...
Lásku jsem v tu chvíli necítila ani nemohla dát. Byla jsem černá, prázdná. nebyla jsem tu skutečně.
Co se změnilo, nevím. Možná jsem jen přestala po sobě chtít "uzdravení", rezignovala jsem a po zjištění, že ani umřít nemůžu, jsem vzdala i to. A prostě jen ze dne na den přežívala. Malé dosažitelé cíle, nekoukat dopředu na víc než zvládnu pojmout. Žít teď a tady.

Když člověk přestane lpět na životě, na věcech...je to snesitelnější. A pak se třeba začnou vynořovat příležitosti.

Nevím,pokud bych si s...Proč bys to vlastně zkoušela? Když někdo něco nechce...nevím, já bych třeba už asi reagovala podrážděně, pokud někomu opakovaně řeknu, že nechci, a on by se pořád snažil mě kontaktovat a "pomáhat".
Zkusme věřit lidem, že si řeknou, když chtějí nebo nechtějí. Už to odmítání musí stát mnoho sil, mnoho z nás není zvyklých říkat ne, a když už to řeknou, je dobré to respektovat.

Mně se teď zrovna nedávno stalo, že jsem kontaktovala jednu paní, kterou mám "na starost", protože nepřišla na dohodnutou schůzku. Volala jsem jí, zda je v pořádku.
Říkala, že nepřišla, protože jí není dobře, tak jsem se jí ptala, zda ji mám navštívit (již víckrát jsem u ní byla), a ona ví, že bych fakt přijela. Nicméně s díky odmítla, že se ozve, až jí bude lépe...úplně jsem vnímala, jak těžké je pro ni odmítnout mou nabídku. Hlavně proto, že nikdy nebyla zvyklá říkat ne. Byly to fakt rozporuplné pocity, co jsem z ní cítila. Na jednu stranu byla ráda, že o ni má někdo zájem a je ochoten pomoci, na druhou starnu jakýkoliv kontakt se mnou nebo vůbec s lidmi, ji nesmírně zatěžoval a zhoršoval stav. potřebovala klid a bylo pro ni moc těžké si o něj říct.

Člověk má v sobě často zažité, jak musíme každému vyhovět a roztrhat se pro druhé. A někdy se to dostává do opačného extrému. Abychom druhého "neurazili", necháme ho "pomáhat" nám, i když nám to vůbec nepomáhá. nechceme se nikoho dotknout i za cenu, že se to dotýká nás.
Altruismus postavený na hlavu.

To jsem odbočila, tím příběhem, prostě jsem jen chtěla říct, že jsem teď měla možnost to zahlédnout i z druhé strany a že všechno má svůj čas a pravou podobu.
Kdy a jak co bude, si určuje člověk sám.

Zajímá mě motivace Berušky, proč by pomáhala, i když by druhý pomoc odmítal.

Nevím,pokud bych si s...Na moji omluvu Beruško existuje fakt, že jsem to zkoušela vícekrát...

jak to tak čtu, tady je to jak v márnici...ale na druhou stranu,co bych čekala, na takové diskuzi, že jo.

Já mám doma delší dobu pohodu, dokonce i moje skorodospělé děti jsou nějak vstřícnější, říkám si, jestli mám na ně vliv, nebo je to tím, že jsou sami v pohodě, mají prázdniny. Trochu se bojím v takových chvílích , protože často do čistého nebe přijde ťafka nečekaná.
Člověk už se bojí i radovat...ale na druhou stranu, právě zjišťuji, že mě znovu začínají oslovovat "Dobrá jitra" s Jaroslavem Duškem, zase jsem schopna to vnímat a radovat se z dokonalosti všeho. Aspoň chvíli. Chtěla bych vám poslat trochu naděje, že když je cesta pro mě, má tu každý tu svou. Že nejspíše cesta z temnoty existuje. Ale jak se k ní dostat, to musí každý sám, bohužel.

Já dnes zase nevypadám moc na spaní, a to vstávám v pět, přála bych si déšť. I když mám venku prádlo. ;-)

Dobrou, klidnou, posilňující...noc.

Pampeliško,nejsem...Nevzdávej nic, Beruško!!! I já sem nahlížím a píšu také často. A co teprve Pampeliška, kdyby tu nebyla, mnoho bychom ztratili(y).
Já jen vzdala "Trosku", ta mne umlčela.
Ale i ji čtu i nadále a soucítím neustále.
Dobrou noc mé přítelkyně z domu smutku.

Pampeliško a co ty bys jí...Jsem ženská, Beruško. Ano, psala jsem si "Troskou"
to ano,její osud mne zajímal i dojímal nesmírně,měla jsem ji ráda, ale později odmítala má slova velmi ostře a posléze mne poslala k šípku.
Nemám jí to za zlé, je nešťastná, jen jsem plnila co chtěla-abych mlčela a tak mlčím.
I proto vím, že těšínská jablíčka (promiň), která jí nabízíš ,jsou pro ni ničím, ona je dál, vzdálila se už příliš...
Odpusť, Debbie. Asi jsem neměla...

Pampeliško a co ty bys jí...Beruško, jsi fakt akční. :-)
Je z tebe cítit ta snaha aktivovat, nenechat odumřít, bojovat. To je sympatická snaha. Vnímám z tebe mládí, energii, vůli. Je to osvěžující.

Ptáš se, jak bych Trosce poradila? Nijak. Nevím, jestli chce radu, ale i kdyby chtěla, na tohle není rada, jak řešit psychickou nepohodu ostatních.
Už tolik nebojuji. Už se cítím příliš stará a unavená.
Bože...mluvím jak stoletý kmet.:-)

Ahoj. Presne tak citim se...Dobrý kamaráde, jsi opravdu ve strašně těžké situaci, násobené tím, že to musíš snášet
v cizině a ještě možná se strachem z toho, aby se neobjevila znovu ta schiza a nevím, zda zvládáš angličtinu, bez ní je to v cizině dvojnásob těžké.
Utekl jsi od všeho zlého a docházejí ti síly a odvaha, tak to cítím.
Bože můj, nevím, co ti napsat, protože je to téměř neřešitelné, jen myslím, že bys to měl v tom Irsku zkusit, třeba něco vyjde a kdyby ne,teprve poté všechno přehodnotit.
Myslíš, že dostaneš v Irsku práci? Jak jsi na tom s angličtinou?
Je mi tě strašně líto. Máš tam blízko sebe někoho s kým můžeš mluvit? A v tom Irsku, pracuje tam hodně Čechů, znáš tam někoho, máš na někoho kontakt?
Kdyby se nepodařilo a nakonec jsi usoudil, že raději snešeš i to zlé doma než to, k čemu jsi se rozhodl a kdyby ti docházely peníze, neboj se obrátit na naši ambasádu, půjčili by ti i na cestu zpět a pak bys jim to splácel. To píšu jen a jen proto, abys nezoufal, kdyby bylo naprosto nejhůře. Moc tě zdravím.

To jsem nevěděla,ona...Beruško, to je pochopitelné, že máš z psaní Trosky strašný pocit. Ono to strašné je, co píše. A je hrozně fajn, že chceš pomoct. že to nechceš s ní vzdávat. To ji jistě (přes všechnu beznaděj a bolest) těší.

Ahoj, kamaráde, moc tě...Ahoj. Presne tak citim se bydne a ono je to hodne i fyzicky a psychycky vycerpavajici to cestovani. Jak jsem psal na sebevrazdu nechci ani myslet, ale nevim jak dal a i presto se tato myslenka cas od casu objevi. Dokonce nekdy premyslim jak to udelat. Porad, ale pokracuji v zivote i pres velkou bolest. Sam se divim jak to vubec jsem schopen vsechny ty rany osudu zvladat. Kdysi jsem v minulem prispevku psal, ze jsem trpel schizofrenii. Nastesti uz to pominulo, ale presto mam strach, ze se to vrati a ten strach me blokuje v normalnim zivote. Nepral bych to nikomu. Diky za podporu Jill

N.: Ve fázi akutní deprese je to určitě k ničemu. Pokud je ale člověk ve svém uvažování aspoň trochu svobodný, tak si myslím, že velmi opatrná pozitivní psychoterapie může pomoci.

Vyžadovat pozitivní myšlení je na nás páchané násilí. V lepším případě, to po nás steče, jak psaly holky, v horším to může prohloubit náš pocit, že tomuto světu nevyhovujeme

Budu se opakovat a opět zde uvedu film, který toho spoustu vysvětluje: Kurz negativního myšlení. Z řad těch "normálních" jen pro silné povahy

Beruško,
tyhle věci se...Mám stejný názor jako Pampeliška.
Každý si musí najít svou cestu. Podle Praška zní taková doporučení druhému dokonce kontraproduktivně.
Ach jo. Dobré ráno, přátelé.

Také si myslím,že by to neměla dotyčná vzdávat.

To jsem nevěděla,ona psala,že bere léky na spaní,,,já vímkaždému pomáhá něco jiného a co zajímá mě,nemusí zajímat ostatní,jenže já z ní mám hrozný pocit,jako kdyby už jí snad nebylo pomoci a tak si myslím,že se jí může nějak dopomoct,za zkoušku přece nic nedá.Jak jinak to řešit? Nějaké řešení přece musí být.A já zas říkám,že nikdy není pozdě,i když v jejím případě to bude hodně náročné.Mám z ní takový strašný pocit,jak snad z nikoho.,,,,,já vím,jí to vůbec nemusí oslovit,třeba jí to vůbec nebude zajímat,ale naděje tu přece nějaká je.Jen jestli už není za pět minut dvanáct.Jak už nikam nechodí a má potíž i psát,prostě nevím,mám z toho takový divný pocit.,,,,myslím psala Jil,že s ní byla v kontaktu,určitě bych jí na jejím místě napsala.Dobrou noc

Antidepresíva tě...Beruško,
tyhle věci se nedají moc někomu doporučovat, tohle si musí najít každý sám, a hlavně v době, kdy je na to sám připraven.

Já jsem před 2 lety poslouchala audioknihu Čtyři dohody (vysvětlila jsem sirozumově, že mi to musí pomoct), a bylo to hrozné, deprimovalo mě to. Zapůsobilo to úplně opačně. Nebyla jsem ve stavu, kdy je možné to vidět a hlavně cítit.

Trosce by AD nepomohly, vždyť psala, že je brala. mně většina taky nepomohla, případně jen na chvíli. V depresi, v akutní fázi mi nepomohlo vlastně nic.
Měla jsem všechny ty pozitivní knihy přečtené, ale najednou jsem nic z toho nedokázala vstřebat. Prostě to po mě steklo jak po voskovém papíře