Sebevražda

Najde se tu někdo kdo mě trošku kopne do života?
Celý život jsem žil od nuly k nule nebo spíš od mínusu k mínusu což mi vůbec nevadilo do minulýho roku kdy mi přítelkyně řekla že je těhotná a já místo nějakých našetřených peněz měl akorát velký dluhy u bank i rodiny. Na podzim se redukovali stavy kůli krizi a já šel mezi prvníma. Dokud jsem melouchařil a dostával peníze od pracáku zvládalo se to v pohodě jenže teď začíná zima a melouchy mi skončili pracák taky přestal dávat a já už jsem skoro druhý měsíc v krizi sice jsem si našel nějakou práci ale ta neni schopna pokrýt povinné výdaje, teď už manželka na mě řve a věřitelé se začínají domáhat svých pohledávek. Nerad se vracim domu, ze začátku jsem měl chuť se rozvést a nechat ženu s dítětem ať se o ně postará stát a rodina protože by na tom byli lépe. Teď už nepřemýšlim ani nad tim rozvodem nejradši bych to skončil ale zatím jsem srab nevim jak to udělat abych moc netrpěl (pistol nevlastním) podřezání, utopení, skok či prášky mi přijdou jako zbytečně zdlouhavé a mohlo by to bolet jediný čeho jsem zatím dosáhl bylo to že jsem si popálil ruku ale to spíš proto abych se vrátil trošku do reality.

pomoc...

Járo, ty jen kecáš a kecáš. Přišels o práci a najednou zase máš práci? A nebylo by moudřejší podrobně popsat, jak jsi sehnal novou práci, než jen tak povrchně flusnout do vzduchu otřepané "mám skvělou práci"? Já ti to nevěřím. Já si myslím, že smrdíš doma, máš prdel zabořenou v křesle, čumíš na bednu a bereš sociální dávky a jen se tlemíš ostatním, kteří na tebe dělají. Víš? Tak je to. Být příživníkem a ještě lhát - no to je dost silné sousto i pro takové slušně vychované lidi, jako jsem já.

Lidi neblbněte ! Před třemi léty jsem přišel o místo (věk 49 let). Kluci studovali na VŠ, žena nás živila všechny tři, Já chodil na pracák - s padesátkou na krku je to beznaděj. Oběsit se nebo skočit z mostu nedokážu ale kdybych měl tenkrát nějaké prášky, tak už tady možná nejsem. Dnes mám skvělou práci, kluci dokončili studia a pracují - celá rodina je zase v pohodě. Proč vše urychlovat - smrt nás stejně nemine? Užívejte si každý den !

Jaký má život smysl? To je...JBC: jak já ti rozumím..až mi z toho šel mráz po zádech..jako bych ty slova psala já sama..utápim se v těhlech myšlenkách každý den a už nevím, opravdu nevím, jak z toho ven..a rada léčit se? na to už též nemám sílu..zkoušela psychology, psychiatry a nic..všichni se na mě tvářili jako na blázna..při každý návštěvě se mě akorát zeptali, co nového, co jdem dělala předchozí týden, předepsali mě nové prášky a tím to pro mě končilo..z prášků sem byla akorát unavená, takže většinu času sem prospala a jejich rady na moje trápení typu - tohle vůbec neřešte, to vypusťte z hlavy, tím se nezabývejte..děkuji ale tohle už víckrát ne..nemám k nim už žádnou důvěru a nevěřím, že někdo z nich by mi dokázal pomoct..buď se s tím vyrovnám sama a nebo skončím..už nevím jak jinak dál..

Dopisy Titrana a xxNatalie ....zRaje do Pekla.... Plné romantiky a lásky čtete na

www.Johanz.sblog.cz

Milý JCB,
Je to 10 let, kdy jsem se téměř pokusil o sebevraždu, příspěvku "ko" si nevšímej, neví o čem je opravdová deprese. Pocity marnosti, beznaděje, bezvýchodnosti, pochybování o smyslu života svědčí pro klinickou depresi. Sám jsem to prožil a je to strašné - člověk si myslí, že se všechno zhroutilo. Po dlouhodobém užívání antidepresiv a díky mé skvělé doktorce jsem se z toho nakonec dostal. Vím, že nemáš vůbec chuť, natož energii, abys něco řešil. Uznávám, že někdy utrpení nezná mezí, ale z Tvého psaní je zřejmé, že se dá hodně udělat. VŠ můžeš eventuálně přerušit, než se Ti uleví-může to pomoct.
Najdi si dobrého psychiatra, který Ti bude vyhovovat. Při léčbě získáš postupem času pocit, že to zase jde a smysl se vrátí, uvidíš. Mám VŠ a je mi 27 let.
Máš pravdu, že můžeš svůj život ukončit, ale než se definitivně rozhodneš, zkus se prosím léčit. Možná budeš ještě rád, že jsi léčbu zkusil.
Přeji Ti zdaru a trpělivosti.

...život je dar, ale každý dar může člověk i odmítnout...

Ty jsi pěknéj vůl,,,,, život je dar...

Jaký má život smysl? To je otázka, kterou se momentálně zabývám každý den, každou minutu, každou sekundu svojí nesnesitelný existence...zdánlivě mi nic moc nechybí,mám kde bydlet,finance nijak výrazně nescházejí,chodím na vysokou školu,snažím se sportovat,nějaký kamarády mám...je mi 20 let...ale přesto mi uniká smysl života,bojím se svojí budoucnosti,připadá mi,že už bude jenom šedivá a plná starostí,připadá mi,že nejlepší léta už jsou za mnou a že jsem je úplně promarnil,připadá mi,že mi nikdo doopravdy nerozumí,rodiče,kamarádi,nikdo...připadá mi,že jenom přežívám,škola,domů,škola,domů,občas se opít,aby člověk na chvíli na všechno zapomněl...nebaví mě věci,který jsem dřív dělal,nebaví mě škola,štve mě,že pořád bydlím s rodiči,štve mě moje vlastní já,které není schopno jít si za svým a pak přicházejí akorát výčitky,co všechno jsem už mohl udělat a neudělal,co všechno jsem promarnil a udělal špatně,a roky ubíhají...a říkám si,proč?proč jsem vlastně tady?...uklidňuje mě už jenom pomyšlení,že to můžu sám ukončit...připadám si jako v bludným kruhu, ze kterýo není cesty ven...

Běžte už s tím poblblým...Souhlasím. Tím, že Paroubek během našeho předsednictví svrhl vládu udělal takovou malou vlastozradu. V Americe je boj jen pred volbami, po volbach porazeny prizna porazku a s vitezem delaji vse pro blaho Ameriky. U nas se stale vsichni jen hasterí. To, co udelal ten mafianskej tlustoch je normalni podraz na cely narod. Nechapu, jak jeste s nim nekdo po tom vsem muze sympatizovat.

já bich se rád objesil no kvůli tomu že s timhle světem nejsem spokojenej nebaví mně to tady je to tu na nic spíš mislím že vstávat každej den už mně nebaví prostě nuda asi to ukončím během týdne .

vice příběhů hledejte na www.tojesila.cz

vice najdete na...Běžte už s tím poblblým Paroubkem do prdele i s tím vaším spamováním s odkazem na propagandistickou stránku plnou lží a nesmyslů. To v tom vašim Lihovém dmě nemáte nic na práci? Běžte si raději léčit rudý mor a oranžovou choleru a nechte slušné lidi na pokoji.

vice najdete na www.tojesila.cz

Gino, toto není podzimní deprese... mě už poslední dobou nedělá radost nic.. nejde to.. hodně mě zklamal jeden člověk, kterému jsem důvěřovala a věřila, že mě život zase bude bavit, když jsem byla s ním, ale dopadlo to úplně jinak... chodím na výšku, která mě taky vůbec nebaví a kvůli tomu jsem už i pár krát pohádala s rodiči... nic mě na tomto světě už nebaví.. je to tu čím dál tím horší..

díky, ale já to s těma...Naběhni do fitka, zacvič si, unav se, pak si dej to malé pivko a budeš O.K. Pokud ne, jdi k doktorovi.

Sunehri, to je jen podzimní deprese a snažit se usnout na vždy není vždy to nejlepší řešení.
Někdy se stačí jen skutečně pořádně prospat, změní se chemické prostředí v mozku a začneš se dívat na všechno úplně jinak.
Choď tam kde je hodně světla, jez potraviny z tryptofanem (plesnivé sýry, zeleninu) a uvidíš, že za pár dní ti prášky na spaní nepřijdouani na mysl.
Dej si za úkol vymyslet si něco, co ti udělá skutečnou radost. Nemusí a podle mne by ani nemělo být nic z obchodu.

díky, ale já to s těma práškama myslela trošku jinak...diskuze o prášcích tady na stránkách už je, ale můj případ spadá víc do této diskuze..

V lékarně ti prodjí tak...Jedno pivo (plzeň 12) před spaním působí líp, než prášky na spaní.

V lékarně ti prodjí tak akorát něco z chmelu nebo meduňky.
I když dostneš recept od lékaře, třeba na Hypnogen, stejně si ho musíš platit a navíc je navykovej.
Nejlepší je se přes den unavit fyzicky a odpočívat psychicky, když to jde je to fajn, když ne, moc fajn to není.