Sebevražda

se musí! nic se nedá dělat...To ano,ale myslím si že tihle lidi, kdyby to všechno získali tak by skončili za chvíli stejně jako my. Je to tím,že čím víc má člověk volného času tím má možnost přemýšlet o tom jaký vede život řekněme z "nadstandardního hlediska".Tyhle základní potřeby nemá potřebu řešit a tak se zabývá těmihle vedlejšími věcmi a uvědomuje si co všechno mu ještě chybí k tomu aby byl opravdu šťastný. Podle mě je to přirozené,ale určitě jsou i tací kteří to dovedou cítit jinak,nechtějí víc a jsou spokojení s tím základem co mají. Navíc člověk se s tím může už narodit že má takovou povahu, že se cítí věčně nešťastný,bez ohledu na okolnosti.

Mám to nějak podobně, už...se musí! nic se nedá dělat s tím, že tě to už nebaví.
Zamyslete se! Jste na smrt nemocní?
Máte kde bydlet? Máte co jíst? Máte rodinu? Máte práci?
Tak jste v podstatě šťastní lidé, ikdyž vás může "zabíjet" stereotyp, stejnost každého dne.
Ale co by za to někteří lidé dali!!!

proč žít, když stejně...je to k zadumání...

proč žít, když stejně umřu respektive proč brát do ruky nůž když se mi stejně stane osudným.Protože se mě nikdo nezeptal jestli ten nůž do ruky chci vzít.Nebo zeptal ?

Ahoj, taky o sebevraždě poslední dobou vážně uvažuju. Jsem asi ztracený případ. Poslední dobou mě vůbec nic nebaví, nejradši bych už jen spala. Nemám vůbec chuť někam chodit. V podstatě nemám přátele a ani přítele. Ani to, co by mě dřív těšilo, už mě netěší. Nevím, jak z toho ven. Už se mi vlastně ani nechce se o něco snažit. Asi na nějakého pana pravého a dokonalého můžu zapomenout, takový neexistuje a když bych zase někoho chtěla já, tak nemá zájem a naopak. Už mě ani to nakupování nedokáže vyvést z depky, no poraďte, jestli někdo znáte něco podobného.

Přiznám se, že jsem shmiiho nečetla celého, jen úryvky. Píše fakt zajímavě. Působilo to na mě jako proud pocitů, spíš než nějaké sdělení fakt. Je to ale talent, bezpochyby.

Jak je vám, Justýnko, Leo, Pamepeliško a další osudem "postižení"?
Jak krásné letní dny jsou pro ty šťastné, že? Já to vnímám, vím o tom, ano, ale...

Je úterý.Vstávám do...Hezká esej, Shmii, bez ironie, hezká!
Jen tomu závěru jsem neporozuměla příliš, jestli je tam více marnosti nebo naděje. Je tam tak trochu směs obého.
Prostě někdy ti nerozumím...
Zdravím.

Přemýšlím nad tím denně, ale stále nemohu vymyslet něco na 100% spolehlivého, 100= není nikdy nic, ale prostě jistotu, že to dopadne úspěšně. Nechci jen zmrzačit a chci aby to bylo rychlí a pokud možno ne moc bolestiví. Tak kdyby někdo měl dobrý tip budu za něj rád.

díky

Ahoj, Shmii, tentokrát ti...To sedí. Vlastní bolest nám neumožňuje vidět to pozitivní.

Je úterý.Vstávám do práce brzy.Mám ranní.Když vyjdu ze dveří ven,obloha se pomalu jasní,má hezky modrou barvu.Chladný vítr mi čechrá vlasy.Jdu kolem stromů,ptáci štěbetají jako o závod.Zaposlouchám se,každý zpívá jinou písničku.Na zastávce stojí lidé,někteří roztroušeně,jiní,patrně disciplinovanější,se staví do úhledné fronty.Je zajímavé,že při pondělku toho lidé v autobuse moc nenamluví.Čím víc se blíží konec týdne,tak jsou hovornější,nálada stoupá,každý se těší na víkend.Ahoj,ahoj,ahoj,zdravím v práci kamarády či jenom známé.Každé to ahoj je v něčem jiné,ten se dobře vyspal,ten zas ne.Ten vstupuje do dne se starostmi,jiný má dobrou náladu.Ten vložil do svého pozdravu něco navíc a já se později dozvídám,že to bylo naposledy,co jsme se viděli.Odchází,jeho den v práci byl ten poslední.Čas u linky ubíhá,elektrický šroubovák bzučí jako včelka.Šroubek za šroubkem nalézá své místo.Nechávám ruce kmitat a myšlenky se rozběhnou do všech stran.Náhlé ticho.Pás se zastaví.Porucha.Vzácná to chvilka.Odpočinek navíc.Máme hodně šikovné zámečníky,ale tak nějak si přeju,aby jim oprava trvala co nejdéle.O přestávce lidé sedí před halou,někdo jí svou svačinu.Nadávají na svou práci a nadřízené.Na obloze letadla kreslí bílé čáry a já si představuju,do jakých zemí a měst ti lidé cestují.Slunce už ukazuje svou sílu,bude horký den.Směna končí a každý se hrne k vrátnici jako velká voda. Bude tam dnes stát to hezké děvče a zkontroluje mi tašku?Stojí tam,bez odporu se nechám prohledat.Jede se domů.Do autobusu přistupují děti a vrhají se na prázdná sedadla.Později přistoupí stará paní a jeden z kluků se hned ptá.Paní,nechcete si sednout?Ne,odpověděla,jedu jen dvě zastávky.Jakýsi pán to neslyší a nahlas se rozčílí,že děti starou paní nepustí.Jiný muž se dětí zastane a přidávám se k němu.Hádka se rozjíždí,zapojují se i ostatní a zrovna když je to zajímavé,škoda,musím vystoupit.V obchodě se to jen hemží.Tahle slečna provoněla celou prodejnu.Ten pán v životě neviděl deodorant.Prodavačka v zelenině se na mně usměje,má krásné šedé oči.Přišly mé oblíbené jogurty,budu mít dobrou snídani.Rohlíky se pekařům dnes moc nepovedly.Na poště mě čeká balíček.Je plný dévédéček.První série mého oblíbeného seriálu.Těším se a výrážím domů.Chladivá sprcha osvěžuje mé tělo i mysl.Věci doma čekají,až se o ně začnu starat.Trochu uklízím,utírám prach.Kytky volají po vodě.Ne,nic nezvadlo.Zalévám jednu po druhé a zvenčí slyším,jak si hrají děti.Při večeři přichází smutek.V hlavě se mi ozývá romantická písnička.Představuju si svůj sen,jak večeří se mnou.Jak asi vypadá?Jednoznačně vyhrává štíhlá brunetka s očima černýma jako noc.Usmívá se a povídáme si spolu.Dnes bude počítač odpočívat.Stříbrný kroužek hladce zapadne do šuplíčku přehrávače.Ally McBealová začíná žít svůj příběh a já ho prožívám s ní.Je třeba jít spát.Každovečerní rituál.Prohlížím tělo,zda-li se někde neobjevila kožní nemoc.Ne,tentokrát je to dobré.Schovávám mast do krabičky.Marínou pečlivě krémuju ruce.Dnes se ani nebudu přikrývat.Je horko.Pokojík se zahalil do tmy.Budík tiše tiká.Nikdo mne neobejme...neslyším ničí dech...ještě něco jim napíšu...žádné logické ptákoviny...to se bude psát samo...a má to ještě smysl?...víš,jací jsou...píšou marnost,marnost...nenávidím to slovo...a co když to nepochopí?...bude to výkřik do tmy...určitě to pochopí...určitě...že na světě je tak hezky.....

Ahoj.V současné době...Ahoj, Shmii, tentokrát ti rozumím.
Přemýšlím o tom.Každý z nás bude tvá slova číst sám za sebe,ovlivněn svými zkušenostmi,
prostředím,vztahy a svým současným stavem duše. Někdo by se v defragmentaci mohl najít a nasměrovat, jinému to dobře míněné nepomůže ani zbla.
Víš, mnozí tušíme, co bychom měli, říkáme si to, ale co platno, "neposloucháme" se.
Hloubka vlastní bolesti nám neumožní vidět
naději a myslet tak pozitivně, jak je to ve tvém moudrém návodu.Ale nevšimnout si tvého
příspěvku do diskusi nelze.Je zajímavý!
Ať se tedy alespoň Tobě tak daří!

Ahoj.V současné době připravuju počítač k defragmentaci,vyčištění a úpravě registrů.Dělat budu tuhle práci poprvé,nastudoval jsem literaturu a opatřil příslušný software.Napadla mě při tom myšlenka,se kterou bych se chtěl podělit.Defragmentace je zajímavý proces,kdy informace původně porůznu roztroušené na harddisku jsou spojovány do funkčních celků,čištěním pak odstraníme informace nepotřebné,neužitečné.Představme si podobný proces v lidské duši.Až na extrémní případy každý z nás má špatné ale i dobré vzpomínky Každému z nás se něco povedlo a něco ne.Bylo by krásné na to špatné rázem zapomenout.Tak snadné to určitě není.Když však to dobré,co jsme udělali a zažili,vyzvedneme a spojíme do ucelené linky,můžeme svůj doposavadní život vnímat o dost jinak, a může to být dobrý impuls do budoucna.Je možné namítnout,že jde vlastně o únik.Když člověk uvažuje o sebevraždě,jsou zpravidla škody už tak velké,že je zpříma nelze napravit.Svět je krutý,nenabízí pomocnou ruku,když ji člověk nejvíc potřebuje.Chci-li si zachránit život,to nejcennější co mám,nebudu se ohlížet,zda-li mne někdo viní z úniku nebo z toho,že se nechci srovnat s realitou.Důležité je přežít.Seberu ze svého života to dobré a použiju to pro budoucnost.Nemohu-li chyby už napravit,zajistím,aby se už neopakovaly.Nebudu si kvůli tomu brát život.Lidská psychika není dána jednou provždy,je možné ji do určité míry měnit,působit na ni.Je to tvárná hmota.U někoho víc,u někoho méně,ale jde to.Vyžaduje to vůli a trpělivost.Vyzvedneme-li to dobré,snáze můžeme zapomenout na zlo.Lidé mají výrazný talent ty,kteří se topili a podařilo se jim vyškrábat se na břeh,skopávat zpátky do vody.Pak je dobré zvážit zda-li je naše okolí pro nás to správné a nechce to změnu.Takové životní změny jsou těžké,v dnešní době určitě,ale za záchranu života to stojí.Defragmentace a vyčištění.Třeba to bude někomu dobré.Jinak si toho nevšímejte.Ahoj.

jo,to je pravda.
vsichni jsme nakonec na vsechno sami.
neni spatny si to pripomenout.
je to tak lepsi.
mejte se co nejlepe.

jo,to je pravda.
vsichni jsme nakonec na vsechno sami.
cas od casu si to neni spatny pripomenout.
mejte se co nejlepe.

Dobrou noc přátelé, vypadá to, že nám došla "munice"...
To je ta marnost, o které jsem psala.
Každý je sám. Mějte se a držte se!
Ještě jednou dobrou.

Prosím, pište, zkusme to ještě chvíli "dát", i ty, Justyno. Chtěla bych napsat více, ale právě mi to nejde, do pr..., nejde!
Pampeliška to vystihla- sounáležitost,ano sounáležitost tady hledáme jako tonoucí stéblo. A cítíme marnost (vidˇ, Justynko)? Marnost nad marnost, všechno je marnost..
Alespoň trochu klidnou noc vám všem K.

Jsi měla jiný nick, že?:)...mela.
ale od jiste doby nicky moc neresim.
pisu,jaky me napadne.
vazne - nevazne : myslim,ze i ma psychiatricka me bere s rezervou

jirko,tohle jsem od Tebe uz...Jsi měla jiný nick, že?:) Jsi tady. Jak je to s Tebou vážný, by poznal takhle přes doktorku jenom jasnovidec. Ale jak říkám, mám o Tebe obavy.

Ahoj, pročetla jsem si několik posledních stránek vaší diskuze, a musím říct, že mě to velmi zaujalo. Jak zajímavé osobnosti jste!
Napadlo mě, o jaké osobnosti by tento svět přišel, kdybyste uskutečnili to, o čem je název téhle diskuze...
Ale tak už to bývá, jednodušší lidé to mají v tomto snazší. nemusí řešit složitost vztahů a prožívání, a nedostávají se tak do rozporu sami se sebou. Ta rozpolcenost bolí.
Zaujalo mě přirovnání k Windows. :-)
Něco podobného mi kdysi vysvětloval můj psychoterapeut. Jen s jiným příměrem. Vystihuje to podstatu rozervanosti, které způsobuje naše utrpení.
Při čtení vašich příspěvků jsem pocítila silnou sounáležitost, a mám potřebu vám to napsat. držte se, všichni.