Sebepoškozování

no, na mě rada terapeutky celkem zapůsobila, nevím přesně, zda ona to myslela tak jak jsem si to já vyložila, ale je to jedno, hlavně, že to trochu funguje. pochopila jsem to asi tak, jeůli mi moje tělo cizí, tak se taky k němu jako k cizímu můžu chovat,já se vždy k cizím chovám lépe než k sobě a ochraňuju je. paradoxně, když jsem se jaksi,,rozdvojila" úplně- já a moje tělo,je to lepší, mám pocit, že ho musím chránit před sebou, probouzí se ve mně něco, co mě nutí bojovat proti té destruktivní části ve mně, takže si i dobře pokecám, vynadám destruktivní Dráže, pošlu ji k šípku a se sebou si promluvím jako s malým dítětem něco ve smyslu neboj se já tě nedám, jsem s tebou, nyní ,když jsem to napsala mi to přijde ještě hráblejší, než se mi to předtím zdálo,ale přemýšlet nad tím nebudu, asi to chce vzít tak, jak to nyní jde.vím, že tohle nemůže být napořád, ale nabízí to novou možnost zacházení sama se sebou i vyříkání si to v sobě.snad později najdu ještě lepší cestu Mějte se všichni moc moc hezky Dráža

V pátek v noci jsem viděla na Spektru pořad o obsedantně-nutkavé neuróze. Měly byste ho všechny vidět. Řešil i vaše sebepoškozovací jednání a zaškatulkoval ho do nutkavých neuróz. Chemicky způspobeno nerovnováhou serotoninu v mozku. Lze léčit jak léky, které nerovnováhu řeší, tak terapeuticky nácvikem technik, které vedou k potlačení nutkavého jednání. Nemocný pociťuje nutkání ublížit si, sebepoškození je spojeno s velmi příjemnými pocity a pak následuje sebeobviňování. Co mi připadá podivný, jsou reakce některých terapeutů, které tu byly popsány, kdy jako by terapeut nechtěl vidět a slyšet, že si ubližujete...

draží, děkujůůů :)))a to jsem ještě křtěná jako Bohumila... bůh sám, je-li nějaký, ví proč mi dává tak zabrat :)btw: pořád jsem na seroquelu, který ovšem nemá valných účinků.. doktorka mi doporučila dočasný pobyt v léčebně na lůžku, což asi přijmu.. díky Rivotrilu, který stopuje tyhle nutkavé stavy se mé sebepoškozovací akty omezily na minimum... jinak jsem pořád na začátku cesty..a co vy ?

Milá Johanko, ráda bych ti popřála k dnešnímu svátku. Někde jsem se dočetla, že tohle jméno znamená něco jako obdarovaná boží milostí,Měj se moc krásně Dráža

Dane... Tvůj příspěvek mi připomněl jednu nádhernou knihu - vyznání... jmenuje se Cesta pokojného bojovníka a autorem je Dan Millman. doporučuji

Uz se mi ty brouky asi z compu nepodari dostat, takze na to kaslu. Budu se s nima muset naucit zit a nedovolit jim nektery veci, a nekterejm halt zkusit predchazet. Takze se zase brzy ozvu. Nahodou jsem nasel uryvek z, podle me, velmi zajimave knihy od brazilskeho autora "Paulo Coelho", ktera se jmenuje "Alchymista":Předchozí děj: Španělský pastevec ovcí Santiago se vydá do Afriky hledat poklad. Realizuje svůj sen, neboli píše svůj Osobní příběh, jak se to v knize nazývá..........Další dva dny jeli mlčky dál. Alchymista byl teď mnohem opatrnější, protože se blížili k oblasti nejprudších bojů. A chlapec se snažil naslouchat svému srdci.S tím srdcem byla potíž: dřív bylo pořád na odchodu, a teď chtělo stůj co stůj dojít. Někdy celé hodiny vyprávělo teskné příběhy, jindy je tak dojal východ slunce v poušti, že Santiago Stěží potlačil Slzy. To srdce tlouklo rychleji, když k němu promlouvalo o pokladu, a zase zpomalilo, když jeho oči bloudily na nekonečném pouštním obzoru. Nikdy však nemlčelo, ba ani když Alchymista s chlapcem nepronesli ani slovo."Proč mám naslouchat svému srdci?" zeptal se Santiago, když se toho dne utábořili."Protože tam, kde bude tvé srdce, bude i tvůj poklad.""Moje srdce je neklidné," pokračoval Santiago. "Má sny, dojímá se a je zamilované do ženy z pouště. Pořád po mně něco chce a často mi v noci nedá spát, když na ni myslím.""Tak je to dobře. Tvoje srdce žije. Poslouchej dál, co ti chce povědět."V následujících třech dnech minuli několik bojovníků a dál ší zahlédli na obzoru. Santiagovo srdce začalo mluvit o strachu. Vykládalo příběhy, které slyšelo od Duše světa, příběhy mužů, kteří se vypravili hledat svůj poklad a nikdy ho nenašli. Postrašilo ho pomyšlením, že i jemu by se to mohlo stát, nebo že by mohl zemřít v poušti. Podruhé mu tvrdilo, že už mu stačí láska a hodně zlaťáků."Mám zrádné srdce," řekl Alchymistovi, když se zastavili, aby dopřáli koním chvilku odpočinku. "Nechce, abych jel dál.""To je dobře," odpověděl Alchymista. "Dokazuje to, že tvé srdce žije. Strach vyměnit vše, čeho jsme dosáhli, za pouhý sen, je docela přirozený.""Proč tedy mám svému srdci naslouchat?""Protože se ti nikdy nepodaří je umlčet. A i kdybys dělal, že neposloucháš, co ti říká, bude ti v prsou ustavičně opakovat, co si myslí o životě a o světě.""I kdyby bylo zrádné?""Zrada je rána, kterou nečekáme. Budeš-li své srdce dobře znát, nikdy k tornu nedojde. Protože budeš znát jeho sny a jeho přání a budeš vědět, co s nimi.Svému srdci nikdo neunikne. Proto je lepší poslouchat, co říká, aby nikdy nedošlo k ráně, kterou nečekáš."Jeli pouští a chlapec dál naslouchal svému srdci. Začínal znát jeho úskoky a lsti a učil se je brát takové, jaké je. A to pak přestal mít strach a už se mu nechtělo vrátit, protože jednou odpoledne mu srdce řeklo, že je spokojené. - A i kdybych si trochu stěžovalo, - říkalo mu, - je to proto, že jsem lidské srdce, a to už takové bývá. Má strach uskutečnit své největší sny, protože si myslí, že si je nezaslouží nebo že to nedokáže. Srdce umírá strachy už jen při pomyšlení na lásku, která zmizí navždy, na okamžik, který nesplní očekávání, na poklad, který místo aby byl nalezen, zůstane navěky skryt v písku. Protože když k tomu dojde, srdce nakonec velice trpí."Moje srdce má z utrpení strach," řekl chlapec Alchymistovi, když se jednou v noci dívali na bezměsíčnou oblohu."Řekni mu, že strach z utrpení je horší než utrpení samo. A že žádné srdce nikdy netrpělo, když se vydalo hledat své sny, protože každý okamžik hledání je okamžikem setkání s Bohem a s Věčností."- Každý okamžik hledání je okamžikem setkání, - řekl chlapec svému srdci. - Při hledání pokladu jsou všechny dny skvělé, protože vím, že každá chvíle naplňuje sen o tom, že jej najdu. Při hledání pokladu jsem cestou objevil věci, které bych byl nikdy nedoufal najít, kdybych neměl odvahu pokusit se o něco, co je pastýřům nedostupné.Jeho srdce pak na celé odpoledne ztichlo. V noci chlapec klidně spal, a když se probudil, srdce mu začalo říkat věci z Duše světa. - Šťastný člověk je ten, který má v nitru Boha, pravilo. A štěstí lze najít v pouhém zrnku písku z pouště, tak jak to říkal Alchymista. To proto, že zrnko písku je jedním z momentů Stvoření, a Vesmíru trvalo celé miliardy let, než je stvořil. - Každý člověk na Zemi má poklad, který na něj čeká, - řeklo mu srdce. - My o těch pokladech ani moc nemluvíme, protože lidé už je netouží najít. Říkáme o nich jenom dětem. Pak už necháme na životě, aby vedl každého k jeho osudu. Bohužel však jen málokdo jde cestou, která mu byla vyznačena, což je cesta Osobního příběhu a štěstí. Ostatním připadá svět hrozivý - a proto se stává stále hrozivějším.Srdce pak promlouvá hlasem stále tišším, ale nikdy docela neumlkne. A my jsme raději, když naše slova nikdo neposlouchá: nechceme, aby lidé trpěli proto, že nešli za svým srdcem."Proč tedy srdce neřekne lidem, aby šli dál za svými sny?" zeptal se Santiago Alchymisty."Protože v tom případě srdce trpí nejvíc. A srdce nemá rádo utrpení."Od té chvíle Santiago svému srdci rozuměl. Poprosil je, aby ho nikdy neopouštělo. Poprosil je, aby se mu sevřelo v prsou a vyslalo varovný signál, kdyby se svým snům vzdálil. A přísahal, že toho signálu vždycky uposlechne.Večer si pak o tom promluvil s Alchymistou. A Alchymista pochopil, že chlapcovo srdce se vrátilo k Duši světa."Co mám dělat teď?" zeptal se Santiago."Jdi dál k pyramidám," odpověděl Alchymista. "A pořád dávej pozor na znamení. Tvoje srdce už je s to ukázat ti poklad.""To bylo to, co jsem ještě potřeboval vědět?""Ne," odpověděl Alchymista. "Ještě musíš poznat další věc: vždycky ještě před uskutečněním snu se Duše světa rozhodne prověřit všecko, čemu se člověk při putování naučil. Nedělá to ve zlém úmyslu, ale aby si člověk zároveň s tím snem mohl také osvojit ponaučení, jichž se mu cestou za snem dostalo. To je chvíle, kdy se většina lidí vzdává. V jazyce pouště se tomu říká ,umřít žízní ve chvíli, kdy už jsou na obzoru vidět datlovníky'.Každé hledání začíná štěstím začátečníka. A vždycky končí zkouškou dobyvatele."Santiago si vzpomněl na jedno staré přísloví z rodného kraje. Říkalo, že nejtemnější chvíle nastává vždy před úsvitem.

Ahoj Dane,klídek,nemusíš s ničím spěchat jestli máš moc práce a jestli ti exnul comp.Pomohl jsi mi až až,moc si toho vážím.Jsem ráda že jsi dal zprávu i o Anilce,taky jsem začínala mít strach,pročpak se neozývá...Ahoj všichni,díky vám za vaši podporu a hezký slova.Začla jsem jíst léky,tak snad se z toho něco vyvine.Už jsem se pořádně složila,tak mně to nakoplo.A taky jsem se konečně důstojně pořezala,jako jsem na to byla zvyklá-na ruce.Alespoň přechodně mi to pomohlo od toho pohledu do zrdcadla na pohled jinam.Jinak docela fajn.Včera padaly hvězdy.Hodně.Bylo jich dost na to,abych si pro každého z vás mohla přát to nejlepší,co mně napadlo.Snad to přijde.Celý život si přeju jako první věc to samý,ale jestli se to splní,zjistím až za pěkně dlouho.Proto nevím,jestli to funguje.Na Karlově mostě se nesmí přát nic materialistického.Krom toho když jsem byla malá jsem to nikdy nechtěla,takže třeba to vyjde...Jenže já si pořád myslím,že poctivost a dobré skutky se člověku vrátí...Asi jsem dost blbá...Pište jak vám je,já tady pořád krákám blbosti a sama nevím,čí jsem.Mějte se hezky.Jsem moc ráda,že vás mám...papa

Krucis, dostal se mi do pocitace nejakej brouk (trojan nebo BHO nebo jina potvora) a tak misto psani Misce se jej snazim odstranit. Bohuzel nemohu nechat disk vymazat a nainstalovat Windows znovu, coz by bylo nejucinnejsi a nejrychlejsi. V odstranovani tehle potvor moc dobrej nejsem :(Dan

Dane, jenom čtu, mám moc práce, doufám, že se v mé rodině nic negativního nestalo a neděje a ani nejsem na fajnové dovolené, jenom doufám, že se jí dočkám, protože, přestože se mi jako vždy ani nikam nechce, potřebuju ji jako sůl. A jsem ráda, že jsi v pohodě a máš přehled o každém, kdo sem píše :)P.S. Dominika se dlouho neozvala :(

Misce:Jsem rad, Misko, ze se Ti podarilo najit v mych myslenkach neco, co Ti neco pozitivniho dava. Pracuju na pokracovani, ale nejak jsem se zasekl (v praci) a tak to nejde tak rychle, jak bych chtel. Mam to na papire a jeste se k tomu chystam neco pridat a uz to bude posledni prispevek k Tvemu predeslemu psani, ale nechci, abych rekl nejakou blbost a aby to nemelo moc hlavu a patu, tak to jeste zkusim trochu zkratit, ucesat, udelat vice srozumitelne, a hned jak to bude hotove (doufam, rekneme, asi do utery) to sem soupnu. Zatim at Te ani nenapadne "hubnout" po Ive stylu. Kdyz uz definitivne musis hubnout, tak jez hlavne zeleninu, zkus sportovat a chod na diskosky, to pomaha. No sama vis nejlip, jak na to. Zadny hladoveni! Neblazni, kdyby to Tvy udajny brisko bylo tak osklivy, tak by Ti to Dan rekl uz davno. Blbost, brisko ani boky v tom nejsou, je to neco jineho. Zkusime na to prijit.Ive:No slava holka, ze jsi se ozvala, aspon ze vim, ze jsi ziva. Uz jsem si zacinal delat ponekud vrasky.Vsem:Anila je tez nazivu, obcas je ji lepe obcas hure, posledni dobou mi prislo ze spis hure, ale s radosti bych se mylil. Moc se mnou o tom, jak je ji nemluvi. Rikala, ze ji pripada, ze by svyma "blabolama" tady lidi jen obtezovala [nebo neco v tom smyslu, vzdyt ji znate]. Skoda. Nekdy je ji i celkem fajn. Vic nereknu, ma ruce, az bude chtit, napise sama a kdo chce, muze ji napsat e-mail.Jinak mi vrta hlavou, kde je nase Pajka. Mam strach, jestli se neco nestalo v jeji rodine. Radsi bych byl, kdyby byla na fajnove dovolene.Tak se zatim mejte vsichni moc hezky. Svet je takovej, jak ho v tech svejch hlavach jsme schopni vnimat.Dan

ahojky, původně jsem si chtěla jen dočíst Danovi vzkazy Mišce,co na to říct, nejsou již žádná další slova,která by to vše vystihla lépe Miško, je správné rozhodnutí brát léky,jen nech,jak jsi psala, že ti Dan otevřel oči, jen je nech otevřené, bude to těžké a možná je zase za nějaký čas zavřeš, ale už to nebude stejné, protože víš, jaké je to mít je otevřené a budou se ti snáze otevírat. Moc moc držím palečky.Ahojky Ivo, jsem ráda, že jsi se ozvala, že máš zase alespoň trochu síly podělit se s námi o své těžkosti, snad ještě něco napíšeš, jak se máš, co se s tebou děje a dělo, moc ráda bych to věděla,ale nepůjde-li to nevadí, snad někdy jindy, stále tu bude někdo, kdo tě uslyší a bude se snažit pochopit Dráža

AHOJ VŠEM,už jsem sem dlouho nepsala, ale čtu to pravidelně. nepíšu, protože se bojím.Divný,že?Tolik bych vám toho chtěla napsat, ale nemám moc sílu si to všechno připomínat. Jsem teď docela v pr....Nevím, snad najdu odvahu zase psát.Miško, moc ti rozumím a držím palce.Dane, díky.Máte někdo zprávy o Anile?Mějte se moc fajn a užívejte sluníčka.Ahoj

Ahojky všechny co jste tady,moc jste mně uklidnili že nejsem jediná co si toto dělá !!!Já si řežu žíly,když jsem vypjatá,nervozví,vystresovaná !!!Moc mně to uklidnuje !!! Je mi 15let a dělám si to asi půl roku !!! Můj přítel neví co má dělat a já taky ne !!! mí rodiče to vůbec neví !!! Děkuji Kača

Ahoj Dane,předem Ti chci hlavně poděkovat.Dalo Ti to jistě moc práce a přemýšlení,jen kvůli mně...Moc mi to pomohlo.Otevřelo oči.Povzbudilo.Nakoplo a nasměrnilo.Posunulo.Nezavrhlo...Co si pamatuji nejvíce je část,kdy píšeš,že se stává,že si někdo začne v depresi libovat.Samozřejmně!Je to daleko větší trest než když bych se rozřezala na kousky.Ničí to mysl a objektivní posouzení situace a chování,ne jen drásá krev z ruky.Když deprese odchází,spolu s jizvami,bojím se.Možná že i teď se bojím a nezjištně čekám,až přijde ta pravá vlna bolesti a totálně mně zasype...Po nějaký době,kdy už budu hodně utrápená si vzpomenu na to,že jsem to s tim plaváním přehnala,že ta řeka je fakt nějaká svině,proč jsem nešla po tom zlatě kovanym mostě?Jenže to se budu muset vrátit a dlouho plavat zase na ten původní břeh,protože léky zabírají až za dlouho a v době,když už jde všechno do prdele...Od nového týdne je začnu poctivě brát.Po Tvých slovech jsem možná začala konečně brát tohle všechno vážně.Mám už asi trochu naočkováno,že to moc přehánim a že deprese není nemoc,ale sebelítost a ničení druhých svojí nepříčetností....A víš co?Vždycky jsem si myslela,že nemůžu být nemocná,když sobě vím?Kdž vím,že to přeháním,že mi není dobře,když na sebe samotnou se dívám očima člověka,který je v pohodě a kroutí hlavou.Ale už jsem selhala.Nevšimla jsem si toho,že jsem se zase svezla do sraček...Divný.Vždycky jsem si myslela,že naprosto všechno vidim a že to neni tak hrozný,když se dokážu objektivně posoudit.Fakt jsem si o sobě myslela,že jsem zasranej hypochodr a všechno jsem si vymyslela a celou dobu se kontroluju a vymejšlim si,abych byla sama sobě něčim nemocná....a najednou jsme ve sračkách a ani nevim jak to...S Danem nevím.Podle mně nevěří na deprese.Nevěří že je to opravdu nemoc,ale že si takhle lidi přitahujou k sobě známý,aby je litovali.Nevím jestli by se mnou k doktorce šel,pochybuju.Nemá to rád.To,že se nechce naučit chápat depresi,to bych brala.Je prostě takovej.Žije si ve svym malinkym nekonfliktním světě a zavírá před problémy oči.a když je něco velkýho,sama vím,že se doma zavře a svíjí se v depresi kterou já mívám ve ,,vrcholnym období":-).Mně spíš mrzí ty jeho kecy,jaká jsem já.Že jsem tlustá,že mám šílený břicho,vypadám strašně...To mně ničí nejvíc.Kvůli tomu,jak vypadám mně děti šikanovaly asi až do sedmý nebo osmý třídy.To už jsem měla dávno depky.Začala jsem se zajímat o kluky a nikdo mně nechtěl,protže jsem pro ně byla šíleně hnusná,nijaká.e společnosti jsem seděla v rohu apozorovala Lucku,jak jí mají rádi.Strašně jsem se zase styděla a navíc se trestala za to,že Lucce závidím.Jediný kluk,který mně opravdu bezmezně miloval,říkal mi denně,jak jsem nádherná,že nikdy nechce jinou atd.byl Dan.Byla jsem pero něj ta nejkrásnější,nejlepší.As je to trochu dětský,teď jsme asi už dospělý a já,jeho holčička s vlasama po kolena už nejsem to,co jsem byla...Jenže on byl jediný,kdo ve mně viděl něco jinýho než hnusnou,tlustou krávu se kterou se nikdo nebude bavit.Teď je to jinak.Mám spostu kamarádů,který miluju a oni mně,mám za sebou pár vztahů.ale o mně posouvá zpět do dob,kdy jsem každou noc brečela,rozbíjela zrdcadla,jako malá holka jsem měla depky jako kráva,začala jsem se řezat a trpit bulimií,která je pořád se mnou...Tím,že mi v posteli řekne,že se mu na mně líbí jenom moje prsa a vlasy,jinak že je to hrozný,mi připomene nejhorší roky mýho života-dětství.Vážně mně to bolí...A nevím,proč už nejsem ta jeho Michalka.I když jsem byla starší se mu líbily moje boky,bříško...To mi říkal,já myslela,že mu nevěřím,až doteď.Byla jsem jeho modla,pubertální modla,tvrdil jak jsou ty hubený holky šílený.Když se teda ze mně stala zimoumřivá troska s klepajícíma rukama a kruhama pod očima,začne mi připomínat,jak jsem byla krásná?Už to moc přeháním.Johance-Můj otec je stejný jako Tvůj.,,Kdyby jsi si radši došla s tim tlakem než k psyciatričce."Máme doma spoustu fotek,kde se mnou spí v posteli.Kdy si dávám e v chorvatsku v přístavu pusu.Narozeniny kdy jsme spolu.Aniu nevím,jestli to je pravda,protože teď se zdravíme a když si spolu povídáme,tak o fotbale.Nic víc,nic míň.A to přísahám.Všichni naši známí nás vidí.Dokonalá rodinka.Mají prachy,fotřík je šéfík BMW,matka dělá hovno protože nemusí a dcerunka je čubka co chodí na nejlepší školu.Maj všechno a jsou naprosto v pohodě.Hovno.Máma se tátovi podřizuje,aby nemusela poslouchat kecy a čumět na otrávenej obličej.Náš idální vztah je založenej na penězích,kdy jsem od malička měla,co jsem chtěla.Teď taky.Jen nevím,jestli je to další sugesce.Jako malá jsem si to zdůvodňovala tím,že jsem určitě adoptovaná a oni mně nechtěj.To byly kecy.Teď nevím,zda si našich chování přihrávám a dělám chudinku,nevděčnýho fakana o má vše anebo jen zastirám našich snahu a hraju na city...Jenže,jakou snahu?Pokačování příště.Dan má narozeniny,koupila jsem mu mimo jiné obrovskej dort,na něj svíčky,musím tady uklidit,jinak mi zase vynadá,že dělám hovno...Brzy pokračováníA hlavně moc díky a neříkej neni zač!

ahoj všem, k tomu co napsal Dan není opravdu co dodat, je to pravda od A do Z. taky jsem žila ve vztahu kde mé stavy tomu druhému jen vadily a nikdy se neobtěžoval se seznámit s mými problémy, popřípadě je prohlád?il za něco co si dělám sama a kdybych "se v tom nemáchala" tak by se daly zvládnout vůlí. což samozřejmě nejde protože u depresí je vůle první co se zlomí.taky mám tátu, který přes to že je fajn se pokaždé "vtipně" ptá jestli už jsem konečně vyhodila prášky a jdu zas do práce, protože prostě není ochotem či schopen uznat že něco jako psychické onemocnění existuje a že se to nedejbože týká jeho dcery...jakou doušku můžu říci jen to, že dnes navštěvuji stacionář a jsem pod medikací která mi pomáhá žít téměř normální život... na dalším už se musí pracovat v terapii.. a také to že od doby co mám prášky jsem se nezranila ani jednou, protože mám Rivotril na akutní problémy a po něm má nutkání si ublížit přejdou..přála bych Ti Miško, aby ses dokázala na pár minut podívat zpříma do zrcadla a uvědomila si že jde o Tebe a ne o ty ostatní ať jsou Ti sebebližší, takhle se zfalešného soucitu nebo lásky zabíjíš i když máš na dosah jinou alternativu

pokracovat budu az zase za nejakou chvili, tedka musim pracovat :O)

Ahoj Misko,tak jsem vcera vecer zplodil slohovy cviceni na tema

No pracovni odpoledne se mi protahlo az do vecera, to se obcas stava. Tak abych Ti rekl, co si o "tom" myslim, tak ja si to vytisknu a budu si o "tom" dumat dneska vecer a pak Ti povim, co jsem vydumal... ;o)DanP.S. Zkus aspon konecne zase zacit s tou medikaci, bez ohledu na to, jestli si nekdo o Tobe mysli, ze jsi magor nebo ne. Oni o tom skoro nic nevi, nebo vedet nechteji, Ty tomu se svou doktorkou rozumis vic a nakonec ty leky pomuzou jak Tobe, tak diky tomu i jim (Danovi a mame). Lekama rozhodne nic nezkazis. Kdyz Ti budou nadavat, pokus se ze vsech sil je ignorovat. Konecne, kdo Ty leky ji? Ty nebo krucis oni? Je blbe Tobe anebo jim? Je fakt, ze NAPROSTA vetsina lidi v Cechach je stale, co se tyce dusevnich problemu desne zaostala. Tady (USA) by Te nikdo za "magora", jenom proto, ze trpis depresi, nepovazoval. Lidi tu berou deprese jako normalni nemoc. A nejenom deprese. Znam nekolik lidi tu z okoli, ktery maji depresi nebo PP (i v kombinaci) anebo OCD a taky lidi, co nadmerne pijou. Nikdo se nikomu nesmeje, nepovazuje ho za "blazna", ale snazi se spolu komunikovat a pomahat si a situaci resit. Takze si nenech nadavat od lidi, kteri nevi, ktera bije. Jestli Ti ty leky delaji lepe, anebo aspon neskodi, tak je ber.

"Zajímalo by mně,co si o tom všem myslíte."Ja to tedy zkusim napsat dnes odpoledne. Ale Ty jsi teda Misko, pekne psava osubka, coz je fajn, jen to znamena to, ze mi to bude trosku dyl trvat. Muj prozatimni nazor je ten, ze potrebujes na cas vypadnout z dosahu svy mamy a i Dana a vubec celyho svyho okoli, a najit si cas a prostor k tomu, se vyrovnat hlavne sama se sebou. Podle me na Tebe nemaji ve Tvym momentalnim stavu (stavech) ten nejlepsi vliv, naopak, spis bych rekl, ze Ti jejich nazory a tim padem nasledne chovani z nich plynouci skodi vic, nezli Je Ti k uzitku. Coz zjevne neni to pravy, co by Ti pomahalo. Vic se rozepisu pozdeji.

Miško, taky mě napadlo, jak jsme závislé na druhých, jak toužíme po přijetí za každou cenu,rozum chápe, že to ,co si o nás myslí nebo jak nás přijímají druzí je vedlejší, přesto to jinak nejde. nyní je mi hodně fyzicky špatně a pořád myslím na to si vzít těch léků víc, ale pak mě napadá, že bych chtěla,aby tu pomně zbylo něco opravdu hezkého, když já taková nejsem. pitomý,co. stále se snažím být dokonalá, zapadat do představ druhých. hrát jim to, co si myslí, že jsem. je to už úplně zautomtizované- jednou jsem tvrd?ák bez bázně a hany, pak zase malá ustrašená holčička- prostě každému se nabídnu taková, jakou mě chtějí mít, protože se bojím, že jinak by mě neměl nikdo rád, proč taky. Občas mi tohle připomíná tvůj vztah s Danem.nenech se zmanipulovat do něčeho, co by tě mohlo poškodit, nedělej nic jen tak ztrucu, aby tě to potom nemrzelo, drž se Drážajeden citát ze Zenu: jeden starší mnich přišel ke svému mistrovi a řekl: za svůj život jsem vyhledal množství duchovních učitelů a postupně se vzdával mnoha potěšení, jen abych bojoval se svými žádostmi.dlouhý čad jsem se postil, po léta jsem se podroboval celibátu a pravidelně se trýznil. dělala jsem vše, co se ode mě požadovalo, skutečně jsem strádal, ale osvícení se mi nedostalo. Všeho jsem se vzdal, upusil jsem od vší žádosti, vší radosti, všeho snažení, co mám nyní ještě učinit? mistr odpověděl: vzdej se i strádání, buď tak svobobodný a tak od všeho odproštěn, aby ses na sebe mohl dívat jako by jsi byl někdo jiný a proto mohl myslet i na sebe