Sebepoškozování

Rado se stalo, Ivo. Samotnyho me to moc tesi, ze je Ti lepe a ze tu nalezas nejakou pomoc. :O)

Ivo, myslím, že je to výborný nápad. Možná by stálo za to, vyhlídnout si nějaký ústavní zařízení a tam pravidelně chodit. Můj syn pracoval nějakou dobu v ústavu, kde byly i týrané děti a zůstal s nimi v kontaktu. Jsem přesvědčená, že pro tyhle lidi není nikdy dost lásky a času. Současně to dá vašemu životu nový, opravdu smysluplný rozměr. držím vám oběma pěsti!!!A k mamince: Ještě nenazrál čas, aby všechno přebolelo a "našly" jste se. Nemůžeš brát doslova všechno, co Ti napsala. V afektu člověk mnohdy dělá věci, kterých později zpravidla lituje. Ty už přece taky lituješ. Podstatný je, že už dokážeš říct pravdu, ještě najít správnou form,u, když už obsah máš. a s tím, co Ti napsala, žije ona sama především. A nevěřím, že ji to aspoň trošku nemrzí. A jestli nemrzí, co s tím chceš dělat jiného, než to vzít na vědomí a naučit se s tím vědomím žít?Vždyť už máš svůj život, jsi lásky a cituplný člověk, máš dost důvodů být na sebe hrdá. Tohle by sis měla říct vždy, když se Tě někdo pokusí shodit. Pokus se znát svou hodnotu a některé projevy nechej po sobě bez následků ztéct... Nauč si vážit sama sebe, ty sama sebe nějlépe znáš... Nepochybuj o sobě, jsi dobrý člověk ani toho, jak ses včera nechala vyprovokovat - asi to bylo třeba očistit se. Jen z toho neudělat běžný způsob komunikace, což u Tebe nehrozí.

Jo a ještě něco...Rozeberu to doma s Michalem, ale chtěla sem vám napsat, že se moje máma opět ozvala, tak nečekaně, tak hnusně...Hodně mě to zase vzalo.Psaly sme si dost ošklivý sms-ky. Ve mně se za těch 25 let nahromadilo tolik vzteku, který jsem potlačovala a včera to bouchlo. Byla to asi chyba. Měla jsem jí nechat ať si říká, co chce. No prostě jsem na ní byla hnusná. Ale to ona taky. Večer jsem z toho byla úplně mimo. Myslela jsem si, že sem se s tím, jak se ona ke mně chovala a jak se chová, smířila a odpoutala se od celý rodiny. Ale vím, že to tak není. Bylo mi to tak líto. Proč se tak chovala a chová. Hodně lidí říká, že se člověku uleví, když odpustí. Já bych možná i odpustila...ale kdyby máma přiznala aspoň jednou, že udělala v něčem chybu.Psala jsem jí, proč mě tak nesnáší a že si myslím, že je v ní hrozně moc zlosti a nenávisti a že sem se vždy hodně snažila, tak proč mi to dělá.A ona mi na to odepsala ať se k ní už nikdy nehlásím, že ani nevím, jak to bolí, když jí nadává dcera. Já jí napsala, že vím, jak bolí když nadává matka dceři a že by se měla nad sebou taky trochu zamyslet a né, že když jí někdo něco malýho vytkne, tak že hned jí všichni ubližujou...A ona mi napsal : " Buď tak laskavá a nech mě být a nehlaš se ke mně a bude klid, nemám zájem se dohadovat, já tvoje číslo vymazala, abych tě neobtěžovala.Vymazala jsem tě a už se ke mně nehlaš, jednou to poznáš a bude to možná brzo. Jenom každýmu ubližuješ. "Tak vám můžu říct, že jsem totálně v p.....I přes to všechno je to přeci jenom moje máma...nebo já nevím...Ona asi už jiná nebude a uchlastá se k smrti....Nevím, jak se od toho odpoutat....myslela jsem, že už je to za mnou....Aůle asi né....pořád přemýšlím a nemůžu přijít na to jak a čím se jí toli ublížila a začínám mít pocit, že jsem zase špatná!!!Ach joooooo.

Ahojky všem,možná teď budu psát o něčem, co by patřilo asi do jiné rubriky, ale chtěla bych slyšet váš názor...Dnes jsem na netu úplně náhodou našla stránku o dobrovolníkách.Už dlouho uvažuju s mým kamarádem, že bychom mohli udělat něco pro lidi, pro děti apod. Nějak jim pomoci....Kamarád studuje posledním rokem psychoterapii a já ( nechci se tady chválit nebo tak něco ) myslím mám v sobě pochopení pro druhé...?Byl tam formulář, jakou dobrovolnou práci bychom chtěli vykonávat.Myslím, že bych mohla využít svých životních zkušeností...hlavně co se týče sexuálního zneužívání....a tak jsem to tam prostě napsala. Že bych chtěla pomoci obětem sexuálního zneužívání s tím mým kamarádem...Třeba jen tím, že budeme chodit po školách nebo udělat nějaké létáčky apod.Asi si teď říkáte, že jsem blázen, do čeho se to hrnu apod. Vím jaký to je, když je na to člověk sám a jaký to je, když mu někdo hodí lano....Bylo mi pomoženo a tak i já bych chtěla moc pomáhat.Uvažujeme o tom s kamarádem už asi rok, víme, že to nebude jednoduchý, zvážili jsme pro a proti....a rozhodli jsme se, že do toho půjdeme.Akorát nevíme, kde a jak začít. A pak jsem našla tuto stránku, tak jsem to zkusila. Uvidíme. Ale kdyby se ozval jen jediný človíček, měla bych tak ohromnou radost a myslím, že kvůli jednomu to stojí za to.Nevím, asi hodně lidí se na to dívá divně...tak se ptám já vás, jaký na to máte názor? Veškeré připomínky, návrhy atd. beru. Tak vás moc prosím, napište.

Ivo, díky! láskyplné pohlazení ...

Jo a Dane,sice jsem nenašla tu stránku, kterou jsi tady psal, ale pročetla jsem si tam skoro všechno a hodně věcí mě zaujalo a taky jsem zase o něco chytřejší...Takže díky :o)

Pro DANA a PAJKU: moje poděkování....Je mnoho stromů v lese, jejichž kmenyzůstavájí ve věčném stínu. Ale vrcholky některých jsou ozářeny sluncem od rána do večera. A tak to je bez jejich přičinění. Je mnoho lidí, kteří se dívají na svět se zasmušilýma očima. Ale někteří mají nevyčerpatelnou zásobu radostných slov a jejich oči vyzařují dobro.Neměli bychom však věřit, že tato radost je možná bez jejich přičinění.DĚKUJU VÁM!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Johannko, moc krásná báseň. Hodně mě nadchla.Děkuju, že si ji sem napsala.

pro všechny kdo uvažujete o vlastní smrti, nejste prví.. a i pro ty kdo "jen" milují poesii-------------------------CHVĚJE SE MI RUKA (Jiří Orten)Proč se jen pláče při bolesti když každá úleva tě vrací zpátky proč se jen pláče jaké je v tom štěstí ach ano pláč je asi pro šťastné Opravdu chtěl bys někdy plakat Déšť na římse to je ta pravá nota máš mnoho starostí jak skončit tento den když okno otevřeš zima tě rozdrkotá ty nevíš k čemu teplo je k čemu je déšť co ti to říká Ach teplo to je býti unaven a déšť jsou housle pro básníka ale ty nevíš k čemu ještě hrát když nikdo nepřichází aby slyšel a čísi hlas ti říká tiše že čas je skoncovat

Brýýý ranko,Miško, možná že to nejsou jiné důvody jak si myslíš, my ženský máme úplně jiné myšlení a v knize "Jak myslí žena / jak myslí muž/" je to docela dobře popsané i na příkladech. A najdeš tam i to naše věčné pochybování, myslí to tak nebo tak? Takže možná ti říká jak to fakt cítí, ale ty o sobě příliš pochybuješ a nechceš si přiznat jeho důvody, proč být s tebou. Nemáš důvod o sobě pochybovat, jsi jedinečná. Užívej si jeho přítomnosti a každé chvilky, aby se to nevytratilo a raduj se, že to tak je.Páčko, musím už hodně rychle letět do práce.Jika

Nasel jsem nahodou jeste jeden, popularneji podany clanek a dokonce s obrazky ;o)http://www.zdravcentra.cz/?act=k-10&did=865

Pro toho, kdo se chce trosku poucit:http://www.practicus.cz/2003/practicus03-04.pdfJe tu clanek, docela pekne napsanej a relativne kratkej o depresi na strane 5 a dale.

Ahojky Dane a všichni Ti,co jste mi pomohli,ve chvílích šoku jste tu byli vy a moje maminka,ktweří jste mně utěšili...Moc díky,kéž bych vám někdy mohla vrátit všechnu tu lásku,co ve mně vkládáte...Situace se změnila.Dan u mne v sobotu byl¨a vrátil se ke mne.Bylo mi jasný a je,že je to jen s lítosti a kvůli sexu.Ještě že jsem dospěla do takovýho stádia,že mi to je jedno.Říká pořád jiné důvody proč se mnou je a není a z toho vylézá jen to,jak jjsem nemožná.Snad si ani nezasloužím nikoho,kdo by mne měl rád?Je to tak již po několikáte...Omlouvám se,že píšu tak blbě,už asi půl hodiny,mám zánět šlach a strašně to bolí.Asi mi to dají do sádry,takže nevím,jak budu fungovat.Na doktorce jsem to nenašla,jdu hledat dál co a jak...Tak hlavně děkuju,ač mi není moc dobře a cítím,jak deprese klepe na dveře,moc jste mi pomohli.Miluju vás :-) Papa

Drážo, o psychiatrovi a nových lécích psalas. Líp než já víš, že spousta lékůmá jako vedlejší účinek právě to, k potlačení čeho je určena.Mám jednu knihu, která je určena pro odborníky. Napsal ji Kukumberg a jmenuje se Panická porucha. Jako medičce Ti dá mnohem víc než mně, neznám tolik odborných termínů, i když jsem se v ní docela slušně díky vystudované chemii, biologii a psych. zorientovala. Pro laiky jsou dobré rady v knihách od MUDr.Praška. Mně obrovsky pomohlo, že jsem pochopila, co se ve mně při atace děje a proč. Můj strach se tím obrovsky umenšil. Je to velmi nepříjemná porucha, ale není nebezpečná, pokud ji dostaneš pod kontrolu. A to v má moci každý jedinec, jenom chtít. Pud sebezáchovy si u ní skutečně přijde na své. :)

Pajko, jsi zlatá, moc díky za rady, je moc fajn, když někdo rozumí, co prožívám( i když bych i ráda aby ne, protože pak by to nikdo neprožil) možná to zhoršily i nové léky- asi jsem nepsala, že jsem byla u psychiatričky, vedlejší účinky si zásadně nečtu, to bych nemohla brát nic.bojuju, jak se dá,ale jak sama dobře víš, někdy je člověk tak zaskočený, že se nedá než doufat, že to snad přejde a přežiješ to, aniž by jsi si tou snahou o záchranu sama sebe neublížila ještě víc.Je zvláštní, že v tuhle chvíli bojuju o život a když je ,,klid" tak bych se ho nejraději zbavila- jo, holt rozum a pud sebezáchovy mají jiné postoje. Ještě jednou díky. Dráža

Drážo, tak to je mi líto. Mám ji 37 let, přechozenou, je známá jen asi 20 a já o ní vím cca 7. Před 3 lety jsem se dostala do stavu, kdy jsem šla asi půl roku z ataky do ataky a právě nejhnusnější jsou ty ze spánku (ale kdybych věděla to, co dnes, věřím, že by se půlrok zvrckl na míň a ataky nebyly tak masivní). Mohou být i ze snové hyperventilace. Dnes, když už znám princip, tedy co vlastně fyziologicky probíhá v organismu, nešílím už strachy a nasazuji protichvaty. Alprazolam (Neurol nebo Xanax), na rozklepaný prsty je dobré vyťukat sms na téma "co cítím", uklidníš tím prsty a přeladíš i mysl. Studená sprcha, hodně se napít vody nebo čaje, i 1/2 l na ex nebo studený pivo je blesk, ale nemíchat, to je krajní případ!!! Masáž kůže, mám k tomu kartáč na vlasy :) a dlouhé hluboké pomalé relaxační dýchání do břicha. Musíš dokázat zkrotit svou úzkost a ta mrcha vycouvá, počítá se zbabělostí a strachem, to je její živná půda. Přeju Ti z celého srdce, aby už nepřišla a pokud tak dost sil na boj!

vím o této ,,poruše". Vím, že ji mám, ale takhle silné to ještě nikdy nebylo, večer jsem si připadala v pohodě a pak mě to najednou probudila, tohe se mi nestává, že by to přišlo ve spánku,to, že někdy ani nemůžu jít do školy to znám.abych se přiznala, cítím se fyzicky hodně špatně a mám strach z další noci, když si lehnu, zhorší se to, a to jsem byla ve čtvrtek u psychiatričky- možná to může být i nasazenými léky, ale po tak malých dávkách 1x denně by to nemělo nastartovat to,co vnoci. Jinak moc díky,na tu stránku se podívám, člověk nikdy neví dost,aby se nemohl nechat poučit. Dráža

Drážo, přesně takový obraz má panická ataka. Podívej se na www.lundbeck.cz,přesně:http://cz.lundbeck.com/cz/Public/what_we_do/Depression/documents/Trpite%20zachvaty%20panicke%20uzkosti.pdfMěla bys to znát z psychiatrie, ale potkala jsem se letos v nemocnici s mladinkým lékařem, který se na termín panická porucha absolutně nechytal a evidentně ho slyšel poprvé v životě.

Můj přítel má třicet stehů ... a já nějak nevím co si s tím počít ...

Moc se omlouvám, ale děje se se mnou co ještě nikdy. Unvená jsem usnula v 21hodin a najednou va23:58 mě probudila neschopnost polknout a roztřásla mě zima, začalo bušit srdce a strašně rozbolela hlava, asi mi vyletí mozek. Musela jsem vstát, nešlo to ležet, snažila jsem se, já, tolik se bojím, a ta zima, celá se třesu. hlavou se mi honí, co to může být, je to jenom psychika nebo se něco vážně děje. mám zavolat na pohotovost nebo si jen vzít něco na uklidnění, pokouším se vařit heřmánkový čaj a cpu do sebe čokoládu, snad mě to zahřeje. snad se mi přestanou třást ruce, snad se ještě dostanu do postele, jsem tolik unavená a zároveň mám strach, co když už se ráno neprobudím. MOc se omlouvám,ale někomu jsem to musela sdělit. Díky Dráža