Sebepoškozování

Ahojky Dane, máš pravdu s tím zaopatřováním, ale náš právní systém říká, že do 26 májí rodiče vyživovací povinnost k nezaopatřenému, tudíž nevýdělečně činnému potomkovi. Jo, tak nyní přemýšlím, kde splašit prachy. Na týhle škole času na brigádu moc není-víkendy i volné dny kolem Vánoc ležím v knihách, o zkouškovým jsem ráda, že si to vůbec všechno stihnu přečíst, blbý výmluvy, co?To mi jde, v tom jsem vážně dobrá.Milá Jiko, možná nejde o to, co rodič udělal špatně, ale možná o to, co neudělal. Někde v hloubi duše mám tušení, že máma mohla něčemu v mém dětství zabránit, že věděla něco, s čím se nyní možná potýkám a nechtěla to vidět(víš, bojím se jakéhokoliv dotyku, mám děsivé sny, kdy na mě někdo sahá a já nechci,jde to ještě dál, ale nebudu to rozmazávat) stejně jako to, co nyní dělám, poprvé, když uviděla řezance řekla: ještě jednou a dostaneš pár facek a dál potom už nic neviděla, je to prostě vyřešený, bylo pro ní mnohem snazší vyrovnat se s tím, že její syn je gay, než že dcera má problémy, v nichž možná figuruje i ona a mohla by mi pomoci, sama jednou přiznala, že mi nerozumí a ani nechce. Je to její volba a mně nepřísluší ji soudit, jen mě to mrzí a bolí, ale stejně ji mám ráda. Když naznačím, že mi ublížila obrátí to proti mě, ať se podívám jak ji mučím a zraňuju, přesto jsem to já, kdo jí dělá vrbu, jako ostatně všem. zatím pa Dráža

Jika, mozno by si mala trosku tie opratky stiahnut a nenchavat vsetkemu co sa deje az taku velku volnost. Mozno v tom mas hacik, ze ta tvoja princezna citi, ze mas vsetko na haku, tak robi co robi...

Koukam ze i Tobe se to nejak v posledni dobe nahromadilo, Drazo. Co me vrtlo hlavou je tohle:"...a do toho mi máma řekla, ať kruci už něco dělám, jestli nepostoupím kvůli tý praxi do dalšího ročníku, tak už mě vydržovat nebude. Praxi jsem dodělala,ale mám po terapii, protože mámě už o peníze říkat nechci,ať mi dává jen to, co musí ze zákona, fotr na mě sere- lituje dne, kdy jsem se narodila,..."Mel jsem dojem, ze uz je Ti pres 24 let, tak jsem se jen podivil, jak to, ze Te ma mama ze zakona zivit? Ja uz si tyhle veci moc ze svejch skolnich let nepamatuju, tak se na to ptam. Mel jsem dojem, ze po dovrseni 18-ti let uz clovek od rodicu nemuze pozadovat penize na zivobyti, paklize nenastanou asi nejaky neobvykly okolnosti. Mysles jsem, ze rodice namaji povinnost podporovat cloveka na vysokej skole."Já ale tohle povolání nechci dělat, ale ze školy nemůžu, to by mě máma zabila."To je taky zajimavy. Jenze ja uz musim dneska letet nakoupit. Co by se jako stalo, kdybys sla ze skoly? Vrazda??"...chaos, chaos, nemůžu najít žádný pevný bod, nikoho, kdo by byl ochoten mě zachytit v tom pádu."Pevnej bod, to je ono, ten je potreba najit. Je treba to zkouset. Zkus zatim hodit za hlavu co se da, at neresis vsechny veci najednou. Rozhodne se priprav, ze ten pevnej bod nenajdes hned "zitra", takze bude potreba v tom chaosu nejakou dobu vydrzet. Zitra jdu zase do prace a to na celej den tak se Ti zkusim ozvat, ale bude to asi az odpoledne, tudiz v Cechach az vecer nebo v noci.Tak zatim ahojky...Dan

Ahojte lidičky,jsem ráda, že tady jste, protože já jsem máma jedný šikovný holky, která se občas taky nemá ráda a já se ji snažím pochopit. Tak si pročítám vaše zpovědi a hledám odpověď, jak na to. Asi se nedokážu úplně vžít do situace,nerozpoznám, kde člověk udělá chybu a to až tak velikou, že se jeho dítě cítí tak mizerně, že si začne ubližovat. Jsou přece určitá pravidla hry a u nás jsou fakt dost volná a přece se to děje. Jednou za čas, když jde o nějakou výčitku. Přece jsou v životě i věci, které se zrovna moc nepovedou, ale to není známka toho, že je někdo špatný nebo ho má někdo o to míň rád. Přece když poruším pravidla, tak jsem asi něco provedla a dobrá asi se i někdo bude zlobit. Ale nebudu se na sebe zlobit až po tom, co poruším pravidla a tak se potrestám. Mám volbu zvážit všechno, co dělám ještě předtím než to udělám, ne?Asi to vidím příliš dospělácky. Věřte, že nejde nikdy o nic velkého, tolerance je u nás dost veliká. A právě proto nechápu, proč mi to ta moje princezna dělá.

Mas to tedka tezky, Misko, kdyz se Ti ty negativni veci tak nakumulovaly. Jen pocitej s tim, ze se zase casem "dokumulujou", tak uz to proste chodi. No vidis, reparat jsi udelala, prinejmensim jedna dobra zprava ;o) Jen zkus vytrvat, vydrz, ju? Ja vim, ze se snazis a taky Ti moc fandim.To co se stalo Tvemu dedovi je osud. Nekdo spadne z leseni, nekdo umre na rakovinu, jako treba muj deda. Byl jsem jeste malej, tak si moc veci nepamatuju, ale vzpominam si, jak strasne muj deda byl vychrtlej a na ty jeho oci. Chjooo. Mel jsem dedu moc rad. Snad Tvuj dedecek netrpi tak jak trpel muj. Hm, nejvetsi rana je to nejspis pro babicku ... Bude se asi citit osamela ... Kdo veri v posmrtny zivot anebo v nanebevzeti pro toho je takova situace lehci. Pamatuju si, jak jednou v televizi davali porad jak pro lidi v nejaky casti sveta, uz ale nevim kde, je umrti cloveka duvod k veseli a oslavam, protoze oni veri, ze teprve tedka (= po smrti) tomu cloveku zacina ten bajecny zivot plny pohody. Takze to slavi s velkou paradou a maji radost. Zalezi vzdycky jak se clovek na veci diva a jak je vnima.Tata se tvari nezucastnene mozna proto, ze nechce vypadat "mekkej", nebo nechce davat najevo svy city. Navic nekdy to trva delsi dobu, nezli si clovek uvedomi, ze o nekoho prichazi anebo prisel. Stalo se uz vicekrat, ze kdyz dostala zena zpravu o smrti sveho muze ve valce, tak se netvarila nijak a sla delat neco v domacnosti. Padlo to na ni celou vahou az pozdeji (podobnou vec popisuje i Richard Feynman, kdyz mu zemrela jeho pritelkyne - padlo to na nej asi po mesici od jejiho umrti). Treba je to jakasi ochrana organismu? Nebo treba Tvuj tata veri, ze se z toho deda dostane? Staly se uz ruzny veci ... I kdyz je pravdepodobnost mala, stale tu je. A tak se ji drzi. Krom toho neni asi jednoduchy pro tatu ukazat, jak je na tom opravdu. Vsak jsi psala, ze je na postu reditele - tam je cloveku zapotrebi dost sebeovladani, neprojevovani a kontrolovani okamzitych emoci, coz se pak muze promitnout i v rodinnem zivote...Jak dopadl vas hezky vecer s Danem?"Není mi nejlíp a blbě se mi to přiznává."Hm, mne se to priznava snadno. Klidne reknu ze je mi blbe. Neni se za co stydet. To bych se mohl stydet treba i za to, ze je mi dobre ... Kdo mi bude v tom blbem case chtit pomoci, tak mi pomuze a kdo ne, ten to pusti druhym uchem ven, tak co se bat nekomu rict, jak cloveku je? Vis, co mam na mysli? Lidi ktery nezajimas to maji stejne v pazi, kdyz jim to reknes a lidi ktery zajimas, chteji vedet, jak Ti je, at je Ti blbe nebo dobre.Ty, Misko, trebaze to bude znit asi divne, rozloucim se s Tebou jakymsi vzdorovitym "valecnym" pokrikem, kterej obcas pouzivam ... Je to takove jakesi, rekneme ... "navzdory osudu:At zijem!!!Tak zatim cauky. Dan

Ahojky všichni, Miško,moc mě to s dědou mrzí. Mám ke svému dědovi velmi silný vztah a zase byl po infarktu v nemocníci, shodou okolností jsem tam zrovna dělala praxi a návštěva na gerontologickém oddělení je opravdu strašná.byla jsem moc ráda, když dědu zase pustili.Ivo, ani nevíš, jak jsem ráda, že mi někdo napíše, že je rád, že jsem. Nějak jsem zase zrecidivovala. Tak dlouho bez řezání, pak umřel pes, pak děda šel znovu do nemocnice, moje salmonela, a do toho mi máma řekla, ať kruci už něco dělám, jestli nepostoupím kvůli tý praxi do dalšího ročníku, tak už mě vydržovat nebude. Praxi jsem dodělala,ale mám po terapii, protože mámě už o peníze říkat nechci,ať mi dává jen to, co musí ze zákona, fotr na mě sere- lituje dne, kdy jsem se narodila, tak jsem se objednala na psychiatrii, ale ještě předtím se pořezala a stála na nádraží u kolejiště a přemýšlela jestli mám skočit, nevím, co mě zadrželo, když mě tu vlastně nic nedrží. Nyní bude těžší skončit to řezání, úplně mě to pohltilo, přejídám, nejím a mámě se nemůžu podívat do očí a hrajeme si, že je vše OK. paradoxně, fajn mi bylo na praxi mezi tou spoustou pacientů, kterým jsem se snažila pomoc alespoň slovem, držet je za ruku, usmívat se, oni mi to vraceli, přesto je to velmi vysilující, když vím, co oni neví-znám prognozu, další průběh nemoci a vím, že jim budu moci nanejvýš ulevit,ale ne vyléčit Já ale tohle povolání nechci dělat, ale ze školy nemůžu, to by mě máma zabila.Hm, tak jsem splácala páté přes deváté,ale asi to vystihuje to, co je ve mně, chaos, chaos, nemůžu najít žádný pevný bod, nikoho, kdo by byl ochoten mě zachytit v tom pádu. Mějte se moc hezky Dráža

Ahojky,letem světem jsem prohlédla co a jak se děje a musím se tedy ozvat,když se sháníte.Jsem ráda,že některým z vás je lépe a taky jsem ráda za slova,která padají,když si navzájem vyznáváte,jakou máte podporu jeden v druhé.Je to asi hodně důležity.Já se mám jakš takš.Deprese sílí,ještě jsem se nepořezala,ale byl k tomu krůček.Snažím se bojovat.Jak dlouho jsem nenapsala...Asi nevíte,že reparát jsem udělala.Bylo to v pohodě.Dan taky dobrý,chvílema.Teď je mi hrozně smutno,jak mi nebylo a dokonce to přestírá deprese.Děda spadl z lešení a zranil se.Dojel domů a odpoledne skolaboval.Dávala jsem ho dohormady,volala jsem rychle sanitku,ale má krvácení do mozku.Leží na ARU v Motole a umírá.Krev zasáhla všechny životní funkce,takže i kdyby nezemřel,nepřestal dýchat nebo mu neselhalo srdce,nebude vnímat.Ačkoli jsem k němu neměla nějaký velký cit,je m hrozně smutno,že tu není.A hlavně babička,ač nevlastní,trpí...Oúporou je mi Dan,protože naši se tváří,jako by se nic nedělo.Tedy,máma občas nemůže,ale táta,ač se jedná hlavně o něj,je naprosto v klidu a mně to hrozně rozčiluje.Dnes by jsem si chtěla s Danem udělat hezký večer,aby se to nějak srovnalo...Není mi nejlíp a blbě se mi to přiznává.Mějte se heky,já se zase ozvu.Papa a díky

Chvíli se odmlčím, dovoluju si konečně dovolenou, tak letím letět.Přeju všem pohodu a klid od neklidu!!! :-)

No jo, jsem se dlouho neozval. Vsak to zkusim napravit, ale dnes jeste ne. Nejdriv si chci precist pozorne co vsichni napsali. Dnes jsem je jen rychle preletl, mam moc prace. To proto, ze se mi blizi termin odjezdu zpatky do Cech a tak se snazim dokoncit co se da a taky si hledam nove zamestnani a brzy i nove bydleni (uff, to bude sila, znam to). Anila je ziva, zadny strach, ma tedka dost uceni. O Misce nic netusim, snad je v poradku. Tak ja jdu zase pracovat ...DanP.S. Ivo, klido pis a nedumej nad tim, esli se to nekomu libi, nebo ne. Od toho je tu ta diskuze, aby sem lidi psali co jim pripadne na mysl. Nejni to tu zadna literarni soutez, ne? ;o)

Ahojky Ivo,díky za odpověď. Je pravda, že je příjemný slyšet, že ti někdo rozumí a víš, že s ním můžeš o tom mluvit.U psychologa jsem nikdy nebyla, popravdě přemýšlela jsem o tom, že by to asi i bylo dobrý si někam zajít, ale nemůžu se dokopat. Moje sestra měla asi před 2 roky taky nějaké problémy, byla tehdy asi u 2 psychologů, mezi nimi byl i pan doktor Cimický, o kterém jsem si vždycky myslela, že je fakt dobrý, resp. znám ho z televize atd., a moc dobrou zkušenost s nimi neměla. Tak nevím, asi bych potřebovala od někoho nějaké doporučení na nějakého dobrého. Jsem z Prahy, tak kdybyste o někom věděli....No a navíc já se vždycky rozhodnu, že teda někam půjdu, ale pak je to zase lepší, tak to zas nechám být... no jsem hrozná.Dnešek byl tak nějak v normálu. Chvíli dobrý, pak 1 sms a jsem v pr..., a tak dále. Ale zjistila jsem, že mi celkem pomáhá poslouchat nějakou oblíbenou hudbu, pokud mám aspoň trochu náladu alespoň na tohle. Jsem dneska hodně nervozní, ale to je zas pochopitelný, řeším spoustu problémů - nejradši už bych to měla všechno za sebou.Tak ahojky a těším se na nějaký psaníčko :-)Ciri

Drážo,úplně mi mluvíš z duše. Mám to stejný. Kontrolky, řezání, hubnutí...Jsem ráda, že tu jsi a že vím, že mi někdo rozumí. Jsi bezva.DĚKUJU!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Ahoj Ciri,moc Ti rozumím, protože jsem na tom tak trochu stejně. Přesně chvíli tak a chvíli tak. No přesně jak píšeš. Mě samotný to leze hrozně na nervy. A fakt ti moc rozumím.Můžu se Tě zeptat....? Byla jsi někdy u nějakého psychologa-žky? Jen mě napadla tato otázka, ale jestli nechceš, tak nemusíš odpovídat.Já jen, že tyto stavy, který máme stejný se můžou buď úplně zhoršit, nebo zůstat stejný a nebo to bude zase v poho. Ale, který z toho příjde, viď?Ale třeba takový malý pokec s nějakým dobrým terapeutem by nebyl k zahození. A to abys k němu zašla nemusíš mít bůhvíjaké problémy.Ale třeba se mnou vůbec nebudeš souhlasit.To byl jen názor. Ale držím Ti moc palce a určitě zase napiš jak se vede.

Ahoj,no je to přesně tak, já bych si vždycky o tom potřebovala s někým pokecat, ale protože o takovýchto věcech s někým zase mluvím nerada (resp. ještě jsem o tom s nikým nemluvila, připadala bych si asi blbě, zrovna včera jsem tak nějak uklidňovala kamarádku, která má nějaký problémy a nebyla na tom úplně nejlíp, a říkala jsem si, že jsem musela - proti ní - působit ohromně vyrovnaně, já se o to před lidmi dost snažím). Jinak - nikdy jsem neměla nějak výrazné problémy s psychikou, jen klasické problémy co má každý. No, pravda, že si teď uvědomuju, že jsem měla občas tendenci si na sebe sáhnout, ale jak říkám - já si to vůbec neuvědomila jako nějaký psychický problém, bylo to fakt jen trochu, jen málokdy, neřezala jsem se, většinou jsem si něčím třeba jen sedřela kůži, na nůž jsem přišla až teď. Zatím ještě studuju (vejšku), k tomu teda chodím na zkrácený úvazek do práce, koníčky mám, no s kamarády to tak slavné není - já totiž hrozně nemám ráda povrchní vztahy a těch je dnes - aspoň mi to tak připadá - většina. No a s tím taky asi dost ten problém, co mě v posl. době tak dostal. Měla jsem jednoho hodně blízkého člověka, asi jediného, kterému jsem v podstatě bezmezně věřila. Náš vztah byl složitější, ale nikdy jsme spolu nechodili, vlastně já nechtěla - to je fakt na dlouho a teď se mi o tom ani nechce psát. No a ten člověk je najednou pryč, a mě strašně dostalo, jak na mě mohl zapomenout ze dne na den (nebo zapomenout asi není to pravé slovo, ale jakto že jsem mu najednou úplně ukradená), asi to píšu dost nesrozumitelně, tak to příště třeba zkusím ještě nějak rozmotat. Už jsem si párkát myslela, že jsem se z toho dostala, ale ne a ne. K tomu se přidružilo spoustu dalších problémů, v podstatě všechno co se mohlo po... se po.... - práce, koníčky.... atd. Teď jsem teprve poznala, co je deprese, i když určitě ne tak těžká jako tu někteří z vás píší, ale stejně - ještě nikdy jsem se tak hrozně necítila. Vždycky jsem si myslela, že jsem typ člověka, který si ve stresové situaci poradí, mám spoustu zájmů, tak že bych se dokázala něčím zaměstnat, ale najednou to prostě nešlo. Byla jsem jak paralyzovaná, zájmy mě přešly, nic mě už nebavilo. A taky mě napadlo se pěkně říznout (taky jsem to udělala), několikrát. Teď jsem na tom zas líp, ale vrací se to. Nálada se mi mění fakt docela rychle, chvíli jsem v pohodě, a další hodinu už sedím a brečím, a nejlíp s nožem v ruce. A za chvíli zas dobrý. Já ani nevím, jestli je to klasická deprese, to snad ani ne, jen si začínám připadat trochu víc vykolejená. Mám trochu problémy se soustředěním, občas i s tím pořádně vnímat, když na mě někdo mluví, nebo říct souvislou větu. Ale zase je to jen chvilkový, většinou je to za chvíli zase v pohodě. Třeba dneska u mě byl kamarád, povídali jsme si, a já něco říkala, a najednou jsem měla pocit, že se mi dívá na tu řízlou ruku, vyděsila jsem se aby se třeba nezeptal co se mi stalo, že jsem začala koktat, určitě jsem zrudla...no mám dojem že si už tuplem toho musel všimnout, ale neřekl nic. Mám teď taky trochu strach řídit, jakmile sednu za volant, připadám si - pravý výraz je asi "nepřítomná", a zase špatně se soustředím - a nechci ještě někoho zabít v autě (ani sebe, tak špatně na tom nejsem, nemám nálady na sebevraždu, jenom bych chtěla, abych usnula, a až bych se vzbudila, tak by bylo všechno vyřešený...). Vždycky jsem byla takovej přemýšlivej typ - co se týče smyslu života, vztahů mezi lidmi, teď mě to přepadá častěji. A hrozně mě deptá, jak ty vztahy jsou vlastně všude dost hnusný.No, to jsem se ale rozpovídala, to jsem ani od sebe nečekala. Asi to bude trochu zmatený, omlouvám se, píšu jak mi to přijde na mysl. Ale určitě to pomáhá. Tak se mějte, budu se těšit že si tu s váma zas popovídám.Ciri

Ahoj Ciri, mně taky moc pomáhá to,že mám alespoň kam napsat,když o tom nemůžu mluvit. Jsem ráda, že jsem tohle forum našla, protože je plný úžasných lidí. Měj se moc moc krásně a klidně se trochu víc rozepiš, ať tě můžeme lée poznat, ale to záleží na tobě. Dráža

Ahoj IVIs tou psychickou a svalovou nervozitou je to bohužel dopad některých léků, nevím co bereš, ale je to možné.. nicméně, i když je to velmi nepříjemný průvodní jev neměla bys medikaci přerušovat a to ani na jeden den... léčba psychických poruch je dlouhodobá a přináší sebou dobré i zlé ale nezapomeň že to dobré bude čím dál víc převažovat..!!!

Ahoj všichni, omlouvám se, jen jsem potřebovala někomu aspoň napsat, protože dnes byl hrůza den, dopoledne jsem se bohužel pořezala (trochu víc než předtím). Protože bych se měla učit na zkoušky, vzala jsem si volno, ale tím pádem jsem sama doma a nemohla jsem to vydržet. Teď je to už lepší. Díky že tu jste. Musim to rychle odeslat než to smažu. Ciri

ahojky Ivo, jsem ráda, když se ozveš, taky jsem na sebe dlouho nesáhla v tom špatném slova smyslu, ono stačilo ,jak se mnou cvičily ty nemoci. nyní jsem z toho nejhoršího venku a zase mě napadá, že bych to měla udělat, jsem čím dál vynalézavější, čím víc to umím ovládat, tím i ,,ten pokušitel" musí volit jinou metodu, jak na mě. no, nyní to hrajeme na to,že to nedokážu,: že se nedokážu říznout, že nedokážu spolykat ty léky a já mám chuť sama sobě dokázat, že to zvládnu, ale pak je tu ta kontrolka,co říká pozor brzditakže brzdím a všechno zvažuju, jestli se to dá vydržet nebo už ne, to říznutí můžu udělat kdykoli tojinak nepůjde a k anorexii to máš naprostou pravdu, když zhubnu, cítím se provinile a vím, že bych měla přibrat a když přiberu nejraději bych se neviděla a chci zhubnout.no, nebudu zatěžovat již tak přeplněné hlavinky ,,souputníků" jsem ráda, že jsi našla psycholožku ke které se těšíš, takže jí asi i věříš- v rámci možností. to je moc dobře a s těmi léky je horší přerušovat a znova začínat než brát nebo vůbec nebrat. ostatně po velice slibném začátku léčby může dojít k přechodnému zhoršení, proto by bylo dobré vydržet alespoň 3 týdny. Hodně úspěchů v léčbě i životě Dráža

Ahoj,tak to na mě včera všechno padlo. Večer. Byla jsem tak nervozní, žejsem myslela, že si něco udělám. Neudělala, ale byl od toho jen kousíček.Psala jsemjak mámskvělé léky, ale až tak skvělé nebudou, protože jsem po nich hrozně nervozní a musím furt přecházet sem a tam a podupávat si nohou. Dnes jsem si je schválně nevzala a je to dobrý. Tak nevím, jestli to je po nich nebo ne. Co myslíte?Nejraději bych už žádný léky nebrala, ale vím, že musím. Dopadlo by to jinak moc zle. Včera to bylo fakt děsný. Neměla jsemnáladu vůbec nanic a jen ve mě někdo - něco říkal - řízni se, to ti uleví. Málem jsem to fakt udělala. Teď jsem ráda, že jsem to vydržela. Dnes mám v netce odpolední, tzn. do 23 hod. Celé dopoledne jsem spala, což mi myslím taky hodně pomohlo. Akorát jsem zaspala psycholožku, což mě děsně štve. Chtěla jsem jí toho tolik říct. No tak zaplatím zase 300kč za neomluvenou konzultaci - hrůza. No snad to všechno nějak zvládneme. hlavně finančně.Teď mě tak napadlo, vlastně už dřív, že jestli vám všem tady nevadí, že sem ještě píšu. Je mi sice líp a už dlouho jsem si neublížila, ale bojím se, že zase spadnu dolu. Ale jestli vám moje příspěvky lezou krkem, tak to klidně napište. Já jen bych ráda pomáhala. pokud to bude v mých silách. Takže jsem z toho trochu na rozpacích.Tak se mějte všichni fajn, snad bude o víkenduhezky a bude svítit sluníčko i do vašich dušiček.

Ahojky, náhodou jsem se sem koukla, a to tvé psaníčko mi přiško jako vypadlé ze mě. Já se také řežu, už přes rok, měla jsem sebevražedné myšlenky, zvracela jsem, ale teď to "naštěstí jen" zůstává u toho sebepoškozování. nevím, co ti poradit, když já sama cítím, co ty. Jsem sice oblíbená, ale také nemám pravé kamarády, nikdy s nikým nikam nejdu, je to jen na oko, aby se neřeklo, ale uvnitř se cítím moc sama. Napiš, pokud chceš, možná bychom si mohli popovídat. Já už si dvakrát žíly přeřízla, i když to nebylo úmyslné, jen jsem nožem zajela moc hluboko. Za to jsem úmyslně skočila pod auto, ale to to bohužel nebo bohudík ubrzdilo...No, jak už jsem napsala, můžeš mi napsat, určitě bych se s tebou moc ráda bavila, pokud možno i pomohla, zjistila jsem, že mí přátelé z internetu mi moc pomáhají, vždy, když je mi hrozně, prostě jim napíšu, a oni si na mě vždy najdou čas, poradí, pomůžou... Hodně to pro mě znamená. Já bych moc ráda poradila, víš, proč to vlastně děláš? Já asi zřejmě proto, že mám odlišné nátory od ostatních, nemůžu přesně vyjadřovat své city, protože je druzí nepřijímají - tohle zjistit mi trvalo přes rok:), a tak je to teď snazší, vím, že mi neubližuje řezání, ale to, proč se řežu. Uvědomit si, proč to děláš, je hodně důležité, zkus to, pokud to ještě nevíš, a pokud budeš chtít, těším se na tvůj mailíček:)!!!!!! PŘEJI HODNĚ SÍLY:)!!!

Ahoj všichni,nejdřív k OCD...Tento problém se mě taky doceladotýká. U měseto projevuje tím, že počítám písmena na nápicechapod. Počítám je po dvou a když na konci vyjde sudé číslo je to v pořádku, ale když výjde liché, tak jsem celá nesvá a přepočítávám to dokola, jestli jsem to náhodou nespletla. Je to někdy dost vyčerpávající. Dělám to často. ze začátku jsem si myslela, že jsem fakt cvok, ale pakmi o tom doktorka dala přečístknížku a vím, že nejsem sama, kdo tohle dělá. Je to fakt někdy hrozný. Někdy, když to na mě příjde, tak takhle počítám i titulky v televizy nebo slova, která mi někdo říká. To pak nemůžu myslet na nic jiného. Ale už je to lepší.Jinak dnes je mi nějak dobře až jsem se toho zalekla. Můžu říct, že jsem na tom i zdrav. líp. Pomalu začínám jíst a přibírám. Naštěstí ne moc rychle, protože jsem si na tu moji vychrtlost zvykla a ta anorexie je pořád ve mně a už mi to nikdo neodpáře. Tak abych pak nebyla zase zklamaná, že přibírám. Anorexie je taková mrška podšitá a objeví se vždy v tu vnejnejvýhodnější dobu. Ale snad to zvládnu. Udělala jsem jednu věc. Když už mi bylo fakt blbě a jak všichni doktoři mi říkali, že to mám po psychiatrických lékách, tak jsem se naštvala a všechny je vyhodila do popelnice. Pak jsem po týdnu byla u psychiatra a to už jsem byla na zhroucení, tak jsem mu to vše řekla. Nasadil mi nový léky. Beru tedy asi jen 5 léků denně. A toje dost velký rozdíl. Ještě před 14 dny jsem jich brala čtyřikrát tolik. Prošla jsem si pěkným abs´Tákem, ale je mi líp. Ty nový léky jsou fajn. Hodně mi to pomáhá. Zítra jdu k psycholožce, tak se už těším. Těším se až si zase pokecám.Akorát co mě trápí je ta naše zatím bezvýchodná situace, co se týče financí. Jsme na tom fakt mizerně. Jsme nuceni se i přestěhovat. Do menšího,ale zaseto budeme mít o 2 tisíce levnější, takse tosnad nějak ustálý. Ale ještě tak dva měsíce to bude síla. Dlouho se neozvala Anila, Miška a Dan.Ráda bych si od nich něco přečetla. Hodně na vás všechny myslím.Chtěla jsem sem přihodit jednu básničku, ale asi až jindy. Dnes mám docela fofr. Ale to skládání básniček mi moc pomáhá. Taky maluju. Jsou to teda takový abstrakce, prostě si jen hraju s barvama, ale moc mi to pomáhá.Tak se mějte všichni moc fajn, užívejte pomalu posledního sluníčka, pište a hlavně nezůstávejte sami!!!Mám vás všechny ráda a myslím na vás.